Přestože italská firma Markbass byla založena již v roce 2001, na tuzemský trh byla uvedena teprve nedávno. Její mladá historie není nezajímavá. Na jejím počátku stojí Marco de Virgiliis, aktivní hudebník – saxofonista, příležitostný baskytarista a vystudovaný elektroinženýr. Pracoval původně v oboru telekomunikací, ale pro hraní na jam sessionech navrhl vlastní basový zesilovač. (Příběh jakoby kopíruje pana Galliena po cca 20 letech.) Zesilovač v průběhu let vylepšoval, až ho počátkem 90. let převzala mezi baskytaristy poměrně renomovaná firma Ernie Ball, kterou – mínil bych – asi budete znát. Ernie Ball nutně potřeboval vylepšit skomírající renomé, protože nových aparatur pod kdysi legendární značkou MUSIC MAN se jaksi nedostávalo a „staré“ celolampové zesilovače, vycházející ještě z původních konstrukcí Leo Fendera, již přeci jen z hlediska trendů tehdejší „pop-music“ nebyly právě „in“.
Ernie Ball uvedl novou basovou řadu aparátů MUSIC MAN Audiophile Bass System, kterou tvořila sestava s jednoduchými a snadno dešifrovatelnými názvy: hlava HD-500 a boxy HD-410, HD-212 a HD-210. Přestože se jednalo o konstrukčně vyspělé a povedené aparatury, které byly příznivě přijaty recenzenty i hudebníky (za všechny jmenujme alespoň basistu Dave LaRue.), brzy poté firma bohužel ukončila svoji činnost a tím také spolupráci s Marco de Virgiliisem. V té době Marco spolupracoval také s italskou firmou B&C Speakers, kdy jako první použil její neodymové reproduktory v baskytarových boxech Audiophile. Snad lze napsat, že Audiophile Bass System již tehdy nesl většinu prvků i typických znaků pozdějších produktů (tehdy ještě neexistující) značky Markbass. Ostatně stačí porovnat Audiophile s modely Markbass, například hlavou Little Mark Tube nebo boxy Standard 104HF a Standard 102HF – a hned budete mít jasno.
Po uvedených peripetiích s firmou Ernie Ball už pak jistě nikoho neudiví, že se Marco po několika letech rozhodl své nápady realizovat ve vlastní firmě MarkBass. Určitým přelomem ve vývoji firmy MarkBass bylo navázání spolupráce s kanadským endorserem a promotérem Peterem Murrayem v roce 2003 a účast na hudebním veletrhu NAMM 2005 v USA. Zdá se tedy, že zhruba celé jedno desetiletí trvá, než se neznámá začínající firma etabluje na trhu do té míry, že může začít hovořit o určité stabilizaci a o získání renomé v širším měřítku. Premiéra mé osobní zkušenosti s firmou Markbass se odehrála na výstavě Musikmesse ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 2003, kde jsem si mohl její zesilovače a boxy poprvé vyzkoušet naživo. Vstřícnost personálu na stánku fy Markbass vůči nesmělým dotazům tehdy začínajícího „hudebně-nástrojového psavce“ mám dodnes v paměti jako velmi příjemný zážitek.
Po (řekněme) ne úplně krátkém úvodu je možná nejvyšší čas přistoupit k předmětu vlastního „testu“. Jak již bylo naznačeno, jedná se o model signovaný p. Jeffu Berlinovi, resp. jeho Players School of Music, umístěné na Floridě. Více informací viz: www.playerschool.com nebo www.jeffberlinmusic.com.
Kombo bylo dodáno v kartónové krabici, jejíž součástí byly napájecí síťový kabel, návod, záruční list a tzv. Owner´s manual pro modely Little Mark III, Little Mark 250, Little Mark 800, Combo HEAD II, Little Mark Tube a Little Mark Tube 800. CMD JF zaujme na první pohled svými vysoce kompaktními tvary: krychle o hraně 464 x 464 x 480 mm vynikne zvláště při čelním pohledu. Jako kdyby nejdříve designer vzal jeden 15“ reproduktor a kolem něho vytvořil co nejmenší objem. Kombo je vyrobeno z lehké topolové pětivrstvé překližky o tloušťce 15 a 18 mm. Povrch kryje obligátní černá kobercovina, na kterou si začínám pomalu zvykat. Je to v duchu dnešního trendu, ale kvalitní koženka má taky něco do sebe… Kombo je chráněno při přepravě plastovými rohy, ale kupodivu chybí gumové nožky; přeci jen by se jimi při nechtěném drcnutí na hladších površích omezil pohyb komba. Možná, že výrobce počítá se stohováním při eventuální dokoupení přídavného boxu, a proto ponechává pouze plastové rohy. Zajímavým designovým prvkem je jedno zapuštěné ucho na vrchní části komba. Což o to, udávaných 15,7 kg (návod) nebo 18,5 kg (Owner´s manual) není na jednu ruku nijak moc, ale přeci jenom díky šířce skoro 0,5 m musíte kombo udržovat dále od nohou, což jeho přenášení poněkud znepříjemňuje. Raději bych uvítal pár klasických uch na boku komba, ale uznávám, že by potom musely mírně narůst rozměry komba tak, aby byl použitému reproduktoru přizpůsoben vnitřní objem ozvučnice.
Reproduktor s plechovým košem a neodymovým magnetem pochází z kuchyně známé (a již zmíněné) firmy B&C Speakers. Zvláštností reproduktoru je lakovaná lesklá membrána, použitá asi z důvodu vyšší odolnosti vůči vlhkosti a dešti. Florida holt není Itálie. V katalogu firmy B&C Speakers reproduktor není uveden, jedná se zřejmě o zakázkový typ o výkonu 200 W RMS vyrobený speciálně pro toto kombo. Zkusil jsem ho zaměnit za 15“ reproduktor Eminence o shodném výkonu a rozteči děr, ale s feritovým magnetem, a s podobnou charakteristickou citlivostí (99 dB/W/m). Výsledky byly velmi podobné. Bassreflex v štěrbinovém provedení podporuje vyzařování nejnižších kmitočtů a je vyústěn do zadní stěny komba. Zesilovač nalezneme v odděleném prostoru svisle podél zadní stěny komba. Toto uspořádání má výhodu v přehlednosti a přístupu k ovládacím prvkům zesilovače na čelním panelu, a dále pak v lepším chlazení (vertikální umístění zesilovače podporuje proudění vzduchu). Na druhou stranu přístup k přepínačům a k připojovacím zdířkám na zadním panelu je poměrně obtížný. Zesilovač je vyveden ve válečných „vosích barvách“ firmy Markbass, tj. v kombinaci žluté a černé. Zbarvení je ale naštěstí to jediné, co má společného s tímto nepříjemným bzučivým hmyzem. Samotné provedení čelního panelu je designově jednoduché, logické a čisté, a v tomto smyslu snad proto i nadčasové.
Označení zesilovače Little Mark 250 naznačuje výkon zesilovače, který může dosáhnout až 250 W při zátěži 4 Ohmy (s připojeným externím boxem) nebo 150 W do 8 Ohm kombo samotné. Vizuálním provedením i vybavením se jedná o naprosto shodný model, jakým je i nejprodávanější model značky Markbass - Little Mark III (500 W/4 Ohm a 300 W/8 Ohm), pouze jeho výkon je poloviční! Vlastně se tak na panelu liší jenom číslovkou 250… Pro potřeby nejen studentů naprosto postačuje. Znovu bych rád zdůraznil, že lze jenom ocenit přístup, s jakým Markbass přistoupil ke „studentskému“ kombu. Nejedná se o žádný „očesaný“ zesilovač, ale o naprosto plnohodnotný model, který všechny své přednosti svému uživateli nabízí v mimořádně kompaktním provedení.
V jednoduchosti je síla, a přesně tuto zásadu dokladují ovladače čelního panelu. Prvním nadstandardním prvkem je umístění paralelního konektoru symetrického vstupu Canon-XLR vedle běžného vstupního jacku, což dovoluje bezproblémové připojení elektroakustické baskytary. Oba vstupy fungují současně, ovšem nastavení je společné. Nejsa vlastníkem elektroakustické baskytary, zkusil jsem alespoň snímat akustickou kytaru dynamickým mikrofonem, a funguje to také bez problémů! Teoreticky vzato by si šlo poslat současně zvuk baskytary do jacku z magnetického snímače a do XLR z mikrofonu nebo piezosnímače elektroakustické baskytary. Korekce jsou tvořeny „hudebním“ 4pásmovým ekvalizérem s korekcemi LOW posazenými na 40 Hz +/- 16 dB, MID LOW na 360 Hz +/- 16 dB, HIGH MID na 800 Hz +/- 16 dB a HIGH na 10 kHz +/- 16 dB. Korekce slouží spíše pro vybalancování akustických nedostatků prostoru, v němž se hraje, než pro nastavení zvuku. Osobně se mi osvědčilo nastavit všechny tyto ovladače na střed, tj. na 12 hodin, a se zvukem jsem byl naprosto spokojen.
Pro nastavení zvuku tak překvapivě stačí jen dva speciální ovladače, které výrobce označuje jako VLE - Vintage Loudspeaker Emulator a VPF – Variable Pre-shape Filtr. První z nich poněkud potlačuje celé pásmo středních a vysokých kmitočtů tak, že zvuk se hodně basově zakulatí a opravdu připomíná zvuk starých vintage komb z 60. let, řekněme něco jako původní Ampeg Portaflex, osazených jedním 15“ reproduktorem. Jakoby tím navracel temnější „Motown sound“ z jeho nejslavnějšího období: The Supremes, The Temptations, The Jakson 5, Commodores, Stevie Wonder, Lionel Richie. aj. Osobně jako užitečnější shledávám Variable Pre-shape Filtr, který poněkud ořezává nižší středy (udává se kolem 380 Hz), kdy se zvuk stává průzračnějším, čitelnějším a modernějším. Připomíná britskou (Trace Elliot) nebo americkou klasiku (Ga-llien-Krueger). Výrobce píše, že VPF udělá zvuk rockovějším a modernějším, a ano, naprosto souhlasím. VPF stačí nastavit na polovinu – a je to tam!
Zadní panel, kromě velmi tichého ventilátoru, obsahuje dvojici reproduktorových zdířek – na jack je připojen vnitřní reproduktor komba, na speakon lze připojit jakýkoliv přídavný box o impedanci nejméně 8 Ohm. Kromě dnes již standardního výstupu pro ladičku vzadu najdeme efektovou smyčku, symetrický DI-výstup s konektorem XLR a s dvojicí přepínačů Pre-post a pro odzemnění. Samotný zesilovač je do komba upevněn 4 imbusovými šrouby, takže jeho případná demontáž je dílem okamžiku. Velkou výhodou je samozřejmě nízká váha – pouze 2,6 kg! Samozřejmě „digitální“ zesilovač se spínaným zdrojem váží méně než ¼, ale spíše méně než 1/6 obligátního MOSFET tranzistorového zesilovače s toroidním transformátorem (10 až 15 kg).
Svými zvukovými vlastnostmi kombo určitě překvapí. Je sice poměrně striktní v přenosu různých baskytar (vyzkoušel jsem celou svou obligátní testovací sestavu: JB, PB, MM, fretless, holowbody), ale zvuk vůbec nepůsobí Hi-Fi sterilně. Kombo zachovává charakter baskytary, ale poměrně nemilosrdně odhaluje její slabší místa. Díky tomu jsem si mimo jiné také uvědomil, že levnému Jazz Bassu by prospěla výměna snímačů za kvalitnější…
Určitou pozornost je třeba věnovat umístění komba v prostoru. Díky 15“ reproduktoru je jeho základní projev hodně basový, což se umístněním komba na zem do blízkosti rohu místnosti ještě násobí. Ze stejného důvodu bych v menších prostorách opatrně zacházel s ovladačem VLE. V menší zkušebně se mi totiž po umístění komba na židli a po vyřazení VLE výrazně zlepšila čitelnost zvuku baskytary v kapele. Zesilovač jsem také vyzkoušel s jiným boxem osazeným rovněž jedním 15“ reproduktorem, ale o výkonu 300 W RMS umístěným v ozvučnici o přibližně trojnásobném objemu. Výsledný zvuk je samozřejmě poněkud jiný, objem a výkonová rezerva velkého boxu jsou znát, ale na menším pódiu v komornější sestavě malé kombo nebude nijak handicapováno.
Souhrn
Baskytarové kombo CMD JB Players School se, tedy alespoň dle mého názoru, povedlo. Přes určitou míru mé zdrženlivosti vůči zesilovačům se spínanými zdroji musím kombo pochválit za přesvědčivý zvuk, jednoduché a účinné korekce, použité materiály, zpracování, design, váhu, variabilitu. Poslední jmenovaná položka, variabilita, vás rozhodně dostane. Potřebujete větší tlak? Ke kombu jednoduše připojíte další box anebo zesilovač vymontujete za 1 minutu a přibalíte k boxu 4 x 10“ nebo 6 x 10“ tj.: k boxu o velikosti lednice. Absence obligátního tweetru (většinou piezo) proti ostatním modelům Markbass mi vůbec nevadí. Zřejmě se správně předpokládá, že primárně bude používáno pro hru prsty nebo trsátkem, nikoliv pro slap. Líbil by se mi podobný „školní“ model s reproduktorem 1x12“, (ale popravdě: v takhle malé „bedně“ jsem „patnáctipalec“ opravdu nečekal). Anebo model 2 x10“ pro „slapery“. Podobné modely o větším výkonu samozřejmě Markbass nabízí také, ovšem za úplně jiné peníze. V současnosti se proto v případě tohoto komba zřejmě jedná o model fy Markbass s vůbec nejlepším poměrem cena/hodnota.
Vida, Italové se vytáhli! Takže ještě jednou a– zcela v závěru dnešního testu – shrnuji charakteristiku testovaného modelu jednou větou: „školní“ kombo Markbass CMD JF Players School bych rád viděl zaparkované v hudební garáži po boku mých ostatních aparátů Trace Elliot, Marshall, Music Man a Hartke.
