Přece jen už se ale o výrobu nástroje začaly zajímat ledajaké firmy. Je mezi nimi mnoho takových, které by možná udělaly lépe, kdyby vyráběly sirky. Jedna z firem, kterým ale stojí za to věnovat pozornost, je kalifornská Kala. Ačkoliv jde o mladou značku, na trhu se pohybuje od roku 2005, má ve své nabídce přes 120 nástrojů všemožných typů, od basových ukulele (U-Bass), přes guitarlele a banjo uke, až k samotným ukulele všech velikostí. Do poslední kategorie pak spadají nástroje opatřené značkou Makala. Jde o základní řadu nástrojů za velmi příznivou cenu a patří sem také recenzovaný model Ukadelic. Podívejme se mu tedy na zoubek.
Vzhled a konstrukce
Navzdory tradičnímu tvaru sopránového ukulele není konstrukce nového Ukadelic zcela běžná. Mahagonový krk, palisandrový hmatník osazený dvanácti pražci, přední deska z agathisové překližky, na tom není nic neobvyklého. Tělo ale jinak konstrukčně vychází ze starší řady Dolphine – zadní desku a luby tvoří jeden plastový odlitek. Zpočátku jsem do tohoto příliš moderního materiálu mnoho důvěry nevkládal, avšak později se ukázalo, že mé předsudky vůči plastu nebyly zcela oprávněné. Tento materiál totiž disponuje vlastnostmi, které zdaleka nejsou u takto levného nástroje k zahození. V první řadě umožňuje, aby nástroj byl levný. V době, kdy ukulele začínají být stále více populární, je tedy možné vyrábět levně vcelku solidní nástroje ve velkém množství. Dále bych vyzdvihl bytelnost odlitku. Rozhodně bych se nebál vzít s sebou nástroj na cesty. Co ale musíme oželet, je hmatu příjemná struktura a zraku libá kresba dřeva.
U řady Ukadelic je třeba upozornit na design. Celý nástroj je matně a neprůhledně lakovaný, přední deska je pak opatřena barevným potiskem. Podle katalogu je v nabídce devět různých variant, od americké vlajky, přes hawaiskou idylu se západem slunce (nebo také východem měsíce) až k motorkářským „lebčičkám“ (a to můj výčet není úplný). Mrzí mě, že řada nezahrnuje buď dřevěnou (alespoň z přední strany) nebo trochu střídměji barevnou variantu.
Ocenil bych řemeslné zpracování. Na nástroji nejsou v tomto ohledu patrné žádné větší nedostatky. Krk je pěkně rovný, nové Aquila struny decentně uvázané, pražce začištěné... Jediné, co kazí dojem, je nepříliš vysoká kvalita potisku, která je ale zřetelná jen při pohledu zblízka.
Zvuk a hratelnost
Už dost materiálů, designu, lakování... Je třeba vzít konečně nástroj do ruky! Zjišťuji, že je malinko těžší, než mé dřevěné ukulele (z podobné cenové kategorie). Při pohybu po hmatníku oceňuji matné lakování krku, nelepí se na něj zpocená ruka. Také je příjemné, že 5., 7. a 10. pražec jsou označeny nejen na hmatníku, ale i na jeho horní hraně. Už při prvním brnknutí je zřejmé, že hlavní předností zvuku bude jeho značná síla. Tón je překvapivě hlasitý. Je posazen spíše do středu, s jemnou převahou nižších tónů, což má za následek příjemnou kulatost zvuku, ne však zahuhlanost nebo nezřetelnost. Akordy ale zní vyváženě, tenké struny se v souzvuku neztrácí. Svou sytost si zvuk drží i ve vyšších polohách, naštěstí nemá tendenci vysychat. Bohužel však kvůli měkké zakulacenosti nepatří co do barvy k nejbohatším.
Pozitivně hodnotím, že na ladící mechaniky je spolehnutí. Jejich chod je plynulý, ladění drží obstojně i při delším hraní. Potíž je pak trochu s pražci ve vyšších polohách, zejména při hře na dvou prostředních strunách – kolem desátého až dvanáctého pražce je tón slyšitelně zvýšený, u krajních strun není rozdíl tak zřetelný, avšak jistá odchylka je také přítomná. Problém bych viděl skutečně v pražcích, flažolety na dvanáctém pražci zní celkem čistě. Nicméně v těchto polohách se zase tak často nehrává a nečekal bych, že jiné nástroje ve stejné cenové třídě by na tom byly lépe. Nebral bych tedy tento fakt za přitěžující okolnost, která by výrazněji snížila hodnocení nástroje. Abych tedy krátce shrnul výše napsané, hratelnost je velmi dobrá. Pokud se zrovna nebudete po příčkách pražců snažit vyšplhat co nejvýš, nebude vás ladění příliš trápit. A když trochu zaberete do strun, určitě budete slyšet.
Závěr
Když srovnám, jak je ukulele zpracované a jak hraje se svou zkušeností s levnými nástroji, mohu Ukadelic bez obav doporučit začátečníkům či zvědavcům. V současnosti je díky stoupající poptávce opravdu široká nabídka levných nástrojů, což poněkud znesnadňuje výběr. Za Ukadelic bych se zaručil. Má samozřejmě i své mouchy, ale pochybuji, že by se za podobnou cenu našel nástroj výrazně lepší. Každopádně chci podotknout, že není třeba mít vůči nástroji nedůvěru kvůli tomu, že je z větší části z plastu. Nad čím bych si ale na závěr přece jen povzdechl, je nemožnost vybrat si v řadě Ukadelic nástroj s trochu střídmějším lakováním.
