Samostatné mikrofonní předzesilovače jsou principiálně určeny ke snímání zdroje signálu pomocí mikrofonu a následnému záznamu. Doplňkovou funkcí je pak možnost přímého připojení zdroje signálu s linkovou úrovní, nebo kytarového snímače. Jednotka samostatného mikrofonního předzesilovače funguje zhruba tím samým způsobem, jako jeden kanál mixážního pultu. Výbava a provedení se samozřejmě u jednotlivých výrobců a typů liší, ale zmíněný princip je v zásadě stejný. Nabízí se otázka, proč tedy samostatný předzesilovač, když to samé je vlastně na mixážním pultu?
Důvodů může být hned několik. Zaprvé ne každý nutně potřebuje kvůli záznamu zdroje signálu z jednoho, nebo dvou mikrofonů rovnou celý mixážní pult (zvlášť při práci v „terénu", tedy mimo stěny studia).V domácích studiích, kde se velmi často nahrává do počítače jeden nástroj po druhém a výsledek se míchá přímo v prostředí počítače, může být samostatný předzesilovač ideálním řešením. Naopak, pokud už někdo mixážní pult vlastní, může pomocí samostatných předzesilovačů rozšířit počet vstupních jednotek při aplikaci, kdy je nutné sejmout naráz více zdrojů signálu, než kolik je vstupů na mixážním pultu. Nezanedbatelný je fakt, že si případný uživatel může doplnit své stávající standardní vybavení o vysoce kvalitní zařízení, protože jedno, nebo dvoukanálový špičkový předzesilovač je jistě finančně dostupnější, než mixážní pult, kde je takových luxusních předzesilovačů dejme tomu dvacet čtyři, čtyřicet osm a více, jako u nejkvalitnějších a nejdražších profesionálních pultů. Mnoho výrobců si tento fakt pravděpodobně uvědomuje a proto je nabídka samostatných předzesilovačů nejrůznějšího provedení velice široká. Mezi takové výrobce patří také americký PreSonus. V dnešním testu se seznámíme s jeho dvojitým mikrofonním předzesilovačem MP 20. Jak už jsem konstatoval, nabídka samostatných mikrofonních předzesilovačů je velice široká a proto se rovnou podíváme na to, co MP-20 nabízí, čím se liší od podobných konkurenčních výrobků. Posuďte sami.
Obecně
PreSonus MP 20 je analogový, dvoukanálový mikrofonní předzesilovač vestavěný do rackové skříně s výškou 1U. Pokud jde o mechanické a barevné provedení, asi víc než slova řekne doprovodný obrázek. K tomu jen dodám, že čelní, kobaltově modrý panel je kovový, upraveným pravděpodobně eloxováním (nevyznám se příliš v metalurgických technologiích). Kontrastní, stříbrné knoflíky jsou hliníkové a potenciometry mají příjemně tuhý chod, takže nemůže dojít k nechtěné změně nastavení při náhodném zachycení o potenciometr. Veškerá spínací tlačítka jsou prosvětlena. Indikátory úrovně, tvořené sloupci LED diod zobrazují, přestože se jedná o analogové zařízení, hodnoty až do +28 dBu, která odpovídá hodnotě 0 dBFS (full scale).Výrobce zde moudře myslel na to, že se z tohoto předzesilovače budou budit také digitální zařízení. Výbava obou samostatných kanálů je identická. Kromě přímých výstupů z každého kanálu je možné signál odeslat do stereo sběrnice, která má samostatný stereo výstup a vlastní sluchátkový zesilovač. Na zadním panelu jsou umístěny vstupní a výstupní konektory obou samostatných kanálů a výstupní konektory stereo sběrnice. Vstupy a výstupy jsou symetrické, osazené konektory XLR. Každý kanál je také vybaven symetrickými konektory efektové smyčky (Send, Return). Na zadním panelu je také samozřejmě standardní konektor pro připojení síťové šňůry.
Přední panel obsahuje všechny ovládací prvky a vstupní konektory Instrument. Vezměme to popořadě zleva, kanál 1. První je potenciometr vstupní citlivosti Gain, hned vedle je potenciometr označený IDSS se stupnicí 0 – 100%. O IDSS bude řeč dále. Vedle tohoto potenciometru je konektor 1/4" označený Instrument a ten umožňuje přímé připojení kytarového snímače, předzesilovač pak také funguje jako Di-box. Dál následuje pět prosvětlených tlačítek ve dvou řadách. První zleva nahoře slouží k obracení fáze vstupního signálu, druhým se zapíná fantomové napájení + 48V pro kondenzátorové mikrofony. Třetím tlačítkem Pad se aktivuje útlum signálu o 20dB. Spodní řadu tvoří dvě tlačítka: první zleva je tlačítko HPF filtru, kterým se potlačují signály pod frekvencí 80Hz. Poslední, páté tlačítko slouží k odeslání signálu do stereo sběrnice. K tomuto tlačítku přísluší poslední potenciometr Pan, kterým se signál odesílaný do stereo sběrnice směruje buď doleva, doprava, nebo na střed. Naprosto identicky je osazen kanál 2. V pravé části čelního panelu je část označená Master. Je to stereo sběrnice, do které je možné signály z obou kanálů směrovat a monitorovat ve sluchátkách (s samozřejmě odesílat ven z předzesilovače přes stereo výstup). Jsou tu dva potenciometry. První je potenciometr výstupní úrovně na stereo výstupu, druhý je potenciometr úrovně poslechu do sluchátek s příslušným konektorem pro připojení sluchátek. Tento sluchátkový zesilovač je, mimochodem, dimenzován poměrně velkoryse, protože s přehledem „utáhl" dvoupásmové reproduktorové soustavy s impedancí 4 ohmy, které jsem zkusmo na sluchátkový výstup připojil (občas si takhle zkouším, jak vážně to výrobci s obvodovým řešením myslí). Úplně vpravo je pak ještě prosvětlený spínač napájení.
Architektura
Nyní se pokusíme říci si něco o zapojení přístroje. V manuálu není, bohužel, ani blokové schéma zapojení, pouze stručný slovní popis a tak se tedy musíme spokojit s tím, co nám výrobce předkládá v textu a s tím, co lze zjistit pohledem na desku plošných spojů uvnitř předzesilovače.
První stupeň předzesilovače je osazen tranzistorem typu FET, který je zapojen ve třídě A. Za ním následuje stupeň řízení zisku předzesilovače, který je tvořen dvoustupňovým servo zesilovačem. Minimálního zkreslení a šumu je zde dosaženo použitím dvou samostatných operačních zesilovačů NE5534 a hlavně jejich zapojením. Operační zesilovače jsou zapojeny za sebou. Jejich zisk je řízen současně, potenciometr vstupní citlivosti je dvojitý (tandemový) a každá z jeho částí je zapojena vždy v obvodu řízení zisku jednoho z operačních zesilovačů. Tím je zachován velký regulační rozsah a velmi příznivý odstup signál/šum, protože celkové zesílení je rozloženo na dva operační zesilovače ovládané současně. Z tohoto stupně je signál veden na výstupní symetrizační Jensenův transformátor. Ještě před tímto výstupním transformátorem je tento signál odebírán také do stereo sběrnice. Stereo výstup je rovněž symetrický, ale už není osazen transformátory.
IDSS
Vraťme se nyní k potenciometru IDSS. Tímto potenciometrem se řídí obsah sudých harmonických kmitočtů, které obohacují signál podobně jako je tomu u elektronek. Podle stručného popisu výrobce to funguje na bázi řízení kolektorového proudu (neboli na elektrodě drain) vstupního FET zesilovače. V poloze 0% je procházející signál nedotčen, postupným přidáváním až na 100% vzrůstá podíl sudých harmonických obsažených v procházejícím signálu. Tato funkce má tedy dodat lampové oteplení bez lamp. Když už jsem nahlédl dovnitř přístroje, je možná zajímavé říci, že celý přístroj je proveden technologií SMD s výjimkou operačních zesilovačů dvoustupňového serva. Zde jsou použity operační zesilovače NE5534 normální velikosti a to nikoliv jeden dvojitý NE5532, jak by se dalo očekávat, ale dva zcela samostatné jednoduché NE5534 v přesných paticích. Tolik okénko pro konstruktéry. Víc podrobností vám poskytnout nedokážu, protože, znovu opakuji, vycházím pouze z toho, co napověděl výrobce v přiloženém manuálu a co lze vyčíst pohledem do útrob přístroje. Na závěr této popisné části ještě pár důležitých technických údajů výrobce: dynamický rozsah větší než 130 dB, odstup signál/šum na výstupu z kanálu při citlivosti +24 dB je –94,2 dBu, frekvenční rozsah v pásmu +/- 0,5 dB je 10 Hz až 40 kHz, zkreslení THD + brum (bez IDSS) 0,0024%, s maximálním IDSS 0,100%, interní operační úroveň +4 dBu rovná se 0dB na indikátorech.
Praxe
Vlastní použití předzesilovače MP20 bylo bez problémů, práce s ním byla příjemná. Předzesilovač je velmi tichý, jeho zařazením do signálové trasy se prakticky nic nezmění. Regulace vstupní citlivosti je dostatečná, ať už se na vstup připojí studiový kondenzátorový mikrofon, nebo běžný, méně citlivý dynamický mikrofon. Na výstupu bude vždy dostatečná úroveň pro buzení následujícího připojeného zařízení. Právě v době, kdy jsem měl předzesilovač zapůjčen pro účely testu, jsem byl požádán, abych provedl přepis záznamu z vystoupení jednoho nejmenovaného známého písničkáře. Nahrávka byla pořízena, během vystoupení dotyčného v klubu, na minidisk a já jsem byl požádán, abych záznam vypálil na CD-R. Nemůže být nic jednoduššího. Propojil jsem tedy svůj CD rekordér s minidiskem a zjistil jsem, že nejsem schopen záznam na CD-R dostatečně vybudit. Ukázalo se totiž, že původní záznam na minidisku byl nahrán velice slabě, maxima signálu dosahovaly pouhých –20 dB. Nebylo možné CD rekordér vybudit ani při digitálním propojení obou zařízení, ani při propojení analogovou cestou. Samozřejmě mě napadlo vypálit záznam tak, jak je, „natáhnout" ho do počítače a tam ho normalizovat a znovu vypálit. Nicméně, měl jsem po ruce testovaný předzesilovač a tak jsem se rozhodl toho využít. Zařadil jsem ho do cesty mezi minidisk a CD rekordér. Analogový výstupní signál z minidisku jsem přivedl na konektory předzesilovače MP20. Po aktivaci tlačítek Pad lze mikrofonní vstupy použít jako běžné linkové vstupy. Přímé výstupy z kanálů předzesilovače jsem připojil na analogové vstupy CD rekordéru. Asi ani nemusím říkat, že nastavení potřebné úrovně pro vybuzení záznamu na CD-R bylo dílem několika málo okamžiků. Po následném porovnávání původního a nově vytvořeného záznamu jsem došel k závěru, že v tomto případě byl přepis analogovou cestou přes kvalitní předzesilovač výhrou. Dostatečný rozkmit výstupních napětí vybuzeného předzesilovače pomohl dodat novému záznamu dynamiku, která v primárním záznamu s tak nízkou úrovní samozřejmě chyběla.
Předzesilovač MP20 se i v této roli plně osvědčil. Nezaznamenal jsem žádný nárůst hladiny šumu, který bych mohl připsat na jeho konto. A když už jsem si tak hrál, je třeba se ještě zmínit o funkci IDSS, jejíž popis je o pár řádků výše. Pomocí této funkce můžete získat na výstupu předzesilovače zvuk napodobující zvuk elektronkových zařízení. Moje dojmy jsou takové: čím víc přidáváte, tím se zvuk stává jakoby kulatějším, mizí agresivita vyšších středů. V tomto ohledu se zvuk podobá zvuku elektronkových zařízení, ale chybí tu charakteristické podání dynamiky a prokreslení detailů. Ne že by ve zvuku předzesilovače něco scházelo, ale u čistě elektronkových zařízení je to prostě jinak. Spíš mi to, podle mých zkušeností, připomíná zvuk hybridních zařízení, která jsou konstruována jako polovodičová a je v nich použita jedna elektronka, právě kvůli tomuto efektu. Pro zajímavost jsem se podíval, co to „dělá" na osciloskopu. Při buzení sinusovým signálem 1kHz tak, že na výstupu zesilovače docházelo k lehké, ale už zřejmé, oboustranné limitaci sinusovky (IDSS 0%) jsem začal pomalu přidávat potenciometrem IDSS. Když jsem došel na konec dráhy potenciometru (100% IDSS) limitace sinusovky zmizela. Jinými slovy, ukázalo se, že při plném vytočení potenciometru IDSS na 100% hodnoty se změní nejen barva zvuku na výstupu z předzesilovače, ale zároveň se o něco zvýší rezerva pro vybuzení předzesilovače vstupním signálem.
V cíli
Tak. Tím jsme se zdárně protestovali na samý konec. Po prozkoumání předzesilovače PreSonus MP20 jsem přesvědčen o tom, že tento produkt patří mezi opravdu kvalitní zařízení. Je vidět, že mechanickému a hlavně obvodovému řešení byla věnována dostatečná péče opírající se o zkušenosti v tomto oboru. Nevím, co bych dodal. Pokud se bavíme o předzesilovači, v podobě MP20 se vám do ruky dostane opravdový předzesilovač.
