Při pohledu na kytaru se mi vybavila dětská hádanka o kočce, která by se dala parafrázovat: „Má to tělo, krk, (hlavu atd...) jako Fender Jazzmaster, a není to Jazzmaster! Co je to?“ Přece „Pekelná kočka“ od Schectera!
Pod tímto hrdým jménem se skrývá šestistrunná masivní elektrická kytara v retro stylu ranných „sixties“...
Od lesa....
Jak je u modelů Schecter „Diamond series“ zvykem, konstruktéři se nespokojili jen s otrockým kopírováním legendárních pravzorů Jazzmaster nebo Jaguar, ale přidali opět „něco“ navíc, takže Hellcat v sobě slučuje vlastnosti několika kytar...
Jak toho docílili? Obrazně i reálně šli na to „od lesa“ - v prvé řadě výběrem dřeva. Na místo obvyklé olše, jasanu, mahagonu nebo javoru je tělo kytary zhotoveno z lípy, používané některými výrobci (např. Cort) pro korpusy baskytar... Některé basovky z tohoto dřeva mi připadaly zvukově velmi zajímavé, proto jsem těšil, až po návratu z dovolené budu moci Hellcat pořádně vyzkoušet. (Poznámka: Podle jiných podkladů se uvádí pro korpus olše, musím ovšem věřit oficiálním podkladům výrobce - anebo se jedná o různé možné modifikace).
Z vyráběných barevných provedení byl zapůjčen model v působivém tříbarevném kontrastním „sunburstu“, který se vkusně pojí s image „vintage“ nástroje. Kožíšek kočičky s krásným přechodem z hnědočerné přes rudou do světlého odstínu se povedl. Klasika, navíc umocněná rozměrným ochranným krytem v rudohnědé barvě „hovězích jater“... Nic pro vegetariány.
Kromě dokonalého laku na korpusu a vůbec příkladného povrchového zpracování kytara na první pohled upoutá poněkud atypickým osazením třemi snímači alá Stratocaster, zde ovšem najdeme tři „minihumbuckery“ (!) od slovutné firmy Seymour Duncan... Spolu s dalšími kvalitními komponenty mj. kobylkou s „tremolem“ Wilkinson‘ typu VS 50 a anonymní, ale přesto dobrou mechanikou připomínající obvykle Schecterem použitou zn. Grover, tak kytaristé dostávají do rukou zcela svébytný a originální nástroj, který má se svými historickými tvarovými vzory jen málo společného...
TTD (takticko-technická data) a provedení...
Kytara se díky malým vykrojením horní části korpusu vyznačuje vcelku střízlivými rozměry: celková délka dosahuje pouze 1015 mm, největší šířka cca 345 mm, tloušťka těla ovšem plných 45 (!) mm.
Krk - rovný jako když střelí – má délku klasických 25,5“ tj. 648 mm, poloměr hmatníku udává výrobce 12“. Krk má přátelský čočkovitý profil - tedy vůbec nejde o „poleno jak sviňa“ (řečeno slovy kolegy Zvardoně). Byl by tak určitě vhodný pro útlejší (snad i dámskou?) ručku.
Na dotek velmi příjemný matový „rychlý“ lak na javorovém krku usnadňuje pohyb levé ruky. Oceňuji palisandrový hmatník s 22 ocelovými dokonale začištěnými „extra jumbo“ pražci (šířka 2,9 mm x výška 1,3 mm) perfektního zakulaceného profilu. Nádhera. Hubený pražce a hubený holky nemám rád (Hubený holky všech zemí - spravte se!). Pro fajnšmekry ještě rozměry hmatníku: šířka na nultém pražci 42 mm, na pátém 47 mm, na dvanáctém 52 mm, tloušťka krku na 5. pražci nepřekročí 21,5 mm. Retro-vintage vzhled doplňují ve standardních polohách klasické perleťové kulaté značky.
Ke krku je přilepena v poměrně ostrém uhlu skloněná hlavice z licenčních důvodů mírně upraveného tvaru nesoucí jednostrannou mechaniku, zde - podobně jako u nedávno testovaného Telecasteru Lee Hooker - s možností nastavení výšky zapuštění hřídele a tedy i úhlu struny vedené na nultý pražec.
Určitou zvláštností je ne úplně běžná kobylka s „tremolem“ VS 50 zn. Wilkinson (přesněji vibrátem), kterou ovšem zhusta používají i jiní, třeba Carvin (modely Bolt-T, DC 135T, TL-160T, DC 200T...). Slučuje vlastnosti klasické kobylky a mechanického vibráta do jednoho kompaktního systému. Ten je upevněn k tělu shora dvěma šrouby a „ponořen“ do výřezu skrze celé tělo. Po odstranění plastového krytu na spodní straně těla se objeví pružné zavěšení „kobylky“ dvěma spirálovými pružinami, které vyrovnává tah strun... viz obrázek. Celá kobylka tak představuje šesti kulatými dírami odlehčený masivní odlitek. Toto řešení ještě napomáhá již tak výbornému sustainu. Otvory v odlitku se při výměně provlékají struny, aby se však nemusel pokaždé sundávat plastový kryt, je v něm pro tento účel vyříznut obdélníkový průchod.
Cenou za jednoduchost a kompaktnost konstrukce je poněkud delikátnější seřizování výšky strun. Ladicí kameny jsou totiž opřeny o dvojici miniaturních šroubků, které nejsou ve své dráze nijak stabilizovány (vedeny třeba drážkou). To při seřizování výšky strun mikroimbusem působí jistou komplikaci, neboť kámen má snahu se vychylovat mimo svou podélnou osu se strunou vždy v tom směru, kterým otáčíte...
Ne zcela šťastným bude upevnění ocelové páky, jednoduše vsazené do otvoru tremola bez jakékoliv fixace. Velká vůle v průměru páky i díry působí volné protáčení a „padání“ páky - „kyvadlo“, což obsluhu páky při hře zbytečně znesnadňuje. Možná by řešením mohl být „bajonetový“ úchyt. Naštěstí v dnešní krabičkové a digitální době už není páka používána tak často jako kdysi, takže mnozí uživatelé ji možná nebudou postrádat.
Elektroniku tvoří pasivní dvoucívkové snímače doplněné klasickým pětipolohovým přepínačem s volbou kombinací: 1., 1. plus 2., 2., 2. plus 3. a 3. Zvuk snímačů lze charakterizovat jako věrně přenášející přirozený zvuk nástroje. Jak je obvyklé - sladší a kulatější tón přibývá s pohybem páčky směrem ke hmatníku, opačně se naopak zvyšuje ostrost až štěkavost tónu, která ale není příliš výrazná nebo nadměrně rušivá. Průraznost středů a výšek můžeme také výrazně tlumit potenciometrem tónové clony.
První potenciometr reguluje pochopitelně hlasitost. K jeho průběhu bych měl tento poznatek. Ač umístěním vyhovuje, je poněkud nesnadné až nemožné regulovat hlasitost při kdysi populárním „houslovém“ efektu (používaném např. R. Hladíkem) – brnknout trsátkem při nastavení malé hlasitosti a ihned postupně přidávat na hlasitosti potenciometrem ovládaným malíkem téže ruky.
Ještě ke kobylce. Tento typ s letmým uložením vyžaduje jistý volný prostor pro pohyb „tremola“, proto je v části těla odpovídajícímu jeho průmětu vyfrézován pod kobylkou příslušný objem dřeva. Nemohu se ale ubránit dojmu, že v tomto případě by méně bylo více. Prohlubenina je zbytečně plošně velká a estetické stránce jinak povedeného nástroje rozhodně nepřispěla. Že to jde udělat citlivěji, dosvědčují již zmíněné modely kytar Carvin.
Druhou esteticky delikátní záležitostí je nápis Hellcat na hlavici... Buď jej lze brát stylově - jakože naškrábaný kočičí „levou zadní“ dotváří vhodně image nástroje anebo jako rušivé amatérství - vypadá jako po vypálení hřebíkem v ruce snaživého skauta. Pokud velkoryse odhlédneme od těchto prkotin, dostaneme se k tomu podstatnému a to jsou
Zvukové a herní vlastnosti
Ty jsou podle mne nejsilnější stránkou nástroje. Již v úvodu jsem naznačil výborný sustain, což ovšem pro kytaristy znalé produktů zn. Schecter nebude překvapením.
Nejprve jako vždy pár večerů preluduji na kytaru „nasucho“, tedy bez elektriky, v posteli (a bez manželky). Tak si vštípím akustický sound, který pak porovnám s elektrickým. Hellcat tedy zní nasucho pozoruhodně hlasitě, vyznačuje se dlouhatánským kultivovaným tónem a výbornou zvukovou vyrovnaností všech strun. Témbr nástroje je položen spíše v basech a ve středech, vlastní výšky nejsou nijak dramatické...
Základní charakteristikou se přibližuje snad celomahagonovému Les Paulu. Pro mne bylo nejpřekvapivější, jak akusticky dobře může znít masivní elektrická kytara. Určitě k tomu přispívají i použité struny - podle visačky s etiketou „Equipped by GHS Strings“ deklarující výrobce a podle mohutného začernění prstů a měkkosti dohmatu bych řekl, že jde o niklované „devítky“. Proč ne, bronzové „Géháesky“ na zapůjčeném akustickém Seaqualu byly vynikající.
Tímto osazením asi výrobce trochu naznačuje hlavní určení a směrování stylu - sólová hra, možná napříč všemi hudebními styly. Hellcat by na moje gusto snesl silnější struny, zvláště pro převažující akordickou hru nebo pro tvrdší žánry.
Po zapojení do elektriky se konalo druhé radostné překvapení: výborné akustické vlastnosti se díky použitým snímačům ještě zmnohonásobily. Snímače v jakékoliv kombinaci zapojení dávají překvapivě silný signál. Tak je zajištěno bezproblémové krmení především lampových zesilovačů, aniž byste potřebovali přídavnou krabičku pro „nakopnutí“ zesilovače.
Mne si zvláště získaly čisté nebo jen mírně nakřáplé barvy vhodné snad nejlépe do blues, rocku apod. Pro řadu hráčů budou určitě velkým překvapením. Chcete zvuk téměř jako LP, SG nebo možná i Tele? Ne sice všechny v úplně krystalické podobě, ale jakousi kvintesenci všech při postupném přepínání jednotlivých kombinací snímačů a při citlivé práci s tónovou clonou určitě najdete. Rozhodně nečekejte, že kytara bude znít jako Jazzmaster, je to prostě něco jiného.
Nejdříve zkouším akordickou hru v nižších a posléze i vyšších polohách. Hellcat zní vyrovnaně a plně téměř do všech barré hratelných pozic. Při melodické sólové hře kytara velmi slušně ladí i v nejvyšších možných polohách, skvělé je barevné sladění strun E, H, G, D ve středních a vyšších polohách, řekněme někde od VII. po XIV. Kytara již při mírném přebuzení Gainu skvěle drží tón a výborně reaguje na drive pravé ruky. Zvláště při zapojení prvního snímače u krku nebo případně kombinaci 1. plus 2. je výsledný zvuk neuvěřitelně barevný a dosti věrně připomíná buď LP nebo atypické Straty se dvěma humbuckery... Tento rejstřík jakoby vypadl Luboši Andrštovi z jeho legendární nahrávky z r. 1994, vydané jako raritní na CD „L. Andršt s přáteli v Malostranské Besedě – LIVE – 25 let blues“.
Kytara byla zkoušena na stacky Marshall Valvestate, celolampový Peavey a Music Man. I hodně zkreslené barvy při kytarových rifech používaných v metalu a jiných tvrdších žánrech vyzněly překvapivě dobře. Zde jeden poznatek. Zřejmě i díky mimořádnému sustainu docházelo při poloze snímačů u hmatníku k mírnému „přeznívání“ a slévání jednotlivých strun dohromady a výsledný zvuk nebyl úplně „průhledný“, třeba při porovnání se Stratem. Daleko lepšího výsledku se dosáhlo při hraní pouze na kobylkový snímač. Zdá se, že pekelná kočka má dvě základní podoby. V té první , pokud ji moc nedráždíte, umožňuje poklidnou doprovodnou a typicky bluesovou sólovou hru. Při vybuzení ale umí pěkně vystrčit drápky a pekelné zvuky se z ní jen linou. Žádné mňoukání, ale pořádné lví zařvání.
Snad jen na okraj můj malý dojem, či názor. Díky snaze o co nejkomfortnější a tedy nejnižší dohmat, byla u tohoto kusu výška strun snížena skoro až na extrémní úroveň. Osobně však, kdybych tenhle Hellcat hodlal koupit, nechal bych zcela jistě ještě lehce „doštelovat“ možná jak výšku kamenů, tak až příliš mírný průhyb krku. Ale zde platí opravdu výrazně pravidlo o osobním vkusu a používaných hráčských technikách.
Souhrn
Kytara Hellcat je originál, který přitáhne nejspíše pozornost fajnšmekrů oceňujících její zvuk a ne úplně konvenční retro-design. Hráčskou obec bude asi polarizovat na dva tábory: Jedna její část prohlásí, že se jí Hellcat velmi líbí a druhá vám bude přísahat, že „Něco takovýho bych si teda v životě nepořídil...“ Tak to má být, byla by na světě nuda, kdyby se všem líbily pouze Stratocastery anebo dlouhonohé blondýnky.
Hellcat je přes některé maličkosti, které se ale dají snadno a bez větších nákladů odstranit, povedená universální kytara, pokrývající prakticky všechny styly vycházející z rocku a blues, i taviči kovů by možná mohli vyzkoušet. Kvalitou zpracování, herními vlastnostmi a zejména zvukem rozhodně nezklamala. Předpokládám, že si své příznivce určitě najde. Ten, kdo jí přijde na chuť, asi shledá i cenu odpovídající kvalitě nástroje. Pokud bych měl udělit vysvědčení jako ve škole - já vím, je to neobjektivní, ale přece:
- Zvuk - výborný
- Herní vlastnosti - výborné
- Provedení - výborné
- Seřízení - nebylo klasifikováno pro indispozici pracovníka OTK (jinak dostatečné až nedostatečné)
- Krk - výborný
- Kvalita dřeva - výborná
- Kvalita komponent - chvalitebná (příliš měkké šrouby v kobylce)
- Lak - výborný
- Design - chvalitebný (2 mírné úlety)
- Chování - chvalitebné (zpupně se tvářící ladicí kameny)
- Způsobilost obstát v oboru - výborná (velmi universální nástroj)
Celkové hodnocení: prospěla velmi dobře
Poznámka: Na některé trhy se dodává ještě 10strunná (!) verze se zdvojenými E, H, G, D a také 4strunná basová kytara.
