Zakk Wylde nikdy neoplýval sympatiemi ke složité technice a jeho výbava tomu taky odpovídá. Tvrdí, že nerozumí ani svému mobilu, tak co by dělal s digitálními multiefekty. Takže mu plně vyhovuje skromné vybavení dvěma stowattovými Marshally s knoflíky doprava plus nějaké ty krabičky. Aby to přeci jenom nebylo až tak chudé, vymyslel si svůj vlastní signovaný wah wah pedál a výrobou pověřil firmu Jim Dunlop. Dobrá volba.
Wylde wah vychází ze starého dobrého Cry Baby. Vzhledově se liší pouze hrubě obroušeným kovovým povrchem, místo obligátní černé. Pedál samotný je potažený černou gumou proti klouzání, kdyby se snad našel někdo, kdo nenosí Martensky. Také umístění jackových konektorů a konektoru pro připojení adapteru je obvyklé. Spodní straně dominuje stříbrná silueta mistra s kytarou (bílý Les Paul s černými kruhy). Nechybí seznam stěžejních alb, na kterých zřejmě můžete toto kvákadlo slyšet. Devítivoltová baterie je umístěna ve vyndávacím krytu, nemusíte tedy při výměně baterky odšroubovávat celé víko. Baterie mi vydrží minimálně kvartál, takže to není zase tak častá činnost. Kvákadlo stojí na čtyřech mohutných gumových nožkách, umístěných v samotných rozích. Díky nim a své nemalé váze neklouže po zemi, což je sice nuda, ale uklidňuje to.
Systém je zcela normální. Vpravo vstup z kytary, vlevo výstup do zesilovače. Efekt se zapíná sešlápnutím spínače pod vrchním koncem pedálu. Spínač je poměrně měkký a někdy se nevrací, takže když efekt vypnete, je zapotřebí ještě pedál trochu nadzvednout, aby byl připraven pro další sepnutí. Což sice nuda není, ale trochu mi to vadí, možná utahané pérko. Odpor samotného pedálu si můžete nastavit podle chuti. V krabici je přibalen dlouhý imbusový klíč, kterým se šteluje tuhost kloubu. Dá se zcela povolit a pedál běhá opravdu lehce. Při plném utažení se musíte s pedálem trochu prát, ale v těžší botě hravě zvítězíte. Toto nastavení má výhodu pro kytaristy, kteří rádi nechávají efekt zapnutý v určité poloze, protože se nemusí bát, že při sundání nohy z pedálu posunou polohu a tím změní i zvuk. Osobně mám dojem, že pedál má v krajních polohách trochu vůli, ale když jsem se na to soustředil, tak jsem ji nenašel. Možná je to jen měkčím dorazem, nebo se mi to jen zdá, protože jsem zvyklý na úplně jiné kvákadlo.
Zvuk?
Zvuk je celkem očekávatelný. Průběh efektu je poměrně dlouho a hodně zatažený, následuje rychlý přechod středovou částí a krátký úsek ostrého zvuku, což je myslím pro Dunlop průběh celkem typický. Kváknutí zní proto ostře a agresivně, v podstatě zatáhnete clonu a občas štěknete. Pro model Zakka Wyldea bal vybrán potenciometr ECB-024B 100K ohm a funguje opravdu dobře.
Na čistý zvuk mě zpočátku nijak neohromilo. Prostě normální kvalitní kvákadlo. Postupně jsem se naučil pracovat s pedálem jemněji a přišel jsem tomu na chuť. Na čistý zvuk je prostě třeba nehýbat s pedálem úplně dolů, ale jen v horní půlce. Pak je to super.
Síla modelu Zakka Wyldea je ale při zkreslení. Čím větší, tím lepší. Filosofie je jasná – žádné funky hračičky, drsný rock bez pardónu a s nápřahem. Připadá mi, že vyniká hlavně v sólech. Vysoké zkreslené tóny, tam je doma. Hlasitost se oproti vypnutému efektu nijak nemění, zvuk je plný a dynamický. Při čistém zvuku by křivka otevření clony mohla jít i výš, při zkreslení je to v pohodě. Můžu vás ubezpečit, že vás bude bavit přes něj hrát. Umožňuje krásně nastoupit, když rozbubláte na zatažený pedál hlubší strunu, nádech před bouří a pak vypálit o dvě oktávy výš….. jo, to je ono!
Shrnutí
ZW-45 je prostě kvákadlo pro pravověrné rockery. Není příliš univerzální, ale v tom svém zaměření dokonalé. V krabici najdete kromě imbusového klíče taky nějaké katalogy Dunlop a MRX, kteří vyrábějí Zakkův overdrive, a pro fanoušky trsátko, které je tak tlusté a nepoddajné, že jsem ho radši ani nezkoušel, abych si nepřerval struny. Přeji tedy příjemné zážitky při divokých sólech a malá prosba – nepřehánějte to - některá přeci zní dobře i bez kvákadla, tak aby se vám basák se zpěvákem nezbláznili.
