Na Marshally jsem trochu vysazený, respektive možná neobjektivně kritický, ale za to může „sladkokyselá“ a „skřípající“ řada 900. S příchodem DSL a TSL se obrázek trošku spravil, no a s JVM si u mě docela šplhli (samozřejmě model 6100 a řada 800, to jsou neoddiskutovatelně povedené kousky). Byl jsem proto zvědavý, jak si povede tahle nová MA řada (zlí jazykové říkají M-arshall from A-sia) také ve srovnání s Voxem Night Trainem, který je vlastně také „M-A“ (vlastně V-A) a v podobné cenové kategorii.
Poctivých 18 a půl kila, to je hmotnost 100W hlavy... asi tíha dědictví a celé rockové historie, která se odráží částečně i v tomto ampu. Kromě tradiční černé a zlatavé barvy jsou tu samozřejmě odlišnosti v provedení, například čelní panel není proveden v klasické hrubé tkanině s bílým lemováním, ale je tam sololito-dřevěná deska s dírami, překrytá tenkou tkaninou. Ale to je naprosto nepodstatné. Na zvuk to nemá vliv, jak se říká, a aspoň to hezky větrá (ano, nejsou tu ani obligátní větrací otvory v horní desce). Zesilovač je plně dvoukanálový, s možností boost na overdrive kanálu, s nezávislými korekcemi na obou kanálech a především s ovladačem Presence a Resonance v master sekci, což se společným reverbem docela slušně rozšiřuje zvukové možnosti.
Z tohoto pohledu se tedy jedná o krok stále kupředu k „user-friendly“ konstrukci, která je v principu o dost dále než strohé staré modely s 5 knoby (celkem). I když... už slyším kytarové konzervativní „vintejdžové“ staromilce, jak říkají něco ve stylu – ty strohé staré modely hrály tak dobře, že nepotřebují žádné presence ani resonance... No, něco na tom možná je, ale pokud mám předběhnout závěrečné hodnocení, musíme uvážit, že možnost doladění v koncovém stupni je VŽDY výhoda. No a v neposlední řadě - na tehdejší strohý starý model rozhodně nestačila jedna výplata... i když i v tomto ohledu je to dnes všechno relativní. Ale zpět k věci. Tedy k hlavě.
Hlava je osazena třemi ECC83 v preampu a čtyřmi EL34 v konci, čili ověřená klasika těžkého, véčkově tvrdého Marshall zvuku. Na zadním panelu najdeme 3 výstupy na repro v závislosti na impedanci, vstup pro dvoutlačítkový footswitch, send/return sériové smyčky s vypínačem, no a to je vlastně vše.
A co je na MA řadě vlastně nového, kromě země výroby? Jednoduše – ovladač Crunch Balance. Ovládá poměr a míru zkreslení mezi crunch a boost a tím i výslednou hlasitost. Ale není to až tak prosté. Řekl bych, že v podstatě se tady nabízí třetí kanál, neboť mnoho jiných zesilovačů s označením „tříkanálové“ má obdobné řešení – dva ovladače na gain a jedny společné korekce. Takže ještě jednou – Balance nastavuje rozdíl ve volume a sytosti gainu mezi boostovaným a neboostovaným ovedrive zvukem. Funguje pouze v neboostovaném modu a nijak potom neovlivňuje boostovaný zvuk. Nastavení a vyvážení zvuku pomocí Balance, to je celý vtip MA řady. Nenabízí se tu nekonečně mnoho variací a nastavení, ale docela to postačuje pro pár reálně funkčních zvuků. Ruku na srdce – kolik zvuků vlastně potřebujete? Např. minimální country crunch a vedle toho vřískající metalový pumpující lead, to sice oboje nastavíte, ale vedle sebe nezahrajete kvůli velkému skoku ve volume.
Aby se maximálně využil potenciál tohoto interaktivního řešení, nastavíte si nejdříve volume pro boost overdrive a požadovanou míru gainu pro tento (vlastně lead) zvuk. Obě ledky svítí, hlava je v režimu „plná forsáž“. Nastavíte koncový stupeň a EQ podle chuti. Pak vyřadíte boost, jste v režimu overdrive, a ovladačem Crunch Balance nastavíte požadovanou diferenci volume (resp. gainu) mezi boost a overdrive režimem. Přičemž vyšší nastavení Balance znamená menší rozdíl mezi oběma mody - více gainu v „neboostovaném“ zvuku a menší diferenci ve volume a sytosti gainu. Nižší nastavení Balance přinese méně gainu v neboostovaném zvuku a větší rozdíl ve volume a sytosti gainu oproti zvuku s boost. No a nakonec se nastaví clean kanál tak, aby se hlasitostně napasoval k předchozímu, a je to.
Tak a hurá na zvuk
Čistý kanál
Čistý kanál hraje výborně. Až bych se nebál použít slovo excelentně. To není jako kdysi, když čistý zvuk u Marshalla byl tak trochu výsměch čistotě, zvláště při vyšší hlasitosti. Tady je plný, poctivý, dynamický a betonově pevný zvuk, který perfektně odráží povahu kytary a konfigurace snímačů. Skleněné stratocasterové polohy znějí jiskrně, s oním žádoucím twangem, singly jsou krásně čitelně plnoštíhlé, humbuckery znějí, jak mají – jedovatě, tučně a šťavnatě zároveň. Je krásně slyšet rozdíl mezi mahagonem, olší a topolem v těle kytar. Byla radost si na tohoto Marshalla zahrát třeba Another Brick a ono krásné Gilmourovo sólo (tedy – moji vlastní verzi, danou aktuálně dostupnou mírou osobní virtuozity a stavem mysli). Bylo zajímavé pozorovat reakci zesilovače a koncového stupně při vytočení volume za polovinu, kdy už ani tak nenarůstá hlasitost, jako spíše obrovsky naroste dynamika a citlivost reakce na kytaru. Škoda, že se to v místnosti velikosti dvou obýváků nedá vydržet dlouho.
Velmi dobře se tu odrazí umění pravé ruky – tedy dovednost střídání poloh trsátka, citlivost ruky při hlazení strun, alterace místa úhozu... při tak dynamickém zvuku se ukáže, jak umíte v pravé ruce tvořit tón. Pevná a hluboká dynamika s výbornou tučnou čistotou, to je charakteristika Clean kanálu. Vedle tohoto „nového“ (od řady JVM) pojetí čistého Marshall zvuku se mi najednou fenderovský etalon cleanu zdál nějak nudně suchý... Čistý kanál nelze „nakopnout“ k jeho vlastnímu zkreslení externím boosterem, zůstává to pořád čisté nebo maximálně nakřáplé, když hodně zaberete. Ale perfektně k MA zvuku ladí Tube Screamer a krásně si s ním rozuměly i krabičky Mad Professor (no aby ne!). S jedním kvalitním overdrivem dostanete velmi širokou paletu zkreslení (některé kombinace zněly lépe, než vlastní Marshallské zkreslení, hodně záleží na kvalitě připojené „krabky“). Měl jsem k dispozici nově tři druhy reproduktorů, a sice Celestion Vintage, Classic Lead a Greenback M. Zajímavé je, že ačkoliv Vintage je hodně chápán jako „metalový“ reproduktor, tak na čistém kanále si vůbec nezadal s GB, kteréžto zněly samozřejmě nejlépe. Takže GB je pro čistý kanál jednička (4x12“ box); Leady a Vintage jsou hodně podobné (2x12“ box) a velmi vhodné. Chtělo by to ještě prověřit bednu s osazením G12T-75, ale bude to asi hodně blízké Classic Leadu, jen „tvrdší“.
Overdrive kanál
Overdrive kanál je svou barvou zkreslení podle mě podobný druhému kanálu na JVM řadě, ale ne všem barvám, které má JVM. MA má svůj vlastní zvuk poněkud odlišný od ostatních modelů. Na první pohled (poslech) poznáte, že je to Marshall, ale MA vám dá jen jednu barvu zkreslení, tedy pokud si ji nenakofigurujete ještě externím overdrivem.
Celkově lze zkreslení nastavit od pěkného country crunche, přes bluesové barvy až ke kilovému zvuku rocku – hardrocku, kde jsou dobře čitelné akordické vyhrávky i pevná kila. Výraznému sólování tu schází trochu sustain, samozřejmě, nemáme tu tolik gainu k dispozici, ale barva zvuku je na blues až hardrock velmi dobrá. Nutno poznamenat, že tradiční nastavení korekcí „všechno doprava“ tady postrádá smysl. Asi to nějak vylepšili, protože výšky naplno byly nepříjemné a se singly nepoužitelné, zkreslení začalo dosti bzučet. Nejvíce se mi líbily polohy s basy a středy na třičtvrtě nebo naplno a výšky kolem poloviny. To je takový ten klasický hardrock, dalo by se říct „ejsídýsí“ zvuk.
Otazník si kladu nad boostem. Boost funguje jak má, tedy nakopne několika decibely overdrive a zahustí zkreslení, protáhne sustain a také (podle vyvážení s Balance) naroste hlasitost. Jenže se objeví také bzučení. Zvuk se příliš nezměnil ani při úplném stažení výšek (samozřejmě, máme-li vytočený gain naplno, korekce postupně ztrácejí účinnost), čili je to vlastní charakter zkreslení. Něco málo spravil ovladač presence, potřebné středy se doplnily, ale ne všechny, ještě to stále něco chtělo. Tady mi boost připomněl onu skřípavou řadu 900. Je ovšem fakt, že co bylo nehezké při samostatném hraní, to se ztratilo, jakmile spustila basa s bicími. Když začnete hrát naživo, projeví se síla Marshallu. Ostatní nástroje tu bzučivost převálcovaly a boostovaný zvuk zněl výborně hardrockově, stále bylo cítit „véčkový“ charakter zvuku s pevnými středy, a to je právě to, co se při živém hraní dobře dostane ven, nad ostatní nástroje.
A také platí zásada, že zkreslený Marshall nehraje potichu, čili chce to volume aspoň kolem poloviny. Do zvuku se začne dostávat dravá pevnost a „dum-dumová“ průraznost. Nedá se zahrát pravověrný metal, basové tóny při palm-mutingu jsou hodně presencované, ale v hardrocku je to přesně to pravé. Ostatně - na basy je tu basa, ne? Ostrá průraznost a jistá dávka volume hraje zásadní roli při sólech, kdy se tóny stanou pevnými, a co bylo při nízké hlasitosti bzučivé se prořeže ostře ven s typicky Marshallskou silou. Nejvíce se mi líbily barvy zvuku, které produkovaly Alnico-V snímače, keramické byly hodně „nastředěné“ a s touto hlavou neladily tak dobře, jako Alnico.
A včil přišel Screamer
Ano, opět se potvrdila známá pravda – máš Marshalla? Přikup overdrive. Tube screamer je vyzkoušená kombinace a pracoval skvěle. Je to jako smetana do kávy – zvuk se zjemnil, přestal být bzučivý, ale pořád byl dost jedovatý na to, aby se s ním hezky zapumpovalo. Dvojice Screamer plus overdrive kanál měla krásný lead zvuk, mnohem lepší, než vlastní boost na tomto kanále. Dostatek sustainu, žádné hlcení, čitelnost, a stále typicky marshallské zkreslení. Když jsem zkusil externí boost pedál, např. Austin Gold (v režimu boostu, kdy se přidávaly jen dB) nebo Nitro (což je typický boost), byl zvuk podobný originálnímu boostu, tedy se slyšitelnou bzučivostí, i když ne tolik, jako originální boost. Tady se ukázala zvuková „tupost“ Screameru jako velká výhoda, neboť srazil Marshallu tu zbytečně ostrou špičku a dovolil hezky sólovat se vším, co k takovému lead zvuku patří. Dokonce nejlépe fungovalo nastavení Screameru s drivem až kolem poloviny. Nastavení drivu u Austinu do poloviny nedávalo tak dobré výsledky, jako s Tube Screamerem, s drivem Austinu se zvuk začal zkresleně hltit a všechny ty trojúhelníky a pily se mezi sebou trochu hádaly. Takže jsme si ověřili ověřené a vyzkoušeli vyzkoušené.
Stále platí, že s externím overdrivem máte šikovný tříkanál, protože na čistém kanále Screamer nabízel použitelný crunch a s přepnutím na overdrive kanál máte jednak lead, šťavnatý sólový zvuk, a po vypnutí krabičky další barvu overdrivu, véčkově tvrdou a hardrockovou. S overdrivem je to zvuk, který slyším z nahrávek klasiků rocku. Určitě bude dobře fungovat i další ověřené, např. Boss SD-1 a podobně.
Velmi dobře si s Marshallem MA rozuměly kytary na „mahagonové“ bázi, respektive LesPaulovské bázi. Souznění a vzájemné pochopení bylo o stupeň lepší, než u kytar typu Stratocaster, kde totéž hraní dalo větší práci a námahu (možná jsem si měl ještě půjčit nějakou Yamahu a ověřit si, jestli platí: „Yamaha – žádná námaha“).
Při zkreslení se potvrdilo, že nejlepší volbou pro tuto hlavu budou boxy osazené buď Leady nebo Greebacky. Box s Vintage zněl až příliš ostře, tvrdě a chlupatě, s vykradenými středy. Vhodnější budou pravděpodobně i tvrdé G12T-75, ovšem zkreslení znělo skvěle právě přes měkké Greenbacky nebo kulatější Classic Leady. Volba vhodných reproduktorů se musí před nákupem vyzkoušet a odladit dle vašeho sluchu, neboť MA je sice Marshallský zvuk, ale je osobitější. Ještě k tomu úvodnímu nápadu srovnání s vietnamským Voxem. Došlo mi, že tyto dva porovnat prostě nejde. Vox Night Train nebude nikdy tak pumpovat (jiný obsah motoru, že...), od Marshalla nebudu čekat kulaté měkké zkreslení... takže pro každého něco.
Řada MA se mi tedy jeví jako trochu specifická, ale zvuk je typicky z Marshallské stáje. Zesilovač nabízí určitou zvukovou variabilitu, velmi kvalitní čistý tón, rockově tvrdý overdrive, tvarovatelný koncový stupeň a s externí pastičkou typu overdrive dostáváme poměrně slušnou paletu použitelných zkreslení. A jelikož zesilovač poctivě zrcadlí typ kytary ve výsledném charakteru zvuku, je potřeba zkoušet s vlastním nástrojem. Doporučuji!
