Hughes & Kettner přišel na trh s malými zesilovači poněkud později, než tento stále oblíbenější segment začali ovládat ostatní výrobci, ale vstoupil do rozbouřených vod malých hlav ve velkém stylu, s typickou německou precizností, promyšleností a dotaženými detaily, držíce se svého „nového“ tónového směru „pure tone“. Subjektivně možná H&K není (přesněji nebyl) příliš vyčnívající svou rozpoznatelností či tonální jedinečností ve srovnání s některými jinými značkami, ale dnes těmto modrým zesilovačům musíme jednoznačně přiznat obrovskou variabilitu a nejvyšší možnou tónovou čistotu, které se stále pevněji drží.
TubeMeister 36 je tříkanálový zesilovač typu clean-crunch-lead, s reverbem, sériovou smyčkou, volitelnou vícestupňovou „výkonovou brzdou“ Power Soak, s MIDI a s vyspělou úrovní kontroly nad vším, co v zesilovači probíhá, včetně systému kontroly lamp. S předchozími „slabšími“ modely této řady sdílí stejné rozměry robustního kovového šasi a celkový design. Efektní průhledná čelní stěna Perspex byla dříve vyhrazena vlajkovým lodím, zesilovačům Triamp a Puretone; Meistery se tak řadí do stejné kvalitativní kategorie. Po zapnutí se modře prosvítí logo a celý čelní panel světélkuje průraznou modrou barvou. Intenzita světla však trochu znemožňuje kontrolu nastavení otočných potenciometrů (možná by to chtělo i na těch knobech nějakou značku, která by stopovala natočení knobu, ve tmě je to přesvícení nepříjemné). Za efektní stěnou perspexu trůní dvě robustní předimenzovaná trafa, čtyři EL84 a tři 12AX7.
Na čelním panelu je na první pohled hodně knobů, ale je to vlastně jednoduché – každý kanál má vlastní gain a master, třípásmové pasivní korekce jsou pak společné pro crunch/lead, zatímco clean má své vlastní. Na předním panelu se pak už nacházejí jen přepínače pro jednotlivé kanály a vypínače power a stand-by.
Zadní panel je osazen nezvykle bohatě – MIDI, dva vstupy pro footswitche, smyčka s vypínačem, knob digitálního reverbu s vypínačem, výstup z Red boxu, Tube safety control TSC a jejich 4 kontrolní ledky s mikrospínačem nastavení biasu pro optimální funkci zesilovače, voliče Power Soak 18 W, 5 W, 1 W a 0 W (!!!) a jeden výstup na repro 8 - 16 Ohm. Některé sekce zadního panelu si zaslouží zvýšenou pozornost, takže se u nich zastavíme. Ostatně - celé konstrukční řešení a možnosti nastavení a ovládání tohoto zesilovače jsou velice vyspělé a daleko překračují běžná očekávání a nabídky zesilovačů v této kategorii.
Attenuator
Sekce koncového zesilovače s názvem Power Soak je vedle MIDI tou nejvýznamnější. Jednotlivé stupně výkonové brzdy volíme spínači s LED indikací, pokud všechny 4 „odmáčkneme“, dostáváme full house 36 W. Stupeň 0 W vlastně jen slouží pro silent recording a zesilovač se do něj přepne sám, jakmile vytáhneme jack ze zdířky pro reprobox, což je velice chytré a šetrné na koncové lampy. Tato sekce povyšuje zesilovač na naprosto jinou úrověň. Pomocí volitelného výstupu se dá poměrně výrazně měnit celkový témbr, reakce a tonální vyznívání, včetně možnosti změny reaktivní dynamiky a odezvy zesilovače na hru - od užší, po velmi hlubokou dynamickou reakci. Jedinečnost tohoto řešení spočívá právě v nabídce hned čtyř (resp. pěti) možností a zároveň díky MIDI naprosté volnosti přiřazení jednotlivých stupňů výkonu k libovolnému kanálu. Je tak možné hrát např. clean s 18 W, crunch s 1 W a lead na 36 W, a to vše v reálném čase a podle libosti. Vedle této čtyřrozměrné svobody jsou ostatní zesilovače s volbou jednoho výkonu pro všechny kanály o level níž. I když, ruku na srdce, buďme vděčni za možnosti volby výkonu v jakékoli podobě.
Power soak umožňuje hrát doslova na plný výkon a nezničit si sluch, čili užít si naplno vybuzeného koncového stupně při omezených výstupních hlasitostech. Veškeré výhody plné saturace i při nízkých hlasitostech tak zůstávají zachovány, a to platí také pro silent recording a poslání plně nasyceného tónu přímo do mixu. Vynikající řešení. Při 36 W běží všechny čtyři koncové lampy, při ostatních stupních vždy jen dvě, což je indikováno i LEDkami sekce TSC – Tube Safety Control. Pokud se zvolí stupeň 5 W a 1 W, část výkonu se dále transformuje na teplo, při stupni 0 W – speaker off – je všechen výkon transformován na teplo.
Při změnách stupňů „výkonu“ se skokově mění hlasitost a samozřejmě dynamická odezva. Tím značně ovlivníme kvalitu zvuku pro jednotlivé herní styly. Například moderní, progresivní zkreslení, s rychlou komprimovanou reakcí a nízkým stupněm lampové saturace se nastaví způsobem Soak naplno a master knob nízko. Naproti tomu klasický rockový saturovaný zvuk s krémovým charakterem se nastaví se Soak na nižší stupeň (divili byste se, co TubeMeister dokáže při 1 W!), kdy knob masteru dáme doprava, ať se všechno pěkně rozběhne. Díky MIDI řízení je pak možné tyto dva rozdílné světy spojit v reálném čase do jednoho a mít klasický rock na crunch kanále s 5 W a masterem doprava, vedle toho moderní rychlý zvuk s véčkovým charakterem zvuku na lead kanálu, ač jsou korekce nastaveny stejně. Výrobce doporučuje začít ohromné tonální možnosti prozkoumávat systematicky – nejdříve navolit 5 W mod, korekce dát na 12 hodin a pouhou prací s gainem a masterem začít vnímat základní definující rozdíly celkové tonality. Doporučuji to takto provést, jinak se v tom částečně ztratíte a neuslyšíte všechny nuance, které TubeMeister dovede. Při variování pouze s Gainem a Masterem jsou jasně slyšet rozdílné způsoby práce se zvukem, diferentní reakce na hru, jiné rozměry dynamiky, zpětné vazby a pokaždé jiné chutě saturace z preampu či z konce při nakreslení. Jsou to synergicky spojené nádoby. Čím více se stahuje Master, tím sušší je celkový zvuk zesilovače; čím více se Masteru přidá, tím šťavnatější zvuk dostaneme. To nejvýraznější základní zvukové nasměrování vzniká právě tady, určením základních vstupních parametrů: volbou typu snímačů, volume kytary a prvotního rozhodnutí v nastavení stupně brzdy a poměru Gain/Master. Teprve potom je potřeba řešit korekce a míru zkreslení.
Je potřeba si uvědomit, že výrazné stažení hlasitosti neprovádíme pouhým stažením Masteru. Pokud potřebujete ztišit hru a hrát na velmi nízkém volume, navolí se modul 5 W nebo 1 W - dává to lepší výsledky, než hrát s 36 W a Masterem úplně dole. Při přepínání brzdy směrem k vyšším výkonům je třeba si také zvyknout na stahování volume kytary, aby se předešlo nepříjemným skokům v hlasitosti, to jen uvádím jako praktickou poznámku.
A ještě poznámka konstrukční – ono přepínání výkonu není v pravém slova smyslu přepínáním výkonu. To by se při skoku z 1 W na 36 W musely chvilku koncové lampy nechat žhavit, aby dobře hrály, a bylo by to hodně „surové“ zvukově i vůči lampám. Proto se musíte u většiny ostatních zesilovačů dopředu rozhodnout, na jaký výkon budete hrát, a ten pak máte navolený. Pokročilé nastavení variant výkonu má také Mesa Mark V, ale to je cenově poněkud jinde. A volit libovolně výkon během hraní tak jako tak nemůžete, respektive nelze si libovolně během hry měnit footswitchem výkonové stupně u jednoho kanálu.
U Meistera koncový stupeň jede tak nějak pořád naplno pro všechny tři mody 1,5 a 18 W a brzda jen „odpouští“ případný nepotřebný výkon v podobě tepla do horních pater šasi, kde si můžete nahřívat příliš studené nápoje (až si Meistera koupím, vyvrtám si v horním plechu otvůrky na větrání, žádné tam nejsou, všechno větrá jen do stran). Pouze pro 36 W se uvádí do činnosti druhá dvojice koncových lamp, která je ovšem stále pod klidovým proudem (jestli tomu dobře rozumím), čili tak trochu half-stand-by. Ovšem pokud přepínáte Power Soak prostřednictvím MIDI pedálu, všechno je poněkud jinak – koncový stupeň pracuje celý a podle libosti přepínáte a skáčete výkonově od podlahy až po strop bez jakéhokoliv omezování.
Footswitch
Běžný dvoutlačítkový footswitch se stereo jackem, například H&K FS-2, umí přepínat kanály nebo efekty. Pro přepínání kanálů zasuneme jack do zdířky Channel na zadním panelu v sekci footswitches; pak jeden spínač přepíná dvojici Clean a Crunch/Lead, zatímco druhý spínač přepíná mezi Crunch a Lead kanálem. Pokud footswitch zasuneme do zdířky Effects, můžeme s ním aktivovat nezávisle reverb a efektovou smyčku, což je velice chytré a praktické. Footswitch není součástí balení. Plné možnosti zesilovače si však užijete, pokud zapojíte do akce MIDI controller FSM-432. Na zadním panelu hlavy je 7pinový konektor, kterým je zároveň controller napájen. MIDI je optimální způsob plného využití všech kreativních možností hlavy. Pro každý kanál se dá aktivovat například několik pozic v bankách spínače, kdy libovolně, bez jakéhokoli omezování sestavujete řetězec celé nabídky Power sekce a libovolné aktivace efektové smyčky a reverbu. K programování slouží vedle MIDI vstupu umístěné tlačítko MIDI Learn, kterým přiřazujete aktivní kombinaci hlavy ke zvolenému presetu controlleru. Díky FSM se tak z hlavy TubeMeister stává mocný tvůrčí nástroj, který překračuje běžné hranice obyčejného zesilovače, a posunuje vaši práci s tónem a zvukem do zcela jiné roviny téměř neomezených možností.
Reverb
Je digitální, ale s teplým nádechem pásku. Je více slyšet u Clean kanálu, jeho vliv na ostatních dvou kanálech není tak patrný, což je záměr výrobce. Reverb má do poloviny rozsahu ovladače velice jemný průběh a je ho jak šafránu, a ani při maximálním nastavení není nijak nepříjemný, pískavý či šumící. Velice rychle se na něj zvyká a po nějaké době hraní se vám úplně přirozeně „vsune“ do hlavy, že o tom ani nevíte.
Red Box
Red Box je vynález H&K a už pár let se jedná o průmyslový standard pro analogové kytarové DI boxy. Box převádí reproduktoru určený signál, který je sejmut za výkonovou sekcí a před Power Soakem do vyváženého, frekvenčně kompenzovaného signálu. Ten je pak možno poslat přímo na mix, neboť dle H&K zní velmi přirozeně a mnohdy lépe, než snímání mikrofonem. Na celkovou barvu zvuku má samozřejmě přímý dopad zvolený mod Power Soaku – přepnutí z 36 do 18 W změní úroveň výstupu do RedBoxu stejně jako na výstupu do reproboxu, naproti tomu přepnutí z 18 W na 5 W či na 1 W úroveň signálu nemění. Důvod je ryze praktický a řešení je to chytré – v rozsahu 0 až 18 W zůstává výstupní signál RedBoxu stejný kvůli tomu, abychom si mohli libovolně zvolit úroveň Speaker out přesně do podmínek, ve kterých se právě hraje, pro domácí cvičení či pro sillent recording, bez nutnosti stahovat dramaticky Master a měnit tak saturaci a tonální charakter.
TSC – Tube Safety Control
Tento patentovaný systém hlídá bias v závislosti na podmínkách nastavení a volby výkonu, tak aby se optimalizovaly provozní podmínky a prodlužovala životnost lamp. Všechno běží samostatně, bez nutnosti muzikantova zásahu. H&K touto cestou maximálně optimalizuje provoz zesilovače a usnadňuje nám hraní. Systém je užitečný zvláště při laborování s typem koncových lamp, což v tomto případě znamená záměnu za 6V6, samozřejmě je nutno vyměnit i socket, ale to poučení zesilovačo-zasahovači vědí. Systém TSC indikuje svoji činnost prostřednictvím 4 červených diod a podle toho, jak které svítí, nesvítí či blikají víme, co se v principu s hlavou a jejími koncovými lampami děje a můžeme podle toho reagovat. TSC zároveň indikuje spárovanost dvojic koncových lamp, jestli pracují v optimálním push-pull režimu, což je také k nezaplacení s ohledem na kvalitu zvuku. A německá důkladnost je dovedena do maxima – TSC při testování osazených lamp počtem zablikání naviguje na přesnou tabulkovou hodnotu napětí biasu pro osazené lampy tak, aby vše běželo optimálně a spolehlivě. H&K tím ukazuje svoji snahu udělat ze strany výrobce maximum pro vaši dlouhodobou spokojenost.
Hej, Mistře Tube
Jak nám to hraje? Pravověrně německy. Mocně a nekompromisně. Umí to hrát jak stylo-vě „vintejdžisticky“, tak drsně moderně. Na clean a crunch kanále je cítit spíše americký Fender styl, crunch za polovinou rozsahu už zavání trošku Voxem, a lead je pravověrně britský, dostatečně chlupatý a jedovatý. Čistý kanál je velice dynamický, čistočistý a jasný především při nízkých gainech. Rozsah dynamiky je přímo úměrný navolenému Power Soaku a zvláště se stratocasterovskými kytarami je to nádherná a plná paleta barev a dynamiky. Nejzajímavější je, že tady máme několik čistě znějících drahých zesilovačů dohromady. Při gainech přes polovinu začíná zvuk drsnět a křapatět a při hraní na humbuckery je možné dostat určitý druh crunche již na clean kanále. Není to nic na sólování, ale na pevná tvrdá kila je to zvuk dobře použitelný. Spojitě se tak můžeme dostat do dalších crunchových barev na samotném crunch kanále, kde se variabilita dostává do jiných úrovní obrovským rozsahem gainu. Výborné barvy se dostávají při lehce stažených basech a mírně přidaných výškách, se středy dle libosti a typu kytary. Na crunchi se výborně projevují rozdílné nuance volby výkonu, a koncový stupeň zde hraje mnohem zásadnější roli, než se obvykle očekává. S MIDI pedálem se tyto první dva kanály promění v sestavu několika odlišně znějících zesilovačů, kdy s přehledem dostáváme minimálně dva zvuky na kila, dva zvuky na čisté polohy a jeden na sóla. Všechno pevné, strukturované, čitelně a jasně znějící. Za ty peníze to snad ani není možné.
Lead je jedinečný kanál. Není to jen crunch s více gainem, jak to obvykle bývá. Je úplně jinak modulovaný a jsou zde citelné pevnější a průraznější středy. Power Soak však crunch i lead dokáže vzájemně promíchat změnou tonality a celkové dynamiky, takže nelze říct, že lead je pouze sólový. Tady opravdu není moc co kritizovat. Kvalita provedení a konstrukce ze zesilovače čiší nepřehlédnutelně a „puretonovost“ je slyšitelná nepřeslechnutelně. Hlava hraje dobře ve všech nastaveních gainu. Nepotěší ty, co hledají „vintagově“ znějící aparát, je více posunut do suchého zvuku. Chcete-li tučně znějící aparát, musíte dát středy naplno nebo raději dobarvovat, což se mi ovšem zdá škoda. Je to něco mezi Marshallem a Carvinem, s nádechem Voxu. Plně a věrně respektuje a přenáší vlastnosti snímačů a kytary.
Hlavu jsem k testování dostal v soupravě s boxem 1x12 Vintage. Nejdříve jsem samozřejmě hrál na své boxy, které vím jak hrají, s tím, že přece vím, jak hraje jednodvanáctková bedna. Velice nepříjemně mě však setový box překvapil tím, jak drsně deklasoval více jak polovinu mých boxů. Box 2x12 V30 nezněl tak dobře a konkrétně kytarově jako H&K. Samozřejmě bylo u 212 více basů a pevnější spodky, ale to není ke srovnání podstatné. Horší bylo, že Thiele s Gold Alnico hrál pouze stejně tak dobře, jako H&K box s obyčejným Vintagem. 1x12 s G12-50 (to už je opravdu vintage reproduktor) a boxy 2x12 s Heritagy ani s Greenbacky nedosahovaly kvalit tvrdě čitelného přednesu setového boxu. Opět tak musím uzavřít tuto kapitolu se závěrem, že box a jeho způsob přenosu výsledného zvuku je často velká alchymie a nepředvídatelná chiméra. A že „zahořenost“ reproduktorů není hloupost, ale realita, a že není překližka jako překližka, dokonce ani vruty asi nebudou spojovat stejně, a když bednu zvenku polepíte lacinou koženkou, tak prostě nebude hrát. Ale vážně – akušroubovák mi pomohl nakouknout do bedny a co nevidím – jednoduchá překližka (laicky bych řekl, že buková, ale nejsem překližkoznalec, možná je to finsko-baltská bříza…), čelní stěna 16 mm, zadní 13 mm, v čelní stěně dva prostě vyřezané 60 mm otvory, žádné nátrubky bassreflexu, ani vnitřní tlumení (asi se divíte, já si taky myslel, že kytarové boxy se netlumí, ale 1x12 CAE a Egnater to řeší po svém, všechno zatlumeno). Vzpomenu-li si na 1x12 Egnater box k Rebelu, v čelní stěně byly dokonce dva oválné otvory… řekl bych, že to snižuje tuhost a bude zkreslovat přednes, ale je fakt, že z H&K boxu lezl nádherně pevný zvuk, s dostatkem basů a naprosto konkrétními všemi tóny, nic se nemazalo. Nejlepší zvuk jsem nakonec sestavil s paralelním spojením 212 Greenbacků s H&K boxem, kdy převážně čisté a crunch zvuky byly nádherně podané a 212 bedna dodala celkovému projevu spodky a dynamiku.
Na trhu je více konkurentů v oboru malých zesilovačů, ale TubeMeister má navíc vyspělé MIDI ovládání, okamžitý přístup ke všem vlastnostem, vyspělou konstrukci, obrovskou variabilitu díky koncové sekci a kvalitní, velice kvalitní zvuk. No a o ten tu jde především. Jestli jste si nestihli pořídit nebo vyzkoušet Meistery 5 a 18, tak třicetšestku prostě musíte slyšet.
