„Blackoš" sundal z ramene svou dlouholetou javorově-olšovou japonsko-korejskou přítelkyni typu EX se zlatým hardware a oblékl nenápadnou, ale elegantní rivalku typu DC. Jeho ruce se nemohly odpoutat od jejích dokonalých tvarů a oblých křivek. Pak přeladil do D a spustil s ostatními stavidla hutné a tvrdé hardrockové zvukové hradby. Oči všech se najednou mávnutím proutku rozzářily a ústa poklesla v údivu: „Ty v…! To je teda maso…" Preamp Engl, konec a bedna ESH hrály jak vyměněné. A to si ani v zápalu boje nikdo nevšiml, že hraje na krkový snímač a s volume napůl. Ve zkušebně se prostě ... rozsvítilo.
Mahagonová kráska s průběžným krkem zasadila původní partnerce těžkou ránu. Po prohlášení „kdyby byla za dvacet, tak ji beru hned" si asi pomyslela něco hodně nelichotivého o nevěrných a věčně nespokojených kytaristech. Ale ten rozdíl… ten byl zkrátka slyšet. Nepřeslechnutelně.
Carvinův krk je pravděpodobně jedno z nejlépe střežených tajemství kytarového průmyslu. Nízké action strun ve spojení s komfortními konturami a plochým radiusem pro rychlou hru – to jsou těžko vyvratitelné argumenty.
Opět je hmatatelně poznat a vidět, co pro firmu Carvin znamená pojem Custom shop. Od chvíle, kdy kytaru vezmete do ruky, vás neopustí znatelný vjem dokonalé práce a posouvání možností precizní výroby až na samé hranice cenové únosnosti. Pokud mohu srovnat všechny kytary, které jsem měl možnost vlastnit, testovat a vůbec držet v rukách, Carvin zatím strká do kapsy všechny modely nejen ve své cenové třídě, ale i kytary ze sféry „high society". Zvuková charakteristika je samozřejmě věc jiná, subjektivní a při koupi pravděpodobně jedna z nejdůležitějších pro rozhodování; ovšem co se týká zpracování a maximálnosti ze strany výrobce, je tu vše na 200%: Kvalita laku a jeho tvrdost i snadnost údržby povrchové úpravy; kvalitní hardware, kobylka, kameny, zamykací ladicí mechanika Sperzel locking; začištění všech hran a přesné napasování všech částí na sebe bez zbytečných spár a nerovností; důkladně a přesně zahlazené pražce, jeden jako druhý je „jako když střelí" – jak okraje, tak vsazení do hmatníku; díky průběžnému krku je tu dokonalá souměrnost a harmonie mezi výškou dohmatu, zakřivením krku, radiusem hmatníku a osazenými pražci; také proto se všechny rezonance strun v plné síle přenáší na kobylku - a přes kobylku v plnosti do obou křídel těla, protože spoj křídlo-hmota krku je několikanásobně větší než při řešení šroubovaného či lepeného spoje v patce krku. Je to celé prostě jeden zharmonizovaný díl dřeva, nic se neztrácí na žádných spojích. Možná se to uchem až tak nepozná, kdo ví, mnozí kytaráři říkají že řešení průběžným krkem na výsledný zvuk nemá nějak podstatný vliv, no ale když si to poslechnete a zahrajete si na ni...
Fyziognomie nástroje
Kytara je vyrobena jedním z oblíbených provedení, jaká u Carvina nalézáme - mahagonový blok krku skrz mahagonové tělo. Připočteme-li centimetrovou vrstvu znělého javoru jako vrchní desku sendvičového těla, lze očekávat velmi pozoruhodné hudební zážitky. Barva výchozího tónu je přiměřeně ostrá, zpěvná a zároveň mahagonově zakulacená; zpěvnost javoru zde dominuje o něco více než na podobné skladbě kytar Gibson Standart či spíše Special, projevuje se to především ve velmi zpěvném sustainu, který vás usadí. O celomahagonovém provedení nástroje s ebenovým hmatníkem jsem se podrobněji rozepisoval v testu na jinou carviňáckou krásku – model AE185, který je svou konstrukcí tak trochu kytarovým unikátem. U modelu DC máme totéž, tedy řízeně přesné a stabilizované vyřešení dohmatu, geometricky neměnný tvar krku s dvojitou výztuhou a maximálně možný komfort hry na tzv. „rapid-play" krku; navíc je tento model osazen kobylkou Tune-o-matic a struníkem Stop tailpiece jako typy Gibson, takže můžeme výšku dohmatu a tah strun ještě nad to ovlivnit a přizpůsobit svým představám. Tvar těla s dvojitým výřezem působí velmi dynamicky a je vytvarován naprosto přirozeně a skoro by se dalo říct přítulně. Zvláště pečlivě je vytvarován přechod mezi samotným krkem a blokem těla. Pohyb levé ruky po celé délce krku je rychlý, přesný, bez námahy a přirozený, můžete se soustředit pouze na hru na hmatníku a nemusíte přemýšlet, že do 22. polohy se dostanete obtížně a palec musí ven nebo že tam a tam zní „vlky" nebo dokonce tón neladí a je třeba dotáhnout. U Carvina se můžete soustředit pouze a jen na pohyb po hmatníku a hru samotnou. Dokonale začištěné pražce sedí na krku bez jediné odchylky od pomyslné roviny a jsou jeden jako druhý. Díky tomu, že krk není dvouoktávový, je krkový snímač dále od kobylky a dodává tak do výrazového spektra více kulatějších bublavých barev – zvláště pokud se hraje mezi IX. a XV. polohou.
Hlava nástroje je řešena v systému 3+3 a je oproti rovině krku a těla mírně skloněna dozadu pro zaručený zlom strun za nultým pražcem. Grafitový pražec umožňuje bezproblémové prokluzování strun při divokém bendingu a zároveň umožňuje jejich přesné vedení. Při hře jsem ani jednou nezaregistroval onen známý skřípavý zvuk, který dává neomylně najevo, že po skončení toho, co právě se strunou děláte, už se vám ladění nevrátí do původního stavu. Sperzel locking otočné ladicí knoflíky jsou dnes již standardem pro precizní ladění a zaručenou intonaci. Osazení kobylkou Tune-o-matic a zamčené ladicí strojky tak poskytují neobyčejnou stabilitu a jistotu, že pokud nepřekročíte fyzikální zákony, mez pevnosti, modul pružnosti a přetvoření a bod tavení kovu, zůstanete vždy „in tune". To je, aspoň pro mne, ta nejlepší mechanika. Díky pevné kobylce také máme zaručen maximálně možný přenos všech frekvencí do hmoty těla a jejich roz-rezonování při zpracování tónu snímači. Profil krku se mi zdá tak akorát, ani jsem nepotřeboval si na něj nějak zvlášť zvykat. Ostatně to je to, čím mě tato kytara fascinovala – prostě ji obléknete a cítíte, jako byste ji znali už od dětství. Přirozeně s vámi splyne a okamžitě inspiruje ke hraní, jako kdyby říkala „jsem tu proto, aby jsi jen a jen hrál. Všechno ostatní už zařídím". Osazení a výška strun nad tělem mi přesně vyhovovaly, nebylo potřeba se zabývat stylem hry pravé ruky, tedy jak ji co nejlépe opřít o kobylku, jestli „kotvit" malíčkem nebo prostě jen položit hranou na struník, jestli při rychlých tremolových přechodech ze struny na strunu nahoru a dolů posunovat celou ruku nebo jen vytáčet zápěstí a jestli tam nějak ten hardware nebude zavazet a podobně. Prostě začnete hrát a jednotlivé styly vám jdou z rukou samy.
Čím blíže ke snímači a čím výše na hmatníku hrajeme, tón získává pochopitelně na ostrosti, ovšem stále je zřetelně cítit kulatost rhythm snímače a to vše při ohromné čitelnosti každého tónu. Je zvláštní, jak jsou všechny tóny mezi sebou vyvážené co do barvy, síly a sustainu, a zvláště od XVII.polohy výše, kde mnohé kytary zvukově „umřou" na basových strunách, DC nádherně věrně přenáší každý tón s respektem k typu struny, na které byl zahrán – krásně podle barvy poznáte co hrajete na E a co na g. Díky klasické menzuře se dobře projevují rozdíly barev poloh hry pravou rukou a rozdíly při obměně trsátkového stylu hraní. Samozřejmě je rozdíl, když dostanete do rukou nástroj, kde je potřeba nejprve vyměnit struny, abyste vůbec mohli něco posoudit, anebo když dostanete Carvina s osazenými strunami značky Elixir. Kdo je zná, ví, kdo nezná, doporučuji koupit, nebudete chápat proč na ně vlastně už dávno nehrajete. Jsou sice dražší, ale to, co vám pak předvádějí, bere dech. Mají úžasnou razanci a výdrž čistoty tónu, po 14 dnech mého hrubého zacházení byly stále jako nové. Nejvíc se ale projevila jejich kvalita při hře ve vysokých polohách na hmatníku, kde například basové struny neztrácely vůbec rozkmit, spíše naopak, stoprocentně držely ladění a vůbec byly v dokonalé synergii s kytarou.
Ovládací prvky volume a společné tónové clony chodí jemně a poloha volume knoflíku je dobře dosažitelná pro jakoukoli spolupráci s malíčkem pravé ruky a provádění houslového efektu. Jediné, na co bych si musel dlouho zvykat, je poloha přepínače snímačů, který je až za kobylkou a můj malíček je zvyklý pro rychlé výměny volby snímačů sahat trochu jinam. Jde si však na to zvyknout. Přepínač chodí přesně, tak aby při menším úderu se zastavil uprostřed a při větší síle šel až do krajní polohy. Kromě klasických kombinací 1,1+2,2 už na nástroji nejsou žádné jiné možné volby, jako rozpojení cívek a podobně, ovšem jednoduše si je můžete za dvacet „babek" (podle katalogu aspoň) objednat, stejně jako aktivní elektroniku za sedmdesát (!); jsme přece v Custom shopu. Měl jsem ale pocit, že tato kytara už nic jiného než toto klasické provedení nepotřebuje a nabízí možností pro sebevyjádření dost a dost; díky kvalitnímu materiálu, díky strunám a také díky snímačům.
Snímačová klasika „C22"
22 rovná se dvakrát jedenáct, tedy přesně tolik pólových nástavců, aby se v žádném místě a poloze neztrácela síla tónu při vytahování strun mimo osu pólů nebo netlumily vibrace struny, která se dostane do mezipole dvou nástavců. Carvinské snímače mají ještě výhodu v tom, že můžeme dvěma šrouby na horní straně rámečku nastavit a regulovat sklon snímače vůči strunám – pro maximální komfort tónu věc velmi důležitá a jednotlivé detaily (slitina magnetu, vzdálenost strun, individuální nastavení pólů, sklon těla snímače a minimalizace úbytku drivu) se tak dostávají do vzájemné interakce a ve výsledku se násobí. C22 tedy v základě nabízí teplý vintage tón při zachování zvonivých a ostrých výšek a správného podílu jedovatých středů.
Snímač u krku je ze slitiny Alnico, u kobylky pak Alnico5. Rozdíl ve slitině a poloze na nástroji je právě v té správné míře ostrosti. Krkový nabízí naprosto jasně čitelnou kulatost, přiměřenou hebkost při ztlumené hlasitosti a šťavnatou jedovatost při volume naplno; snímač má jasný tón a v žádné poloze neslévá vaši hru do nesrozumitelné koule, dobře táhne váš tón z každé polohy na hmatníku a od půlky doznívání jej zakulatí tak, že vám vklouzne do ucha a chcete to zažít ještě jednou; je hodně podobný jako PAF Special od Juraje Turzy. Snímač u kobylky je v té správné míře rockově jedovatý, průrazný a ostrý. Nádherně na něm vyniknou všechny podoby crunchových barev lampového zesilovače, což je nejlepší test. Přes svoji značnou agresivitu je velmi zpěvný, výrazně přenáší celý tónový rozsah a zvláště v sólech je jeho velká síla, produkuje jasný břitký zvuk, který se neztratí. Každý tón sóla jakoby ještě povyleze nad myslitelný rámec síly a barvy, jako kdyby snímač měl v zásobě nějaký bonusový sustain k tomu, co dodává svou konstrukcí kytara, a když dobře zahrajete tón, tak vám tam toho svého jedovatého sustainu ještě naloží kopec. Velmi čitelně se na něm hrají metalové jízdy, zatlumená kila a všechny ty radosti, a stejně jako krkový snímač nádherně přenáší arpeggia. Díky dokonalé konstrukci krku se na kytaře krásně hrají i tappingové legrácky a tady se hodně, ale opravdu hodně podepisují i struny Elixir, což je pochopitelné. Flažolety a napísknutí máte na povel v jakýchkoliv polohách hry. Snímače jsou opravdu „nadupané" a nejsou nijak přehnaně silné, aby utlumily kvalitu těla nástroje. Přinášejí všechno co dělá rock rockem, když chcete, aby hrála rock. Jsou hodné a nekonečně vyrovnané v mimosmyslovém vnímání, když chcete, aby hrála jazz. Jsou smutně naříkavé a plné naléhavé výpovědi blues a řízného naštvání a agresivity hard-coru. Dovedou podpořit mystičnost a vytvořit nekonečné plochy progressrocku a zároveň zahrát lehoučké letní funky. Ale hranice jsou dány – stratovýšky neumí, samozřejmě. Po pár minutách ale zjistíte, že vám to vůbec nevadí.
Došel jsem k závěru, že kromě dechovky a cimbálovky lze na tuto rezonující kytaru zahrát pro její mahagonovou barevnost téměř všechno. A to je právě ono – toho mahagonu je zde tak akorát, aby poskytl správnou míru sametové kulatosti a javor to celé prostě nádherně dozpívá. Kytara má úžasný sustain, až se to při její lehkosti zdá nepochopitelné. Na žádném místě celého rozsahu nástroje nejsou hluchá místa, tón je všude vyvážený, plný a barevný. To je ohromná deviza. Téměř všechny tóny jsou jasné, ostré, čitelné.
Ještě jedna perlička. Kvalitní kytara je hodně háklivá na trvalé ladění, tím myslím, že chcete-li opravdu rozehrát svůj nástroj k dokonalosti, nikdy na něm neměňte ladění a udržujte ho konstantní, aby všechny součástky přijaly rozsah rezonancí za svůj. Carvina jsme podladili do D a hrál úžasně, vůbec „nezdechl" a výše zmíněné charakteristiky platí beze zbytku, když si tu ostrou a zřetelnou zvukovou barevnost dovedete představit v D. Docela si myslím, že by tomuto modelu a této konstrukci slušela i sedmá struna... ale to víte, klasika je klasika.
A neptejte se proč to všechno vlastně stojí tak málo; jsme přece v Carvin Custom shopu. Otevřte luxusní kufr, nažhavte lampy, vetkněte jack, volume doprava a prostě rozjeďte svoji jízdu naplno. Carvin má nastartováno... už jen chytněte volant a ukažte, jak umíte jezdit.
