Již několikrát jsem z úst svých kolegů zvučných i méně zvučných jmen slyšel otřelou frázi : "Ale není to „Amerika", ta hraje prostě líp". Nyní tedy máme v záplavě „ostatních" výrobců a produktů opět příležitost posoudit, nakolik nápis Made in U.S.A. je zárukou originality a bezprecedentní kvality.
Firma Carvin se opět prezentuje na českém trhu, a mezi basovými, potažmo kytarovými aparáty, PA sestavami, mixpulty, nástroji a dalším příslušenstvím nabízí i kytarové krabičky – stomp boxes, či jak je sama nazývá „Ground efects".
Konstrukce
V sestavách několika kytaristů, jejichž jména nejsou veřejnosti tak neznámá, najdeme výše zmíněné krabičky v různých místech zvukového řetězce. Při srovnání s aktuální podobou mají sice jiný design, leč vnitřní zapojení by se měla v podstatě, až na malé odchylky, velmi podobat. Nový vzhled je podtržen masivním celokovovým provedením pouzdra efektu (ocelový plech 1,5 mm) s tmavě šedočerným matným nástřikem, jehož odolnost proti otěru odpovídá běžnému standardu. Nášlapnou horní plochu, tvoří vroubkovaný hliníkový odlitek s barevně odlišným polepem, kontrolní LED a šetřeno nebylo ani na potenciometrech, jejichž čepičky jsou též kovové, silně chromované. Jednou z dominant této části efektu je kvalitní kovový spínač, přičemž samotné elektrické přepínání zajišťuje klopný obvod řízený mikrospínačem uvnitř efektu. Kontakt mezi vnějším tlačítkem a samotným mikrospínačem obstarává jemná pružinka, nemůže tedy v žádném případě dojít k mechanickému poškození samotné elektrické části ani při „brutálním našlápnutí", a spolehlivost přepnutí se blíží hranici 100%.
Nemilou komplikaci představuje destičková baterie 9 V, přístupná ze spodní strany efektu. Pro její výměnu potřebujete v první řadě křížový šroubovák, a po odstranění jejího krytu vyžaduje i vytažení značnou dávku zručnosti, času a pevných nervů. Při představě, že mi na koncertě dojde baterie...?!
Veškeré propojovací prvky jsou umístěny v celé sérii na čele pouzdra a jsou v zásadě unifikovány. Najdeme zde tedy 1/4" zdířky vstupu a výstupu, zdířku externího spínače On/Off (v některých případech není začleněna) a běžný konektor napájení DC 9 V.
Tube Overdrive TO1
Už samotný název napovídá, že půjde o efekt, který by měl simulovat lampové zkreslení tj. dosáhnout přirozeného gainu nebo případně řádně přebudit lampy pro kytarová sóla. Z ovládacích prvků jsou k dispozici klasické Level, Color pro barvu tónu a Drive pro míru zkreslení. Efekt nabízí pro znalého uživatele očekávaný zvuk. Předem se však rozlučte s otřelým evropským zabarvení alá ECC 83 + EL 34. Zde se vám do rukou dostává „plynule buzená lampa 6L6". Co to znamená? Každopádně hrubší charakter zkresleného zvuku, jako by roztřepenější, značně konkrétní a chyby nezakrývající, tak jak jej můžeme slyšet z „nakopnutých" Fendrů či Mesin Markové řady. Velmi charakteristický overdrive amerického typu, v ničem nepodobný zvuku např. krabiček Boss, tak jak je poměrně důvěrně známe. V podstatě můžeme mluvit o charakteristickém carvinovském zabarvení, což platí jak v kombinaci s lampovým aparátem, tak se „solid state" – tedy tranzistorovou - technologií. Drive pracuje zcela plynule, a totéž platí o účinné tónové cloně, která výrazně ovlivňuje zabarvení zvuku a poskytuje tak dostatečnou pestrost výrazu. Pokud nemáte dostatek peněz a toužíte po slušně věrném bluesovém americkém soundu, který mi v mnohém připomínal zvuk jaký používá např. Buddy Guy, pak TO1 by mohl být tou správnou volbou, dávající vám v šedé zvukové uniformitě vlastní tvář. V případě, že hledáte spíše zkreslení s vyšším gainem, ať už jako primární, či jako další zvukovou polohu k již existujícímu nižšímu přebuzení, budete se muset poohlédnout po jiném pedálu.
Ultra Distortion UD1
Podobná koncepce ovládání jako shora uvedený TO1, pouze místo Drive je ovladač Distortion. Charakteristika drsnějšího zkreslení typu Carvin zůstává, přidává se vyšší míra komprimace a znatelnější zisk. Krabičkou bez problémů dosáhneme až klasického metalově hutného zvuku, zvláště při šikovném nastavení tónové clony těsně pod polovinou rozsahu, a je jen otázkou vkusu zda by postačil i pro extrémní metalové odnože. Zkreslení má poměrně plynulý průběh s počátečním bodem na lehkém crunch zabarvení. Pokud jste hráči se střední až mírně vyšší silou úderu do strun, pak nejeví efekt žádné známky problému a jeho zvuk je poměrně kompaktní a dravý. Nepravost se však projeví u hráčů používajících velmi důrazný attack strun, tzn. u těch, kteří jsou např. zvyklí hrát na lampové aparáty s nižším gainem a přesto z nich vytáhnout syté zkreslení. Při opravdu silném úderu do strun dochází pravděpodobně k přebuzení vstupních obvodů a zahlcení efektu. Se zkresleným zvukem se tak společně ozývá něco mezi „huhláním a chrčením". Není to sice příliš výrazné, ale je to tam. Rušivě pak tento pazvuk působí především při šestnáctkách nebo attackových riffech ve stylu Fear Factory či příbuzných nu-metalových bandů. Shrnuto, kdo máte opravdu razantní úder pak efekt pravděpodobně nebude to pravé, pro ostatní (kolega s poněkud slabším úderem na něj zahrál, a samotného mne překvapilo jak solidní zvuk efekt produkuje) zajímavý distortion se svébytným zvukem.
Classic Stereo Chorus CC2
Hned v úvodu řeknu, že jde o krabičku kterou jsem si opravdu oblíbil. Jde samozřejmě o klasický a běžně používaný efekt, tak co na něm může být tak dobrého? Inu, charakter zvuku a jednoduchost nastavení. Pokud vedle sebe postavíte chorusy různých výrobců, pak bezpečně slyšíte při podobném nastavení ony rozdíly v barvě, potažmo zpracování spektra signálu. To samozřejmě souvisí s type oscilačního obvodu a tvarem vlny, kterou produkuje. Nechme technickou stránku stranou. Chorus CC2 nabízí ovladače Level pro množství efektového signálu míchaného do přímého „suchého" zvuku. Odhaduji maximální poměr asi 60/40%. Rate nastavuje rychlost vlnění a Depth hloubku modulace, tedy těchto vln. Pokud jde o uživatelskou přívětivost, už při nastavení korekcí na polovinu se ozve příjemný a hřejivý chorus, evokující dvanáctistrunnou kytaru. Přidejte Depth a máte skoro orchestr kytar a to nemluvím o schopnosti napodobit rotary efekt, s kterým se dají dělat dost slušné, téměř psychedelické kousky. Na čelním panelu je zdířka externího spínače u ostatních efektů nahrazena druhým výstupem pro stereofonní zapojení. Drobnou vadou na kráse je pak záměna popisek, kdy krajní výstup označený Out1/Mono nabízí pouze direct čistý signál na místo smíchaného monofonního chorusu a správný, poměrový signál, dle nastavení potenciometru Level, je vysílán zdířkou Out2. Ve stereo modu nabízí Out2 pouze efektový signál a Out1 pouze zcela čistý signál. Oproti bypass modu efekt nepatrně ořezává vyšší frekvence, což ale nepůsobí rušivě, spíše to zvuk zjemňuje. Celkově jde o velmi kultivovaný, měkký a variabilní chorus, jehož zvuk se v kapele, po mých zkušenostech, rozhodně neztratí.
Master EQ ME1
Standardní grafický ekvalizér se sedmi pásmy 100, 200, 400, 800,1.5k, 3.2k a 6.4 kHz, plus nastavení úrovně. Krabička ke které je těžké napsat něco zajímavého. Parametry odpovídají běžným konkurentům, včetně zdvihu +/- 15 dB na pásmo a minimálního vlastního šumu. Pro dotažení zvuku horšího aparátu, částečnou eliminaci zpětné vazby akustické kytary, zesílení signálu na konci řetězu efektových krabiček, kde se ho díky spojkám již nedostává, vytažení a dobarvení sóla či finální ekvalizaci cizí bedny pod vaší obvykle nastavenou hlavou na pódiu nepostradatelná věc. Krabička kterou můžete zvuk dokonale vylepšit nebo také zcela „zprznit". Rozhodně není na škodu ji vlastnit.
Super Delay SD1
Přízvisko super vyvolává téměř vždy v soudném člověku pochyby a tak jsem k efektu přistupoval opatrně, pokud jde o očekávání. Na dnešní poměry (i krabiček) strohé ovládání Level, Time, Feedback, jinak vše zcela v intencích předchozích stomp boxů. Papírová obalová krabička, zaměříme-li se na časovou proměnnou, obsahuje dosti zmatečnou popisku 100 ms -16 ms. To asi nebude O.K., že? Tedy zkusmo. Maximální doba ozvěny odpovídá přibližně času 600 ms, u spodní hranice je odhad poněkud problematičtější. Se stopkami zde nevystačíte a nutno je tedy použít zkušenosti a drobných znalostí. Vzhledem k tomu, že signál kytary zní jako v menší či střední místnosti odhaduji nejkratší čas asi na 30 - 50 ms. Doba malého zpoždění doplní vaši rytmickou hru, případně si můžete vyhrát s divokými dlouhými a mnohonásobnými echy alá Brian May. Efekt zachovává svůj přirozený zvuk jak na lampových tak tranzistorových aparátech. Nastavení je opět velmi jednoduché, pro začátek se skvěle osvědčí středová poloha potenciometrů tvořící příjemný delay s někdy zatracovanou digitální čistotou opaků. Zajímavý jev nastává v případě docházejících baterií či nastavení podpětí na síťovém adapterů. Čas zpoždění znatelně naroste až nad úroveň 1 s, a patrné je i mírné zatlumením výšek v opacích, což je poněkud překvapující, a odpovídá to spíše charakteru analogového zpoždění než digitálního delaye. Podobně zajímavé je jemné odladění od 2 opaku výše, tvořící náznak chorusového efektu, což znovu připomíná jev známý ze starých páskových strojů. Vrátím li se tedy k úvodní poznámce, pak SD1 je super alespoň po stránce zvukového projevu, kterým si mne získal, a to i přesto, že někteří mu mohou vyčítat malou variabilitu ve srovnání např. s modely DD firmy Boss. Použitelnou, i když nestandardní, je jeho reakce na nízké napájecí napětí, posouvající krabičku do krajiny nestabilních, a tedy oblíbených vintage analogů.
Vintage Wah VW1
Hledáte kvákadlo, co má vzhled v chromovaném provedení 60. let tzv. vintage, nemluvě o zvuku a to ještě za velmi nízkou cenu? Tak VW1 je efekt přesně pro vás! VW1 je konstrukcí a designem podoben, a určitě to není náhoda, legendárnímu Cry Baby od firmy Dunlop. Osazen je klasický potenciometr, konstrukce je v pravdě robustní – pravděpodobně ocelový odlitek dávající efektu celkovou váhu 1.8 kg!, plynule chodící pedál, vstup a výstup výrobce umístil po stranách efektu, pouze vstup pro adaptér je dle mého trochu nešťastně také na straně. Filtrace probíhá v pásmu 400 Hz-2.5 kHz. Zvuk a chování? Bomba! Pokud jsem před časem vychválil wah firmy Danelectro, pak mohu zodpovědně prohlásit, že už jsem dlouho neslyšel v jednoduchém wahu tak příjemné modulace. Zkusil jsem si zahrát s kapelou některé skladby Cream; schválně jsem nastavil VW1 tak, jak jej rád používá Eric Clapton, tj. zapnuté kvákadlo a pedál sešlápnout na půl, a jen jsme s kapelou zírali! V tu chvíli jsme se totiž přenesli do časů, kdy Cream aktivně hráli. Ale to není vše! VW1 jsem jen tak pro zajímavost zkusil přes hutné, skoro až metalové zkreslení a opět nezbylo než pochvalně „zamručet"! I s moderním typem zvuku či zkreslení si efekt velmi dobře rozumí a pokud toužíte po podobném zvuku jaký používá John Petrucci, pak vám stačí právě toto kvákadlo (no a také nějaká ta Booginka). A to při ceně 2 350,- Kč není zase tak málo!
Resumé
Vždy jsem byl toho názoru, že pokud jde o krabičky, jsou na trhu nejlepší firmy jako Boss, Ibanez, D.O.D. nebo Dunlop. Postupem času jsem však čím dál tím více přesvědčen, že to nemusí být pravda absolutní. Ať už to jsou produkty Danelectro nebo nyní testované krabičky Carvin. Efekty mi připadají v zásadě vyrovnané, mají svou osobitou charakteristiku, sympatické ceny, skutečně robustní konstrukci (kam je dáte,tam zůstanou) a snad jedinou vadou je přístup k bateriím. Ale člověk nemůže chtít všechno, že? Osobně se mi nejvíce líbil Classic Stereo Chorus a Vintage Wah, rozporuplný pocit pak mám z Ultra Distortionu. Pokud tedy sháníte novou krabičku do své stáje nezbývá, než jako obvykle, navštívit distributora, a konečný obrázek si utvořit sami.
