Podobná fantastická pověst „spasitelů kvality zvuku na světových pódiích“ předchází rovněž mikrofony nesoucí Bobovo jméno, tedy mikrofony Heil Sound. Alespoň mám takový dojem z četných debat s kolegy zvukaři, z nichž mnozí o mikrofonech Heil slyšeli, někteří je viděli na vlastní oči a pár vyvolených šťastlivců je dokonce slyšelo na vlastní uši hrát!!! Onomu renomé nemálo napomohl český distributor, firma Prodance, která do naší rodné řeči přeložila a následně (a to zcela zdarma) vydala naučnou brožuru Boba Heila nazvanou „Vše začíná mikrofonem“. Uvedenou publikaci jsem pečlivě prostudoval a její přečtení doporučuji rovněž všem zvukařským a muzikantským kolegům, ať už používají mikrofony Heil Sound či jakékoliv jiné. Tenká kniha totiž těm méně zkušeným názorně vysvětlí (a těm zkušenějším alespoň připomene) velké množství vysoce užitečných pravidel a zásad pro práci s mikrofony ve studiu i na pódiu. Pravidel, která mnozí ke své vlastní škodě bohužel ne vždy znají či respektují, ať už se to týká použitých charakteristik, množství či typů mikrofonů, jejich umísťování, držení a podobně.
Číst však doporučuji s otevřenou, soudnou a lehce kritickou myslí, neb i přes chvályhodnou osvětovou přidanou hodnotu je primárním smyslem brožury propagace výrobků firmy Heil, a tak je v ní možné najít i velké množství (velmi korektně řečeno) „upravených pravd“, případně vyřčených „A“, ke kterým však občas schází taktně nevyřčené „B“. To se týká zejména vztahu dynamické versus kondenzátorové mikrofony. Zkrátka, dá se jen těžko očekávat, že by „dynamický guru Heil“ ve své vlastní knize připustil, že v určité situaci může posloužit lépe např. „kondenzátorový kolega Neumann“, i kdyby to bylo tisíckrát v praxi vyzkoušeno a ověřeno. Tolik na úvod a nyní se už pojďme podívat na testovanou dvojici.
PR22UT (2 484,- Kč)
Prvním testovaným exemplářem je vokální dynamický (ostatně jiné než dynamické konstrukce Heil ani nevyrábí) model PR22 s přívlastkem UT, což znamená „ekonomickou verzi“, postrádající vyměnitelnou zlatou a černou krycí mřížku a luxusní pouzdro, kterýmiž to atributy jinak disponuje verze neekonomická, „bezpřívlastková“. Elegantní, 18 cm dlouhý, štíhlý mikrofon s černým tělem je zakončen stříbrnou soudkovitou krycí bambulí o průměru 43 mm. Vložený kovově modrý kroužek nesoucí označení typu a výrobce zdobí prostor mezi bambulkou a rukojetí. Výrobce slibuje u PR22 frekvenční rozsah 50 Hz – 18 kHz, schopnost zpracovat signál s úrovní až 145 dB, citlivost -55 dB, a to vše při impedancí 600 Ohm. Maximální útlum -30 dB s ohledem na kardioidní směrovou charakteristiku najdeme logicky v úhlu 180 stupňů od osy mikrofonu.
Na stránkách výrobce jsou dostupné grafy frekvenční charakteristiky, leč graf v popisu výrobku na webu nekoresponduje příliš s grafem u „datasheetu“ a prezentuje odlišnou křivku. S ohledem na poznatky z testování předpokládám, že přesnější je graf u „datasheetu“, který ukazuje potlačení středových frekvencí v pásmu 200 Hz – 2 kHz a naopak lehké zdůraznění frekvencí nad touto hodnotou. Výsledný zvuk mikrofonu tomu i odpovídá. Je brilantní, jasný, ale bez přehnaného zdůrazňování sykavek, klade důraz na perfektní srozumitelnost, a naopak vokálu trochu upírá „váhu“, tlak a sílu, jež obvykle přináší pásmo nižších středů. Evidentní je zde (úspěšná) snaha konstruktérů o potlačení proximity efektu, bohužel za cenu toho, že mikrofon působí ve srovnání s jinými jako poněkud tichý a málo „svalnatý“. Ostatně proximity efekt (v rozumné míře) nelze považovat pouze za negativní jev, ale též za prostředek, jehož zkušenější vokalisté často užívají k rozšíření svých výrazových možností. U PR22 jim to dopřáno není.
Dalším ne zcela příznivým vedlejším aspektem takových vlastností je nižší „Gain Before Feedback“ - čili větší sklon ke zpětné vazbě. To se týká především pódiových monitorů, kde zpěvákům nejde zpravidla tolik o to, aby se slyšeli dokonale srozumitelně (každý přece ví, jaká slova zpívá), jako spíš o to, aby fundament svého hlasu slyšeli silně a nahlas. A tuto pocitovou sílu mají na starosti právě ony nižší středy, konkrétně frekvence kolem
300 Hz, jež zde schází. Tím pádem se PR22 v monitorech hůře prosazuje, zvlášť pokud jsou současně s ním použity i jiné mikrofony s obvyklejší frekvenční charakteristikou. Pomineme-li možnost zesílení uvedeného pásma na ekvalizéru monitorové cesty, což nemusí s ohledem na další okolnosti dát vždy optimální výsledek, bude rozumné tento model firmy Heil považovat za vhodný k nasazení spíše na méně hlučných pódiích, nebo tam, kde vokalista používá In Ear Monitoring. Abych ale nebyl pouze kritický, musím na druhé straně vyzvednout dokonalou netečnost mikrofonu vůči manipulačnímu hluku, skvělou reakci na rychlé transienty, jež PR22 předurčuje ke snímání perkusivních nástrojů (o čemž se šířeji zmíním někdy příště) a uniformní kardioidní charakteristiku, perfektně zachovávající barvu hlasu i při snímání v úhlu okolo 40 stupňů mimo osu.
PR35 (5 929,- Kč)
Naprostým opakem elegantního PR22 je další testovaný model PR35. Jeho černě pogumovaný užitkový „Stealth“ design si umím představit lépe v ruce drsného kapitána vydávajícího z můstku jaderné ponorky rozkaz ke zničení palebných prostředků nepřítele, než v ruce křehké zpěvačky pějící šanson o ztracené lásce na pódiu uprostřed světelného kuželu reflektorů. 195 mm dlouhý a 50 mm široký mikrofon jakoby designově odkazoval na již nevyráběné modely série TG-X od Beyerdynamicu. Ostatně nejen vzhledem připomíná PR35 staré dobré německé TG-X. Velmi podobná je totiž i použitá mohutná velkomembránová kapsle s průměrem 35 mm a její uchycení prostřednictvím čtveřice gumových závěsů i plastový vypínač s aretačním šroubem na boku rukojeti. Zvláštností je, že ač výrobce anoncuje u zmíněného typu vypínatelný filtr 80 Hz @ 6 dB/oct, u testovaného kusu žádný HPF nebyl. Zřejmě mi tedy na test přišel kousek ze starší várky, neboť dle informací uvedených na webu výrobce je aktuální verze mikrofonu PR35 obdařena právě takovým (zapuštěným) přepínačem HP filtru. Z pohledu tabulkových parametrů nabízí PR35 frekvenční rozsah 40 Hz – 18 kHz, poradí si se zvukem až 140 dB silným, při citlivosti -53 dB a impedanci 370 Ohm. Nejvýraznější útlum (-35 dB) najdeme naproti konektoru, neb jde opět o kardioidní konstrukci.
Oproti PR22 je zde frekvenční křivka mnohem vyrovnanější, prezentuje pouze velice plynulý a pozvolný „hrb“, který se „sbírá“ již od 500 Hz a vrcholí cca 7 dB zdvihem v pásmu 5 kHz. Je nasnadě, že takovýto rozumný frekvenční průběh bude při praktickém použití velmi vyvážený, s přiměřenou dávkou srozumitelnosti a bez vazbících či sykajících výstřelků. A tento předpoklad samozřejmě mikrofon plní i v pódiové praxi, kde se ukázal jako zvukově příjemný a technicky bezproblémový. Kromě standardního ořezání nepotřebných nejnižších basů pomocí HPF nevyžadoval na žádné aparatuře prakticky žádnou dodatečnou ekvalizaci a s jakýmkoliv snímacím úkolem si poradil bez zaváhání. Jím sejmutý zvuk, díky „rychlé“ a citlivé membráně, obsahuje značné množství detailů, čímž se „pětatřicítka“ vzdáleně podobá kondenzátorovým modelům, současně nabízí přesně tu zdravou míru plnosti a proximity efektu, která schází jeho sourozenci PR22. V hlavním PA nebučí a v pódiových monitorech se prosadí požadovaným způsobem. Když už zřídka a výjimečně zavazbí, je to vždy v očekávatelném pásmu zdvihu (okolo 5 kHz), kde je možné feedback snadno odstranit, aniž by se musela nějak omezovat hlasitost odposlechů či PA.
Podobně jako PR22 nabízí sevřenou a uniformní kardioidu, dovolující zpěvákům dostatečnou volnost pohybu okolo osy mikrofonu, naopak přeslechy přicházející z úhlu 90 st. a větších výrazně tlumí. Zkrátka šikovný mikrofon, který se v mém seznamu oblíbených, bezproblémových a univerzálně použitelných modelů zařadil hrdě po bok Sennheiseru E945, Beyerdynamiců TG-X/TG-V a Audixu OM6. Jediná vada, jíž jsem u PR35 zaznamenal, je nízká kvalita nátěru krycí mřížky, v jejíchž spojích již vykvetla nepatrná koroze i přes to, že počet použití daného kusu sotva překročil počet prstů jedné ruky a mikrofon byl skladován ve stejném kufříku s jinými (nekvetoucími) modely. Na hlavní funkci to samozřejmě nemá žádný vliv, nicméně při „rental“ nasazení na akcích pro „high society“ se zvukař/majitel může setkat s „pozdviženým obočím“, či dokonce v horším případě s odmítnutím mikrofonu některými rozmazlenějšími zpěváky či řečníky. Situaci v takovém případě může zachránit molitanový windschutz, který je standardní součástí balení mikrofonu.
Při testování mikrofonů Heil Sound jsem si potvrdil své staré přesvědčení, že „neexistuje absolutně nejlepší mikrofon, ale že jsou jen mikrofony pro daný účel vhodné a méně vhodné“. To platí o mikrofonech Heil, stejně jako o mikrofonech kterékoliv jiné značky a obecně vlastně o jakékoliv části našeho zvukařského nádobíčka. Zvláště u PR22 je názorně vidět, jak se úporná a nakonec i úspěšná snaha konstruktérů o odstranění jednoho charakteristického problému přetavila v problém jiný, možná podobně nepříjemný. I z toho však lze nakonec mnohé vytěžit, protože vlastnost, která je pro jeden způsob použití mínusem, může být plusem při použití jiném. K tomu se ale dostaneme už v příštím čísle při testování mikrofonů Heil pro bicí nástroje.
Zejména PR35 se v praxi předvedl jako jeden z nejlépe fungujících mikrofonů, co mi kdy prošly rukama. Jediné, co jej z pohle-du většího prosazení na českém trhu handicapuje, je poněkud přemrštěná cena, atakující hodnotu 6000,- Kč. Zde je na místě si přiznat, že mnohé konkurenční výrobky umí nabídnout podobné vlastnosti někdy až o čtvrtinu levněji... Sourozenec PR22UT je na tom s poměrně rozumnou cenou necelých 2500,- Kč podstatně lépe. Ovšem bezmála dvojnásobnou cenovku u standardního PR22 doplněného navíc pouze o 2 vyměnitelné krycí bambule, jejichž smysl není jiný, než designový, už považuji za nevysvětlitelný úlet, nad kterým by se mohl „cenotvůrce“ firmy Heil možná trochu zamyslet. Heil všem, kteří nedrží mikrofon za kouli!
PS: Brožura „Vše začíná mikrofonem“ opravdu stojí za přečtení!
