Na vývoji této krabice se aktivně podílel kytarista Disturbed - Dan Donegan. S jeho pomocí vložili inženýři Digitechu do krabičky několik charakteristických zvuků, které by vám při poslechu písní Disturbed neměly uniknout...
Vzhled
Efekt je signature model a tím pádem nese všechny znaky výrobků pro tento účel vyráběných. Podpis Dana Donegana, drobná malůvka a ruční, jakoby fixem vytvořené, popisky knoflíků...
To, co ale činí efekt opravdu originálním je skvělá povrchová úprava. Efekt má totiž "kovový" vzhled, který není žádnou imitací – kovová krabice je prostě jen obroušena a zalakována, což je opravdu neotřelý design, zvlášť když úmyslně byly v kovu ponechány stopy brusných kotoučů. Jinak je to klasika – provedení krabice alá X-série (potažmoBoss) včetně nášlapné plochy s pryží, pod kterou je ukryta 9 V baterie. Čtyři ovládací knoflíky s umělohmotnými krytkami, červená indikační dioda, konektor pro napájení adaptérem, vstupní a výstupní jack. Tedy výstupní jacky jsou dva, jeden pro připojení do mixu (obsahuje simulaci reproduktoru), druhý pro zapojení do kytarového zesilovače – ale to je cesta, na kterou se Digitech vydal už u X-série.
Už bych s popisem "pastvy pro oči" rád přestal, ale nemůžu – efekt je dodáván v krásné potištěné papírové krabici. Po jejím otevření na vás na "čestném místě" čeká efekt, ale také trsátko s grafikou charakterizující kapelu Disturbed. Najdete zde také pěkné pouzdro na efekt a adaptér.
Funkce
The Weapon vypadá sice jako klasická krabička, ale v podstatě je to multiefekt. Ono vlastně už celá X-série od Digitechu byla v podstatě sérií multiefektíků tvářících se jako analogové krabičky. Jenže u nich to "multi" nebylo tak okaté, protože člověk měl prostě v jedné krabici několik delayů nebo distortionů, či např. modulačních efektů. Weapon má však od všeho trochu. Samozřejmě ovládání tomu musí být podřízeno – máme tu spoustu efektů a jen čtyři knoflíky, proto jsou dva z nich univerzální Cntrl 1 a Cntrl 2) a ovlivňují konkrétní parametry podle toho, v jakém se nacházejí módu – ten se volí knoflíkem „Type". Jako poslední nám tedy zůstává klasický "Level".
Zvuk
Směsice zvuků, kterou nám Dan s Digitechem namíchali je fakt zajímavá :-). Vychází samozřejmě z toho co Dan opravdu používá a v letáku se dokonce dozvíte v které písni a na jakém místě daný typ zvuku můžete slyšet.
Především tady máme tři druhy zkreslení. Na první poslech každé jiné, při delším poslouchání lze zjistit, že tam kdesi hluboko mají něco společného. A začnu tím posledním z písně "Mistress" – jedná se o zvuk z krabice Metal Master (že by Digitech? :-), kterou Dan na koncertech využívá, takže tady se zůstalo na domácí půdě a firma se s přílišným vymýšlením nebo kopírováním specifického zvuku nemusela trápit – prostě jednoduše začlenila své již vymyšlené zvuky. Jenže Metal Master je opravdu hodně variabilní krabice, ze které toho vytáhnete fakt hodně – u Weaponu však minimálně chybí onen MetalMasterovský knoflík Morph. Takže já bych to viděl tak, že Dan tenhle knoflík nechal někde na rectifierovské poloze a tenhle zvuk si přenesl do Weaponu. Výsledné zkreslení je tedy tvrdé, hutné, nekompromisní.
Zkreslení z písně "Stupify" má jednoznačně více šťávy, ale stále zůstává tvrdé a nekompromisní, možná méně houpavé v sekaných pasážích, ale zase melodičtější v beglajtech. V žádném případě ani jedno z nich není heavymetalově ukřičené, nebo jakkoli ubzučené či nepříjemně roztřepené. Obě zkreslení lze upravit "kontrolními" knoflíky a to v oblasti výšek a basů. Já jsem je měl oba stabilně vpravo, protože jinak jsem postrádal hutnost při menším množství basů, nebo se mi zdál zvuk zahudlaný a neprůrazný.
Zkreslený zvuk je tu ještě jeden – opět vypůjčený ze skladby Mistress a to z místa, kdy Dan při doprovodu stáhnul knoflík Volume na kytaře a získal tím břitký crunch sound. Rovněž v něm lze cítit stejný základ zkreslení (kdyby se tak zkreslení stáhnutím volume zásadně změnilo – tak by to asi nebylo moc logické).
Ve třetím módu je začleněna modulace. Ale není jí ani chorus běžný, ani v metalu průraznější flanger, nýbrž phaser. Ale celá tato záležitost s phaserem není tak jednoduchá jak by se mohlo zdát. Funkce efektu je naprogramována tak, že po aktivaci si v klidu hrajete s phaser efektem (ten nemá žádné vyloženě specifické zabarvení), pak sešlápnete a držíte pedál. Výsledkem je nájezd zkreslené kytary, jejíž zvuk se postupně zvyšuje od nuly až do konečné úrovně. Současně ale hrajete na čistý zvuk s phaserem, až do doby, kdy se rozhodnete s ním skoncovat a hrát jen zkresleně (povolíte sešlápnutí). Ve studiu tohle realizovali u skladby "Voices" samozřejmě smícháním dvou pasáží s různými kytarami - vám na to stačí jedna kytara a Weapon. Bez ohledu na první pohled omezenou možnost použití je tohle sympatický nápad, který by se dal využít mnohem častěji (v kombinaci rozličných efektů). Výsledné zkreslení se mi zdá od všech ostatních typů přece jen odlišnější, označil bych ho za bzučivější. Potenciometry ovládají intenzitu phaseru a dobu náběhu zkreslení do plné hlasitosti. Level pak ovlivňuje hlasitost pouze zkresleného signálu.
Následuje čtvrtý typ zvuku - automatické kvákadlo se zkreslením. To klasicky reaguje kváknutím v závislosti na síle úderu do strun. Jeho chování lze ovlivnit změnou citlivosti a druhý „control" obstarává rychlost přeběhu „pata-špička". S barvou zvuku však moc hýbat nelze. Jde o standardní funkční efekt, charakteristický pro tuto třídu, puristé a wahům přivyklí však zcela jistě namítnou, že „kvákátku" chybí ona "osobitost", kterou mají analogové krabice. Já sám jsem si jednu polohu, při které se mi zvuk kvákadla líbil, našel, takže i tato část „mikroprocesoru" splnila své poslání. Jinak původní zvuk by měl odpovídat ovladačům v poloze 12 hodin.
Další efekt, kde návrháři nebyli nuceni experimentovat s vymýšlením něčeho nového a vycházeli z pevných základů, je oktaver. Dan používá firemní pitch shifter Whammy, a na základě této skutečnosti byla začleněna do krabičky možnost zdvojit si zvuk kytary pomocí oktaveru, který umí druhou kytaru posunout o dvě oktávy níž do basů (to už hrajete s "virtuálním" basákem) nebo do výšek. V repertoáru je tento efekt použit hned ne dvou kouscích Rise a Intoxication. Pomocí jednoho z knoflíků lze odfiltrovat původní nebo přidanou kytaru – tedy poměr Dry/Wet, druhý ovladač určuje velikost odladění od –2 do +2 oktáv, s jednooktávovým krokem. Oktaver je dostatečně rychlý a ve výškách má navíc zvuk zajímavý "mňoukavý" charakter.
Sitar simulator – tak to je zajímavost :-) Nezkoumal jsem, jak přišel Dan k tomu, aby simuloval zvuk tohoto asijského nástroje, ale na druhé straně žádná rarita to není – vždyť Danelectro vyrábí přímo krabičku Sitar Swami k napodobení sitáru určenou. Simulace sitáru je myslím v rámci možnosti vydařená. Skleněný pískavý zvuk má svoje kouzlo, je znát, že je odvozen od modulačních efektů. Nastavit si můžete výraznost efektu a jeho prostorovost, kterou má na starosti reverb. Využití efektu ve větší míře bych nepředpokládal.
Trošku problematická je celková situace s hlasitostí – každý efekt je totiž jinak hlasitý, takže při přepínání je hned třeba hlasitost upravovat. Vlastně, při přepnutí efektu si musíte nastavit veškeré parametry, protože momentální poloha univerzálních ovládacích knoflíků a tím nastavené hodnoty vám sotva bude vyhovovat. Malý Data Sheet se zkreslenými pozicemi nebude jistě k zahození.
Hodnocení
Weapon je hodně specifický efekt, který byl prakticky vytvořen podle individuálních potřeb jednoho kytaristy. Podle vlastních slov byla důvodem vzniku neochota tahat po koncertních šňůrách plné racky a kytarové syntezátory. Výsledek je myslím překvapivě solidní. No a jak se shoduje váš vkus se jeho, to vám já neřeknu. Na jedné straně tu jsou pro vás přichystány zvuky, které už zásadním způsobem nezměníte, na druhé straně koupí efektu získáváte malý, výkoný kompaktní a masivní stomp box, obsahující kvalitní zkreslení, phaser, automatické kvákadlo a oktaver. Jako bonus je tu sitár (třeba pro milovníky Doors či pozdních Beatles). Z jiného pohledu to zase můžeme brát tak, že Dan a Disturbed jsou představiteli stylu (bojím se pojmenovat: alt-metal, nu-metal?), který je momentálně „in". Takže kytaristům, kterým se líbí tenhle moderní styl, by vkus Dana Donegana mohl padnout „do ucha".
