V roce 2006 byla produkce kytar Dean rozšířena o kolekci kytar, která byla vyrobena na počest vynikajícího kytaristy Dimebag Darrella, který byl zastřelen během vlastního koncertu…
Dimebag Darrell
Vzhledem k tomu jak výjimečným kytaristou i člověkem Dimebag byl, nestačil by nám pravděpodobně ani celý časopis pro zveřejnění jeho příběhu, nicméně myslím, že je vhodné alespoň stručně uvést čtenáře do několika málo souvislostí.
Dimebag byl opravdu výjimečný kytarista. Vytvořil si vlastní styl, který je těžko zaměnitelný, přičemž hlavním poznávacím znakem tohoto stylu bylo především netypické frázování (člověk se musí do jeho riffů pořádně zaposlouchat, aby je mohl bezchybně napodobit) a samozřejmě také sólová hra, která byla prošpikována různými flažolety. Tohle všechno ještě Dimebag stačil provozovat při „živelném" pohybu na pódiu. Před svou smrtí působil v kapele DamagePlan, předtím dlouhodobě v thrashmetalové legendě Panthera.
Co se týče kytar, jeho nejslavnější kytarou se stal modrý Dean ML s blesky, kterého získal Dimebag někdy v šestnácti letech. Tímto tvarem bylo později inspirováno několik sérií kytar značky Washburn (nejčastěji s označením „Dime"), ke které „konvertoval". Tyto kytary se od původních Deanů ML odlišovaly především svými špičatými rohy. Dimebag u této značky působil dlouhou dobu jako firemní hráč (stejně tak i Randallu), nicméně nakonec se vrátil zpět ke značce Dean, která dokonce zrealizovala jeho návrh nové kytary. Jednalo se opět o modifikaci starého známého tvaru ML, který byl Dimebagem „zaostřen". Tuto kytaru navrhl Dimebag pro svého přítele Zakka Wylda.
Dime kolekce
V roce 2006 Dean uvedl na trh zmíněnou kolekci kytar, ve které najdeme několik Deanů ML klasického tvaru a několik modelů ML či Flying V v moderní úpravě „Razorback". Všechny je poznáme podle toho, že na hlavici mají kromě klasického loga ještě nápis „Dime". Téměř všechny kytary také mají grafickou úpravu na lícové straně korpusu, která samozřejmě není realizována technikou airbrush (ta by kytary podstatně prodražila a používá se výhradně v custom shopech). Jedná se o využití tištěných fólií, které už z půl metru od air-brushe nepoznáte a jen při pohledu zblízka je patrná jemná zrnitost grafického motivu. Podobnou (ne-li stejnou) techniku využila například také firma B.C.Rich na svých Body Art sériích (2003, 2004).
Dimeblade
Kytara Dimeblade je v celé kolekci jakousi „černou ovcí", protože oproti ostatním modelům je její výbava dosti strohá…
Tvarově se tedy jedná o ML, které mimochodem vzniklo jako hybrid mezi Explorerem a Flying V tvarem. Tělo vypadá masivně jednak díky tomu, že opticky zabírá kus prostoru a jednak také proto, že na něm není žádné bombírování a je to tedy řádně „tlustá fošna". Přesto je hmotnost kytary přijatelná, hlavně díky tomu, že lípa patří mezi lehké dřeviny.
Grafickým motivem na korpusu je portrét Dimebaga a žiletka na řetízku. Takový přívěšek Dimebag opravdu nosil, jak je zřejmé z mnoha fotografií (kytara nese název vlastně právě podle té žiletky).
Krk je z javoru, jeho profil je tenoučký plochý, právě tak jako u různých superstratů. Pod druhým až třetím pražcem je přiklížena hlavice.
Ta je tedy opravdu pořádná (ještě větší potvora než hlavice Widow od B.C. Rich :-). Na ní najdeme mechaniky Grover, které jsou uspořádány tak, jak tvar hlavice dovolil, což v případě uchycení obou strun E znamená, že kolem nich těsně procházejí ostatní struny, což však ve výsledku není na závadu. Jinak na hlavici samozřejmě nechybí logo Dean a fádní krytka táhla pro seřizování průhybu krku.
Hmatník je z palisandru a mezi jeho 22 pražci najdeme jednoduché vykládání ve formě teček vyrobených pravděpodobně z umělé perleti. Značení je samozřejmě i na hraně hmatníku. Pražce jsou střední velikosti. Jejich zabroušení je dokonalé, nelze nic vytýkat. Spojení korpusu a krku je zajištěno šrouby, patka krku je tradičně přeplátována chromovaným kusem kovu, jeden ze šroubů navíc působí jako „gombík" pro upevnění řemenu.
Skoro všechny ostatní kytary v kolekci disponují tremolem typu Floyd Rose, jehož používání bylo jedním ze znaků Dimebagovy hry, tato kytara však má struny upevněny skrz tělo. Struny skrz kytaru procházejí ve tvaru šipky a pro ozdobu zde najdeme šípovitý chromovaný plát. Kobylka, nebo v tomto případě jen můstek je řešena klasicky, ladění lze nastavit seřízením několika nožovitých kamenů umístěných v základně. Můstek je usazen mírně šikmo, což není rozhodně vada, ale pravděpodobně úprava kvůli intonaci kytary.
Kytara má méně tradičně v korpusu usazen pouze jeden snímač. Jedná se o humbucker v zebra vzhledu (černobílá krytka snímače), který samotným Deanem není nijak blíže specifikován. V našem případě zastává funkci kobylkového snímače. Spousta kytaristů, především z metalové branže, ostatně opravdu používá jenom tento snímač. Na druhé straně kytary s více snímači jsou rozhodně univerzálnějšími nástroji bez ohledu na to, jak později jejich možnosti kytarista využije. Zde ale nešlo o snahu ušetřit, spíš výrobce vsadil na mírně odlišnou koncepci elektroniky (ostatně tento model je z nižšího levelu celé Dimebag série nejdražší). Ovládání zvuku kytary mají na starosti potenciometry Volume a Tone. Jejich čepičky mají jednu malou, ale praktickou zvláštnost. Jsou v nich zataveny malé plastové kroužky, které usnadňují manipulaci. Samice pro kytarový kabel je našroubována kolmo do korpusu z lícové strany a kabel s lomeným jackem je proto téměř nezbytný.
Komfort při hře
Dimeblade je zase jedním z těch méně typických tvarů, u kterých si člověk pokládá otázku jestli image nejde na úkor komfortu při hře. V tomto případě vám sice kytara trčí do všech stran, ale v konečném důsledku to žádná hrůza není (stačí si trochu zvyknout a naučit se chodit „zeširoka"). Kytara má sice mírnou tendenci trošičku napadat na hlavu, ale v tomto případě to není až tak markantní a žádné zásadní omezení při hře nepocítíte. Na kytaru se dá v pohodě hrát v sedě, narozdíl od různých véček, takže po hodince hraní ve stoje si můžete spočinout, i když kytara není nijak zvlášť těžká. Po krku se díky jeho útlému profilu pohybujeme rychle a ladně. Přístup k potenciometru Volume při hře je velmi omezen kvůli jeho umístění daleko od kobylky.
Výrobní továrna tohoto modelu je lokalizována někde v Číně. V dnešní době už nic překvapivého a nic co by mohlo člověka znepokojovat. Řemeslné zpracování kytary je téměř bezchybné, moje trénované oko však odhalilo několik drobných oděrek. Ty však mohly vzniknout i při manipulaci u prodejce apod. Malinkatou nepřesnost jsem objevil na krku kytary, kde jsem u patky zaznamenal drobné nedoléhání. Také některé šroubečky nebyly našroubovány stoprocentně přesně. Nicméně tohle jsou opravdu miniaturní vady, které bych v této kategorii kytar s čistým svědomím mohl přehlídnout, a které prakticky nemají na nic vliv. Co se však týče třeba pražců, tak ty jsou naopak pečlivě zabroušeny, a celkově došla kytara správně seřízena a doladěna, dohnat nastaven pohodlně nízko, nikde se neprojevovalo žádné drnčení.
Zvuk
Co se týče testování kytar „nasucho", tedy bez proudu, jsou moje poznatky takové, že v kategorii levnějších nástrojů se už v této fázi může zdát, že zvuk je plytký, jako by člověk natáhl pár drátů na kus dřeva a kytara bez proudu málokdy nějak výrazně ukazuje svoje kvality. U tohoto Deana však obavu ze špatné rezonance korpusu mít nemusíme.
U modelu Dimeblade, jak již bylo výše zmíněno, jsme odkázáni pouze na kobylkový snímač. U neznačkových snímačů, v této pozici, se člověk setkává dost často s tím, že je preferována tendence snímače „nakreslovat" prvotní signál, což má své přednosti, ale též mnoho nevýhod. V případě Dimeblade jsem měl obavu, jestli snímač vůbec umožní zahrát nezkreslené pasáže, nebo se prostě výrobce rozhodl, že na téhle kytaře upřednostní zkreslené zvuky. Ačkoli osobně rád využívám krkový snímač do některých „akustických" pasáží, necítím zde jeho absenci jako nějaký extrémně omezující faktor. Na kobylkovém humbuckeru je možno si zahrát jak akordovou hru, tak vybrnkání. Snímač poskytuje kvalitní nezkreslený signál. Ten, kdo rád využívá všech barev zvuku poskytovaných krkovým snímačem, musí přijmout fakt, že tato kytara má prostě trošku odlišnou koncepci.
Zkreslený zvuk kytary mě mile překvapil. V prvé řadě musím říct, že kytara reagovala na dynamiku hry. Jiné kytary na stejném zesilovači mnohdy nedokáží přenést odlišnou razanci, se kterou se pouštím do různých riffů. U Dimeblade šlo dynamičnost kytary cítit jak u těžkých riffů, tak třeba u palm mutingu. U těžkých riffů byl vyšší atak na struny zřejmý, pokud jsem polevil, zvuk ztrácel na síle, průbojnosti a celistvosti. To vše se dalo využít při snaze o zdůraznění některých pasáží. V tomhle ohledu bych ale ještě doporučil výměnu strun za silnější. V prvém okamžiku se mi zdálo, že jsou na kytaře nataženy struny, které mi svojí tloušťkou vyhovují, nicméně právě při údernější hře jsem měl pocit, že jsou struny volné.
To se projevovalo i ve zvuku. Sekané údery na „originální" dolní éčko zněly při menším tlaku jakoby „nedokresleně", při vyšším tlaku však už byla struna hodně mimo svoji osu. Je možné, že při jiném stylu hry se tato vlastnost ani neprojeví.
Dalším milým překvapením byl fakt, že z kytary šlo vydolovat (nebo spíš velmi lehce získat) relativně velkou škálu různých zabarvení, myšleno v závislosti na nastavení EQ zesilovače. Když to srovnám s jinými modely, které jsem měl možnost testovat a které by Dimeblade mohly konkurovat, pak musím říct, že tento Dean rozhodně není „jednobarevná" kytara. Mnoho kytar má určitou oblast, kde jsou jako ryby ve vodě. Některým vyhovují oblasti výšek a basů a nemá cenu snažit se z nich dolovat středové frekvence a naopak. Jendou kytara křičí, jindy bzučí, potřetí má pevný tón, ale bez zabarvení. Dimeblade mi však připadal takový univerzální. Bylo tam kousek ukřičenosti, troška zpěvnosti, hutnost… Oblíbil jsem si polohu s výškami a basy a menší mírou středů, kde měly údery odezvu s „příměsí skla a plechu" (to se markantně projevovalo hlavně u pomalejších úderů, kde byl v prodlevě mezi jednotlivými tóny čas zaslechnout tento „feedback"). Naštěstí zvuk nesklouzl do varianty, která by se dala charakterizovat jako „bzučivý tón." Jiná oblíbená varianta byla zase hodně středová s plnými basy, zde kytara byla ukřičenější a plechová příchuť nebyla patrná. Vůbec, hodně jsem si tentokráte zacvičil s ekvalizérem na zesilovači abych vychutnal každou barvu, kterou kytara vyprodukovala. Naopak použití knoflíku Tone jsem zavrhnul prakticky ihned, stačilo s ním párkrát zatočit, abych mohl suše konstatovat, že krajní poloha tohoto ovladače má za následek nepoužitelné zatemnění a zabasování zvuku, který ztrácí svojí konkrétnost. Kromě tohoto jevu běžného na většině kytar se knoflík na Dimeblade ještě choval tak, že jeho postupné otáčení nemělo adekvátní vliv na zvuk. Prostě točím, točím…nic….a nejednou lup a zvuk už je někde jinde.
Zhodnocení
Pokud bych hodnotil zvukové vlastnosti, je možné kytaru doporučit jak metalistům, tak rockerům, krásně vyzní i punkové riffy a nějaký náznak rokenrolu byste na kytaře také mohli zkusit. Díky vzhledu je však kytara nasměrována do sektoru metalové hudby. Její grafika je věcí dvousečnou, a silně individuální, osobně preferuji spíše neutrální motivy či prosté dřevo.
Co se týče zvuku kytary, byl jsem mile překvapen, především zmíněnou univerzálností a širokým záběrem kytary. Pokud by se někomu zdál jeden snímač jako nějaké omezení, pak doporučuji kytaru Dime-O-Flage, která by na tom měla být podle specifikací stejně jako Dimeblade, ovšem je zde k dispozici i krkový snímač. Také doporučuji shlédnout čerstvou kolekci kytar Dean 2007.
