Jo struny, struny... jeden by skoro neřekl, co všechno vlastně v tom kytarovém bloudění ke skvělému zvuku hraje výraznější roli. A tak tu testujeme kytary, zesilovače, procesory, efekty, reprobedny, a taky kytary, zesilovače, procesory... no a teď tedy konečně i to, co má na kvalitu tónu vliv přímo vražedně přímý - totiž struny.
Pokud se vlivu na zvuk týká, tak tímto navrhuji obecně známou „svatou" kytarovou trojici kytara - kabel - aparát rozšířit na kvintet struny -snímač - kytara - kabel - aparát. Toto jsou elementy, alespoň dle mého, které mají na výsledný zvuk vliv zásadní a stojí tak v první linii. Tyto elementy se dají ovlivnit, měnit či modifikovat poměrně jednoduše (relativně, pokud jsou penízky); to ostatní, jako například jestli máte hudební cítění a muziku v prstech nebo spíš „v paži", je věc dlouhodobější a hůře ovlivnitelná. Každý jistě dobře známe situace, kdy v obchodech stojí ve stojanech kvalitní nástroje, v regálech jsou nažhaveny kvalitní aparáty, ochotný prodavač nám donese kvalitní nástrojový kabel, my vytáhneme z kapsy své kvalitní trsátko a chceme tu celou nádheru vyzkoušet svou kvalitní hrou - a asi tím, že je všude tolik kvality se nakonec všechny ty komponenty mezi sebou nějak pohádají či co - a nám do uší nedoléhá tak kvalitní výsledek, jak by za ten prostý součet cenovek doléhat měl. Na vině bývá jeden hojně přehlížený detail - špinavé, oťaplané, umolousané, mírně narezlé a otlačené struny. Kolikrát už ani to vyčištění nepomůže a najednou se zdá celý ten řetězec nepoužitelný. Není asi v silách prodavačů struny utírat po každém a není v silách kupujících či „budoucích" kupujících (mezi ně se řadím často) nosit si sebou sadu nových strun k objektivnímu otestování nástrojů. Ale s nekvalitními strunami to nejde a i když vím, že to každý ví, musím to psát takto polopatě, protože vliv strun na tón a zvuk je obrovský - v porovnání s cenou ostatních komponentů zvukového řetězce.
Vůbec se nepouštím do rozboru vlivu jednotlivých částí kytary, hlavně kobylky, na zvuk; každý ví, že plovoucí tremolo typu Floyd Rose zkracuje sustain a mírně ubírá na síle tónu (vždyť se celá souhra rezonance struna-dřevo přenáší jen přes dva ostré hroty se styčnou plochou „nula nula nic"...), pevné kobylky jsou v tomto ohledu ve výhodě; ale zase když se to s „pákou" umí, panečku, tomu se nic nevyrovná. Pomineme i to, že tón je vlastně vznik proudu pohybem kovu v magnetickém poli (uff, to je ale hodně nepřesné...) a nebudeme se bavit o kvalitě tohoto magnetického pole - tedy snímačů. Při testování strun si všímám intenzity a kvality tónu, jeho barevnost, harmonické složení, vyváženost tónu po hmatníku, vyváženost jednotlivých strun mezi sebou a v neposlední řadě hratelnost, tedy hráčskou přítulnost.
Testování tří sad strun byla docela zabíračka, musel jsem pro každou sadu zvlášť vyvažovat tremolo a měnit počet pružin; zkoušel jsem Floyda i „zariglovat" tvrdými dřevy, ale tah i tlak vítězily a základna tremola pak nebyla rovnoběžně s tělem, což měnilo dohmat a ztěžovalo objektivní posuzování. Takže nakonec vše dopadlo skvěle, struny nataženy, ucho nabroušeno. Očekávám kvalitu PRS. Jejich kytary jsou známy jako hodně kvalitní nástroje, tak jsem byl docela zvědav.
Na strunovém trhu se hodně dává důraz na ty nejjemnější detaily při výrobě; někteří výrobci tak zdůrazňují své ruční navinování, jiní strojní nebo dokonce computerem řízené. Potkáváme struny navinuté na kulatém či šestihranném ocelovém jádře, s ochranným teflonovým povlakem povrchu nebo bez něj, s různými druhy úprav niklového vinutí a s různou alchymií kolem ocelového jádra atd. atd. a jeden se v tom všem má vyznat. Je možnost si koupit sady zvučných nejen výrobců ale i jmen jako podpisové – např. Zakk Wylde (ten má pro zajímavost desítky, ale končí rozměrem 060!). Mám osobně „zvukopocit", že struny navinuté na šestibokém jádře mají větší jiskru a ostrost a menší kulatost; srovnatelné sady s kruhovým průřezem jádra hrají více středově, a zvláště desítky jsou průrazné svým attackem ve výškách, bývávají dobré na blues. Co je však hlavní – mít struny čisté. Jelikož z fyziky víme, že hmotnost struny, napínací síla a výška tónu ( a tím pádem ladění, a to ve všech polohách na hmatníku!) jsou v nějakém užším vztahu, je jasné, že pokud jsou na spodní straně strun nánosy bláta (pot a prach a dehet), něco potom nebude fungovat tak, jak by mělo. Špína (nebo rez) je vlastně hmotnost navíc a pokud zůstává napínací síla stejná (což předpokládáme), nějak se tím pádem musí změnit frekvence chvění, rozhodí se rovnováha výše uvedeného a cosi nám neladí. Takže doporučuji čistit a čistit a po nějakých projetých „strojohodinách" potah měnit a měnit. Už to dnes naštěstí není jako kdysi, kdy jsme z nedostatku peněz a sortimentu kupovali na své elektriky banjové struny za 15,- Kčs a měli je co nejdéle, poněvadž do kapsy bylo hluboko a na devizový trh s Ernie Ball za 15,- DM zase daleko.
Struny PRS jsou vinuty computerem řízeným procesem na šestiboké ocelové jádro. Nasucho hrají struny krásně nahlas, bohatost a barevnost zvuku je blízká dobré akustické kytaře; krásný vyvážený zvuk. Značky DR a Ernie Ball hrají o hodně „plechověji" a středověji, jestli má smysl hovořit o hraní na sucho. Čistý zvuk po zapojení aparátu celkem překvapí ušlechtilým tónem a hlavně výbornou vyvážeností signálu jednotlivých strun. Jednotlivé sady drží ladění v normálních mezích, jen se mi zdálo, že se trochu déle „usazují", ale nic mimo běžný rámec. Původně jsem ale očekával chování horší, s „firemními" strunami (myslím tím struny výrobců nástrojů) nemívám až tak dobré zkušenosti, ale může být případ od případu.
Sady k otestování jsem měl devítky a desítky a pak zajímavou meziřadu devět a půl. Devítky i desítky se po mechanické stránce chovaly tak, jak jsem očekával – devítky měkoučké, harmonicky bohaté, trochu na půl plynu, desítky pak razantní, průrazné, kovovější ve zvuku. Těšil jsem se na řadu 9,5 jakožto záchranu pro ty, kdo chtějí silný tón, ale mají slabší prstíky. Svými „rozměry" je tato řada bližší devítkám, struny g a d jsou vlastně identické a onou půlkou se lépe vyrovnává velký rozměrový přechod h - g u standardní devítkové řady. Sada 9,5 hraje o kousek výrazněji hlavně ve výškách na e struně; ve vysokých polohách hmatníku je signál na všech čtyřech akordických strunách více vyvážený než u devítek. S řadou 9,5 se bude slabším prstům hrát lépe v celém rozsahu. Docela slušný záběr měly i basové struny a hodně dlouho si držely jasný, výrazný, ostrý zvuk (20 dní hraní, 2 hodiny denně, bez čištění). Dobře a lehce se napískávaly.
Pokud mohu shrnout, PRS struny mě překvapily dobrou kvalitou nad rámec „firemních" strun, směle a se ctí se zařadily do VIP skupiny, jejímiž členy jsou například D’Addario (universální, harmonicky bohaté), ghs (ty mají šťávu), Ernie Ball (kovově rockové), Elixir (průzračné a konkrétní), DR, SIT atd. V poslední době jsem přesedlal na DR kvůli jejich dravosti, trvanlivosti a „nařvanosti", ale PRS mají mnohem více ušlechtilý zvuk, i když ne tak průrazný. Jsou hodně podobné zmíněným D’ Addariím. No a na ty hraje skoro celý svět, takže doporučuji PRS natáhnout a hrát.
Rozměry
- 9 - 9, 11, 16, 24, 32, 42
- 9,5 - 95, 115, 16, 24, 34, 44
- 10 - 10, 13, 17, 26, 36, 46
