Zatímco všichni zaměstnavatelé s hlučnými provozy vybavují své zaměstnance povinně ochrannými pomůckami proti škodlivému hluku, tisíce muzikantů a posluchačů týden co týden dobrovolně ničí svůj sluch při provozování hlasitých hudebních produkcí. Málokdo si uvědomuje, že častým pobytem v hlučném prostředí se vystavuje nevratnému poškození sluchu. Úroveň hlasitosti produkce (ze zdravotního hlediska budeme mluvit raději o hluku) na koncertě rockové kapely mnohdy překračuje hluk v těch nejrušnějších provozech továren, letišť, v závodních automobilech a podobně, kde je použití ochranných prostředků naprostou samozřejmostí. Přitom u muzikantů, u kterých jsou vlastně uši výrobním prostředkem a kde by měla být ochrana sluchu ještě více samozřejmá, se špunty v uších berou spíše jako ostuda. Znám kolegu zvukaře, který předstírá poslech signálu z mixpultu pomocí sluchátek, ale nepouští si do nich žádný zvuk. Taktéž mezi návštěvníky koncertů se jakékoli ucpávky hodnotí jako slabost, přecitlivělost a neúcta k rock'n'rollu. Pouhých 15 minut strávených v hluku o hladině hlasitosti 100 dB představuje pro sluch stejnou zátěž, jako 8 hodin v prostředí o hladině hluku 85 dB, což je hladina hluku, při které jsou zaměstnanci podle zákona povinni používat při práci chrániče sluchu. V zahraničí je situace v tomto směru lepší, chrániče sluchu se prodávají běžně při koncertech.
Problém je u nás, tedy dle mého názoru, v nedostatečné popularizaci tohoto tématu už u školní mládeže. Zatímco se malým dětem ve školách vštěpují správné návyky mytí rukou a čištění zubů, o ochraně před škodlivým hlukem se toho děti doslechnou pramálo. Přitom poškození sluchu může být velmi rychlé, zvláště pokud je ucho vystaveno náhlému krátkodobému zvukovému impulsu o velké intenzitě. Na druhou stranu se poškození sluchu může blížit velmi zákeřně a nepozorovaně při častém a trvalém vystavování i méně intenzí-vnímu hluku. Ani v dospělosti nejsme o tomto nebezpečí dostatečně informováni. Mnoho hudebníků nebo jejich posluchačů vám při upozornění na nebezpečí zdržování se v hlučném prostředí odvětí, že jsou na hluk zvyklí. To může být pravda jen částečně. Přivyknutí na hluk je možné pouze z psychického hlediska. Stavba vnitřního ucha je však u každého člověka stejná, proto riziko poškození existuje pro všechny bez výjimky.
Pojďme si proto nejprve říct něco o tom, jak sluch funguje. Zvuk je důsledkem mechanického vlnění vzduchu nebo jiné látky. Vlnění si můžeme představit také jako střídavé zhušťování a zřeďování vzduchu, nebo-li střídavý nárůst a pokles tlaku. Toto vlnění při nárazu na ušní boltec je vedeno dále zevním zvukovodem, na jehož konci naráží na bubínek, který se tímto rozkmitá. Na bubínek je napojena páková soustava kůstek (kladívko – kovadlinka – třmínek), přes které se mechanické kmitání přenese na tzv. oválné okénko. To je vlastně rozhraním mezi středním a vnitřním uchem. Přes oválné okénko jsou vibrace přenášeny na tekutinu uvnitř tzv. hlemýždě. Vlnění tekutiny rozkmitá pružnou membránu, která podle výšky tónu ohýbá vláskové buňky v určitém úseku Cortiho orgánu. Podrážděním vláskových buněk je mechanická energie zvukových vln převedena na elektrický signál, který je sluchovým nervem přenášen ke zpracování do mozku.
Při nadměrném hluku se ve středním uchu stáhnou malé svaly, které ovlivňují napětí bubínku a tak sníží citlivost přenosu zvuku do vnitřního ucha až o 10 – 20 dB. Dochází k takzvanému „dočasnému posunu prahu slyšení“. Při poklesu hluku dochází postupně k povolování svalů a tím k obnovení původní citlivosti sluchu. Regenerace sluchu může trvat několik sekund až několik hodin. Po déletrvajícím působení hluku trvá regenerace sluchu déle a nemusí se vrátit do původního stavu. Jistě znáte to známé hučení nebo pískání v uších druhý den po koncertě. Jestliže je hluk krátkodobý impulsní (např. při výstřelu), svaly nestačí zareagovat a může dojít i k trvalému poškození sluchu. Rovněž v důsledku působení dlouhotrvajícího nebo opakovaného hluku může dojít ke zničení vláskových buněk a trvalému posunu sluchového prahu. Poškozené vláskové buňky nemají schopnost regenerace a nikdy znovu nedorostou. Proto je jejich odumřením narušen přenos zvuku z vnitřního ucha na sluchový nerv a dále do mozku, což znamená trvalé poškození sluchu. Taková sluchová vada se označuje jako percepční porucha a postihuje hlavně slyšení v oblasti vysokých frekvencí. Projevuje se hlavně zhoršeným porozuměním řeči.
Popisovaná dočasná změna prahu slyšení nastává už při intenzitě hluku kolem 80 dB. Pro lepší představu uveďme, že takovéto intenzitě odpovídá například hluk rušné křižovatky nebo hluk z blízkých zdrojů, jakými jsou třeba sekačka na trávu, nastartovaní malého motocyklu, nebo dokonce i hlučnější budík. Z akustických hudebních nástrojů dosáhnout takovéto hlasitosti není problémem pro dechové nástroje, pro klavír, housle apod. Z vlastní zkušenosti vím, že je to také hluk „tichého“ sálu o přestávce rockového koncertu, kdy nehraje žádná hudba, tedy samotný hluk mluvících lidí. Při pískání a vyvolávání fanoušků se hluk vyšplhá až ke 100 dB! Samotná produkce pak znamená hluk u mixážního pultu kolem 110 dB. Hodnota platí i pro koncerty ve venkovním prostředí, kde se instaluje obvykle výkonnější aparatura. Podobné hodnoty hluku existují i na pódiu, kde se zdržují hudebníci. V blízkosti před kytarovou nebo PA aparaturou bývají hodnoty hlasitosti více než 130 dB!
Vhodným řešením toho, jak ochránit sluch od jeho poškození, je použití speciálních chráničů pro muzikanty. Nemusí se jednat o klapky na uši typu „Otík“ (i když i ty jsou užitečné), ale o nenápadné špunty určené k zasunutí do zvukovodu. Na rozdíl od pěnových zátek, které tlumí zbytečně moc a hlavně vyšší frekvence, speciální špunty obsahují zvukový filtr, který částečně zvuk propouští. Filtr způsobí snížení tlaku zvukových vln a na bubínek se dostane jen malá část energie. Konstrukce filtrů pro hudební chrániče má poměrně vyrovnanou frekvenční charakteristiku, takže hudbu slyšíme téměř stejně jako bez chráničů, jen zeslabenou o daný počet decibelů. To ovšem platí jen teoreticky. Při testování různých druhů chráničů jsem dospěl k zajímavému poznatku. Od určité hlasitosti produkce začíná člověk vnímat hudbu nejen ušima, ale i kostním vedením – lebkou, povrchem těla a vlastně pak i celým tělem včetně vnitřností. Tímto způsobem jsou vnímány hlavně hluboké frekvence. Jsou-li použity chrániče sluchu, které rovnoměrně sníží celé zvukové pásmo, zůstanou zde téměř nezměněné ony hluboké kmitočty a vibrují nám lebkou a tělem. Výsledkem laického poslechu je konstatování, že chrániče tlumí jen vysoké kmitočty. Tyto nízkofrekvenční vibrace mohou samozřejmě také způsobit poškození organismu. Myslím, že hodně záleží na postoji člověka k rockové hudbě. Člověk si nechává dobrovolně třást tělem na vibračním masážním stroji a nenapadne ho, že by mohla vzniknout fibrilace srdce.
My se však bavíme o ochraně sluchu, ne o ochraně vnitřností. K rockové hudbě prostě hlasitost patří a vnímání zvuku tělem je příjemné umocnění zážitku. Na druhé straně je nutno dodržovat nějaké hygienické limity průměrné hlasitosti a zvučit prostě s rozumem. U rockové kapely vždy existuje nějaká minimální úroveň zesílení aparatury, pod kterou už to nehraje. Začíná se prosazovat hluk z pódia a jediným řešením by bylo pouze vyhození bubeníka. Mnohokrát jsem ukazoval posluchačům, kterým se zdála produkce v sále hlasitá, co udělá stažení volume na mixpultu na nulu – nic, pouze zmizí zpěv a nejhlubší bas, ostatní je slyšet z pódia. Při stejné hlasitosti může existovat zvuk příjemný nebo nepříjemný. To by bylo ale na celý článek o estetice zvuku.
Smíříme-li se tedy s tím, že hlasitost rockové hudby je daná a nelze ji dále snižovat, v tomto momentě se začínáme zajímat o řešení, jak si užít rockový koncert bez újmy na zdraví a tedy bez poškození sluchu. Je to velmi jednoduché – pořídíme si speciální chrániče sluchu. Jelikož se nejedná o nejlevnější záležitost, otestoval jsem pro vás některé typy a poradím vám, jak tyto chrániče získat.
Chrániče sluchu se dělí na několik základních druhů – chrániče pěnové, lamelové, silikonové (na míru) a mušlové. Z tohoto přehledu můžeme rovnou vyřadit již zmiňované pěnové chrániče, které nejsou pro hudbu příliš vhodné kvůli úplnému zazátkování zvukovodu. Rovněž mušlové (otíkovské) pro svou velikost a hmotnost z testu vyřadíme (popravdě, divím se, že jsem ještě nikoho na našich hlasitých produkcích s těmito mušlemi neviděl). Zbývají nám tedy k otestování chrániče lamelové a silikonové na míru. Oba tyto druhy jsou chrániče zvukovodové, tedy k zavedení do zvukovodu ucha. Všechny chrániče a filtry k testování mi byly zapůjčeny od české firmy Auris Audio.
Lamelové hi-fi chrániče ER-20
Jsou známé také pod názvy Elacin ER 20S nebo ETYplugs. Jedná se vždy o tentýž výrobek americké firmy Etymotic Research, jen uváděný v různých zemích pod odlišnými názvy. Jsou to univerzální špunty do uší, které se skládají z lamelové čepičky vyrobené z velmi měkké hmoty, průhledné stopky s dutinovým filtrem (zvukovodem) a koncové krytky. Lamely jsou tři, od nejmenší po největší, takže by měly pasovat do většiny uší. Největší lamelu je možné v případě potřeby zastřihnout na menší rozměr, případně odstranit pro použití v menším zvukovodu. Jako příslušenství je dodáván český návod, šňůrka s klipsem pro zavěšení špuntů na krk a plastové pouzdro. K optimálnímu použití lamelových špuntů je nutno je zasunout co nejhlouběji do zvukovodu. To může dělat začátečníkům trochu problémy, neboť není zrovna příjemné tlačit si cizí předmět doprostřed hlavy. Ale nebojte se, bubínek je ještě daleko. Velkou nevýhodou těchto chráničů je estetické hledisko, neboť stopka trčí poměrně nápadně z ucha. Při zvučení jsem je používal vždy jen na samotnou produkci, nedovedu si představit, že bych s nimi chodil o přestávkách mezi lidi, třeba na občerstvení. Zvukově jsou ER-20 celkem vyrovnané, ale záleží to opravdu na správném zavedení hluboko do zvukovodu. Při sebemenší netěsnosti je slyšet jakoby zkreslení nebo zmodulování zvuku. Špunty jsou v uchu cítit po celou dobu jejich použití – dalo by se říci, že tlačí s časem čím dál tím více. Doporučil bych je spíše pro krátkodobé použití do několika desítek minut nebo jedné až dvou hodin. Nezkoušel jsem odstřihnutí největší lamely - tlak v uchu by byl určitě menší, ale nejsem si jist, zda by to nemělo vliv na zvuk a na těsnost zbývajících dvou lamel. Musím podotknout, že zmíněný tlak v uchu není nijak drastický a dokud jsem nevyzkoušel špunty na míru (popsané dále), ani bych tento jev nepopisoval.
Lamelové chrániče ER-20 mini
Tyto špunty jsou modifikací větších ER-20. Průhledná stopka s filtrem je úplně stejná, ale jiná je lamelová část. Lamely jsou menšího průměru a celkově jsou kratší. Špunty jsou určeny do menších zvukovodů, tedy spíše pro ženy nebo děti. V mých uších netěsnily, proto jsem je při produkci vůbec nezkoušel. Předpokládám, že vzhledem ke stejnému filtru budou zvukové vlastnosti totožné. Dodávané příslušenství a cena jsou rovněž stejné. Nahlédneme-li do originálního návodu od výrobce, uvidíme zde zajímavou hru s čísly. V tabulce frekvencí s oktávovou posloupností 125 až 8000 Hz je pro každou frekvenci uveden hlavní útlum, standardní odchylka a předpokládaná hodnota. Například pro 1000 Hz jsou to hodnoty 18,3 dB, 3,1 dB a 15,2 dB. Pod tabulkou jsou uvedeny tři hodnoty útlumu pro vysoké, střední a nízké kmitočty – H = 17 dB, M = 16 dB, L = 14 dB, hodnota Single Number Rating (jednočíselné hodnocení útlumu pro celé spektrum) SNR = 18 dB a nakonec Noise Redu-ction Rating (matematická efektivní hodnota) v textu uvedeno NRR = 20 dB, v tabulce 12 dB. Asi jsem se ve škole špatně učil. Ale alespoň jsem si z toho odvodil, že útlum filtru bude něco mezi 12 až 20 dB. Rozhodně na vyšších kmitočtech tlumí o něco více než na hlubokých.
Lamelové chrániče Alpine MusicSafe Classic
Konstrukce těchto špuntů je trochu jiná než u ER-20. Lamely jsou pouze dvě, jedna menší a jedna větší. Jsou vyrobeny z měkčího materiálu a jsou spojeny se stopkou v jeden celek. Stopka je krátká, je také měkká a je do ní zasunut malinký stříbrný filtr s velmi malým otvorem. Stopku je možné ještě více zkrátit jejím částečným odstřihnutím. Celkově jsou tyto špunty menší než ER-20. Ke špuntům je dodáván plastový nástavec, který slouží k jejich snadnějšímu zavádění hluboko do zvukovodu. Špunty nejsou v uchu téměř vůbec cítit a výborně těsní. Myslím, že bych je vydržel mít v uších klidně celý večer. Stopka téměř netrčí z ucha a díky měkkému materiálu jsem se v davu cítil i trochu bezpečněji. Zvukově jsou tyto chrániče dobře vyrovnané, podobně jako ER-20. Jako příslušenství je dodáván ještě plastový obal a druhý pár filtrů zlaté barvy s o něco vyšším útlumem, hlavně na nízkých kmitočtech. Samozřejmostí je opět český i anglický návod. Celkově bych tyto chrániče hodnotil jako lepší než ER-20, také vzhledem k podobné ceně a dvěma párům filtrů.
Tlumící efekt jakýchkoli zátkových chráničů sluchu závisí na jejich správném umístění ve zvukovodu, tedy dostatečně hlubokém, tak, aby dobře těsnily. Při zavádění je nutno jednou rukou natáhnout ušní boltec směrem nahoru a dozadu, druhou rukou pak vtlačit chránič do zvukovodu za současného pootáčení. Lamely chráničů je vhodné před použitím navlhčit speciálním gelem. Pro optimální ochranu sluchu je nutné mít chrániče nasazené po celou dobu hudební produkce. Při vyjímání opět trochu pootáčíme a chránič lehce vytáhneme. Lamely jsou omyvatelné vodou, jen se musí dávat pozor, aby voda nevnikla dovnitř do filtru. Životnost předpokládám několik let. Sám jsem používal ER-20 velkou část loňské sezony a pořád jsou jako nové, bez jakéhokoli poškození nebo opotřebování.
Silikonové chrániče na míru Elacin ER
Jedná se o nejvyšší a nejdražší model hi-fi zvukovodových chráničů. Jelikož se jedná o provedení na míru, nelze výrobek nijak vyzkoušet. Jediná možnost je zjišťování referencí od uživatelů, kteří jsou uvedeni na stránkách prodejce www.auris-audio.cz. Po objednání chráničů je nutné poslat dodavateli vlastní otisky uší, které lze získat na počkání za poplatek (v mém případě to bylo konkrétně 400 Kč) u vybraných ušních lékařů.
S výběrem ušní ambulance pomůže prodejce, který dle bydliště doporučí nejbližší pracoviště. Po odeslání otisků prodejci obdržíte do 3 týdnů (v mém případě necelé 2 týdny) hotové chrániče. Při objednávce vyplňujete dotazník, ve kterém je možné vybírat barvu a povrchovou úpravu špuntů, barvu filtrů, označení pravého a levého ucha, vlastní nápis nebo logo a hlavně druh filtru. Filtry se totiž dodávají trojího provedení dle velikosti útlumu – 9 dB, 15 dB a 25 dB. Jsou lehce vyměnitelné a proto je možné pořídit si filtry rovnou jako náhradní, případně zvolit dva druhy útlumu a vyměňovat si je podle potřeby. Zvolil jsem filtr 15 dB, který má zároveň nejvyrovnanější charakteristiku a je nejčastěji používaný. K otestování mi prodejce zapůjčil ještě jeden pár filtrů 25 dB.
Nepatrně odbočím. Lidský sluch zažívá v živo-tě nejčastěji 2 sluchové šoky. První nastává při porodu, kdy se změní okolní prostředí z tekutiny na vzduch, čímž dochází k totální změně vnímání zvuku. Druhý šok nastává, když člověk uslyší svůj vlastní hlas zvenčí, tedy z nějaké nahrávky. Nemusí se jednat vždy o šok v negativním smyslu. Při pořizování otisků uší jsem zažil pravděpodobně třetí sluchový šok. Do ušních zvukovodů je vtlačena řídká hmota, která rychle tuhne. Jelikož je zvukovod dokonale utěsněn a hmota téměř není cítit, zažijete na chvíli pocit dokonalé hluchoty, zcela odlišný od předchozích zkušeností s ucpáváním zvukovodu.
Ale zpět k hotovým chráničům. Díky odlitkům uší je špunt dokonale přizpůsoben tvaru zvukovodu a jeho vyústění k ušnímu boltci. Navíc je vyroben ze silikonu, takže je pružný a opravdu výborně těsní. Dodavatel navíc na svých internetových stránkách slibuje, že v případě netěsností vám vadný chránič zdarma vymění. Dodávka obsahuje samotné špunty se zvolenými filtry, gel Cedis ke snadnému zavádění a lepšímu utěsnění chráničů, tyčinku k odstraňování ušního mazu z dutinky špuntu, vlhčený čistící kapesníček, návod k použití a ochranné pouzdro s klipsem k upevnění za opasek. Praktické použití je zcela bez problémů, špunty nejsou v uších téměř cítit. Navíc jsou maximálně bezpečné, díky jejich tvaru nejdou zasunout hlouběji, než je potřeba. Zvukový útlum patnáctidecibelových filtrů je pro rockovou hudbu myslím dostačující. U filtrů 25 dB se u hlasité hudby ještě více projevuje efekt zvýšených basů díky překročenému hmatovému prahu. Nevýhodou Elacinů je poněkud vyšší cena, tím ale nevýhody končí a zbytek vlastností jsou pouze klady. Životnost má být vyšší než 4 roky. Potom je vhodné udělat nové otisky uší, neboť tvar a velikost zvukovodu se stárnutím mírně mění. Totéž se děje například i při větším zhubnutí.
Považuji za nutné zmínit se ještě o jednom jevu, kterým je zdůrazněné slyšení svého vlastního hlasu nebo zpěvu při ucpaných uších. Zpěváci tohoto efektu vnitřního slyšení využívají, když se nedostatečně slyší z monitorů (ucpávají si jedno ucho). Při používání chráničů je to zpočátku dosti nepříjemný jev, ale dovedu si představit také jeho užitečné využití při zpěvu s kapelou. Ostatně při používání in-ear sluchátek je situace podobná, navíc máte možnost si zpěv ještě více zesílit a přimíchat i jiné signály. Efekt je v odborné lite-ratuře popisován jako slyšení kostním vedením. Při běžném mluvení slyšíme totiž směs zvuku zvenčí a zvuku uvnitř hlavy. Při zacpání zvukovodů převažuje zvuk z kostního vedení. Zajímavé na tom však je, že v okamžiku zacpání se vnitřní zvuk mnohokrát zesílí. Nikde jsem nenašel vysvětlení, ale domnívám se, že by to mělo mít souvislost s otoakustickými emisemi, kdy bubínek vyzařuje zpět do zvukovodu zpracovávaný signál – něco jako miniaturní reproduktor. Otoakustické emise jsou prokázané a využívají se při vyšetření sluchu.
Popisované chrániče, ale i další, které jsou v nabídce Auris-Audio (www.auris-audio.cz), vyhovují požadavkům Směrnice 89/686/EHS na osobní ochranné pracovní prostředky a technickým normám ČSN EN 352-2 pro zátkové chrániče sluchu a ČSN EN 352-1 pro mušlové chrániče sluchu. Firma má v nabídce také chrániče sluchu pro motorkáře, plavce, nebo pro střelce, dále špunty na spaní nebo do letadla, špunty pro děti a také špunty pro miminka. Tvarovky špuntů na míru je možné vyrobit i pro vlastní sluchátka pro poslouchání hudby nebo pro in-ear monitoring. Licenci na výrobu Elacinů (v USA Musicians Earplugs) má ve světě několik otoplastických laboratoří. Pro Auris-Audio chrániče vyrábí renomovaná německá laboratoř egger Otoplastik + Labortechnik GmbH (www.egger-labor.de). Vlastníkem patentu je americká firma Etymotic Research (http://www.etymotic.com/hp /erme.html). Elacin je obchodní název používaný pro Musicians Earplugs na evropském trhu.
