Někdy jsou to sice vynálezy rozměru spíše cimrmanovského, ale často jsou minimálně hodné povšimnutí. K nelibosti jazykových vlastenců bude používána terminologie při představení následujících kytarových podivností převážně anglická, a to jednak kvůli adekvátním klíčovým slovům pro případné „googlování“, a druhak proto, že české výrazy pro ně obvykle prostě neexistují.
Capo tasto (z italského capo: hlava, tasto: pražec) samozřejmě není pro naše čtenáře nic neznámého, vždyť nejstarší je doložen už z poloviny16. století. Postupně se ve světě objevilo více než 130 patentů, a tak je dnes na trhu k dispozici nepřeberné množství typů, systémů a konstrukcí. A přiznejme si: v kapodastrové nouzi si lze pomoci i obyčejnou tužkou a provázkem. Transpozice tónin bez nutnosti měnit naučené hmaty, přizpůsobení se pěveckému rozsahu i změny témbru nástroje byly kytaristy samozřejmě vždy vítány a kapodastr se stal všeobecně používaným doplňkem. Logicky se pak začala objevovat i řešení posouvající problematiku do nečekaně interesantních dimenzí.
Partial Capo
Od klasických kapodastrů byl pouze krůček ke kapodastrům „částečným“, mačkajícím pouze některé struny. Vzniká tak efekt podobný přeladění, otevírající nové kreativní možnosti s využitím volných strun při tzv. otevřených laděních. Kromě šetření času a namáhání strun, není téměř nutné měnit nacvičené akordické hmaty. Klasickým příkladem takového řešení je „drop D“ partial capo, nasazovaný na druhý pražec a nechávající volnou pouze spodní strunu E. Různé druhy dle příslušných akordů vyrábějí zejména firmy Kyser a Shubb.
Third Hand Capo
Další posun ve vývoji kapodastru souvisí s potřebou ovlivňovat jednotlivé struny nezávisle na ostatních, což umožnilo chytré rozvinutí tzv. elastického kapodastru, kdy je místo pevné příčky na hřídeli šest otočných pryžových segmentů. Obvykle se v případě této pomůcky uvádí ohromujících 63 kombinací na jednom pražci a při troše cviku navíc měnitených i v průběhu hry. Provedení je podle mého názoru sice trošku vachrlaté, a ne vždy je pozice dostatečně stabilní, ale je zase sympaticky malé – s možností hrát i před kapodastrem, a také za poměrně příznivou cenu.
Spider Capo
Kosmičtější vzhled, větší stabilita, propracovanější konstrukce, ale také vyšší cena – to je tzv. „pavoučí“ kapodastr (pojmenovaný podle vzhledu, který vytváří na hmatníku). Z těch, které jsem měl možnost vyzkoušet osobně, mi vyhovuje asi nejvíc a používám ho poměrně často. Existuje i jeho levnější čínská kopie, ale ta není tak propracovaná a hlavně její uchycení na hmatníku nefunguje příliš dobře. Z úvodu odkazované ukázky je zřejmé, jak tento typ kapodastru umožňuje například držet v podkladu hluboký akord a zároveň přihrávat vysoké akordické obraty, což je jinak naživo anatomicky prostě nemožné.
Caposonic
Některá omezení svých předchůdců se pokusil vyřešit poněkud přerostlý a až téměř steampunkový Caposonic, který pokrývá hned tři sousední pražce a honosí se 24 756 možnými kombinacemi. Po neúspěšné „kickstarter“ kampani o něm ovšem není dnes příliš slyšet.
Voice Capo
Posledním článkem této vývojové větve je až poněkud monstrózní Voice capo, který jakoby vypadl z nějaké science-fiction. Pokrývá sice dokonce čtyři sousední pražce, protože však i kolem něho už publicita postupně utichla a je nabízen za třetinu původní ceny, můžeme se domnívat, že byl pouze pokusem, který se příliš nechytl – jakousi slepou vývojovou větví. I tak si ale myslím, že i přes komplikace s přesným usazením (zřejmě nevlastním rozměrově standardní krky), je to hodně působivý gadget a minimálně si vás díky němu každý zapamatuje.
Harmonic Capo
Další osvěžující zvláštností podněcující kreativitu je tzv. harmonický kapodastr. Při jeho správném nastavení se na volných strunách ozývají flažolety, které je možné kombinovat s normálně znějícími tóny – to celé bez nutnosti se strun dotýkat prsty, a přitom struna zmáčknutá hraje normálně. Opět tak mohou vzniknout jinak živě nehratelné věci a rozhodně doporučím projít si několik ukázek na webových stránkách vynálezce Boba Kilgorea (http://www.weaseltrap.com), kde je možné si ho pořídit spolu s mnoha CD plnými hudby s využitím této elegantní vychytávky.
Harmonik Gloves
Harmonic capo má malou nevýhodu v tom, že je nemožné nasadit ho na kytary, které mají v místě 12. pražce napojení krku na tělo, a možná i proto se objevil upgrade již dříve zmiňovaného Spider kapodastru. Pomocí gumových návleků nasazených na „prsty“ (ano, u spider capo používají pro segmenty výraz fingers) jemně položených na struny, se dosahuje přirozených flažoletů, stejně jako u svého „duchovního“ přechůdce. Navíc díky odlišnému systému upevnění je možné tyto „harmonické rukavice“ nasadit na jakoukoli kytaru.
Glider Capo
Toto příslušenství by se dalo označit za „léčebný prostředek předepisovaný doktory při kapodastrii“. Posuvným kapodastrem mohou pacienti klidně pohybovat v každém taktu a okamžitě tak „ukájet“ svá nezvladatelná transpoziční puzení. Znovu je to velice efektní prvek koncertní prezentace, který divákům rozhodně utkví v paměti.
Řekl bych, že právě originalita může být vlastně podstatným prvkem dneška, a nejenom pro kytaristy. Odlišit se, zaujmout, být výjimečný a nezaměnitelný. Tyto gadgety pak mohou být vítaným pomocníkem takových snah, nemluvě o jejich velice pozitivním vlivu na kompoziční kreativitu, inspiraci, případně studium harmonických souvislostí nebo zvukové zabarvení nástroje. Takový capo-ninja, jakým je například Trace Bundy, jich k vytvoření jinak nedosažitelných kreací s oblibou používá mnoho najednou.
Některé ze jmenovaných „kapo podivností“ lze nyní sehnat už i u nás. Pokud ne, v současném globalizovaném světě stačí přece decentně promrskat angličtinu a po několika kliknutích (nejčastěji ve webových obchůdcích samotných vynálezců) se těšit na zásilku ze zahraničí...
Další zdroj informací
Pokud vás toto kytarové příslušenství nadchlo o něco více, do případného postgraduálního studia zvláštních kapodastrů je možné se ponořit také například na: http://www.partialcapo.com/