Konec šedesátých let v hradeckých dílnách přinesl nízkolubovou kytaru GRAZIELA. Jednosnímačový, poměrně jednoduchý model, samozřejmě opět tvar á la Gibson (1966-67). Téměr vzápětí následovala vylepšená dvousnímačová GRAZIELA Speciál II (1967 -68) a také „vylepšená“ verze baskytary PAMPERO. Vylepšená v uvozovkách proto, že celé vylepšení spočívalo pouze v přišroubované opěrce na prsty pod snímači a jiné ladicí mechanice, běžné z baskytar ALEXIS, svým způsobem horší té původní. Přestože jiné nástroje i po drobné inovaci měly za názvem označení 2, případně II, PAMPERO zůstala Pamperem bez dalšího číselného označení.
Rok 68 přinesl „Pražské jaro“, potom srpnové „osvobození“ vojsky Varšavské smlouvy, následně byla celá republika ještě více izolována od ostatního (západního) světa, a tak i naši muzikanti se celý rok 1969 nedočkali jediného (!!!) nového modelu elektrické kytary.
Zato hned v roce 1970 jsme měli možnost si všechno vynahradit. V Hradci Králové vznikl úplně nový model SPECIAL. Již sedm let starým Tornádem ovlivněná nízkolubová třísnímačová kytara s trochu nešťastně tvarovanou hlavou a znovu použitými „tornádovskými“ přepínači. Dále jakoby chudý příbuzný osvědčených Tornád přišla na trh kytara STUDIO. Celkově nevzhledná kytara s už klasickým vibrátem, kobylkou a bakelitovými přepínači. První modely byly nastříkány nevhodnou šedivou barvou s černými okraji. S trochou nadsázky bychom dneska řekli: „Dvoutónový šedivý sunburst“. Také „to“ tak hrálo. Jedinou zajímavostí kytary Studio byla dělená mechanika 4 + 2. Domnívám se, že konstruktéři se nechali ovlivnit tím, že v dřívějších dobách si stejnou úpravu sám dělal Petr Janda na modelech Grazioso. Téměř současně přišla i baskytara STUDIO BASS, která vypadala přece jenom o trochu lépe, protože její vlastně klasický gibsonový tvar nehyzdil příšerný bakelitový kryt, jaký byl na kytaře. Modely STUDIO se později také prodávaly (jak jinak), s červeným nástřikem.
V roce 1970 souběžně s novými modely se stále vyráběly kytary ALEXANDRA a ALEXIS, nyní s označením de Luxe, Super 2, Super 3. Výroba těchto modelů, velice oblíbených a s velkým úspěchem vyvážených do ciziny, ostatně trvala až do začátku osmdesátých let.
Zapomněl jsem se zmínit, že první modely ALEXANDRA I a ALEXIS I měly úzkou hlavu tvarovanou „do špičky“. Teprve od modelu ALEXANDRA II, XII a ALEXIS II se vyráběly s novým širokým tvarem hlavy a s výrazným logem továrny v Hradci Králové.
Rok 1970 přinesl také nové modely vyráběné v Krnově. Sice stále jestě běžela výroba kytary STAR VII a Star VIII, ale novinkou byla kytara STAR IX. Úplně nové pojetí tvaru těla, nové snímače. Dále nic novějšího. Starý, nekvalitní model vibráta (používal se mimo jiné ještě více než 15 let), dřevěná kobylka, elektrika jako na všech předchozích modelech STAR. Díky velice lehkému tělu špatně vyvážená kytara, takže při hraní vestoje (jak také jinak) se kytara převažovala dopředu. Jak už to bylo zvykem, současně vznikl stejný model baskytary BASSO IX, o kterém platí to-též, co už bylo napsáno o kytaře, tím spíše, že baskytara měla ještě delší krk, a proto byla naprosto neovladatelná. Tyto dva modely se vyráběly mimo jiné se zajímavým metalízovým nástřikem.
Nezapomeňme na hořovickou výrobnu; v roce 1971 tam začala výroba poměrně kvalitní baskytary TORNADO BASS. Nástroj z hradeckých ateliérů, samozřejmě v červené barvě, velice podobný PAMPERU. Bylo vyrobeno málo kusů a výroba trvala krátkou dobu.
Rád bych se na závěr zmínil o označení na baskytarách. Kromě baskytar s označením BASSO IV - X, baskytar BASORE nebo basovky PAMPERO, která další označení neměla, byly baskytary označeny nějakým názvem a BASS, případně BAS. Je to zajímavé, ale i do označení baskytar zasáhla dlouhá a všemocná ruka KSČ (pro mladší - Komunistická strana Československa). Když byly politické vztahy s cizinou (rozuměj zase Západem, ale i Jihem příp. Severem) v nějakém přijatelném stavu (pro KSČ), tak se psalo anglicky BASS, vztahy se ochladily a na hlavách baskytar se objevilo pěkně české BAS.
To byl ale hlavně problém sedmdesátých let a tam budeme příště pokračovat.
