MIDI kontroléry mají v audio oblasti dnes již své pevné místo. Můžete se s nimi setkat ve studiích, stejně jako u muzikantů amatérů. Proč ale popularita MIDI kontrolérů tak roste? A k čemu je vlastně takový MIDI kontrolér užitečný?
Trocha historie
Historie specifikace MIDI sahá přibližně do osmdesátých let dvacátého století. V této době se už na trhu vyskytovalo mnoho syntetizérů a sekvencerů, avšak každý výrobce měl svůj patent na vzájemnou komunikaci těchto zařízení. A tak vznikla potřeba najít univerzální způsob, jak tato zařízení různých výrobců propojit. Také myšlenka propojení s rychle se rozvíjejícími osobními počítači žádala nějaký univerzální komunikační standard. A tak se pár chytrých hlav dalo dohromady a vznikla specifikace MIDI.
Aby komunikace mezi jednotlivými elektronickými hudebními zařízeními (syntetizéry, sekvencery, samplery, …) byla opravdu univerzální, tak se musela omezit na takové funkce a příkazy, které jsou nezávislé na nástroji a nebo které mají všechna zařízení společné. Jaké to měly být? Jaké jiné, než ty, které popisují hudební skladby již celá staletí – výška tónu, jeho trvání a dynamika. Příkazy, které popisují uvedené vlastnosti, využívá první a nejjednodušší skupina MIDI kontrolérů – MIDI klaviatury.
MIDI klaviatury
Prostá MIDI klaviatura (nebo též MIDI keyboard) je nejjednodušším zástupcem MIDI kontrolérů. Využívá dva základní příkazy ze standardu MIDI. Jsou jimi příkazy Note On a Note Off. Jak už asi tušíte, tyto příkazy odpovídají stisknutí a uvolnění jednotlivé klávesy na klaviatuře. Délka trvání tónu je pak jednoduše doba uplynulá mezi příkazy Note On a Off. Dále však potřebujeme popsat vlastnosti jako je výška a síla tónu. Tyto informace jsou přenášeny společně s příkazem Note On. Nejdříve je přenášena číselná hodnota výšky tónu a následuje hodnota popisující sílu úhozu (označované angl. slovem „velocity"). Některé MIDI klaviatury dokáží navíc ještě přenášet informaci o tom, jakou silou tiskneme klávesu po úhozu. Tímto způsobem tedy převádí MIDI klaviatura informace o stisknutých klávesách do specifikace MIDI.
Jak jsme si už řekli, tak specifikace MIDI je nezávislá na nástrojích, a zde se pomalu dostáváme k jádru věci a hlavní přednosti MIDI klaviatury. Taková MIDI klaviatura nemá zabudovanou zvukovou banku, a proto sama o sobě nehraje. O vytvoření zvuku se postará právě až externí zvukový modul nebo softwarový sampler v počítači. A to je právě hlavní rozdíl od klasických kláves. Velkou výhodou je obrovská variabilita, protože díky univerzálnosti MIDI je zaručena kompatibilita se všemi zvukovými moduly. Ideální je propojení s počítačem, které je opět dle specifikace MIDI velmi jednoduché. Špičkových softwarových samplerů je celá řada, a proto si uživatel může vybrat žánr a styl nástroje, který se mu líbí. Velmi mocnou se pak MIDI klaviatura stává ve spolupráci se softwarovým sekvencerem.
Softwarový sekvencer je zjednodušeně řečeno program, který umožňuje zaznamenávat sekvence příkazů MIDI (tj. melodii převedenou do specifikace MIDI) do jednotlivých MIDI stop. V editačním okně sekvenceru pak přehledně vidíme jednotlivé noty, včetně informací o síle úhozu (obr. 2). Editace nahrávky je tak mnohem snadnější a rychlejší, protože v případě špatně či nepřesně zahrané noty (i mistr klavírista se někdy utne) lze v sekvenceru upravit výšku, délku či dynamiku daného úhozu. Protože však nepracujeme s audio signálem, ale jen s notami, tak veškeré provedené úpravy v MIDI nemají sebemenší vliv na kvalitu výsledného zvuku. Nedochází k žádnému zkreslení.
Ve výsledné fázi se pak k nahrané MIDI stopě přiřadí virtuální nástroj, který podle zaznamenaných příkazů MIDI generuje zvuk (syntetizér), nebo přehrává vzorky (sampler) daného nástroje. Samplery však většinou obsahují spoustu různých nástrojů a proto byly zavedeny MIDI příkazy, které umožňují přepnout program (zvuk, nástroj) nebo celou zvukovou banku. Příkazy nesou anglické názvy Program Change a Bank Change. Tyto funkce jsou velmi užitečné zejména při živém hraní.
MIDI klaviatury bývají standardně vybaveny i dalšími zajímavými funkcemi. Dvěma z nich jsou kolečka pitch a modulation, které jsou většinou umístěny v levé části vedle klaviatury. Kolečko pitch slouží k jemné plynulé změně (ohýbání) tónu. Modulation zase ovlivňuje modulaci (např. vibrato) zvuku. Tyto parametry jsou při nahrávání opět přehledně zaznamenané v sekvenceru a je možné je kdykoli upravit. Další běžnou funkcí je přepínání (posouvání) oktáv a transpozice. Tyto funkce jednoduše zajistí posunutí výšky hraných tónů (a tudíž hodnotu odesílaných čísel not ve specifikaci MIDI) buď o jednotky půltónů nebo o celé oktávy nahoru či dolů.
MIDI ovladače
Jak jsme si ukázali, tak díky specifikaci MIDI lze jednoduše a univerzálně přenášet informace o hraných notách. Specifikace MIDI však obsahuje spoustu dalších užitečných příkazů. Jedním z nich je příkaz Control Change, na kterém je postaven celý systém MIDI ovladačů (nebo též „MIDI kontrolérů" v přímém slova smyslu). Vezměme si například, že máme v počítači nahranou nějakou vícestopou skladbu s různými nástroji a chceme si udělat mixáž do sterea. V průběhu samozřejmě potřebujete ubírat a přidávat hlasitost jednotlivých stop. Jsou dvě možnosti – buď to vše „naklikat" myší, nebo vše pohodlně ovládat externím MIDI ovladačem. Na rozdíl od MIDI klaviatury, zde potřebujeme plynule měnit hodnotu (úroveň) nějakého parametru. A pro tento účel slouží zmíněný příkaz Control Change (CC).
Princip je takový, že je přesně snímána pozice nějakého kontinuálního ovladače a je převáděna do číselné podoby (většinou v rozmezí 0–127). Každý ovladač má svoje číslo a jakmile některým z nich pohneme, odešle se zpráva Control Change s číslem ovladače a s aktuálně nastavenou hodnotou. V softwaru (sekvenceru, virtuálním nástroji) pak nastavíme, které číslo má ovládat kterou funkci.
Některá čísla ovladačů jsou standardně definována pro ovládání specifických funkcí. Například k číslu 7 (CC 7) je většinou přiřazena funkce volume (hlasitost). Ale většinou jde vše změnit, takže si libovolně určíme, co má který ovladač ovládat (obr. 4). Některé kontroléry navíc umožňují nastavit k ovladačům také číslo kanálu a tak je možné mít více kontrolérů se stejným číslem, ale každý na jiném kanále.
MIDI kontroléry mívají několik ovladačů v různých provedeních. Mezi nejběžnější patří otočné kontroléry (knoby), které se hodí např. nastavování a upravování hodnot různých parametrů softwarových syntetizátorů a samplerů. Dále jsou běžné tahové kontroléry (fadery), které se zase hodí pro již zmiňované ovládání mixpultu softwarového sekvenceru. Některé tahové kontroléry jsou i motorizované a tudíž je možné jejich pohyb řídit z nahrané stopy. To je velmi výhodné. V poslední době se objevují i dotykové plošky (pady) citlivé na sílu úhozu, které se ideálně hodí třeba pro programování bicích partů či spouštění hudebních smyček. Posledním běžným ovládacím prvkem jsou MIDI tlačítka. Ta na rozdíl od předchozích typů nepatří mezi kontinuální MIDI ovladače, protože mají pouze dva stavy. Přesto také využívají zprávu Control Change a to tak, že střídavě posílají vysokou a nízkou hodnotu (většinou 0 a 127). Užití MIDI tlačítek je obrovské, protože vždy se najde něco, co je třeba zapínat a vypínat.
Obrovskou výhodou je, že veškeré změny v nastavení kontrolérů v průběhu práce (záznamu) lze zaznamenávat k MIDI stopě. Takže i tato nastavení lze v případě potřeby editovat.
Hybridní MIDI kontroléry
Možná někoho z vás napadlo, že by bylo zajímavé skloubit výhody předchozích dvou skupin dohromady. Toto napadlo i výrobce a tak tu máme třetí skupinu – MIDI klaviatury se zabudovanými ovladači. Tato kombinace vychází vstříc požadavku hrát na klaviatuře a přitom přepínat zvuky (programy, banky), měnit zabarvení tónu, regulovat přidružené efekty nebo parametry oscilátorů syntetizérů.
V poslední době se objevují i kombinovaná zařízení, která v sobě integrují MIDI kontroléry a zvukové karty. Můžete najít MIDI klaviatury s integrovanou zvukovou kartu, což je ideální řešení na cesty, protože můžete nahrávat jak audio (kytara, zpěv), tak i MIDI. Jako ideální řešení do studia je pak MIDI ovladač kombinovaný s vícekanálovou zvukovou kartou a mikrofonními předzesilovači, kterým lze nahradit mixpult a využít všech možností MIDI ovladačů.
Konektivita
Protože standard MIDI definuje nejen komunikaci, ale i propojení, tak na takřka všech MIDI kontrolérech najdete standardizovaný pětikolík DIN. Nicméně pro jednodušší propojení s počítačem je většina kontrolérů také vybavena rozhraním USB, po kterém je možné kontrolér většinou i napájet, takže se obejdete i bez síťového zdroje.
Závěr
V dnešní době, kdy digitální záznam do počítače téměř vytlačil záznam analogový, je použití MIDI kontrolérů velmi výhodné a možná bychom mohli říci nepostradatelné. Spojením MIDI klaviatury s počítačem (třebas i notebookem) získáte klávesy s možnosti záznamu a pozdějších úprav v počítači, přičemž můžete hrát i živě. A to vše s obrovskými možnostmi a variabilitou, které předčí jakékoli klasické klávesy. MIDI ovladače zase velmi usnadňují a urychlují práci při záznamu a následných úpravách. Odpadá nutnost odbíhání k počítači, klikání myší a co si budeme povídat, čudlíky jsou prostě čudlíky, třebaže digitální a MIDI.
Pokud bychom porovnávali MIDI klaviatury a klasické klávesy, tak cena MIDI klaviatury (i s MIDI ovladači) + softwarového sampleru vyjde zpravidla levněji než klávesy, přičemž kvalita je minimálně srovnatelná. A kombinace vícevstupé zvukové karty a MIDI kontroléru se (nejen) pro studiové použití zase jeví jako mnohem výhodnější než použití mixpultu.
