Vstupte do kostela a mocně zvolejte! Vyvedou vás, ale než se tak stane, budete mít možnost poslechnout si nejpřirozenější dozvuk vlastního hlasu. Když se na nedělní vycházce zatouláte mezi skály (či paneláky) a křiknete proti stěně vzdálené alespoň 17 metrů, uslyšíte, jak se váš hlas vrací. Bude-li stěna 170 m daleko budete mít pocit, že na vás z povzdálí někdo sprostě pokřikuje („trochu” záleží na tom, co budete křičet vy).
Když půjdete kolem staveniště a jen promluvíte do volně ložené odpadní roury, uslyšíte zvláštní zvukový efekt. Jako kluci jsme si tyto akustické „příjemnosti” mnohokrát s radostí vyzkoušeli – časem nás to ale přešlo. Vývojáře z firmy YAMAHA to však nepřešlo dodnes, a tak vymysleli multieffect – YAMAHA SPX2000. Je to od nich velmi milý počin, tahat kostel nebo panelák do studia je nepraktické.
Popis, funkce, ovládání
Takže jak už jsem naznačil v úvodu, bude řeč o novém multiefektu od firmy Yamaha s typovým označením SPX2000, což je nový přírůstek do rodiny dobře známých multiefektů (SPX90, SPX900, SPX1000, SPX990), s kterými jste se již jistě v praxi setkali, nejen v podobě samostatného rackového provedení, ale třeba i jako DSP implementaci jiných produktů této firmy (digitální mix – pulty, syntezátory apod.). Nový multiefekt YAMAHA SPX2000 doplňuje modelovou řadu předchozích typů o daleko kvalitnější zpracování audiosignálu – vzorkovací frekvence se zvedla na dnes už standardních 96 kHz s 32bitovým vnitřním zpracováním. 24bitové AD/DA převodníky s 128násobným over – samplingem zaručují 106 dB dynamického rozsahu v rozmezí 20 Hz až 40 kHz (při vzorkovací frekvenci 96 kHz). To, co se skrývá pod těmito údaji lze říci třemi slovy – vynikající kvalita zvuku. No a jak už to tak bývá, každá novinka musí mít něco nového. Tentokrát je to „REV-X” reverb algoritmus, který… - ale o tom až za chvíli, teď se podíváme na „železo”.
Tak jako celá řada podobných zařízení i YAMAHA SPX2000 má standardní rozměry – čili 19” šířky a 1U modul výšky. Ovšem překvapivá je hloubka – celých 37 centimetrů. Jestliže jste tedy ušetřili na materiálu při výrobě efektového racku, může se stát, že vám bude tento procesor docela nepěkně přečnívat (několik takových „zázraků” jsem už viděl). Horní i spodní kryt je z poctivého plechu černé barvy – moment – musím se podívat…tak ne, spodní kryt není černý, vlastně ani čelní panel není černý – je to taková – řekněme - ocelově tmavě zelená barva. A vypadá velmi elegantně – a draze…
No a když už jsme u toho čelního panelu, tak si jej pěkně projdeme. Úplně vlevo, hned pod nápisem YAMAHA je soustředný otočný potenciometr, sloužící k nastavení vstupní úrovně audio signálu – vnější průměr ovládá pravý kanál, vnitřní ovládá levý kanál. Hned vedle je stupnice od – 48 dB do 0 dB, která indikuje úroveň vstupního nebo výstupního signálu - k výběru zobrazení úrovně signálu před a za efektem slouží malý, bílošedý přepínač, umístěný vedle stupnice. Druhým a také posledním přepínačem na této části předního panelu je přepínač mezi režimy mono/stereo. Součástí tohoto bloku jsou ještě informační nápisy režimů a módů, které se nastavují softwarově, tzn. rozlišení vstupního audio signálu na analogový nebo digitální, výběr ze tří možností synchronizace – interní, AES/EBU nebo WC (tím není myšlena záchodová mísa – jen jsem to opsal z čelního panelu tak, jak to tam napsal výrobce – ve skutečnosti je to opravdu jen zkratka pro obecně známý „WORD CLOCK”). A protože SPX2000 extrahuje samplovací frekvenci z frekvence taktovací (to pro případ, kdy je tento multiefekt zapojen do digitálního řetězce) jsou k výběru čtyři samplovací frekvence – 44,1 kHz, 48 kHz, 88,2 kHz a 96 kHz. Všechny názvy zmíněných režimů jsou při jejich aktivaci podsvětleny oranžovým světlem, takže spolu s oběma displeji skvěle, opravdu skvěle přispívají k přehlednosti. Hned vysvětlím jak. Na dvojřádkovém alfanumerickém displeji - se 16 znaky na každém z nich - opravdu není co k obdivování – kdyby… kdyby byl podsvícen jednou barvou. Tentokrát přišli japonští vývojáři s geniálním nápadem podsvítit jednotlivé typy efektů různými barvami, tzn., že např. reverby jsou podsvíceny jinou barvou než např. modulační efekty – to je přece perfektní. Hned vedle tohoto displeje je ještě jeden číselný, dvojmístný, pro zobrazení čísla efektu. Pod ním najdete nám již dobře známý, šedý přepínač určený k volbě banku efektů – PRESET, USER a CLASSIC – nápisy jsou opět oranžově podsvětleny. Další čtyři, resp. pět ovládacích prvků – tlačítek - už patří do sekce MEMORY a již podle nápisů, kterými jsou opatřeny označují, k čemu jsou určeny – STORE - slouží k zápisu do paměti, dvě tlačítka se šipkami nahoru a dolů slouží k výběru efektu, RECALL pak k vyvolání vybraného efektu. V pravém horním rohu se nachází méně nápadný – opět oranžově podsvětlený - přepínač UNDO. Praktické použití těchto ovládacích prvků je následovné: vybereme efekt – např. LARGE HALL (číslo 1), pak pomocí tlačítek se šipkami zvolíme jiný efekt (např. MEDIUM HALL – číslo 2). V tu chvíli se na číselném displeji zobrazí blikající „2” – původní efekt (č. 1) zůstává stále aktivní a to až do chvíle, než „dvojku” vyvoláme tlačítkem RECALL. Po té se rozsvítí přepínač UNDO, který nám umožní vrátit se do „jedničky”. UNDO funguje i tehdy, když je každý efekt z jiné efektové banky a samozřejmě i při editaci jednotlivých parametrů. Tak jak už bývá u YAMAHY zvykem, posledně vybraný efekt je automaticky přesměrován do paměťového bufferu, takže když se stane, že vám „asistent” omylem vykopne síťovou šňůru ze zdi, čímž zhatí vaši hodinovou editaci té správné barvy halu (chorusu, distortionu apod.), dostává sice okamžitého padáka, zatímco vy se po opětném zapnutí procesoru pohodlně vracíte k naposled editovanému parametru. Pohoda, ne?
Stejné prostorové rozmístění jako v sekci MEMORY mají tlačítka v sekci EDIT a jsou to: BACK, NEXT ( zde je funkce jasná) a dvě tlačítka se šipkami označená jako INC a DEC, která slouží k nastavení vybraného parametru – při jednotlivém klikání se hodnota parametru zvyšuje (snižuje) po desetinách (nastavení délky halu, inicializace delaye atd.), při podržení tlačítka se hodnota parametru začne převíjet rychleji. V případě, že potřebujete nastavit delay na jeho maximální úroveň (2730 ms), je dobré k drženému tlačítku INC přidržet i tlačítko DEC. Tím se změna nastavení parametru mnohonásobně zrychlí (než jsem si vzpomněl, jak to fungovalo na SPX1000, zmodral mi u tohoto nastavování ukazovák). Myslím si, že nějaký ten DATA ENTRY potenciometr by v tomto případě byl exkluzivnější...
Na stejném místě jako UNDO v sekci MEMORY, je i tady oranžově podsvětlený přepínač s nápisem COMPARE – ten slouží k návratu do původního nastavení editovaného efektu. Do sekce EDIT ještě patří další tři podlouhlé, do sloupce seřazené přepínače – PARAMETER, FINE PARAM a UTILITY. PARAMETER - aktivuje se stiskem (levá část tlačítka se oranžově prosvětlí) a každým dalším kliknutím na přepínač se začnou přepínat jednotlivé parametry a nastavení vybraného efektu. Proč tomu tak je, jsem nepochopil, poněvadž k tomuto účelu přece slouží přepínače BACK a NEXT. Tak nevím… FINE PARAMETER je nadřazený sekci „PARAMETER” a obsahuje parametry, které jsou v některých případech shodné pro všechny efekty – MIX BALANCE, OUT LEVEL, SYNC apod., je zde ale řada dalších, které jsou přímo vázány na typ vybraného efektu. UTILITY – to je nadřazené všem efektům. Zde se nastavuje synchronizace, samplovací frekvence, vstupní (výstupní) audiosignál (analog/digital), MIDI, pojmenování efektu, změna barvy displeje, uzamčení efektu (proti náhodnému přemazání) atd.
V pravé části čelního panelu jsou ještě přepínače BYPASS – vypnutí efektu, TAP – sloužící k ruční synchronizaci delaye s živou hudbou, kde procesor vypočítá dobu mezi prvním a druhým kliknutím na tento spínač. V případě, že je synchronizace nastavená softwarově např. na MIDI CLOCK, nebude mít klikání na spínač žádný efekt. V horní části spínače pak bude blikat malá oranžová LED dioda v interně nastaveném tempu. K tomuto spínači je ještě vázán jackový 6,3 mm vstup pro nožní pedál – ten má stejnou funkci jako spínač „TAP”. Nožní pedál (doporučený YAMAHA FC-5 – jak jinak, že?) však není součástí vybavení – je třeba jej dokoupit … - co bych k tomu dodal… A v pravém kraji čelního panelu je zapuštěný síťový vypínač. Je tak dokonale zapuštěný, že nějaké náhodné vypnutí je v podstatě vyloučeno.
Tak, co najdeme na zadním panelu – kromě síťové zásuvky (ta je ze všeho nejdůležitější, takže ji raději vynecháme) – dvojice DIN konektorů MIDI (IN, OUT/THRU), TO HOST zástrčka pro USB konektor k propojení procesoru s počítačem (PC/MAC). BNC konektor k připojení WORD CLOCK –u, a dva XLR konektory (OUT/IN) AES/EBU. Vstup a výstup analogového audio signálu je opatřen dvojicemi XLR konektorů, a současně jack konektory 6,3 mm, u nichž lze přepínat úroveň vstupního (výstupního) signálu mezi dvěma hodnotami –10 dB a +4 dB. Tak to by bylo k zadnímu panelu všechno.
Efekty, parametry ...
Po zapnutí přístroje se na displeji objeví prostý nápis YAMAHA SPX2000, pak displejem rychle proběhnou barvy a za okamžik naběhne posledně zvolený efekt. To je ta správná chvíle vzít do ruky manuál a studovat. No, studovat… manuál (eng.) je tak koncipovaný, že jej musí pochopit i úplný analfabet. Nevím, jestli je to tím, že má firma YAMAHA tak profesionální přístup k zákazníkům, anebo se domnívá, že za branami jejich fabriky chodí jen zmatení prosťáčci. Faktem zůstává, že manuál je plný tabulek, blokových schémat a velice podrobných popisů ke každému parametru, takže novému uživateli významným způsobem ulehčuje první krůčky v práci s tímto multiefektem. To nejdůležitější, co bude každého zajímat budou bezpochyby efekty.
Banky – uživatel má k dispozici tři efektové banky. První z nich je PRESET, obsahující 99 výrobcem připravených efektů (omyl – pouze 97 – proč?) a jsou seřazeny následujícím způsobem:
Efekty 1 - 45 jsou obecně řečeno haly rozdělené do těchto kategorií – HALL (1-15), PLATE (16-26), ROOM (27-39), GATE REVERBS (40-42) a DRUM MACHINE REVERBS (43-45). Efekty 1-45, čili všechny REVERBy jsou nejpočetnější skupinou efektů. Díky množství editovatelných parametrů u každého z nich lze celkem snadno dosáhnout velice přesvědčivé simulace nejrůznějších prostorů. Při testování SPX2000 jsem v podstatě během několika minut (bez manuálu) vytvořil svou vlastní představu o „nadýchaném”, lehoučce syčivém a brilantně srozumitelném halu, který „jako by tam nebyl”. Výsledek byl lepší než má představa…Zbývá jen dodat, že tato skupina efektů je světlemodře podsvětlena.
Efekty 46-51 – DELAYS – obsahuje - mono delay, BPM mono delay, stereo delay…, karaoke echo atd. – pro tyto efekty platí v podstatě totéž, jako pro haly. Dalo by se říci, že na nějakém „echu” nelze nic pokazit. To ale není pravda. Například ve scénické hudbě není nic neobvyklého použití mnohonásobně se opakujícího tónu, slova (výkřiku) nebo ruchu. U starších, či levnějších multiefektů již po několika opakováních dochází k tak velkému zcizení, že není jasné, co byl vstupní audiosignál. SPX2000 opakuje „do zblbnutí” vše, co přijde na vstup bez významějších změn. Holt – kvalitní převodníky a 32bitové zpracování zvuku dělají své. Poznámka – delaye jsou podsvětleny bíle.
Efekty 52-77 - PITCH EFF. a modulační efekty – (PITCH CHANGE, CHORUS, SYMPHONIC, PHASER, FLANGER) a řada dalších typů efektů – jsou ve své podstatě určeny spíše pro hudební nástroje, anebo pro tvorbu zvukových efektů do filmů, reklam apod. Všechny modulační efekty zní velmi příjemně a uhlazeně – pokud si to budete přát. Jinak jejich editací celkem lehce vytvoříte pitoreskní až paskvilní zvukové barvy. Dá se s nimi docela vyblbnout... zkoušel jsem to… Tak – jakpak jsou podsvětleny? – světle fialově.
Efekty 78-97 – poslední skupinu efektů nazval výrobce jako multiefekty, s čímž bych tak úplně nesouhlasil, protože kromě složených efektů (např. DISTORTION – DELAY, CHORUS – REVERB, DELAY + REV atd.), obsahuje tato sekce i speciální efekty jako dynamický filtr, multi filtr s nastavitelnou resonancí, tzv. FILTERED VOICE, kterým lze „vymazat” zpěv, AMP SIMULATOR a funkce FREEZE, která umožňuje nasamplovat část písně, zpěvu nebo kytarový rif a pak jej jednoduše „zasmyčkovat” (v tempu) nebo jen spustit (pokud možno ve správný okamžik). Tato skupina efektů je podsvětlena žlutě.
Jak vyplývá z předchozích řádků, všechny efekty v tomto banku jsou plně editovatelné, nicméně nelze je v jeho rámci ukládat. K tomu slouží USER BANK. Ten je však po zapnutí nového multiefektu prázdný. Výrobce tak nechává na uživateli výběr a organizaci nejčastěji používaných efektů, které lze ukládat do již více srozumitelných 99 paměťových míst.
Poslední banka s názvem CLASSIC obsahuje 25 patrně nejslavnějších efektů, převzatých ze starších SPX modelů a stejně jako v PRESET banku nelze v něm editované efekty ukládat.
Parametry – YAMAHA SPX2000 disponuje všemi parametry známými z předchozích modelů, takže jejich podrobný popis by poněkud ztrácel význam, nehledě na to, že všechny efekty (i od jiných výrobců) obsahují stejné, event. podobné funkce, které se za dobu existence multiefektů staly jakýmsi standardem. Samostatnou kapitolou je nově použitý REV-X algoritmus, který je obohacen o DECAY parametr, kterým lze simulovat přirozené a postupné doznívání vstupního audio signálu (pro zajímavost – nejdelší doznění lze nastavit na úctyhodných 99 sekund). K podrobnější editaci tohoto parametru (a nejen tohoto), by měl sloužit EDITOR – prográmek pro PC nebo MAC OS X, který jsem však v době vzniku této recenze neměl k dispozici, jelikož výrobce jej pro trh ještě neuvolnil (údajně až v prosinci t.r. – snažme se to pochopit).
MIDI – tak zde mně YAMAHA nepřekvapila, a to jen proto, že několik produktů od této firmy vlastním a už jsem si zvykl na to, že MIDI implementaci firma skutečně neodbývá. Kromě toho, že je možné provést výpis pamětí a její opětovné načtení (BULK DUMP), nastavit MIDI kanál (1-16, omni) PROGRAM CHANGE, CONROL CHANGE, MIDI CLOCK atd., lze na SPX2000 nastavit přenos dat buď přes MIDI rozhraní, anebo USB (pro případ, že je YAMAHA SPX2000 připojena přes externí MIDI USB převodník). Šest stran manuálu je věnováno tabulkám s parametry editovatelnými přes MIDI, pomocí SYSEX povelů. Při jejich pročítání jsem zjistil, že na SPX2000 nemusíte de facto sáhnout, nicméně – tato možnost práce s multiefektem je opravdu jen pro MIDI-světa znalé.
Závěr, hodnocení
Jestliže šlo vývojářům z firmy YAMAHA o přehlednost, tak se tohoto úkolu zhostili zcela výjimečným způsobem.
Při představě potemnělého koncertního sálu a sloupci nejrůznějších procesorů v efektovém racku, musí YAMAHA SPX 2000 doslova a do písmene zářit. Stačí jediný pohled, aby uživatel okamžitě zjistil, který typ efektu je vybraný, v jakém režimu multiefekt právě pracuje, s jakou samplovací frekvencí a synchronizací. To je opravdu pozoruhodné, zvlášť v případě, když je SPX2000 zapojena v MIDI okruhu, anebo v digitálním řetězci, kde je řada jiných zařízení s nastavitelnou taktovací frekvencí.
S hodnocením manuálního ovládání SPX2000, budu poněkud zdrženlivější ve svém chvalozpěvu. Přece jen jakýsi „dvojklik” nikdy nemůže dostatečně nahradit obyčejné „kolečko”. Samozřejmě lze argumentovat tím, že efekty lze přepínat pomocí MIDI zpráv (program change), nicméně při živé produkci… pomocným řešením může být vlastní organizace efektů v USER banku. Při studiové práci pochopitelně problém s ovládáním v podstatě odpadá. Uživatel má daleko víc času a klidu pro výběr, event. nastavení požadovaného efektu, nehledě na to, že všechno lze pohodlně odzkoušet. Řekl bych, že YAMAHU SPX2000 lze bez obav používat při živé produkci, ovšem její skutečná síla se projeví především v profesionálním nahrávacím studiu.
Mám-li hodnotit efekty, resp. jejich zvukovou barvu, shrnu to do fráze, která se v takových případech obvykle používá – zní draze. Jde jen o to, aby měl člověk jasnou představu o výsledném zvuku a jistě bude – stejně jako já – mile překvapen, jak snadno se k té představě dopracuje. YAMAHA SPX2000 je v každém ohledu profesionální multiefekt, a tak vyžaduje i profesionálního uživatele. Cena – necelých 44 000 Kč (vč. DPH), je ve srovnání s jejími možnostmi a špičkovým zpracováním audio signálu, téměř podezřelá. Dost tvrdý direkt konkurenci.
