Audio-technica? Výborně! Další systém do stáje autorem testovaných IN-EAR systémů a pomyslný zářez do pažby zkušeností s nimi. Seznámíme se totiž hned se dvěma bratříčky této bezpochyby renomované firmy.
Bezdrátové mikrofony této japonské firmy jsou vyhlášené opravdu kvalitní přenosovou soustavou a tak uvidíme, jestli na stejné úrovni bude i přenos obrácený. Tedy nikoliv od muzikanta k aparátu, ale od aparátu či pultu k muzikantovi.
Jako obvykle nejprve zevrubný vnější popis – nebo spíše takové malé úvodní rozlišení. Ten funkčně „jednodušší“ nese označení M2, zatímco ten „vyspělejší“ je označen jako M3, přičemž už na první pohled je dobře patrné, v čem se liší. Ale nyní již opravdu trochu podrobněji...
M2T
Přední panel vysílače řady M2 se pyšní následujícími ovládacími a signalizačními prvky:
- Zleva první je hlavní vypínač, dále pak dva ovladače vstupní hlasitosti, prostřední signalizační panel poskytuje uživateli informaci o pří tomnosti signálu na vstupu přístroje ve dvou úrovních a dále o jeho přebuzení (peak).
- Následují dva ovladače starající se o volbu vysílací frekvence, přesný popis volby si objasníme později. Celému přednímu panelu vévodí vysílací anténa.
- Zadní panel poskytuje uživateli možnost připojení signálu pomocí tzv. combo XLR konektorů, což není nic jiného, než kombinace konektorů XLR a JACK. Vše samozřejmě symetrické. Ke každému z nich je přiřazen přepínač vstupní citlivosti s rozsahem 0, -10, -20 dB. Další dva XLR konektory, tentokrát samci, slouží k vedení signálu k dalšímu zpracování. Zkrátka normální smyčka.
- Zcela vpravo se nachází napájecí konektor pro připojení adaptéru. Pravda, ještě se tu nachází konektor s označením DATA, předurčený pro tovární a servisní vstup přístroje. Vše je umístěno v plechové krabici o velikosti ½ U.
M2R
Druhou částí celého setu je tzv. receiver, tedy přijímač. V horní části přijímače se kromě antény a sluchátkového výstupu nachází ještě otočný ovladač hlasitosti spojený zároveň s vypínačem. Kolem něj je další prstenec, který slouží k ovládání balance, jejíž princip si též vysvětlíme později. Následují již jen tři světelné kontrolky informující uživatele o stavu baterií, přítomnosti nosného signálu a limitaci audiosignálu. Po otevření předního krytu pomocí dvou západek umístěných po stranách se naskýtají budoucímu držiteli další možnosti nastavení. První z nich je čtveřice tzv. switch přepínačů, sloužících k aktivaci různých funkcí, další je nám důvěrně známý kanálový a frekvenční volič shodný s předním panelem vysílače.
Ovladač s označením SQ Level slouží k redukci nežádoucích šumů, emitovaných v rámci nadměrného rádiového provozu. Poslední ovládací prvek s označením MIC VOL nyní záměrně vynechám, neboť se s jeho funkcí seznámíme o několik řádků níže. Nad všemi ovládacími prvky je umístěn miniaturní slušivý šroubováček, který slouží k ovládání a nastavování prakticky všeho.
Asi největší část zavazadlového prostoru zabírají vlastní baterie. Na zadní části přijímače je umístěna kovová spona pro připojení zařízení k opasku nebo za kalhoty. Uživatel má též možnost orientovat přijímač buď anténou nahoru či dolů jen prostým otočením spony. Celý vysílač je vyroben z plastu.
A nyní slíbený ovládací prvek s označení MIC VOL. S ním je velmi úzce spjata zdířka na boku přístroje s označením AUX INPUT. K čemu je toto vše dobré? Již dlouhou dobu jsem se zabýval myšlenkou, jak odstranit při používání IN EAR systému absolutní izolaci od okolního světa, a ejhle: řešení je zde! Do této samice je možné zapojit externí mikrofonek, umístit jej, kde uživateli libo a signál z něj přimíchat do sluchátek. A tím se dostáváme k již zmíněnému ovladači MIC VOL, který slouží k nastavení hlasitosti tohoto externího mikrofonu. Jak prosté, že?
M3T
Přední panel vyspělejšího M3T se již na první pohled velmi liší (viděno zleva):
- Hlavní vypínač zůstal zachován, následuje 6,3 mm JACK samice pro připojení kontrolních sluchátek s ovladačem hlasitosti
- Uprostřed celého přístroje je velký podsvícený display, který již dává tušit, že editace a nastavení veškerých funkcí bude probíhat digitální formou. Na obrazovce displaye se zobrazují veškeré funkce a nastavení, jako jsou například vysílací frekvence, číslo skupiny atd. Pomocí sloupcových BAR grafů je indikována úroveň vstupního signálu. K vlastnímu nastavení a editaci slouží dvojice šipek nahoru, dolů a tlačítko s označením MODE/SET, jakýsi Enter přístroje.
- Zadní panel je prakticky shodný s verzí M2T, jen je na něm umístěna vysílací anténa.
M3R
Také přijímač dostal digitální vzhled. Veškerá nastavení přijímače probíhají opět pomocí dvou šipek a tlačítka SET, kdy veškeré dění můžeme sledovat na podsvíceném displeji. Na něm je zároveň signalizována úroveň baterií. V horní části přijímače, která je opět skoro shodná s přístrojem M2, tato kontrolka zmizela. Po odklopení krytu se v útrobách skrývají pouze baterie či akumulátory, neb není třeba dalších ovládacích prvků. Konektor a funkce AUX IN je zachována shodně s přístrojem M2. Pouze po pravé straně se objevil mechanický vypínač tohoto vstupu.
Funkčnost a vlastnosti
Na funkčnost a vlastnosti systémů se podíváme popisem jejich jednotlivých funkcí, které přitom budeme postupně uvádět do chodu. Začneme opět od nižší verze. Po zapojení adaptéru a stisku hlavního vypínače se na předním panelu rozsvítí červená LEDka. Vložíme baterie do přijímače a otočením ovladače hlasitosti jej zapneme. Čeká nás první krok v nastavení a tím je volba přenosové frekvence. Je jasné, že musí být na obou komponentech shodná. U aparátku M2 se volba provádí dvojicí otočných přepínačů a sice následujícím způsobem. Zvolíme nejprve skupinu frekvenčních kanálů prvním ovladačem. Každá skupina v sobě ukrývá deset kanálů. Takže ať počítám jak počítám, dostávám se k číslu 100. A až J, každá po deseti, tedy sto různých přenosových frekvencí. Z toho už se dá ta správná, nikoho nerušící ani ničím rušená, frekvence vybrat. Přesnou tabulku s kanály a kmitočty nalezneme v dokumentaci produktu. Je důležité si povšimnout označení na kroužku umístěném na anténě. Ten přesně identifikuje skupinu kanálů podle toho kterého regionu. Ne v každém státě či zemi jsou povoleny všechny rozsahy. Prakticky poslední věcí, kterou musíme nastavit na vysílači, je vstupní úroveň přenášeného signálu. K tomu slouží buď skokově tlumící přepínače na zadní straně, anebo plynule proměnné potenciometry na straně přední. Kombinace a volba je jen na uživateli. Občasné probliknutí signálky PEAK nevadí, ale trvalý svit je už na škodu.
Nastavení přijímače a vlastních přenosových režimů je již trochu složitější. Ale vše pěkně popořadě. Čtveřice switchů slouží k aktivaci či deaktivaci různých funkcí a módů. První z nich zapíná a vypíná Limiter – ten doporučuji používat měrou hojnou, protože uši máme jen jedny. Druhý aktivuje mód STEREO či MIX. V čem spočívá funkce těchto modů? V režimu stereo levý signál směřuje do levého sluchátka, pravý do pravého. V případě dvou rozdílných signálů tak jeden putuje čistě vlevo a druhý vpravo. Ovladačem Balance na přijímači volíme klasickou stereo váhu, či rozdělení jednoho signálu zcela vlevo a druhého zcela vpravo. Při režimu MIX jsou oba signály smíchány a ovladačem Balance se volí poměr mezi nimi. Příklad: zpěvák si nechá do levého vstupu poslat svůj libý vokál a do pravého zbytek kapely. Ovladačem Balance pak plynně mění poměr svého hlasu a kapely. To vše je do ucha přeneseno buď v monu a nebo ve stereu, což se ovládá čtvrtým a posledním switchem. Mono režim lze využít například v případě, kdy nejsou vyžadovány alespoň právě dvě signálové cesty. Třetím přepínačem volíme mezi linkovou a mikrofonní úrovní vstupu AUX IN. Následuje naprosto shodný kanálový a frekvenční volič, jako je ten umístěný na vysílači. Jak jsem již zmínil, vše musí být nastaveno shodně. Další v řadě je ovladač SQ Level. Vzhledem k přebujelosti rádiových vln v éteru se totiž může stát, že se nám něco vloudí do spojení. K eliminaci nežádoucích ruchů v tomto případě slouží právě jím ovládaná funkce Squelch control. Jestliže tedy i při vypnutém vysílači zaznamenáme nějaký audio signál na výstupu, nastavením Squelch control omezíme příjem pouze na náš vysílač a zároveň eliminujeme šířku přenosového pásma, čímž zamezíme příjmu nežádoucího rádiového šumu. Jako poslední je otočná a plynulá regulace hlasitosti mikrofonu zapojeného do AUX IN.
Po připojení firemních sluchátek je set kompletní a můžeme hodnotit poslech. Nejprve ale zapojuji sluchátka přímo do zdroje signálu z důvodu jakéhosi naladění sluchovodů. Tak a teď již zhodnotíme bezdrátový přenos. No trochu nám to krade basy, ale jinak je přenos absolutně perfektní a přirozený. Žádná výraznější změna křivky se nekoná. Také módy MIX a STEREO fungují bezchybně. Co více si přát? Ještě zapínám Limiter. I ten funguje výborně, jeho práh je nastaven velmi příznivě.
M3T
A co starší bráška M3? Tak ten toho umí o poznání víc. Začneme laděním frekvencí. To se odehrává plně v režii digitálního principu. Opět volíme skupinu a dále frekvenci. Ovšem tu dále můžeme po kroku 0,025 MHz přelaďovat, upravovat a na danou pozici opět uložit. To vše pomocí položek menu, šipek a potvrzovacího tlačítka. Naladíme příslušnou frekvenci a dlouhým stiskem ji vryjeme do paměti zařízení. Krátký stisk pak slouží jako jakýsi Escape. Velmi intuitivní. Skupin je tentokráte šest, ale možnost ladění jich ve skutečnosti nabízí nepřeberné množství. K dispozici jsou též tři uživatelské banky, obsahující šestnáct přednastavených a využitelných frekvencí. Každá z nich se dá samozřejmě přeladit a to v menu pod položkou PROG. Dále máme k dispozici regulaci vstupní citlivosti. Nastavuje se v krocích 2 dB od nuly (výchozí nastavení) až po úplné snížení citlivosti do nelimitované úrovně. Další funkcí je ovládání výstupního výkonu vysílače a sice úroveň RF-HI a RF-LOW. Další položkou menu je volba režimu Stereo a Mix. Na rozdíl od verze M2 se tato volba dá uskutečnit již na vysílači. Poslední možnost s názvem RESET umožňuje uživateli návrat na tovární hodnoty nastavení. Ovládací menu přijímače disponuje prakticky stejnými položkami co se týče ladění. Přibyla ještě funkce SCAN, která po aktivaci sama najde aktuální volnou frekvenci a nastaví se na ni. Následuje aktivace a deaktivace LIMITERU, volba módu STEREO/MIX, výstupu STEREO/MONO, nastavení funkce Squelch, volba úrovně externího vstupu AUX IN mezi hodnotami LINE a MIC a jeho vlastní hlasitost. To vše shodné s modelem M2, vyjma nastavení limiteru, kde se nám nyní nabízí tři úrovně. Tentokrát je vše ovládáno a nastavováno v menu a za pomocí tlačítek.
A opět k funkčnosti. Vysílací a přijímací engine obou modelů by podle všeho měl být shodný, a tak i vlastnosti přenosu by se měly jevit stejně, jenže to tak zcela není. Úbytek basových frekvencí se projevil shodně, ale věc, která mě zarazila hned na počátku, je výstupní úroveň. Zatímco u modelu M2 mi stačila hlasitost zhruba na polovinu, tak u M3 jsem musel jít o poznání výše. Možná je toto způsobeno digitálním ovládáním všech parametrů, zatímco u analogové regulace vše běží jednodušeji. Jinak jsem ale s přenosem spokojen. Velmi důležité je udržet vstupní signál v určité hladině, aby nedocházelo k nepříjemnému omezování dynamiky přenášeného signálu. Pokud budeme tomuto požadavku věnovat patřičnou pozornost, lze říci, že funkčnost je plně odzkoušena a zaručena.
Přibalená firemní dynamická sluchátka EP3 k základnímu provozu systému plně postačí. Jsou vybavena ušními nástavci z měkké gumy a implantují se přímo do sluchovodů, čímž zaručují izolaci od hlučícího okolí. Je pravda, že někdo to vítá, zatímco jiný ne, nicméně to už je věc individuálního soudu každého budoucího uživatele. Pro majitele větších či menších sluchových orgánů je na výběr ze tří velikostí nástavců. Každopádně je tu pomocný vstup pro externí mikrofon či jiný zdroj signálu. Dost důležitým aspektem je výdrž baterií v přijímači. Výrobce udává až osm hodin při použití alkalických baterií. Na základě mé osobní zkušenosti však mohu říci, že baterie vydržely dokonce o chvilku déle. I přes kladné přijetí testovaných soustav si neodpustím něco málo kritiky... První z nich je použitý materiál na bodypack přijímač. Plast je sice lehký, nicméně křehký, v případě pádu by se mohl snadno rozbít, neboť s baterií je váha padajícího přijímače už dosti velká. Myslím, že pevné kovové tělo by s ohledem na tuto eventualitu stálo přinejmenším za úvahu. Ale abychom test neukončili jen v kritickém tónu... Velmi sympatické je třeba to, že i levnější model ve svém balení ukrývá plastové nožičky proti skluzu nebo kovový adaptér pro montáž do racku. Praktická je také možnost výběru velikosti nástavců sluchátek. Kolem třinácti set volitelných kanálů v pásmu UHF pro model M3, nebo rovná stovka u M2 také jistě stojí za zmínku. Stejně tak nelze nezmínit možnosti volby mezi jednotlivými režimy přijímače, totiž mezi režimy mix, stereo a mono, dále pak XLR smyčku s funkcí bypass a nebo třeba (v případě M3) až tříúrovňový limiter. Audio-technika nám opět ukázala, že svěpověsti profesionálního zařízení lehce dostojí. Myslím, že M2 spolu s M3 se mohou směle zařadit po boku ostatních špičkových IN EAR systémů.
