„Co to je mandolína ?", ptá se mě nějaká paní z televize, a hned dává i na výběr „a) polní škůdce, b) hudební nástroj".
Když zavolám a trefím to, zajisté vyhraji nejméně milion korun. Okamžitě odpovídám a), ale kdo má s mandolínami něco občas do činění, ví, že b) je správně.
Pojďme se dnes podívat na jednoho takového polního škůdce zblízka. Je to kousek od firmy The Epiphone Company působící na trhu bezmála 90 let, která nese v názvu jméno svého zakladatele Epaminondase „Epi" Stathopoulose, dnes jednou z divizí společnosti Gibson Musical Instruments. Je jím klasická mandolína typu F z bluegrassové kolekce, nesoucí modelové značení MM-50.
Vzhled
Jak jsem již v úvodu poznamenal, jedná se o typ F, to znamená, že tělu nástroje dominuje veliké šnekovité zatočení v jeho horní části, vespod můžeme vidět dva výběžky, které jsou využitelné jako opěrka pro nohu, když nástroj držíme při hře na klíně. Běžně jsou spíš k vidění hráči s mandolínami zavěšenými na popruhu, na jednom konci za háček na boku struníku, a na druhém, na oku z provázku, nebo kůže, provléknutého za šnek u krku. Při držení nástroje v stoje se dá popruh přehodit buď jen přes rameno pravé ruky a mandolínu držet jen levou rukou a svírat zápěstím pravé ruky, nebo popruhem provléknout klasicky i hlavu. Já osobně používám spíš tu druhou alternativu, pro její stabilitu a praktičnost. Při manipulaci např. se stojanem mikrofonu mám aspoň volné ruce.
Na první pohled působí nástroj velmi profesionálně. Finální provedení je v barvě „vintage sunburst", což by se dalo česky popsat, jako koňakově hnědá, do krajů přecházející v černou barvu, to vše v lesklém laku. Veškerý „hardware" ( prakticky vše, co je na nástroji železné) je v barvě zlaté. Zaujme bohatě zdobený hmatník a hlava. To naznačuje, že se nejedná o nějaké takové ořezávátko.
Konstrukce
Nyní bychom mohli lehce pohovořit o materiálech, ze kterých je náš nástroj zhotoven. Takové informace se jinak dají velmi lehce najít na pěkně zpracovaných internetových stránkách výrobce. Tedy začneme od javorového krku a hlavy. Hlava má opět charakteristické provedení modelové řady F, se šnekovitým výřezem ve špičce, je osazená mechanikou montovanou zespodu. Mezi kolíky pro uchycení strun je uveden název výrobce The Epiphone se znakem Gibsonu pod ním. Značka Gibson je napsána na umělohmotném krytu nastavovacího šroubu předpětí krku, který známe spíše z kytar a baskytar. Struny jsou taženy přes umělohmotný ořech nad hmatníkem z „růžového" dřeva. Tento materiál se nejmenuje podle své barvy, ale podle jakési tropické dřeviny, ze které se vyrábí – adekvátní název v češtině je palisandr. Jeho barva se standardně pohybuje od světlejší po temně hnědou. Mezi dvaceti čtyřmi pražci je bohatě vykládaný ornamenty, v čemž se tento nástroj poněkud liší od materiálů výrobce, kde jsou uváděny klasické tečky. Ty jsou pro přehlednost umístěny též shora v lemování krku.
Tělo mandolíny je zhotoveno ze dvou materiálů. Ozvučnice, ve které jsou vyříznuty dva podélné otvory tvaru písmene F, je ze smrkového masivu, dlabaného a vybrušovaného na tloušťku 4 mm. Je opatřena opěrkou pro pravou ruku, montovanou šrouby do lubu a krku, volně podepřené o ozvučnici dřevěným špalíkem. Další, důležitější komponent, ležící na ozvučnici, je výškově stavitelná posuvná kobylka. Struny jsou uchyceny v krytém struníku, z boku opatřeného kolíkem na popruh. Zadní deska a boky jsou vyrobeny z javorového masivu. Uvnitř, proti hornímu F otvoru, je umístěný papírový štítek se jménem výrobce, modelem, sériovým číslem a zemí výroby – „Made in Korea". Celý nástroj od hlavy až k tělu je lemován bílou linkou. Dílenské provedení je bezchybné. I při podrobnějším zkoumání jsem nenašel vážnější vadu ani v dřevě, ani v laku.
Zvuk a vlastnosti
Mandolína mi při hře velmi dobře padne do ruky. Sice nejsem zvyklý na podpěru pravé ruky, ale při hře mě nijak zvlášť neomezuje. Více mi vadí trochu delší hmatník, končící v místech, kde hraji přiznávky. Často jsem o něj zavadil trsátkem. Taková věc je však jen otázkou zvyku a hlavně razance hry. Již jsem viděl nástroje s delšími hmatníky, s výběžkem pouze pro struny A a E. Ladění nástroje je pohodlné. S kolíky se dá točit poměrně lehce a plynule, struny neposkakují přes ořech, takže naladěno máte vcelku rychle. Ladění je přesné, navíc drobné nedostatky se dají vykompenzovat nastavením kobylky. Mechanika v rámci možností zachová ladění i při razantnější hře.
Zvuk je do jisté míry dán materiálem a též stářím testovaného nástroje, rok výroby 2003. Výšky a basy jsou v jakési rovnováze, převládají spíše hlučné středy, které tvoří takový ostrý, velice průrazný sound. To by mohlo působit jisté potíže s při snímání mikrofonem. Pokud bychom potřebovali nástroj opatřit snímačem, můžeme použít kobylkové piezo (výměnou celé kobylky), nebo lépe, aktivní kondenzátorový snímač umístěný přímo na ozvučnici. Dále můžeme upravit zvuk korekcemi. Podle své mandolíny ale soudím, že zvuk se ustálí a vybarví teprve po „vyhrání" nástroje a to může trvat i několik let. Potom by se měl celkově zaoblit a zpříjemnit.
Shrnutí
Mandolína Epiphone MM-50 Vás zcela jistě zaujme, a při bližším seznámení nezklame. Vzhledem ke své ceně, je to dostupný kvalitní nástroj střední třídy, pro začínající, ale i pokročilejší hráče. Tomu, kdo by chtěl hlouběji prozkoumat mé informace, mohu poradit jediné: přijďte si to do prodejny vyzkoušet na vlastní kůži.
