Předmětem tohoto testu se má stát axon. Všichni víme, že axon je dlouhé vlákno vycházející z těla neuronu, na svém konci mnohonásobně se větvící za účelem napojení se na dendrity jiných neuronů. Pokusme se nyní využít těchto našich propojení k výpovědi o jednom konkrétním axonu, totiž o Axonu AX 100 mkII. firmy Terratec. I tento axon nás propojí, ovšem s neohraničeným světem hudebních aranží, nástrojově pestrých mozaik a nocí, které halasí mnohými hlasy.
Řečnit (resp. psát) budeme o kytarovém MIDI převodníku, v jehož nitru tiká 32-bit RISC procesor, naslouchá digitální ladička, nachází se sto dvacet osm uživatelsky programovatelných předvoleb, arpeggiator a možnost definovat celkem dvanáct zvukově odlišených zón (string split, fret split, pick split), v němž také dále „zvuká" vestavěný zvukový generátor se 128hlasou polyfonií, obsahující na 500 zvuků (GM a XG kompatibilních), deset bicích sad a jeden SFX kit. Není toho tedy věru málo. V základním balení k převodníku dostaneme také 1,5 m dlouhý MIDI kabel, jeden nožní pedál PS-10 (pro použití s hold a chain funkcemi – viz dále), síťový napájecí adaptér, DVD s Axon předváděčkou, servisní a registrační formulář a konečně manuál. Pohříchu jen anglický – ale kdo z muzikantů dnes nevládne angličtinou?
Pojďme si ale nyní celé zařízení o rackové velikosti 1U popsat, a nejlépe, když začneme předním panelem. První pozici zleva okupuje socket pro speciální 13pinový konektor kabelu označeného jako AXK 100, jímž propojíme MIDI převodník s MIDI snímačem, umístěným na kytaře. Hned vedle této patice najdeme sluchátkový stereo výstup 1/4" a potenciometr výstupní hlasitosti signálu. Sousedící potenciometr umožňuje nastavit jas dvouřádkového displeje, který je umístěn hned vedle. Za displejem přichází na řadu ovládací prvky jednotlivých funkcí, každému tlačítku je přiřazena jedna kontrolní LED dioda. K bližšímu popisu možností jednotlivých tlačítek se dostaneme až v dalším textu, nyní zmiňme pouze přehledově, o jaká tlačítka se jedná: v korespondenci se čtyřmi operačními módy MIDI převodníku jsou to tlačítka nadepsaná PRESET, GLOBAL, UTILITY a CHAIN. Poslední dvě se párují s tlačítky STORE a EDIT. V případě editace názvu presetu právě pomocí těchto tlačítek zadáváme nový název nebo editujeme název původní. Vedle jmenovaných šesti prvků vidíme další dvě tlačítka + a – sekce PARAMETR a dvě tlačítka, jimiž měníme hodnoty jednotlivých funkcí, opět popsaná + a – , ovšem v „ranku" VALUE. Před krajním tlačítkem POWER pak ještě nalezneme tlačítko ENTER a tlačítko EXIT.
Zadní panel Axonu, opět zleva doprava, náleží nejprve zdířkám výstupu RIGH (MONO) a LEFT (STEREO), následovaným MIDI triádou IN/TRHU/OUT, dále uvidíme zdířky rozšiřujících pedálů EXP1 a EXP2, kterými lze řídit modulační nebo „filter" efekty, další dvě zdířky pro pedály CHAIN a HOLD, zdířku napájecího adaptéru a nakonec výstup pro původní kytarový signál – tedy signál kytary nijak nemodulovaný Axonem.
Zmínili jsme 13pinový kabel AXK100, kterým propojujeme MIDI převodník s MIDI snímačem AIX-101. V případě snímače se jedná o zařízení, sestávající ze samotného snímače a jeho I/O rozhraní. Na „tělo" vstupně/výstupní části výrobce umístil tříkrokový přepínač, umožňující nám volit mezi třemi režimy (Synth, MIX, Guitar), dále otočný ovladač výstupní hlasitosti a dvě tlačítka UP a DOWN, s jejichž pomocí procházíme presety. Při volbě režimu Synth uslyšíme z reproduktoru pouze syntezátorové zvuky, v režimu MIX necháme zaznít jak zvukům produkovaným Axonem, tak hlasu naší kytary, kdežto režim Guitar upřednostní pouze kytaru. K tomu, abychom mohli míchat signál ve výše řečeném smyslu, musíme ještě nějak propojit signál produkovaný snímači naši kytary se snímačem AIX-101. To nám umožní k AIX-101 přiložený kabel, zakončený na jedné straně minijackem, který připojíme do zdířky, perforující AIX-101. S Axonem si (vedle již výše uvedeného) přinesete domů také instalační CD s hudebním softwarem Cubase LE, s nímž si Axon mimořádně dobře rozumí, a CD s instalací softwaru, v němž lze s pomoci myši nastavit vše to, co lze také nastavit „ručně" bez počítače. Vzhledem k tomu, že toto (spíše jen letmé) seznámení s funkcemi představovaného MIDI převodníku vydá (jak předvídáno) na nemalý počet řádků samotného testu, zaměříme naši pozornost právě na „manuální" práci s převodníkem (tj. nastavování převodníku bez počítače). Dodejme snad ještě v této věci jen jednu upřesňující informaci, totiž že ovládací software je psán jak pro MAC OS X, tak pro Windows, nutností je pak pochopitelně MIDI interface počítače, tj. většinou zvuková karta s podporou MIDI. Zvídavé povahy dál nechť popatří alespoň na přiložené screenshoty, ti ještě zvídavější nechť zamíří rovnou na stránky výrobce a nahlédnou do manuálu.
Vybalíme tedy MIDI převodník, setřeme slzy šťastného majitele ze své tváře, abychom s nezkaleným zrakem správně vmontovali Axona do svého racku – ale co dál? Nejprve budeme muset naučit naši kytaru s převodníkem nějak komunikovat. K tomu nám bude nápomocen již zmíněný příslušný MIDI interface AIX-101. Jeho montáž je snadná, sestává z umístění snímače do oblasti za kobylku, nezbytné je ovšem co nejpřesněji „vyladit" vzdálenost strun od triggerů snímače tak, aby docházelo k co nejpřesnějšímu snímání všech technik hry. Z tohoto důvodu je v balení spolu s převodníkem dodávaná mocná sada samolepících proužků (nebo pásků) o různé síle, které během montáže přidáváme (podsouváme) pod tělo snímače až do doby, kdy je dosaženo minimální vzdálenosti mezi kameny snímače a strunami (fakticky do polohy, kdy je snímač natolik blízko strunám, že nám při hře na třiadvacátém pražci struny ještě o snímač „nedrnčí"). Montáž vstupně/výstupní části je pak zcela nekomplikovaná, provádíme ji buď za pomocí kovového dílu ve tvaru L, který zasadíme k zadní příchytce pásu, na němž máme kytaru zavěšenou, nebo – v případě, kdy nechceme nebo nepotřebujeme rozhraní snímače nijak dlouhodoběji fixovat – máme k dispozici tři plastové příchytky/přísavky, které zasadíme do perforací na zadní straně těla snímače, takže už pak jen silnějším stiskem přichytíme celý převodník ke kytaře. Snímač máme uchycený, propojíme tedy potřebné zdířky a jdeme na věc.
Po zapnutí se nám AX 100 mkII. představí vypsáním nápisu s vlastním jménem a dál vyčkává v (pravděpodobně asi nejvíce používaném) módu PRESET. Módy nám nabízí celkem čtyři – GLOBAL, PRESET, UTILITY a CHAIN – jim odpovídají čtyři ony výše zmíněná tlačítka.
V GLOBAL modu upravujeme globální parametry MIDI převodníku, jako např. MIDI kanály, volíme nástroj, který k Axonu připojujeme a typ snímače, který používáme, vstupní citlivost snímače a vstupní citlivost každé jednotlivé struny, anebo třeba ladění nástroje.
V PRESET modu lze editovat všechny parametry vztahující se k presetům; v případě, kdy žádný preset needitujeme, nám displej v tomto módu zobrazuje název presetu aktuálního a (v závislosti na GLOBAL nastavení převodníku) buď ladičku (pracující v reálném čase) nebo vstupní intenzitu signálu. Tento mód je výchozím modem, tzn. je aktivní vždy, kdy není aktivní jiný mód.
UTILITY mód umožňuje pracovat s bicími sekvencemi, ale obsahuje také funkce pro nahrávání a ukládání nastavení skrze MIDI (komunikací SysEx událostmi); nicméně – jak v manuálu se smajlíkem uvádí sám výrobce zařízení – je mnohem snazší editovat všechny parametry, k nimž toto tlačítko poskytuje přístup, za pomocí editoru v počítači.
Poslední mód, CHAIN, nám slouží k definovaní presetových řetězců pro případy živé (re)produkce.
Axon nám svítí, prověříme ještě komunikaci kytary s převodníkem. Tlačítkem GLOBAL se přepneme do menu globálních nastavení, tlačítkem PARAMETR + dokrokujeme na položku „GUITAR NO: … 1", potvrdíme ENTREM vstup do podmenu této položky, tlačítky VALUE +/- zvolíme, že připojeným nástrojem je skutečně kytara (v nabídce jsou dále basa, viola a cello), PARAMETREM + přejdeme na volbu typu snímače (magnetic/piezo) a ponecháme magnetic; za další podstatnější položky k nastavení považujme úpravu citlivosti jednotlivých strun, kdy tuto citlivost nastavujme v rozmezí 0 – 64 (pro každou strunu zvlášť). Během nastavování citlivosti je nám tato citlivost názorně graficky zobrazena na displeji, nemusíme se proto spoléhat pouze na sluch. Důležité je – při práci s tímto typem zařízení – aby byl nástroj pokud možno co nejpřesněji naladěn. Výchozím typem zobrazení v PRESET módu je ladička, proto není problém tomuto požadavku dostát.
Kytara nám hraje, zaměřme se na presety. Uživatelské presety najdeme na pozicích od 1 do 128. Od pozice 129 do pozice 256 se rozkládá oblast pevně fixovaných (továrních) presetů, které lze měnit, ovšem editovaný preset je možné uložit, resp. nakopírovat pouze do uživatelské oblasti, tzn. přepsat některý z presetů na pozici 1 až 128. Editace presetu probíhá následujícím způsobem. Zvolíme si editování hodný preset a stiskem tlačítka EDIT se přepneme z PRESET do EDIT módu. Na displeji vidíme v horní části řádek uvozený zkratkou ED, který po dvojtečce pokračuje názvem aktuálně editovaného presetu. O řádek níž je zobrazen nejprve název položky, kterou lze editovat a hned vedle ní její hodnota – prezentovaná buď alfanumericky nebo graficky, v závislosti na charakteru dané položky (např. v případě, že měníme „string mode", volíme mezi hodnotami SEP nebo COM, ale v případě, že nastavujeme rozdělení hmatníku („splitujeme"), zobrazuje nám AXON graficky přehledně hmatník kytary). Mezi jednotlivými editovanými položkami presetu se přepínáme tlačítky PARAMETR +/- , hodnoty měníme tlačítky VALUE +/-. U každého presetu lze pracovat s těmito (základními) parametry: edit (kompletní nastavení pro split), název presetu, string mode (způsob, jakým jsou přiděleny struny kytary k MIDI kanálu – buď společně nebo odděleně), hold mode (pro volbu arpeggiator a další), wheel control (nastavení funkcí až tří kontrolerů), finger pick (rozpoznávání hry: prsty/trsátko) a nakonec parametry pro podrobnější nastavení splitu. Po editaci presetu tlačítkem EXIT „vyskáčeme" z editačního menu, přes PARAMETR +/- zvolíme pozici, případně předtím preset přejmenujeme a STORE tlačítkem jej uložíme. Intuitivní, snadné. Mezi hlavní přednosti AX 101mkII. patří funkce split (definování zvukově diferentních oblastí), arpeggiator nebo způsob rytmického doprovodu pomocí patternů sequenceru. Podívejme se nyní na tyto „features" blíže.
Splitting
Tato funkce nám umožňuje vytvořit na hmatníku kytary (nebo v prostoru mezi snímači) několik (dvě a více) patternově na sobě nezávislých oblastí. Axon podporuje následující typy „splittingu": string split, fret split, pick split a split combinations. V prvním jmenovaném – string split – definujeme na šesti strunách kytary dvě grupy, kdy každé grupě přiřazujeme jiný preset. Tak lze (třeba) přiřadit strunám E a A pattern basový, kdežto na zbylé struny „naložit" zvuk klasické kytary s nylonovými strunami. Na prvních dvou strunách pak basujeme v základní basové figuře, zatímco na zbylých čtyřech strunách preludujeme harmonicky tklivé přiznávky – pokud to stíháme.
Fret split, druhý v pořadí, nám umožňuje rozdělit hmatník do dvou oblastí, opět odlišených typem zvukového vzorku, přiřazeným té které oblasti. Od nultého po osmý pražec tak např. můžeme hrát na klavír, od osmého po dvacátý druhý (příp. dvacátý čtvrtý) „troubit" na trumpety (to by se nám líbilo). Volba přelomového pražce je zcela ponechána na libovůli toho, kdo „rozděluje" (i zde tedy platí: divide et impera).
Pick split – tedy třetí v pořadí – je variantou splitu, která nabízí možnost rozdělit oblast od kobylky po nejvyšší pražec (dvaadvacátý, čtyřiadvacátý) do třech sekcí o libovolné šířce, opět s možností přiřadit každé sekci vlastní pattern – v tomto případě je tedy třeba soustředit během hry pozornost na pravou ruku, resp. na její polohu. Split combinations je pak de facto už jen modus, v němž kombinujeme předchozí typy „splitů", což ve výsledku dohromady dává dvanáct odlišných split kombinací (2 string x 2 fret x 3 pick split). Pokud vás láká představa „One man show", tak teď už vám nic nebrání. Možná jen ty dvě ruce. A jakým konkrétním postupem tu naši holku kytarovou splitneme? Z módu PRESET se opět stiskem tlačitka EDIT přepneme do editačního módu, kdy se nám jako první možnost k editaci na displeji zobrazí graficky vyvedený hmatník s oblastí snímačů. Potvrzovacím tlačítkem ENTER vstoupíme do editační nabídky této funkce, tedy funkce uvedené jako edit. Po tomto kroku nás z levé spodní půlky displeje vyzve blikající zkratka SLCT k výběru oblasti a tím i k výběru typu splitu. Samotný výběr provádíme tlačítky PRESET, STORE a EDIT, případně GLOBAL, UTILITY a CHAIN – to při výběru pick splitu, eventuálně tlačítky + a – (tedy PARAMETR), resp. + a – (VALUE) – v případě ostatních typů splittingu. A nebo v kombinaci všech jmenovaných tlačítek, za předpokladu, že zvolíme kombinaci více rozdělení. Po vybrání oblasti (a tak i typu) výběr potvrdíme a zároveň se přesuneme na výběr presetu, jímž zvolenou oblast obsadíme. Výběr provádíme tlačítky VALUE +/-. Co dále lze v „nasplitovaném" módu nastavit? Individuální hlasitost pro každý pattern je samozřejmostí. Kytarista tak může – konkrétně třeba v případě splitu „fretless&nylon" – konečně „utopit" tu vždy nemožně nařvanou basu a po zásluze nechat vyniknout hravě jemným ozdobám „nylonových" strun. Aby nám (i utopená) baskytara zněla více věrohodněji, lze ji transponovat po jednotlivých půltónech, třeba až o celou jednu oktávu dolů, a to z celkového možného rozsahu transpozice o tři oktávy nahoru, resp. dolů. Další editovatelnou položkou je pitchband quantization – funkce, která je použitelná především pro vzorky nástrojů, u kterých se používají techniky jako banding, slide apod. V případě klavíru nebo různých typů „orgánu" je vhodné tuto funkci vypnout a ponechat tak změnu tónu, který má být produkovaný, na snímačích jednotlivých strun, kdy je quantizace prováděna skrze událost note on. Další položkou v podmenu splitu je možnost panoramatického umístění ve stereo obrazu, tvořeného přehrávanými nástroji (L15-L1, MID, R1-R15). V dalším kroku nastavujeme šířku, resp. „rozevíráme" prostorovou panoramu; výchozí hodnotou je 0 (střední „středová" pozice), posunout se můžeme od +15 do -15. Pro použití tohoto efektu je zapotřebí, aby MIDI nástroj tuto funkci podporoval. Dále můžeme vybraný pattern reverbovat či obohatit chorusem. Další položkou, po reverbu a chorusu, je volba attack time. Hodnota této volby nastavuje interval, který uplyne od počátečního zaznění zvuku patternu, po dosažení jeho maximální (plné) hlasitosti. Použití tohoto efektu závisí na typu nástroje (zvuku); je zřejmé, že např. u piana budeme vyžadovat nejkratší možnou odezvu po ataku struny (klávesy). Velocity sense, další položka, nám dává možnost redukovat dynamický rozsah MIDI nástroje. Je nastavitelná opět v rozmezí od 0 – 127, kdy hodnota 0 znamená, že všechny noty produkované MIDI nástrojem zazní stejně silně, bez ohledu na dynamiku hry. S touto funkcí souvisí i nastavení další položky, velocity offset – v případě, že omezíme pomocí velocity sense dynamický rozsah tak, že nástroj zní buď příliš hlasitě nebo naopak nevýrazně, upravíme úroveň celkové hlasitosti požadovaným směrem. Mezi poslední nastavení, která se nám v podnabídce splitu ještě vydávají napospas, patří nakonec pick control a pick value 1 s pick value 2. Pick control, resp. pick controller, nabízí možnost přidružit k aktuálnímu zvuku některý z MIDI kontrolerů, což (konkrétně) znamená, že díky schopnosti Axonu rozpoznat polohu trsátka nebo prstů na strunách (hovoříme teď samozřejmě o pravé ruce) můžeme (např.) po přiřazení kontroleru 1 (osazeného funkcí Modulation Wheel) simulovat během hry pomocí pravé ruky efekt modulačního kolečka na keybordu. Pomocí Pick Value 1a Pick Value 2 pak definujeme rozsahy oblastí, které buď představují odlišné zvukové patterny nebo jsou přiřazeny jednotlivým kontrolerům přes právě zmíněnou funkci Pick control.
Arpeggiator
S touto funkcí můžeme hravě (do slova) doprovázet sami sebe. Na „pozadí" si necháme rozkládat nějaký teskný moll nebo třeba jazzovou dvanáctku a na takto vytvořeném základě pak už jen dohráváme vlastní přiznávky. Parametry arpeggiatoru jsou široce editovatelné. Předně lze zvolit typ presetu, který nám bude „na spodku" přehrávat rozklady. Stejně tak lze zvolit tempo a délku arpeggia. Příjemný je parametr scan, který nám umožňuje zvolit způsob rozkladu. Vybírat tak můžeme z typů ASSIGN (zahraný akord je rozkládán od nejnižšího tónu po nejvyšší a jen v tomto pořadí), REVERSE (obrácená verze typu „assign"), RECYCLE (kombinuje „assign" s „reverse"), UP (rozklad začíná od nejvyšší struny, přechází k nejnižší etc.), DOWN (opak UP), UP/DOWN (kombinace obou předchozích) a nakonec RANDOM (kde není co vysvětlovat). Velmi zdařilou je také možnost zvolit (a dokonce si i vytvořit vlastní) tempo arpeggia. Předvoleny jsou tyto typy temp – zpravidla ve dvou verzích: „St" (staccato) a „Lg" (legato), tj. 1/16thSt – klasické arpeggio v 1/16 staccatu, nebo 1/16thLg – totéž, ale legato; a dále tedy: 1/8thSt/Lg, 1/4thSt/Lg, 1/2thSt/Lg a 1/8Trp (triplety). Další paterny pak obsahují přímo konkrétní rytmické styly: blues1 a blues2, boogi1 a boogi2, disco1 a disco2, rock a house. Jak bylo řečeno výše, lze si na prázdných pozicích vytvořit vlastní rytmické postupy. Lze si také nastavit přes kolik oktáv má hrané arpeggio „přejít" – pomocí této volby je možno vyšplhat až o čtyři oktávy výše. Máme také možnost nastavit opakování každého jednotlivého tónu arpeggia; každá nota tak může být zopakovaná až třiadvacetkrát. Aktivaci arpeggiatoru provádíme sešlápnutím pedálu, stejně jako každou další změnu rozkládaného akordu. Chce to samozřejmě trochu cviku, ale zvládne to každý kytarista.
Sequencer
Stejně jako jsme aktivovali arpeggio, v případě volby sequenceru aktivujeme bicí sekvenci nebo zvolenou stopu sequenceru – tedy sešlápnutím příslušného pedálu. Vypnutí přehrávané stopy však provádíme „dvojklikem", tedy rychlým sešlápnutím pedálu dvakrát za sebou. Axon plně podporuje programování bicích sekvencí, jeden pattern však musí sestávat z maximálně 16 individuálních kroků o shodné délce; lze takto vybrat čtyři bicí nástroje z libovolných bicích sad a ty ovládat až do tří možných odlišných dynamických úrovní. Tempo sekvence může být externě synchronizováno přes MIDI clock nebo interně nastavením BPM hodnoty (v rozmezí 41 – 240). Předvoleny nejsou pouze bicí sekvence, ale i ne zcela „jako-bicí" znějící rytmické figury. Vytváření vlastních sekvencí je ponecháno zcela našim choutkám, ideální je v tomto případě použít doprovodný program – tedy kreativně se rozvinout v počítači.
Sumarizace
Jak vidno, AX 100 mkII je po všech stránkách komplexní MIDI služebník, který poskytuje řadu možností. Sympatická je možnost kombinace jednotlivých funkcí (arpeggiator se sequencerem a rozděleným hmatníkem, např.), velmi zdařilá je i řada nástrojů, které převodník „zahraje" (osobně jsem si vyhrál hlavně s basovými a kytarovými vzorky, v kombinaci se smyčci to vážně znělo pěkně). Uspokojila mne i rychlost odezvy snímače a syntezátoru, zvláště vzpomenuli si na mé poslední setkání s Rolandem GR-20. Možná, že bych osobně sice chvíli skepticky „mrmlal" nad některými vybranými nástroji jako třeba flétna nebo viola, je však otázkou, jak by tyto nástroje vyzněly (věrohodně především), kdyby byly zasazeny do kompletní aranže. Je ovšem třeba zohlednit skutečnost, že i sám výrobce definuje implementovanou banku zvuků jako podpůrnou, a své úsilí soustředil především na samotnou dokonalou funkci MIDI převodníku. Předpokládá, že pro profi účely bude využívat externí zvukové moduly.
Mezi další nesporné klady tohoto zařízení jistě náleží možnost nastavovat všechny parametry i funkce přes počítač, z přiložených screenshotů lze snad odtušit snadnost, s jakou se jednotlivé položky dají editovat. Zcela na závěr proto už jen dodejme, že AX 100 mk II pracuje také se snímačem AIX 103, který je určený pro 4, 5 a 6 strunné baskytary. Pokud vás tedy opravdu láká představa „One man show", nebo ve vás alespoň občas propukají nezkrotné skladatelsky-aranžérské vášně – zkuste si s AX 100 mkII pohrát. Myslím, že i vzhledem k poměrně příznivému poměru ceny, výbavy a výkonu (a i se zohledněním nutnosti dokoupení snímače), za to stojí.
