Dá se říci, že Ameriku, teď myslím samozřejmě tu severní, můžeme považovat za jakousi kolébku elektrické kytary – fenoménu, který již přes padesát let hýbe s muzikanty všech věkových kategorií a snad všech hudebních stylů. Fenoménu, bez s kterého si dnes jen těžko dovedeme představit zvuk mnoha hudební těles, a který se vžil do podvědomí a obliby všech lidí na světě, víc než jakýkoliv jiný hudební nástroj, fenoménu, o kterém se dva hráči na tyto placaté kytary dokáží horlivě a s nadšením debatovat hodiny a hodiny, a pro který se stal některým jedinců, včetně mé maličkosti, životní láskou, povoláním a naplněním. Fenoménu, o kterém by se daly psát dlouhé statě končící daleko, daleko za hranicemi kapacity tohoto časopisu.
A právě s tímto fenoménem jsou spjaty tři pojmy, které se zaryly se pod kůži a staly se jakousi povinnou slovní zásobou každého kytaristy. Les Paul, Stratocaster a Telecaster. Tyto tři typy nástrojů patří již desítky let k jedněm nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším. A to především díky své dokonalé konstrukci, zvuku, designu, herními vlastnostmi a spoustě dalších aspektů. Samozřejmě u každého modelu odlišné. Vývoj jde ale dál a všechny firmy zabývající se vlastní výrobou kytar se snaží, více či méně úspěšně, neustále o nové a nové konstrukční vylepšení, designy, zvuky atd., které by posunuly vývoj elektrické kytary trochu dál. Někteří sází na nové technologie, elektroniku, kosmické materiály, tvary, a kdoví co ještě. Ti ostatní ctí starou osvědčenou metodu výběru materiálu a konstrukce a spíše staví nástroje na téma Stracocaster, Les Paul nebo Telecaster. U těch se snaží, drobnými změnami buď nástroj vylepšit zdokonalit, či učinit co nejvíce univerzálním, případně spojit všechny dobré vlastnosti výše uvedených typů dohromady. Jednou takovou firmou je právě americký Schecter, jehož nástroj C1 Plus ze série Diamond jsem dostal k otestování. Tato Los Angelská firma, bohužel u nás ne tolik známá, nabízí již řadu let velmi úspěšně opravdu široké spektrum nástrojů od klasických stratů přes různé varianty Telecasterů, kytar, konstrukcí blízkou Les Paulům, až po akustické kytary, Vše na velmi kvalitní úrovni. Ostatně doporučuji se podívat na webové stránky(www.schecterguitars.com, kde lze najít vše potřebné.
Kontrukce
Hned prvním, čím mne Schecter po vybalení z pevného a luxusního futrálu, poněkud větších rozměrů (hold Amerika, myslím, že do škodovky budete mít s kufrem o rozměrech 104 x 38 x 12 cm problém s umístěním) zaujal, byl jeho vzhled, nebo chcete-li povrchová úprava. Opravdu radost pohledět. Klasický červeno-žlutý cherry sunburst, ze kterého prosvítá kresba žíhaného javoru, spolu se stříbrným hardwarem a výraznými perleťovými značkami s abalonem, působí opravdu velmi luxusním dojmem.Ne že bych byl z těch, pro které je celkový design nástroje důležitý, ale musím přece jen přiznat, že se rád se dívám a hraji na kytary, které vypadají takto skvěle, a u kterých jde vidět, že si výrobce s celkovou vizáží nástroje opravdu vyhrál a dal si na ní záležet. To aby se nekochalo pouze ucho, ale také zrak.
Lze říci, že konstrukčně jde o velmi zajímavý nástroj. Spojuje totiž důležité vlastnosti oněch tří výše zmiňovaných typů kytar, a to velice citlivým, vkusným, a dle mého, i účelným způsobem.
Tělo nástroje je sestaveno klasickým Les Paulovským sendvičem, tvořeným cca 35 mm silným mahagonem a javorovou deskou, včetně klasického klenutí. Zatímco tvar je jakousi lehkou variací na téma Stratocaster. Takže pro ty z vás, kteří jste si oblíbili tvar Fenderu, a přitom chcete mít zvuk hodně blízkému Les Paulu, je toto jedno z možných řešení.
Krk nástroje je vyroben z javoru, je obarven stejně jako zadní strana těla nástroje do červena (cherry). K tělu je připevněn osvědčenou klasickou metodou lepením. Hmatník je vyroben z palisandru a je osazen 24 (2 oktávy) jumbo pražci. Orientační značky tvoří jakési velké šipky z perleti, které jsou ozdobeny abalonem, což vypadá v kombinaci s tmavým povrchem palisandru opravdu výborně. Krk je samozřejmě zakončen načerno obarvenou hlavou, která na sobě nese jemně ladící a bezchybné kvalitní mechaniky firmy Grover, logo firmy a kryt, pod kterým najdete zakončení výztuhy krku.
Zajímavé je zde uchycení strun. Struny procházejí korpusem nástroje stejně jako například u „Stratouše" nebo „Telete", s tím rozdílem, že neústí přímo do kobylky, ale vycházejí přímo z těla nástroje za kobylkou, na kterou dále pokračují. Ta je zde klasická typu Tune-o-Matic. Struna tedy není jako u Les Paulu uchycena na struník, ale prochází skrz tělem a drží kuličkou na struně v pouzdře uvnitř. Pokud je to příliš složité, snad vám trochu napoví foto.
Úhel zlomu struny je zde díky absenci struníku daleko větší než například u LP, ale také podstatně menší než u již několikrát zmiňovaného Stratu, což určitě ovlivní nejen celkový sustain, ale i výslednou barvu tonů. Navíc by se tím mohlo, díky tomuto menšímu úhlu, částečně eliminovat praskání strun právě v tomto zlomu, kdy struna vychází z těla. To je však jen má domněnka.
Pro snímaní zvuku jsou zde zabudovány v černých plastikových rámečcích dva Alnico humbuckery Duncan Design. Jde, alespoň podle dostupných informací, o snímače, které jsou vyráběny mimo továrnu Duncanů, ale jsou jimi navrženy. Takže se dá stručně říci, že se jedná o licenční výrobu Seymour Duncan. Snímače můžeme přepínat třípolohovým přepínačem (kobylka, krk a oba), který je stejně jako trojice ovladačů zapuštěn do korpusu těla. To je velice efektní řešení. Zmíněná trojice pochromovaných ovladačů slouží jako hlasitost pro každý snímač a jedna společná clona pro oba humbuckery. Ovladač hlasitosti krkového snímače sice trochu zadrhával o hranu důlku, v kterém je zapuštěn, ale to by se mělo dát snad lehce opravit.
Zvuk
Příjemnou barvu zvuku nástroje jde dobře cítit, už když si na kytaru zahrajete jen tak, nasucho, bez aparátu. Kytara má, díky strunám protaženým skrz tělo, daleko víc výšek a je zvonivější. Pokud tedy budu nástroj alespoň trochu srovnávat s Les Paulem, pak je díky stejné konstrukci Schecteru asi nejblíže. Nerad sice kytary srovnávám, zvlášť u tohoto nástroje to moc nejde, protože je to jakýsi zvukový originál, ale jen tak pro lepší představivost to tentokrát tolik neuškodí.
Než se rozepíšu o tom, co se mi při hře na C1 dělo pod prsty, neměl bych opomenout perfektně zpracovaný a velice pohodlný krk, který bych nazval jako „rychlý". Hráčský komfort a pohodlí je zde dotaženo, dá se říci, na maximum. Krk mi padl takřka hned do ruky, a já mohl v klidu a v pohodlí začít preludovat své oblíbené jazzové hady.
Nejprve jsem zapojil C1 do lampového komba Fender a nastavil čistý zvuk. Tady obstála kytara na jedničku a protažení strun skrz korpus se určitě vyplatilo. Středový zvuk pohybující se, co se barvy týče, někde na půli cesty mezi Gibsonem a Fenderem, byl příjemně zvonivý a současně „lespaulovsky" měkký a kulatý, s dostatečným množstvím příjemných cinkavých výšek, použitelný snad do všech hudebních stylů. Docela dobře se s ním dalo uhrát funky přes reagge až po country. Oba snímače jsou hlasitostně vyrovnány, a tak přepínáním měníte pouze barvu výsledného zvuku. Tu můžete samozřejmě upravovat i pomocí tónové clony, která funguje v dostatečném rozsahu a výsledný zvuk je použitelný v jakékoliv poloze clony. Já osobně jsem si docela lahodil i na úplně zatažené cloně krkového snímače. Škoda jen, že clona je společná pro oba snímače. Zajímavé by také určitě bylo, kdyby šli oba humbuckery rozepnout na singly, ale to už bych chtěl asi moc.
Vytahuji šňůru z Fendera a zasouvám ji do předem rozžhavených aparátů, Marshall, Peavey a Mesa Boogie. Naprostá paráda. Z kytary leze skvělý rockový zvuk, od jemného bluesového zkreslení až po úplný Hard Core. Trochu mi sice vadila větší přítomnost výšek při větším zkreslení, ale dalo se to přežít, případně zkorigovat na aparátu. Dá se tedy říci, že se ve všech úrovní zkreslení kytara cítí jako doma. Tón je velice bohatý na harmonické a napískávání tónu, například alá Zakk Wylde, je zde úplnou lahůdkou. I v těchto podmínkách nástroj udržuje charakteristiku s menším podílem stratovského zabarvení a nepřehlédnutelným základem "gibsnovského" typu, čímž je tón, i přes výše zmíněné bohatší horní spektrum, stále teplý, kulatý a příjemně táhne za rukou. Výslednému zvuku a komfortu při hře napomáhá i dostatečný sustain, kterým nástroj disponuje.
Celkově se dá říci že Schecter C1-Plus je velice univerzální kytara, které nejvíce sedí oblast blues, rocku, hard rocku a všech jejich možných odnoží a fúzi, tak jak si je hudební kritici pojmenovali.
Úvaha na závěr
Posoudit zvuk jakéhokoliv nástroje je opravdu věc hodně subjektivní, a to, co mi může připadat po stránce zvuku naprosto skvělé, může někomu přijít úplně k ničemu a naopak. Důležité je, aby jste ten či onen zvuk uměli použít do skladby, a i to je stejně jen na vašem osobním vkusu, bez zřetelných objektivních pravidel. Každá (tedy skoro každá) kytara, teď mám namysli nástroj vyrobený profesionály, a je jedno kolik stojí, v podstatě nějak hraje. Je opravdu jen na vás, kterému zvuku, značce, případně designu, s ohledem na hudbu, kterou děláte, dáte přednost. Důležité je, aby nástroj ladil, držel ladění a splňoval určité zvukové charakteristiky, které se od kytary očekávají. To vše Schecter C1 Plus, který jsem měl půjčen od firmy BD DEY, splňuje na výbornou. Vše ostatní je jen na vaší práci, fantazii, troše talentu a invenci. Jde jak po stránce řemeslné, tak po stránce zvukové, o velmi kvalitní a univerzální nástroj. Když vezmu v úvahu poměr mezi cenou (23 900,- Kč) a výkonem - výkon převažuje, a to je jev, který se moc v poslední době často nevidí.
