Po delší odmlce se na našem trhu opět objevila značka hudebních nástrojů, jejíž počátky se datují k roku 1883 a její výrobky jsou známé téměř ve všech koutech celého světa. Její zakladatel George Washburn Lyon začal zprvu ve své dílně v Chicagu nejprve své nástroje sám vyrábět a také prodávat.
Jeho firma se neustále rozvíjela a zvyšovala svoji produkci. V současnosti je tvořena výrobními závody v USA a v Asii, jež produkují hudební nástroje různých cenových kategorií a pochopitelně i kvalit. Největší část výrobního programu tvoří zejména kytary, a to zejména akustické. Tento výrobce má ovšem i poměrně slušné jméno i mezi vyznavači kytar elektrických. Jen namátkou vyberme některé muzikanty jenž tyto nástroje používají, Např. Jennifer Batten, John Bell, Sammy Hagar, Nuno Bettencourt, Paul Stanley, Angelo, aj.. My se v následujícím testu podíváme tak trochu na zoubek čtyřstrunné baskytaře Washburn XB 100. Pro vaši informaci, jedná se o základní nejlevnější model, který vůbec Washburn v současné době nabízí.
Vzhled a konstrukce
Tělo nástroje je vyrobeno z mahagonu a to přesněji ze čtyř kusů. Tvarově připomíná o něco zmenšeného a v rozích trochu zeštíhleného Jazz Basse. Veškeré hrany jsou zaobleny poměrně velkým rádiusem a nechybí zde ani typické vybrání pro pohodlnější přilnutí k hráčově břichu, a skosená vrchní část pro pohodlnější opření pravé ruky.
V tomto bodě je nutno konstatovat, že vybroušení výše zmiňovaných radiusů a potažmo i všech čelních ploch těla, není provedeno zrovna nejprecizněji a proto jsou pod lakem viditelné stopy po brusném papíru. Jako materiál pro výrobu krku použil výrobce osvědčenou dřevinu jakou bezesporu je javor. Hlava svírá s rovinou krku úhel a je k němu dolepena. Hmatník je taktéž tradičně zroben z palisandru, je osazen dvaceti pražci a vybaven klasickými kulatými orientačními značkami, a to jak z vrchu, tak i na boční hraně krku. Zajímavostí je nastříkání celé herní plochy hmatníku černou barvou a následným zalakováním. Tímto krokem chtěl výrobce buď vzbudit dojem, že se jedná o eben, nebo se mu toto řešení jevilo jako estetičtější. Krk je s tělem spojen čtyřmi vruty přes kovovou destičku, na níž je vyryto firemní logo. Ladící mechanika osazená na tomto nástroji nenese žádné označení, je standardního provedení s pochromovanou povrchovou úpravou. Obdobně je na tom i kobylka, jež je typická pro většinu baskytar, totiž klasický Fenderovský styl. Musím ještě dodat, že struny neprocházejí skrz tělo, což může být někdy i lepší řešení, ale to už je spíše záležitostí zvukového vkusu a použití. Jistě by ovšem bylo zajímavé porovnat dva totožné nástroje s takto provedeným rozdílem. Co se týče snímače, je to standardní dělený P Bass v černé barvě a to zřejmě nějaký firemní model východní provenience. Elektronickou část doplňuje už jen hlasitostní potenciometr společně s tónovou clonou a výstupní jackovou zdířkou. Pro finální povrchovou úpravu je použit transparentní matný lak nanesený pouze ve slabé vrstvě.
Herní vlastnosti a zvuk
Při prvním uchopení této baskytary do ruky jsem nabyl dojmu, jako bych držel nějakou zakázkově stavěnou basu na míru. Nemyslím tím to, že by vynikala nějakým extremně dokonalým zpracováním, ale spíše faktem, že padla tzv. přímo do ruky a hlavně výbornou rezonancí dřeva samotného nástroje bez zapojení do aparátu. Velkým plusem je též precizní začištění pražců, což bývá v této cenové kategorii klasickým nedostatkem většiny ostatních výrobců. Testovaný nástroj byl dobře seřízen a velmi dobře ladil v jednotlivých polohách po celém krku.
Po připojení k aparátu se potvrdilo jen to, co už bylo nesčetněkrát napsáno různými odborníky. Pokud nástroj hraje sám o sobě dobře “na sucho”, bude pravděpodobně hrát výborně i po zapojení do zesilovače. A tak tomu i skutečně je. Basa “produkuje” spíše středově zabarvený zvuk, který máte možnost do jisté míry upravovat tónovou clonou, jenž pracuje poměrně v širokém ekvalizačním spektru. Nástroj je také dobře vyvážen, po zavěšení na popruh nemá tendence přepadávat na hlavu a tím pak negativně namáhat ruku basistovu.
V podstatě se dá říci, že po připojení k aparátu (v našem případě Trace Elliot) nebylo co řešit, pouze zapnout a hrát.
Závěr
Co napsat závěrem? Baskytara Washburn XB100 je velmi povedeným nástrojem, jenž se ve své cenové kategorii může označit za výborný. Tuto skutečnost lze přiřknout zejména výborným zvukovým vlastnostem nástroje samotného a příjemnému pocitu ze hry(to je ovšem individuální názor). Celkové zpracování by se dalo ohodnotit jako uspokojivé, a to zejména v poměru cena/kvalita. Tuto basu bychom doporučili zejména rockovým baskytaristům a všem těm, kteří chtějí za malé peníze hodně muziky.
