Roland nezaostává za svými konkurenty, a tak po modelech keyboardů s označení VA-7 a VA-5 uvádí na trh jejich “jednodušího” brášku pod označením VA-3.
Designem připomíná polovinu X-wind z hvězdných válek a ovládání pomocí dotykově citlivého displeje futuristický dojem potvrzuje. Úvodní animovaná sekvence spuštěná na displeji po zapnutí nástroje vás uvede do virtuálního světa elektronického aranžéra, a tak se s ním můžeme podrobněji seznámit.
Výbava
K nástroji patří zdroj, stojánek na noty a dva obaly na CD zaplněné ovšem disketami s demo skladbami a uživatelskými nastaveními. Samozřejmě nechybí návod k obsluze. Bohužel v balení, které jsem měl k dipozici byl český návod pouze pro VA-5 a VA-7, pro VA-3 byl k mání pouze v angličtině (pozn. redakce: dle informací od distributora se manuál pro VA-3 právě překládá).
Zadní panel
Najdete zde kromě standardních zdířek (chybí MIDI thru) i dva RCA konektory pro stereofonní audio vstup a regulaci kontrastu displeje. Jsou firmy, které tuto funkci zpřístupňují pouze vizuálně na displeji, nevím, jak si představují její nastavení, když náhodou na displej není vidět. V každém případě zde měl výrobce na paměti praktičnost.
Disketová mechanika a přístup k ní bude pro někoho možná složitějším úkonem. Je poměrně hluboko uprostřed pod klaviaturou, takže k ní vlastně máte oběma rukama dost daleko a nepohodlně. Ale dá se předpokládat, že výměna disku není tím nejfrekventovanějším úkonem hráče na klávesy, a dá se to tedy vydržet popřípadě natrénovat. VA-3 má ještě 2 výstupy pro sluchátka. To je celkem příjemná drobnost.
Ovládací panel
Ovládacímu panelu vévodí velký dotykově citlivý displej, který reaguje velmi svižně na rozdíl od podobných uživatelských rozhraní některých jiných firem. Trochu pochybuji o účelnosti této vymoženosti u nástroje, od kterého se očekává okamžitý přístup k co nejvíce parametrům. Například přiřazení barvy zvuku pro duální zvuk (upper 2) je s ohledem na časovou tíseň, která při vystoupení může snadno nastat, poměrně dost složitá operace a ne vždy by musela dopadnout dobře. Nebo například míchání poměrů hlasitosti jednotlivých sekcí nástroje virtuálními potenciometry je také záležitostí zbytečných pohybů navíc, než kdyby byly potenciometry reálné. S ohledem na toto všechno je lepší spolehnout se na přednastavení (user program), ve kterých si, a to je velké plus, můžete definovat téměř vše; přiřazení zvukových barev pro upper 1 a 2 k jednotlivým stylům (obojí programovatelné), nastavit efekty pro vybrané zvuky, nastavení hlasitostí atd. Tato nastavení se ukládají na disk.
Ale zpět k ovládacímu panelu. Ten je rozdělen na několik částí:
Obecná
Sekce pro nastavení režimu klaviatury, vypínače efektů (které mají možnost editace), synchro, one touch (zvolením stylu doprovodu zároveň vyberete přiřazený zvuk/ zvuky pro pravou ruku), transpozice a auto harmonizace melodie (melody intel - nastavitelné)
Sekce pro arranger
Ovládání doprovodů a sekvenceru. Přímo na panelu jsou základní přepínače pro styly - intro, original, fill, variation a ending. Pomocí displeje však můžete obě základní verze stylu obměnit jednou ze čtyř variací nabízených funkcí orchestrator - od simulace hry malého ansámblu či jednoho hráče (to podle stylu) až po velký „orchestr“. Každý styl tak disponuje osmi variacemi a přechod (fill) rovněž reaguje na tu, kterou právě hrajete. To samo o sobě je skoro vyjímečné, ale není to zdaleka všechno. Je tu totiž funkce MORPHING. A to je bomba! Umožňuje míchání sekcí dvou zvolených stylů, což vlastně zmnohonásobuje nejen počet stylů, ale také užitečnost a flexibilitu nejen této sekce, ale i celého nástroje.
Jak to funguje?
Jednoduše. Na displeji jsou znázorněny ikony jednotlivých sekcí dvou doprovodů - bicí, basa a rytmika. Vy jen jejich libovolným přepínáním a kombinováním můžete při živém hraní vytvořit například z obyčejné polky velice „in“ techno remix (od Moravanky k Maxim Turbulence), mást lidi na parketu mícháním sudých a lichých taktů atd... Toto považuji za nejsilnější stránku VA-3.
Když jsme u stylů, nástroj umí odečítat 11 typů akordů, celkem jich tedy umí 132. V tomto směru má spíše průměrné vybavení, věřím (bohužel je dokonale neznám), že vyšší modely VA-5/7 na tom jsou lépe. Styly můžete vytvářet vlastní, a to je pro změnu vybavení nadprůměrné. V našich krajích, kde každý muzikant při poslechu třeba japonsko-německé polky či valčíku doslova běsní, přímo životně důležité.
Interních stylů má nástroj 64, dalších 64 je na dvou demo disketách.
Zbývá ještě sekvencer. Co k němu říct? Je standardní, nahrává do šestnácti stop, disponuje všemi základními funkcemi a tak také mimo jiné i on povyšuje VA-3 z obyčejné „samohrajky“ na slušný workstation.
Sekce zvukových barev
Tady se snad poněkud projevuje nedostatek ovládání nástroje orientovaného téměř výhradně na dotykový displej. Na ovládacím panelu vybíráte pouze banky zvuků, detailnější výběr musíte provést pomocí nabídky na displeji. Pro někoho se tato operace může stát zdlouhavou.
Zvuky samy o sobě odpovídají lepšímu standardu firmy Roland; jsou spíše měkčí a „kulatější“, tedy ne dostatečně brilantní na použití v Multi režimu. Takže VA-3 má tendenci znít poněkud „kulantně“ (myslím, že tohle slovo to vystihuje velmi přesně). Avšak více než dostatečným vyvážením této indispozice je zpracování sad bicích. Jejich zvuk je vynikající a navíc mě uchvátily tím, že k jednotlivým klávesám jsou většinou přiřazeny dva vzorky. To dodává bicím sadám na živosti a jejich dobré použití je efektní. Například pro klávesu C#0 jsou definovány dva vzorky snare drum tak, že jeden reaguje na nižší hodnoty velocity a je to samozřejmě sampl bubínku při nižší dynamice hry. K hodnotám velocity odpovídající akcentaci je přiřazen vzorek se stejným charakterem hry. Nejen, že to velmi oživuje hru, ale vzorky jsou vysoce kvalitní a mají ten správný „drajv“.
Dalším prvkem ovládání nástroje je D Beam Controller. Je milé, pokud si v době “digitálního všeho” někdo vzpomene na elektronickou historii a použije ji, byť už jen zdigitalizovanou. Jedná se o čidlo reagující na vzdálenost vaší dlaně, čímž můžete ovlivňovat například resonanci filtru, výšku tónu atd atd. A tak při hře,kdy máváte rukou nad nástrojem, vypadáte velmi podivně, ale zní to opravdu efektně.
Co zbývá? Klaviatura bohužel neumí aftertouch, ale nástroj na něj přes MIDI reaguje. VA-3 má solidní MIDI vybavení a na rozdíl od některých jiných nástrojů na MIDI povely reaguje naprosto spolehlivě. Nerozumí ale řídícím povelům song pozition a song select.
Závěrem
Roland VA-3 je určitě velmi zajímavý nástroj s nepřeberným množstvím možností editace. Nemá smysl zde vyjmenovávat všechny jeho přednosti či zápory. Myslím, že díky koncepci ovládání se hodí spíš pro domácí práci (a to víc než slušnou). Při živém hraní nemusí někomu vyhovovat ovládání přes displej. Možná se pletu, a tak si nástroj běžte radeji vyzkoušet do prodejen K-audia, coby distributora. V každém případě to stojí za to, protože bezduchých samohrajek je na trhu habaděj.
