Tento nástroj je určen nejen hráčům v baru, ale především mladým a budoucím zvukovým čarodějům, kteří hledají nové zvuky, cesty, a kombinují dnešní možnosti v zájmu originality, což je maximálně chvályhodné. A to proto, že heslem dne jsou multimédia, bez nichž si lze jen stěží představit současný svět. Chci vám totiž přiblížit modely syntezátoru Roland RS-50 a 70, který je letošní novinkou firmy, v přijatelné cenové relaci.
Proč další nové modely?
To je jednoduché, vývoj stále kráčí mílovými kroky vpřed a usínat na vavřínech se nevyplácí. Pokud sledujete trochu dění ve světě syntezátorů, jistě jste zaznamenali významný trend, a to překročení horizontu zájmu o někdejší (vintage) analogové přístroje typu Moog, ARP, Oberheim, apod. a určité nasycení trhu jejich digitálními či skutečnými nástupci (např. Andromeda), vzácně také pamětníky z řad dávných originálů, sehnanými na inzerát. Výrobci totiž před časem vsadili správně na to, že analogový zvuk je – důsledně vzato – nenahraditelný a tak se mu snaží maximálně přiblížit, nebo jej reálně, v novém kabátě udat. I to je správné, jenže jich je už celá řada a nadšení dominantní skupiny lovců zvuků se již nasytilo. Do popředí znovu vystupuje určitá „lenost“ autorů muziky, ve smyslu nechuti dát si práci a vymyslet barevné plochy zvukově neotřelé a vskutku zajímavé, a za tím účelem ochotných investovat do tohoto poměrně drahého koníčka vskutku analogových „mašin“. Jelikož vše souvisí se vším, nemůže nás překvapit určitá podvědomá analogie souhlasné reakce na denně tisíckrát vnucovanou ideu „vše pod jednou střechou“, ve stylu nákupu v supermarketu, v našem případě pak v jedné škatuli, s co nejvíce funkcemi. Vzhledem k postupující minimalizaci a rostoucím schopnostem čipů, pamětí a jejich uplatněním v elektronických aplikacích, potažmo v elektronické i ostatní hudbě, má tento trend své příjemné i stinné stránky. Příjemné v tom, že opravdu ušetříte dost peněz na dalších škatulích (viz např. soustavu efektů vs. multiefekt) a opačné v tom smyslu, že kdo nezná míru, nezná ani bratra a tak jsme nezřídka svědky toho, že v zájmu maximálního „nacpání" dané škatule jsou některé z funkcí omezeny díky „nezbytné" existenci jiných tamtéž, což vyvolává nutně rostoucí nechuť ze strany uživatele vůči těmto nerozumným výrobcům a jejich logický příklon k těm, kteří v dlouhodobějším horizontu volí raději určitou specializaci přístroje, doprovázenou podstatně hlubšími a bohatšími možnostmi v té či oné funkci. Proto si myslím (stejně jako na slovo vzatý odborník na syntezátory a sound design, a současně můj skvělý kamarád Láďa Sýkorovský), že nastává určitý logický návrat k FM a dalším digitálním syntézám, které již značně vývojově pokročily a dnes nabízí nesrovnatelně větší spektrum využití. Stane se ovšem, že i skutečný kovář se ve svém odhadu zájmu trhu utne a provede nečekané rozhodnutí, nad nímž zůstane profesionální muzikantský rozum stát, jak se stalo např. u firmy Waldorf, která počátkem letošního roku neprozřetelně ukončila výrobu nadčasového syntezátoru Waldorf Microwave XT a nadále pokračuje již jen ve výrobě komerčně zajímavější řady Waldorf Q a Micro Q. Snad se včas „chytnou za nos". Ale to už jsem hodně odbočil a doufám, že mi to prominete. A proto se vrátíme zpět k popisovaným modelům RS. Dá se říci, že firma Roland začíná znovu patřit k těm správně uvažujícím výrobcům, kteří zbytečně škatule nepřetěžují desítkami funkcí, jež běžný uživatel většinou nemá šanci upotřebit, navíc na úkor těch užitečných, ale spíše sází na specializaci a účelovost svých výrobků. Touto cestou kráčí také inovovaná řada RS se svými posledními produkty. Orientace na mladé tvůrce, kteří mají ve své výbavě relativně kvalitní počítač a leckterý SW, schopný vyprodukovat doslova profesionální nahrávku, včetně masteringu, je naprosto jednoznačná. Nemá totiž valnou cenu brečet na špatném hrobě nad crackováním značkových programů, protože to holt v Česku (potažmo na celém světě) nikdo nevymýtí, stejně jako kouření a četbu pornočasopisů na základní škole, ale je potřeba s ním prostě počítat a tím spíše nabídnout mládeži, která neoplývá (tedy většinou) sumami po kapsách, naopak dobrý HW nástroj za rozumný peníz a tak z daného trendu koneckonců vytěžit a zasít oboustranný užitek. Jinými slovy, je třeba jim podsunout tučného orla, aby měli na co smysluplně zaměřit svůj cracknutý kanón a nezabývali se třeba drogovými vrabci (kteří obvykle dospívají v tyranosaury) ve svých (jistě skvělých) partách… Zabíjí se tím dvě a mnohem více much jednou ranou, jelikož tvůrčí potenciál mladé české hlavy je historicky do značné míry bezkonkurenční a marketingoví stratégové výrobců se musí uvědomit, že prakticky v každé třídě střední (neřku-li základní) české školy je alespoň jeden potenciální autor zajímavých hudebních nápadů. A právě jim vstříc vychází Roland svými produkty, které provokují tuto tvořivost a vnucují myšlenku „proč bych i já nemohl vymyslet něco originálního, třeba hit nebo zcela nový zvuk?“. V duchu titulní skladby, koncem října v pražském klubu Vagon pokřtěného CD skupiny Natural – „Já na to mám!“ si totéž může říci leckterý z nich a to je přesně, „wocotadygou“. OK, neztrácejme čas a dejme se do toho.
Rámcově o schopnostech nových modelů řady RS
Jsou to především nové a neotřelé sady zvuků, schopných konkurence s ostatními výrobci. Zvuková výbava syntezátorů je nasamplována pomocí kvalitnějších převodníků a také tvorba zvuku je nově pojata. Zvláštní pozornost tvůrci věnovali sadám stěžejních zvuků, které potřebuje především hráč na pódiu, jako jsou piána, varhany, smyčce či dechy. Na druhou stranu byly nově navzorkovány i zvuky, využitelné ve studiu, jako jsou kytary, basa, bicí a množství syntezátorových analogových zvuků. Kdo se měl možnost blíže seznámit s předchozími modely řady RS–5/9 a byl nucen se potýkat s drobátko nešťastně voleným systémem kombinací zvuků v performancích, které neumožnily např. nastavení efektů pro jednotlivé, v nich obsažené zvuky, uvítá, že Roland přistoupil k možnostem u těchto modelů jinak. Pracujete s patterny, vytváříte fráze (phrase templates) a songy. Je to současný trend, logický a přehledný. Také tvorba zvuků jako takových je zde nově pojata. Máte k dispozici řadu předpřipravených zvuků, které si jen upravíte k obrazu svému a uložíte je (samostatně jako Tone nebo až dva jako Patch). Můžete zvuk třeba jen „obrábět“ filtrem, upravit attack, či decay, modulovat LFO, samozřejmě pracovat s efekty či překrývat dva zvuky (layer). Jednoduchý Quick sekvencer (u modelu 70) je smyčkový a spolupracuje na tvorbě patternů, kterých si můžete uložit do uživatelské paměti až 256. Novinkou je USB konektor a disketa vpravo (obojí jen u modelu 70), ze které můžete SMF soubory přímo přehrávat, bez nutnosti je nejprve natáhnout do paměti. Samozřejmostí je GM/GM2 a Arpeggio. Zajímavý nápad je možnost uložit do paměti akordy, které později spustíte jednou klávesou, každou jiný. Typickou sadu akordů, např. pro daný song, si pak uložíte jako preset (a snadno zálohujete na externím sekvenceru pro pozdější použití), načež ve spolupráci se sekvencerem tvoříte patterny značně jednoduše. Dalšími novinkami jsou D-Beam kontroler, kterému lze přiřadit až 25 funkcí, od hlasitosti přes efekty a části zvuku (attack, release, apod.) až k ovládání sekvenceru či pitch benderu. Rostoucí oblibu hráčů v baru či doprovodů různých akcí získává video-funkce V-Link (u modelu 70), umožňující (s připojeným videozařízením, např. Edirol DV-7PR – nebylo součástí testu) synchronizovat videosignál s hudbou, pomocí kláves nebo tlačítek přepínat obrázky, např. text, pitch benderem ovládat tempo přehrávání videa, apod. Na přiloženém hybridním CD (tedy pro Win/Mac) je pak k dispozici editovací SW RS-Editor (viz obr.), značně usnadňující úpravu zvuků. Součástí výbavy je i multiefekt se 47 efekty, včetně klasického distortionu a simulace Leslie boxu. Sympatickou novinkou je tlačítko Tap tempo, jehož stiskem 3 a vícekrát v daném tempu, definujete tempo nové. Pokud vás zajímá ladění, jsou zde čtyři (Equal, Just maj/min, což je temperované ladění +/– a Arabské).
Hlavní části syntezátoru
jsou tři – klaviatura s ovládacími prvky, včetně panelu (pitch bender, potenciometry a tlačítka, D-Beam kontroler a pedály). Dále zvukový generátor, rozdělený na 16 částí, z nichž každá je buď Patch (může obsahovat 1 nebo 2 zvuky, na různých částech klaviatury – Split, nebo nad sebou – Layer/Dual), nebo rytmická sada, v celkové polyfonii 64 hlasů, relativně dostatečné. Můžete uložit až 128 User Patch a 100 songů. Sem patří také efekty, což jsou – Reverb, Chorus a Multiefekt. Těm je věnováno 20 stran manuálu s podrobným popisem. Poslední je sekvencer, který přehráváním sekvence ve smyčce umožní tvořit patterny téměř libovolné délky (max.998 taktů). Jednomu patternu můžete přiřadit i více spouštěcích prvků, což je ojedinělá možnost.
Konektory vzadu: MIDI IN/OUT, stereo audio L/R 1/4“ jack, sluchátka, pedály expression/ switch a USB (model 70). Adaptér v ceně. Oba modely mají 61 vyvážených kláves.
Závěrem
Bohužel nelze podrobněji popsat ani výběr funkcí, natož příklady editace jednotlivých položek a parametrů. A tak se spolehněte na vlastní zkušenost a prostě si Roland RS-50/70 zajděte vyzkoušet do nejbližších hudebnin. Je to lehce přenosný syntezátor (4 / 6 kg) s moderními a pokročilými funkcemi vůči předchozím modelům. Klaviatura je vyvážená, dobře se na ni hraje, ovládání na panelu je přehledné. S „chytrým“ arpeggiem a svým vlastním zvukem bude rozhodně „In“ i nápaditý DJ. Displej se sice o něco zvětšil, stále je ale dvouřádkový, a tak práci při editaci velmi zjednodušuje SW editor. Uvítal bych do budoucna i digitální výstup.
