V67i Tube (11 486,- Kč)
Tento mikrofon je vrcholem zlatozelené řady V67. Koncepčně vychází z modelu V67i, který jsme testovali v minulém čísle. Je však obohacen o přítomnost dvojité triody 12AT7. Mikrofon i jeho příslušenství (napaječ, sedmipinový kabel, XLR kabel, PSU kabel, molitanový windscreen a odpružený držák) jsou dodávány v aluminiovém polstrovaném kufříku, který se velmi dobře přenáší a dá se uzamknout. Externí napájecí jednotka je provedena ve stejném odstínu zelené barvy jako samotný mikrofon. Vyrobena je z ohýbaného plechu a její dno je opatřeno protiskluzovými umělohmotnými podložkami. Na přední straně je umístěn červeně podsvícený síťový spínač, PSU zdířka a přepínač napětí. Na zadní straně se nachází sedmipinový konektor zajišťující napájení lampového obvodu uvnitř mikrofonu a výstupní XLR konektor sloužící k propojení mikrofonu se záznamovým zařízením či mixem. Maličká červená LED ještě varuje uživatele před „šťouráním se“ v přístroji, neb tento obsahuje životu nebezpečný vysokonapěťový obvod. (Napájecí zdroj PS-V67i Tube je 102 mm široký, 165 mm hluboký a 55 mm vysoký.) Mikrofon samotný je vzhledem k tomu, že se jedná o lampový model, velmi lehký. Na některých internetových stránkách je uváděna hmotnost 800 g, což se mi nezdálo. Mikrofon jsem sám převážil a došel jsem k hmotnosti 440 g. Jako jeho předchůdci i on má zelené tělo a zlatý mikrofonní koš kryjící dvojitou jednopalcovou pozlacenou kapsli. O nepřílišné pevnosti dvojitého grillu jsem se již zmiňoval v předchozím testu a to stejné platí i v tomto případě. Na těle mikrofonunaleznete celkem tři páčkové mikropřepínače. Prvním z nich volíte typ kapsle. Na výběr máte buď frekvenční charakteristiku Warm (ostřejší, modernější zvuk) nebo charakteristiku Bright (kulatější a měkčí zvuk evokující „vintage“ mikrofony). Směrová charakteristika mikrofonu je kardioidní. Zvolená kapsle je ještě zvýrazněna svítící červenou LED. Nepříliš elegantní, ale v praxi velmi užitečné. Druhý přepínač řeže nežádoucí frekvence pod 150 Hz od 6 dB na oktávu. Posledním ovládacím prvkem můžeme potom o -10 dB snížit mikrofonní zisk a tím tak natáčet hlasitější zvukové zdroje. Z dalších čísel ještě uveďme frekvenční rozsah mikrofonu 20 Hz až 20 kHz, impedanci 200 Ohmů, dynamický rozsah 110/120 dB, citlivost 15 mV/PA, max. SPL 140/150 dB@ 0,5% THD, ekvivalentní šum 22 dB-A, SNR 72 dB (1PA, křivka A). Součástí příslušenství je ještě, jak již bylo řečeno, velmi pěkný kovový odpružený držák včetně náhradní gumičky a molitanový windscreen zmírňující poryvy větru při venkovním použití.
Natáčíme...
Ani teď jsem neporušil svou tradici při testování mikrofonů ve studiu a nejprve jsem ho zkoušel na mluvené slovo bez přítomnosti korekcí a preampu. Souvisle jsem pak stejný text natočil i přes nelampový model V67i. Zajímalo mě totiž, jak a nakolik se přítomnost lampy projeví ve zvuku. U obou mikrofonů jsem zkoušel obě kapsle, tj. Warm i Bright. Poslech prozradil, že elektronka na palubě není jen marketingovým tahem, ale že se na charakteristice zvuku opravdu podílí. Samozřejmě že oba mikrofony mají zvukově stejný genový základ, ale „lampovitost“ byla u Tube modelu zřetelně slyšitelná. Nejednalo se pouze o vsugerovaný dojem. Rozdíl byl dle mého názoru více slyšet u charakteristiky Warm. Zvuk byl jiskrnější, jakoby konkrétnější, zejména v okrajích snímaného spektra. Při použití kapsle Bright tato jiskrnost trochu zmizela. Jako by přes zvuk byla přehozena jemná látka. Stejně jako u nelampových modelů, je i zde větší proximity efekt, což je záměr výrobce. Nedávno jsem testoval nový lampový model Perception 820 od AKG a testovací vzorky mi zůstaly. Provedl jsem nyní také jejich srovnání. Za AKG již V67i Tube trochu pokulhával. Především v hladkosti snímaného materiálu. U AKG je zvuk posunutý do jiné polohy. Je rovný, velmi pevný a přirozený, zatímco MXL je ostřejší a jedovatější (Warm). Stejně dopadlo testování i s Rode K2, který máme ve studiu zapůjčený na zkoušku, protože ho hodláme zakoupit. Mikrofony Rode jsou pověstné svým charakteristickým zvukem. Ze všech tří lampáčů téměř stejné cenové kategorie jednoznačně zvítězil právě Rode. Jeho zvuková projekce a až rocková barevnost a nakřáplost mě oslovila nejvíce. Ne nadarmo bývá barevně srovnáván s Neumanny. Přes V67i Tube jsem natočil ještě několik akustických nástrojů (mandolína, housle, banjo) s velmi dobrým výsledkem. Jen za sebe konstatuji, že mě kupodivu více oslovila charakteristika Warm než Bright. Přišlo mi, že se lépe prosazuje ve finálním mixu. Závěrem znovu opakuji, že pokud bych si měl osobně nějaký model vybrat, pak to bude MXL V67G, který je sice téměř zadarmo, ale produkuje nad očekávání dobrý zvuk.
V67Q Stereo (4 639,- Kč)
Když se v našem nahrávacím studiu objevila bohatá várka mikrofonů MXL určených na test, našel jsem mezi nimi i stereofonní model V67Q. Hned jsem se nadchl pro myšlenku si takový typ mikrofonu vyzkoušet a byl jsem velice zvědav na to, jakou zkušenost mi stereofonní mikrofon v terénu přinese po stránce pracovní i zvukové.
Koncepce
První, čím mě mikrofon zaujal, byl jeho design. Zelenozlaté provedení považuji za velice nápadné a působivé. V67Q Stereo je kondenzátorový mikrofon se dvěma pozlacenými membránami o průměru 0,87" (22 mm). Tyto membrány jsou umístěny nad sebou a to tak, že jejich osy svírají 90 stupňů. Obě membrány disponují kardioidní směrovou charakteristikou. Je to vlastně obdoba stereofonního koincidenčního páru XY. V některých případech mohou tyto mikrofony disponovat také osmičkovou charakteristikou. Mohou tedy současně snímat například i odezvu publika (potlesk, pískot nebo zlověstné ticho). Protože obě membrány MXL jsou směrové, snímá jedna více levou a druhá více pravou stranu snímaného obrazu, čímž se vytvoří patřičný stereo efekt. Výhodou snímání koincidenčním párem (a je jedno, jde-li o celé mikrofony či jen membrány jediného mikrofonu) je výborná monokompatibilita. Je tomu tak proto, že obě membrány jsou umístěny blízko sebe v minimální vzdálenosti a nedochází tak k fázovým posuvům.
Elektronika
Citlivost mikrofonu je 20 mV/Pa při maximálním SPL 132 @ 0,5% THD. Výrobce dále udává impedanci 100 Ohmů pro každou kapsli. Další zajímavé informace z oblasti čísel jsou dynamický a frekvenční rozsah: 110/120 dB a 20 Hz až 20 kHz. Samotný mikrofon je dlouhý 184 mm a jeho průměr je 47 mm. To vše při zachování hmotnosti 1,05 kg. Mikrofon má poměrně nízkou váhu díky materiálu, ze kterého je vyrobeno jeho tělo. Podle mého úsudku jde o slitinu hliníku. Je možné ho po odšroubování úchytného šroubu rozmontovat, což odhalí tištěné spoje a vlastní elektroniku mikrofonu. Ta prozrazuje skutečnost, že mikrofon není možné napájet pomocí baterie a k jeho provozu bude tedy nutné použít phantomové napájení 48 V. Součástí balení MXL V67Q je asi 3 m dlouhý “ypsilon” kabel opatřený na jedné straně 5pinovým XLR, (stejně jako u DMX) a na straně druhé dvěma 3pinovými XLR. Dalším příslušenstvím, které dostanete v balení, je ještě držák pro upevnění na stojan. Bohužel tento držák není odpružený a je částečně vyroben z plastu, který dle mého názoru působí křehce. Ke cti mu budiž přičteno, že se do něj mikrofon upíná pomocí závitu a nehrozí tak, že by mikrofon z držáku vypadl. Naopak v příslušenství, které je spolu s mikrofonem dodávané, postrádám redukci z velkého na malý závit, nezbytnou pro upevnění na mikrofonní stojan s malým závitem.
Testujeme…
Po letmém zapojení mikrofonu do mixážního pultu jsem zjistil, že pro provoz stačí aktivovat phantomové napájení jen na jednom z obou kanálů. Nejprve jsem zkoušel mikrofon na mluvené slovo a sledoval, jak moc lze ropoznat směr, odkud zvuk přichází. Vše záleží na tom, jak velkou šířku sterea nastavíte na panoramách mixu. Když jsem se zaměřil na barvu zvuku, měl jsem pocit jakési tenkosti. Mikrofon více hrál na vyšších frekvencích. Při pohledu do grafu frekvenčního průběhu je vidět i zdvih v oblasti 10 kHz. Aby bylo možné co nejlépe ověřit kvalitu mikrofonu, bylo nutné ho vyzkoušet v praxi. K tomu mi výborně posloužila chystaná premiéra Carmen v našem divadle, pro níž bylo potřeba vytvořit zvukovou stopu pro videoukázku. Během generálkového týdne jsem pořídil několik zkušebních záznamů, při kterých jsem kombinoval dvě stereofonní techniky, AB a XY. AB pár mikrofonů byl osazen mikrofony Rode NT 1000 a XY pár zastoupil právě MXL V67Q. Mikrofony jsem umístil na vysoké stojany a to tak, aby byly rovnoběžně s jevištěm. Vlastní vzdálenost od orchestřiště byla přibližně 4 m. Mikrofony Rode byly postaveny na levé i pravé straně, MXL pak přímo na středu. Všechny tři mikrofony jsem propojil s mixážním pultem Soundcraft, kde jsem signály smíchal a přes podskupinu odeslal do zvukové karty Digidesign M-box.
Zaměřím-li se na zvuk samotného MXL, pak musím konstatovat to, co jsem již výše popsal. Ve zvuku MXL je více vyšších frekvencí, nižší frekvence jakoby scházejí. Oproti tomu Rode zněl krásně vyrovnaně a řekl bych i sametověji. Kvalitu zvuku jsem posuzoval s rovnými korekcemi a se stejnou šířkou sterea. Ovšem nesmíme zapomínat na skutečnost, že Rode byly uspořádány do AB a MXL je XY. Užitná hodnota MXL se prokázala ve chvíli, kdy jsem si přestal hrát s mikrofony a soustředil se na vlastní nahrávku. AB jsem roztáhl do širšího sterea, abych pokryl okraje zvukového záběru a stereo bázi MXL jsem naopak trochu sevřel, čímž jsem získal zvuk ze střední části obrazu. Vhodným poměrem mezi oběma stereo technikami se mi podařilo dostat celkem pěkný záběr. Ten jsem následně ještě dorovnal v Pro Tools a lehce dobarvil hallem. Závěrem bych o MXL V67Q Stereo řekl, že jde o zajímavý mikrofon, který se může dobře uplatnit při snímání bicí soupravy jako stereooverhead nebo při snímání piana. Vzhledem k jeho nízké ceně ho považuji za vhodný doplněk do malého nahrávacího studia nebo pro live aplikace. Mně se výborně osvědčil i při snímání plenéru. Jako výhodu vidím kompaktnost celého systému uspořádaného do jednoho mikrofonu a tím i jednoduchost použití.
