Simulace zesilovačů
Jak vidíte, dal jsem simulaci zesilovačů až na druhé místo za reproduktory, ale to neznamená, že by fungovala nějak zle – funguje velmi dobře, je jenom trochu zvukově osobitější. Tvůrci v návrhu šli cestou vlastních modelů zesilovačů, nesnaží se tedy o reinkarnaci slavných zesilovačů, a přicházejí se svými modely, se svým pohledem na věc a svým osobitým zvukem. To může být jak plusem, tak (pro někoho jiného) mínusem. To v případě, kdy vám do studia přijde kytarista s jasnou představou, že chce ten určitý slavný zvuk (a žádný jiný) a Vandal zrovna tento bude umět jen vzdáleně. Jinak kvalita je dobrá, takže ho pravděpodobně uspokojíte i tak. Osobně jsem byl se zvukem spokojen. Jaké výhody zde podle tvůrců přináší Vandal v simulaci zesilovačů? Docela jsem ocenil lepší reakci na práci s hlasitostí na kytaře. První generace simulací zesilovačů snad všech výrobců neuměla správně napodobit práci s hlasitostí na kytaře u lampového zesilovače, kdy můžete jít ze zkresleného zvuku (u některých zesilovačů) na čistý pouhým ztišením na kytaře. Vandal si vede v tomto ohledu vcelku dobře, ještě to není úplně ono, ale je znát pokrok oproti oné „první“ generaci. Může za to i několik skrytých ovládací prvků v nastavení zesilovačů. Ovládání modelů zesilovačů je jednoduché – rozlišujeme tři základní typy zesilovačů: Classic (něco jako Fender); British (něco jako starší Marshall); Modern hi-gain (něco jako Mesa Recto či Peavey 6505). Každý zní samozřejmě jinak, jak jsem již zmínil, a nejedná se o kopie těchto zesilovačů. Zvuk je osobitý, podobnost není přesná. Každý z těchto modelů má tři typy podle zkreslení: Clean, Crunch a Lead. Na graficky slušně provedeném panelu zesilovače naleznete běžné ovládání zesilovače – korekce (pro basu se dvěma parametrickými středy), nastavení gainu, hlasitosti a zkreslení, základní reverb a sekci voicing pro detailnější úpravu celkového vyznění. V basové verzi je zde i optický kompresor. Po kliknutí na tlačítko pro přístup k dalším parametrům se nad těmito prvky objeví skryté zbraně Vandala. Kromě přepínání modelů zesilovačů jsou tam velmi důležité ovládací prvky: přepínání režimu činnosti lampového zesilovače ze třídy A do A/B a ovladač SAG pro třídu A/B. Jen tak pro úplnost: třídu A zastupuje třeba slavný VOX (i když to není úplně přesné), zesilovač i bez signálu jede na plný výkon. Zvuk VOXe je pro řadu čistějších stylů etalonem. Rovněž jasným poznávacím znakem například Marshallů Plexi je provoz ve třídě A/B. To je celkem běžný režim, kdy proud zesilovačem roste s hlasitostí a postupně zesilovač začíná kreslit. Řada kytaristů se pokoušela u zesilovačů s tranzistorovým usměrňovačem napodobit zvuk vybuzeného zesilovače s lampovým usměrňovačem, který je měkký a při větším vybuzení dojde k poklesu anodového napětí elektronek a tím ke změkčení a zpříjemnění zvuku vybuzeného zesilovače. Právě k simulaci poklesu napětí z usměrňovače slouží ovladač SAG v Magix Vandal. A musím říci, že funguje velmi dobře a právě doladěním zvuku tímto ovladačem jsem dosáhl pro sebe nejlepších výsledků. Celkově za tento modul mohu říci, že mi chvíli trvalo, než jsem se s osobitým zvukem sžil, ale výsledek byl velmi dobrý, plně profesionálně použitelný a jen nerad jsem odkládal kytaru.
Efektová část
U Vandalu jsou dva typů efektů: efektové pedály před zesilovačem a rackové efekty (2 sloty) za zesilovačem.
Efektové pedály před zesilovačem (stomp boxy)
Jako snad každý výrobce, i Magix se snaží o napodobení některých slavných pedálů. Nechává se inspirovat Ibanez Tube Screamerem či DOD 250. Samozřejmě zde naleznete i tvrdší zkreslení, chorus, flanger, phaser/tremolo, octaver, kompresor, kvákadlo klasické i autowah nebo ekvalizér. Celkově efekty dělají to, co se od nich očekává, ale přiznám se, že v tomto bodě mi přišla nabídka trochu omezená. Výrobce tvrdí, že nechce zbytečně zahlcovat efekty, které použije jen pár kytaristů, ale čekal jsem alespoň nějaké překvapení.
Rack fx
Dva rackové efektové sloty mohou pracovat v paralelním i sériovém provozu. Umístění na konec řetězce je pochopitelné, protože jednak můžete míchat snímací mikrofony do sterea, jednak některé efekty jsou stereofonní a umisťují se z principu až za zesilovač. Nabídka obsahuje celkem běžné efekty: mono i stereo delay (synchronizovatelné na MIDI); chorus, flanger, phaser, LoFi, (degradace signálu na zvuk o nízkém bitovém rozlišení); room/hall reverb; vintage kompresor (není to simulace optického, která je v zesilovači, je to simulace FET kompresoru); třípásmový EQ pro finální doladění zvuku. Žádné divoké pětihlasé harmonizéry, reverzní delaye, hrátky s analog sequencery, syntezátory nebo simulace klasické kytary se tedy nekonají. Pro běžné nasazení je nabídka dostatečná, navíc většinu z prostorových efektů budou asi zvukaři řešit v rámci celkového mixu. Jako náhradu plnohodnotného samostatného kytarového řešení pro živé hraní bych i zde uvítal více možností.
Další vychytávky
Samozřejmě nesmí chybět šumová brána. Je chytře vyjmutá z efektů a předřazena. Její funkce se mi líbila. Ladička je také povinností, zde jsem ale nebyl tak úplně spokojen. Její velikost je dost malá a na větší vzdálenost nepoužitelná. Pokud máte počítač u sebe, není to až tak strašné, ale jelikož jsem řadu koncertů odehrál s počítači, vím, že by pro mne byla na live skoro nepoužitelná. Kdysi jsem v recenzi Guitar Rigu volal po větší ladičce i tam – a to byla přes 3/4 displeje. Třeba v Amplitube si zavoláte ladičku – a máte jí přes celou obrazovku. Když už tvůrci softwaru používají virtuální „rack“ komponenty, tak by se mohli podívat na Korg ladičku se stupnicí z jedné strany na druhou. Pět parametrů presetu může být ovládáno přes MIDI pomocí CC parametrů. Není to mnoho, ale pro většinu nasazení to stačí – zejména vzhledem k nabídce efektů.
Organizace presetů
Každý zvuk může mít 4 variace – typicky i v továrních presetech je to čistý, zkreslený, sólo. Do čtvrtého se vejde nějaká variace pro intro nebo druhý sólový zvuk. To je dobrá idea. Přepínání v rámci jednoho zvuku na stejném modelu zesilovače je rychlé a bezproblémové. Pro live je ale problémem přepnutí na jiný zvuk z jiné banky, kromě jisté prodlevy to s sebou nese velmi nepříjemný pazvuk, kterého jsem se nedokázal zbavit. U nejslabších z testovacích PC přepnutí způsobilo velký nárůst zatížení procesoru, který byl schopen zablokovat zvukový systém počítače. Toto je tedy velké mínus pro live nasazení – byť jen v rámci jednoho modelu zesilovače mi to přijde omezující, i když v řadě aplikací to nemusí vadit. Doufejme, že to tvůrci u dalšího updatu ještě trochu vylepší.
Pro kytaru nebo baskytaru?
Magix Vandal umí oba nástroje. Po instalaci si můžete vybrat, jestli chcete nabízet modely a presety pro kytaru, basu nebo obojí. Doufám, že mi baskytaristé prominou, že jsem se věnoval hlavně kytarám, ale kvalitativně je to podle mne shodné a mé postřehy platí pro program jako celek.
A ještě malé třešničky na dortu...
Jedna z výhod Magix Vandal je rychlost zpracování. Díky tomu, že se i pro simulaci reproboxů používá matematické modelování, nezpůsobuje program další zpoždění (ono už na kartách a konverzi AD/DA je ho dostatečně). Rychlost zpracování je skutečně vynikající a zdá se pravděpodobné, že je to výrazně rychlejší než impulsní odezvy (jedna z výhod uváděných Magixem). Neměřil jsem to, ale porovnával s řadou konkurentů na stejných systémech a Vandal si skutečně vedl skvěle.
Kladem jsou i menší nároky na výkon procesoru (až na požadavek při přepnutí modelu zesilovače), takže můžete mít najednou při míchačce zapnuto více instancí Vandala. Velkým nepřítelem softwarových simulací zesilovačů je šum. Šumí všechno analogové. Zatímco u lampového zesilovače je šum přirozený, u digitálního modelu to může být nepříjemné. Vandal si vede v tomto ohledu velmi dobře. Testoval jsem to kontrolně s řadou karet (RME, Tapco, Behringer aj.). U řady konkurentů byl šum u vyššího zkreslení až neúnosný, avšak Vandal se držel velmi dobře.
A také mušky na kráse
Mám drobné výhrady k ergonomii. O velikosti a umístění ladičky jsem se zmínil, vadí mi ale i nepoměr mezi velikostí krabiček, plochou pro zesilovač a omezeným prostorem pro rackové efekty. Díky tomu není místo na plné rackové moduly nad sebou – jsou zbytečně stísněné vedle sebe. Také nad krabičkami je trochu husto a díky tomu je ladička malinká. Každá část (společné funkce, krabičky, zesilovač, racky) má trochu jiný design a celek mi v tomto ohledu nepřijde příliš jednotný.
Tovární presety
Samozřejmě, že si majitel udělá svoje, ale v rámci instalace se mu nahraje i spousta presetů, a to i podle slavných skladeb. Tedy – zde to na mne působí trochu divně... Samozřejmě, že zvuky nejsou úplně shodné s originály, ale louskat si názvy typu „Smoking Under Water“ nebo „5 Hours past Midnight“ mne spíš vadilo, než abych ocenil humor výrobce. Zvukově jsou některé presety celkem zdařilé, ale řada z nich je vzdálena několik světelných let od originálu. Kdybych hodnotil pouze podle presetů, asi bych napsal horší hodnocení.
Tak jak toho Vandala (subjektivně) hodnotím...
Se softwarovými simulacemi zesilovačů a mikrofonů pracuji asi šestnáct let. Za tu dobu jsem vlastnil nebo testoval obrovskou plejádu všemožných produktů, od zdarma poskytovaných po velmi drahé, od jednoúčelových po skutečné laboratoře. Magix Vandal je cenově řazen někam do středu. Při psaní recenze mne kvalitativní hodnocení dost zdrželo: musel jsem si na zvuk trochu zvyknout. Myslím, že jsem udělal dobře, zvykl jsem si a Vandal se mi líbí. Má dobře zpracované simulace boxů i zesilovač hezky reagující na změny techniky hry, celkově v této branži velmi dobrý zvuk. Doporučuji Vandala alespoň zkusit. Krátká demo verze se dá prodloužit registrací emailu na měsíc a to je dost na to, aby si případný zájemce našel cestu k onomu osobitému vandalovskému zvuku, který se mi nakonec zalíbil. Vandal se mi zdá kvůli přepínání, menšímu množství efektů a ladičce, lepší pro nasazení ve studiu než na pódiu. Ve studiu může zastat dost práce při rozumné výši investice. Oproti svému divokému jménu je tento Vandal možná klidnější, než řada konkurentů, ale dostatečně kvalitní pro seriózní nasazení.
