Přestože to na první pohled nevypadá, kapsle v tomto mikrofonu zažila již leccos a lze jí připisovat snad největší zásluhy ze všech modelů portfolia britsko-čínské značky sE Electronics. Díky ní se totiž dostaly produkty nedávno ještě neznámého výrobce do popředí odborného zájmu. Byla to zejména rovnováha mezi zvukem a cenou, která zajistila mladé firmě několik prestižních ocenění pro mikrofony, v nichž byla vložka použita…
Prvním v řadě byl model kondenzátorového mikrofonu sE2200, který brzy přinesl firmě velký úspěch. Poté následovala drobná vylepšení elektroniky v mikrofonu a výsledkem byl inovovaný model s označením sE2200a, k němuž brzy přibyla i varianta s USB konektorem. Na Musikmesse 2009 byl představen další člen do rodiny 2200, a sice lampový mikrofon sE2200T. V čem je lampová verze lepší a je vlastně vůbec lepší? Na tyto otázky jsem se pokusil odpovědět během testu, při němž jsem měl ve studiu k dispozici oba mikrofony – původní „solid-state“ verzi sE2200a a nový lampový model sE2200T.
Konstrukce a vlastnosti
Na produktech značky sE Electronics se mi vždy líbilo, že i přes jejich nízkou cenu (vzhledem k jejich parametrům) a (nebojme se to říci) výrobu v Číně dostanete nový mikrofon vždy s kompletním příslušenstvím v podobě pevného a solidně vypadajícího stříbrného kufříku s polstrováním a odpruženým držákem. Tato tradice nebyla porušena a oba mikrofony dorazily v kufříku, i když jeden byl výrazně širší (bez externího zdroje napájení se lampa prostě neobejde).
Napájecí jednotka je ukryta v bytelném boxu s pevným kovovým šasi. Obsahuje vypínač, konektor pro připojení k síti, sedmipinový vstupní konektor pro připojení speciálního mikrofonního kabelu a výstup s běžným třípinovým XLR konektorem pro připojení k mixu nebo audio rozhraní. Napájecí kabel i sedmipinový mikrofonní kabel jsou součástí příslušenství. Vše působí solidním dojmem, i když provedení sedmipinového konektoru (samice) na napájecím boxu a na mikrofonu může budit rozpaky. Piny jsou totiž mnohem tenčí než u běžných XLR konektorů a jsou trochu náchylné k ohýbání. Na první pokus se mi nepodařilo připojit kabel k mikrofonu ani k napájecímu boxu – piny byly na konci nepatrně vychýlené ze svých pozic, a tak jsem je musel nejprve narovnat. Poté už šly připojit snadno a vše fungovalo na výbornou. Bylo by dobré dodat, že testovaný mikrofon nebyl v akci nasazen poprvé, takže jemnější provedení konektoru má již něco za sebou. Jedná se takéo studiový mikrofon, takže nepředpokládám, že by toto spojení bylo při práci ve studiu nějak zvlášť namáhané.
Oba mikrofony jsou zvenčí naprosto identické a nebýt štítků s označením modelu a odlišným konektorem na spodní straně jednoho z nich, nerozeznali byste je od sebe. Uvnitř to ovšem vypadá úplně jinak – mezi kapacitory, rezistory a dalšími součástkami se v porcelánovém úchytu vyskytuje duální trioda ECC83, nebo chcete-li lampa 12AX7 mající na svědomí celý ten poprask. Stejně jako je tomu u jeho předchůdců, mikrofon sE2200T má na těle pod mřížkou dva horizontální přepínače. Levý slouží k ovládání útlumového článku s polohami 0 dB (žádný útlum) a -10 dB, zatímco pravý aktivuje/deaktivuje hornopropustný frekvenční filtr pro lepší vypořádání se s nízkými frekvencemi, které mohou při některých aplikacích působit potíže. Směrová charakteristika je pevně dána mikrofonní vložkou a je kardioidní.
Zvuk a užití v praxi
Po připojení všech kabelů je třeba zapnout spínač napájení na kovové krabici zařízení.
Dioda poblíž vypínače, která slouží k indikaci stavu, začne blikat a po několika sekundách již svítí nepřerušovaně. Zařízení je v tuto chvíli připraveno k provozu a můžete začít nahrávat.
Vzhledem k tomu, že mikrofonní vložka v sE2200T je stejná jako u nelampového modelu, zvuk obou mikrofonů je velmi podobný. Rozhodně nečekejte žádné dramatické odlišnosti, inženýři z sE Electronics neměli v úmyslu použít elektronku takto prvoplánově. Jejím úkolem je pouze nepatrně obohatit snímaný zvuk o příjemné vyšší harmonické, vznikající velmi decentním nelineárním zkreslením. Takovéto přibarvení zvuku je patrné v oblasti středních kmitočtů, výšky zůstávají lampou téměř nedotčeny. To je dobře, protože střední pásmo je u nahrávání vokálu (ale i u mnoha nástrojů) klíčovou oblastí. Příliš patrné zabarvení výšek by mohlo mít za následek nepříjemně znějící sykavky, což u lidského hlasu (a u češtiny obzvlášť) obvykle není žádoucí. Při záznamu akustických nástrojů s vyšším zastoupením nízkých frekvencí získává zvuk kulatější basy, ale při zpěvu to téměř není poznat (snad jen při zpěvu zblízka, ale to už spíše vlivem proximity efektu). Zvuk mikrofonu je velmi příjemný a při dobrém sejmutí vokálu vás nenutí používat téměř vůbec korekce. Výšky přibližně mezi 10 a 15 kHz jsou zdůrazněny patrným zdvihem na citlivosti, což obvykle není na škodu a zejména u vokálů zní toto jemné zdůraznění přirozeně. Zvuk sE2200T není přehnaně kulatý, jak tomu bývá u mnoha jiných lampových mikrofonů, a zachovává si svou jiskrnost na výškách a mírné lampové zabarvení na středech. Při zvučení z menší vzdálenosti získává zvuk na konkrétnosti a hloubce na basech, ale proximity efekt se projevuje v přijatelných mezích. Citlivost mikrofonu je prakticky stejná jako u nelampového modelu, ekvivalentní úroveň šumu na vstupu (EIN) je podle údajů výrobce o 1 dB nižšší, naopak maximální úroveň akustického tlaku je 130 dB, což je o několik dB více než u FET modelu. Při srovnávacím testu jsem nahrával na audio rozhraní s lineárním předzesilovačem, u jehož obou použitých kanálů byly ovladače zisku ve shodné poloze. Digitalizovaný audio signál z obou mikrofonů byl dynamicky i frekvenčně téměř shodný, pochopitelně s nepatrnými fázovými rozdíly danými umístěním mikrofonů. Zvuk z lampového mikrofonu zněl většinou téměř stejně, snad jen s větší prezencí a razantnějšími středy. Když jsem se při míchání rozhodoval, který záznam použít, zkusil jsem oba a musím říci, že druhý z mikrofonu sE2200T sedl do mixu subjektivně o něco lépe a prosadil se v nahrávce bez nutnosti přidávání úrovně. Záleží ovšem na použití, vašem záměru a následných úpravách procesory. Rozhodně doporučuji k vyzkoušení obě varianty.
Mimochodem, když jsem porovnával zaznamenané audio stopy z obou mikrofonů vizuálně, na dvou místech jsem si všiml výrazné odlišnosti, která byla patrná na první pohled i bez přiblížení. Ve vokálním partu zpívaném zblízka (ze vzdálenosti cca 10 – 15 cm) bylo v signálu z nelampového modelu patrné zkreslení jedné z „pop“ slabik. Křivka signálu zde měla výrazně vyšší amplitudu a frekvence okolo 100 Hz byly mírně přebuzené. Podíval jsem se, jak si s problematickým místem poradil druhý mikrofon a hle – naprosto bez problému. Nechtěný pazvuk ve druhé stopě nebyl vůbec patrný, a to i přesto, že vzdálenost od rtů byla nachlup stejná (mikrofony jsem měl na stojanu nad sebou hlavami k sobě). Lampová charakteristika je zkrátka odolnější vůči zkreslení a má oproti lineární headroom několik dB navíc. Ne že by to byl rozhodující argument pro volbu lampového mikrofonu oproti běžnému solid-state, ale je příjemné vědět, že kdyby náhodou něco „trochu ulítlo“, nemusíte to hned nahrávat znovu… ale nespoléhejte na to.
Resumé
Od lampové verze úspěšného modelu jsem na začátku testu nečekal o moc víc než od běžné varianty. A vpodstatě jsem o moc víc nedostal, ale to málo za to právě možná stojí. A pokud se vám líbí zvuk sE2200a (nutno podotknout, že podle pozitivních recenzí a posbíraných cen se světu líbí), rozhodně stojí za to si mikrofon pro srovnání zapůjčit a přesvědčit se na vlastní uši. Pokud hledáte kulatý retro zvuk lampových mikrofonů, sE2200T není pro vás to pravé. Pokud však chcete docílit neutrálního a přesto příjemného zvuku s decentně zabarvenými středy, anebo jen přemýšlíte o univerzálním lampovém mikrofonu do studia za dobrou cenu, tento kousek by vás rozhodně mohl zaujmout.
