"…zdar Jiří, nechtěl bys na test zesilovač 4 x 250 W co má v sobě i crossover?" Ozval se jednoho dne hlas z telefonního sluchátka. Zapřemýšlel jsem…inu sice máme v našem zvukařském skladu drtivou převahu aktivních reproboxů, ale možná by se takhle dalo využít těch pár ladem ležících pasivů. Představa vševědoucího zesilovače, plnícího bez zaváhání všechna zvukařská přání se ukázala jako lákavá.
První dojem
O tom, že skutečnost je jiná jsem se přesvědčil ihned po rozbalení kartonové krabice, jež skrývala cca 16 kg těžký přístroj v 19" rackovém formátu o výšce 2 HU. Stačil letmý pohled na zadní stěnu, která místo dnes standardních výstupních konektorů typu Speakon, nebo alespoň Jack obsahovala osm šroubovacích svorek. Určitě zmíněný typ konektoru znáte... buď se může otvorem ve dříku šroubu protáhnout "banánek" anebo se odizoluje drát vedoucí k reproboxům zakroutí se a utáhne matkou. Ihned se mi v hlavě vybavila představa kouře linoucího se z pódia a "bedňáka" snažícího se skrýt před hněvem rozlíceného zvukaře v případě špatně provedeného zapojení. O tom, že tohle podle mne jinak již zastaralé řešení má u tohoto výrobku jistý smysl jsem se přesvědčil až později, když jsem našel odvahu vzít tento jinak jistě zajímavý výrobek "na kšeft". Nicméně ještě před tím, než se pustíme do samotného testu bude jistě vhodné zesilovač si představit.
Filozofie a možnosti
STA-1004 je velmi variabilní čtyřkanálový zesilovač o výkonu 4 x 250 W / 4 Ohm, nebo také 4 x 160 W / 8 Ohm, taktéž 2 x 500 W / 8 Ohm v můstkovém zapojení a nakonec ještě 2 x 250 W / 4 Ohm + 1 x 500 W / v režimu Tri-Mode. Jak vidno už jenom výkonová konfigurace nabízí velký výběr možností využití, ten je ovšem dále rozšířen o zabudovaný Crossover (dělící kmitočet nastavitelný v rozsahu 50 Hz – 2,5 kHz strmost 24 dB/oct), možnost řetězení kanálů do skupin a zabudovaný limiter. Výrobce v návodu udává celkem 7 příkladů zapojení:
- Individual operation, kdy každý kanál pracuje samostatně s nezávislým signálem na vstupu i výstupu, což je použitelné třeba pro napájení monitorových cest na větších akcích.
- Channel group, kdy všechny výstupy dostávají signál pouze z jednoho monofonního zdroje, což se dá využít např. při ozvučování mluveného slova ve větším nebo členitém prostoru
- Stereo parallel operation, pracuje podobně jako předchozí zapojení, ale se stereo signálem. Použít se dá třeba v případě, kdy má hudba hrát ve dvou oddělených místnostech a je nutné individuálně nastavit hlasitost pro každou z nich.
- Stereo bridge operation je běžné můstkové zapojení, jímž dosáhneme výkonu 2 x 500 W
- Mono bridge operation, opět zapojení v můstku, ale se společným zdrojem mono signálu
- Bi-Amping rozdělí vstupní stereo signál na dvě pásma v závislosti na frekvenci nastavené na vestavěném Crossoveru. Spodním pásmem můžeme napájet basové reproboxy a horním středovýškové satelity.
- Tri-Mode opět rozdělí vstupní signál na pásmo pro dva středovýškové satelity a ze vstupního stereosignálu "vyrobí" zvuk pro jeden centrální hlubokotónový Subwoofer.
Jak vidno, výrobce se snaží nabídnout spotřebiteli opravdu "all in one", nicméně se nedokázal zcela dokonale vyrovnat s uživatelsky přátelským ovládáním. Z čeho tak soudím? Vycházím z úvahy, že většina uživatelů svůj zesilovač umístí pravděpodobně někam do racku, což de facto znemožní využívat variabilitu jeho funkcí.
Proč? Na zadní straně se kromě čtyř linkových vstupů vždy v kombinaci symetrický XLR (Canon) s nesymetrickým TRS (jack 6,3 mm) a zmiňovaných "šroubovacích" výstupů nachází i kompletní sada sedmi titěrných ovládacích tlačítek, jimiž se přepínají jednotlivé módy, dále potenciometr jenž nastavuje dělící kmitočet Crossoveru a čtyři DIP switche, jimiž se spíná limiter pro jednotlivé kanály. Všechny ovládací prvky jsou opravdu velmi drobné a bez použití nástrojů (např. tužka, šroubovák) se přepínají obtížně i když je zesilovač samostatně mimo rack, v případě zabudování do racku a příslušného "zakabelování" se všechny ovladače stanou zcela nedostupnými.
Na přední straně se nachází potenciometry hlasitosti jednotlivých kanálů, síťový vypínač, dvě červené kontrolky přehřátí a dále 12 barevných LED, jež informují uživatele o tom, že 1) je příslušná větev v provozu (žlutá), 2) na vstupu příslušné větve se nachází signál (zelená) 3) že v dané větvi dochází k přebuzení, nebo omezení signálu limiterem, podle toho, zda je limiter zapojen, nebo není (červená). Zbytek čelní stěny vyplňuje větrací mřížka, za níž ševelí ventilátor, ženoucí vzduch přes žebroví vnitřních chladičů směrem k zadní stěně. Ovládací prvky na přední i zadní straně je možné zakrýt kovovou krytkou se dvěma šrouby.
Osobně výrobce podezřívám z toho, že vlastně ani nepočítá s tím, že byl přístroj využíván při nějakém náročném "touringu" o čemž svědčí použití měkkého a tenkého plechu na šasi přístroje a celkově nepříliš odolná konstrukce (např. potisk i barva se velmi snadno odřou). Pro úplnost přidám ještě technické údaje jimiž se výrobce "chlubí": Frekvenční rozsah: 20 Hz – 20 kHz +/- 0,5 dB, THD menší než 0,1 %, odstup signál – šum větší než 80 dB, přeslech mezi kanály menší než 60 dB. Jelikož nepatřím mezi vášnivé rýpaly, kteří by si každou desetinku ověřovali na osciloskopu, nezbývá než výrobci důvěřovat a spolehnout se na vlastní sluch a úsudek.
Jak to hraje?
Předem přiznám, že vzhledem k letnímu období a s tím souvisejícím častým open-air akcím kde by celkový výkon 1000 W byl nedostatečný jsem zesilovač na skutečný "kšeft" vzal pouze jednou a zbývající funkce prověřil jen ve zkušebně. Akce, jež měla tu čest býti ozvučena zesíkem Vševědem byl country večer se živou kapelou v menším klubu a použil jsem dnes tolik oblíbené zapojení Tri-Mode, tedy jeden subwoofer a dva satelity. Pro přehled doplním pár informací o použitých reproboxech: Satelity Peavey Impulse 200 (300 W RMS 4 Ohm 1x12" + 1x1" tlakový výškáč) a Subbas Peavey Messenger UL 118 S (800 W RMS 8 Ohm 1x18").
A jaký byl tedy zvuk? Ve středovýškové sekci příjemně čistý, dynamický, nezkreslený, srozumitelný a průzračný. Jednoduše řečeno bez vady, přesně takový, jaký od zesilovače požaduji. Hlasitost byla více než dostačující.
V basech už to není tak jednoznačné, jelikož v případě, že je dělící kmitočet crossoveru nastaven na frekvenci vyšší než cca 70-90 Hz dochází k výraznému "zabučení" či "zahuhlání zvuku". Boxy UL 118 to s jiným zesilovačem a crossoverem nedělají, vyhovuje jim normálně ponejvíce nastavení na cca 200 – 300 Hz a mají spíše konkrétní bas. Osobně tento problém připisuji nedostatečně dimenzovanému toroidnímu transformátoru s jen malou výkonovou rezervou. Tomu by ostatně odpovídala i hmotnost zesilovače, jež je ve srovnání např. s podobně výkonným Zeck PT 700 o více než 5 kg nižší. U reprodukované hudby a méně agresivních hudebních stylů (živá muzika) s dlouhým medovým basem jako je country, pop či jazz to asi nevadí, v rockové muzice a hlavně v metalu či HC by to mohlo dělat problémy.
Silnou stránkou tohoto zesilovače je limiter, který je lepší než u mnoha jiných značek. Podle poslechu bych řekl, že pracuje s nějakým typem charakteristiky "soft knee", protože v okamžiku jeho sepnutí nedojde k "přidušení" zvuku v rozletu jako o běžných limiterů, ale spíše k "nafouknutí" zvuku a jeho psychologickému zesílení. Navíc lze pozitivní změny ve zvuku zaznamenat daleko dříve, než v okamžiku, kdy dá červená LEDka najevo, že byl překročen práh limitace. Zvuk se na hranici sepnutí limiteru (při lehoučkém problikávání LED) změní v agresivní a průrazné kladivo, při kterém si budou jistě libovat mimo jiné i příznivci techna a dance. Rozhodně bych doporučoval zesilovač používat vždy se zapnutým limiterem. Podaří se tak umravnit neposedné špičky signálu, které jinak způsobují při stejném nastavení již slyšitelné zkreslení. Osobně bych si tento limiter troufnul nazvat spíše Maximizérem.
Při můstkovém zapojení se zvuk nijak nemění, což se samozřejmě dalo čekat, jen je potřeba pohlídat si zapojení kabelů a polaritu. Jak jsem již zmiňoval, tak právě způsob připojení reproduktorů je největší slabinou STA-1004 a vůbec bych se nedivil, kdyby díky jeho nepřehlednosti a komplikovanosti docházelo občas k přefázování stereosignálu, či k jiným neblahým jevům. Na druhou stranu je nutno přiznat, že vzhledem k variabilitě zapojení (můstkové zapojení, Tri-Mode atd.) je řešení se Speakony či Jacky velmi problematicky uskutečnitelné a tak výrobce volil zřejmě nejmenší možné zlo, jež ovšem paradoxně výhodu variability o něco snižuje. Ať tak či onak, doufám, že na řešení ještě výrobce zapracuje. Rovněž bych uvítal přesunutí ovládacích prvků na čelní stěnu přístroje a záměnu drobných tlačítek např. za otočné přepínače jimiž by se jednotlivé módy volily jistě pohodlněji. Pak by se tento zesilovač mohl stát opravdový pomocníkem pro každou situaci.
Myslím, že v tuto chvíli zbývá zodpovědět poslední otázku:
Komu je určen?
Pochybnosti o vhodnosti testovaného zařízení pro tvrdý a náročný koncertní "touring" jsem již nastínil, ale nezmínil jsem se o tom, k čemu vhodný je. Předpokládám, že skvělé uplatnění by mohl nalézt ve stálých instalacích v hudebních klubech, na menších diskotékách a v divadlech či konferenčních sálech. Všude tam, kde se "…natáhnou dráty, ve zdi se vyseká 19palcová díra, do ní se zasune zesilovač a na závěr se to celé ohodí fajnovou omítkou…". Jeho variabilitu by mohla ocenit každá firma, která dodává ozvučovací systémy pro výše uvedené instituce. Takové firmě by stačilo nakoupit "vagón" plný STA - 1004 a pak u zákazníků jen podle jejich potřeb navolit požadovanou konfiguraci. V této roli by mohl Zes Vševěd sloužit dobře a spolehlivě. Pro uplatnění u zvukařských firem jako je ta moje, jeho "jednoúčelová variabilita" zatím připomíná spíše Chytrou Horákyni než Vševědoucího důchodce a tak si ještě počkám, zda výrobce nepřijde s nějakou vylepšenou verzí.
