Čas od času se v různých končinách matičky Země objeví nespokojenec, který než aby si koupil produkt nějaké etablované firmy, raději se rozhodne vyrobit si ho sám a lépe. Není nikde spočítáno, kolika takovým „nadšencům“ se podaří vyrobit kvalitní produkt. Jisté je však jedno: jsou mezi námi a zpočátku je nijak nerozeznáte od nás normálních smrtelníků... Nejsou to placení vývojáři, ale často jen obyčejní kutilové obdaření okamžikem osvícení, během něhož – řečeno s nadsázkou – prostě jen správně „udeří hřebíček na hlavičku“.
Podobným „tvůrcem“ byl a je i polský hudebník a producent Igor Sobczyk. Ten během vybavování svého nahrávacího studia zkrátka usoudil, že špičkové studiové preampy jsou cenově nad rámec jeho možností. Zároveň se ale nehodlal smířit s nákupem méně kvalitních přístrojů. Rozhodl se tedy jít vlastní cestou, a sice cestou výroby vlastního vybavení. Svoji roli zde sehrála jistě i skutečnost, že Sobczyk je nejen hudebník, ale také elektroinženýr vystudovaný na polytechnice v Poznani. Od tohoto faktu bylo k realizaci již jen kousek. Pro své studio Igor zkonstruoval pod značkou IMBIR nejprve povětšinou elektronkové přístroje, kterých si ale brzy začali všímat další hudebníci a zvukaři a projevili o ně zájem. Z původního kutilství vznikla nakonec seriózní značka IGS vyrábějící vynikající přístroje, které nejen že jsou schopné konkurovat produktům zavedených světových značek, ale jsou též za dostupnou cenu. Dnes má firma IGS ve svém portfoliu necelé dvě desítky audio zařízení. Nalezneme zde jak kompresory, equalizery, tak směšovače či masteringové Vari-Mu kompresory (ostatně IGS TubeCore ME recenzoval kolega Oravský v MS 6/10). Některé mají polovodičovou konstrukci, jiné jsou čistě lampové či hybridní. V zájmu zachování maximální čistoty a plasticity zvuku Igor Sobczyk své přístroje osazuje pouze vysoce kvalitními součástkami od věhlasných firem. Využívá špičkové švédské transformátory Lundahl, či britské Sowtery. IGS používá pouze výběrové lampy nejvhodnější pro danou konstrukci – ať už jsou to ruské military, holandské Philips, nebo německé Telefunken).
DT-2 zblízka
Předmětem dnešního testu bude elektronkový dvoukanálový mikrofonní/nástrojový preamp s označením DT-2. Tento předzesilovač je 2U vysoký a je určen pro vysoce transparentní náběr audiomateriálu. Nechci Igora urazit, ale myslím si, že z designu čelního panelu je vzdáleně cítit duch amerických UAD. Elegantní celokovové matně černé provedení, chromové přepínače, kolébkové spínače a oranžově podsvícené VU metry - to vše mi přijde jako velice vkusná kompoziční citace Billyho Putnama. Knoby DT-2 však nejsou kulaté, ale mají podobu „kohoutích hlav“. Již na první pohled vypadá tento přístroj velice přesvědčivě a slibně.
Čelní desce dominují dva velké podsvícené VU metry. Zleva na přední desce se nachází dva jackové vstupy IN HiZ pro připojení hudebních nástrojů. Volbu mezi tímto vstupem nebo mikrofonním XLR vstupem na zadní straně přístroje provádí uživatel pomocí páčkového přepínače HiZ umístěného vždy vlevo v horní řadě obou preampových sekcí. Další přepínač označený symbolem +48V aktivuje phantomové napájení nutné při použití kondenzátorových mikrofonů. Následuje útlum -20dB, který se uplatní při natáčení nějakého hlasitého zdroje, jako jsou kytarové boxy, bicí nástroje nebo zblízka snímané žesťové nástroje. Posledním v horní řadě čtyř páčkových přepínačů je funkce pro obrácení fáze (PHASE). Spodní řadu pak tvoří dva potenciometry. Levý potenciometr je GAIN, disponuje krokovým chodem o šesti polohách a určuje úroveň vstupího signálu. Každý krok je v hodnotě 6dB. Pravý - OUTPUT (-60 dB/¬5dB) - je otočný a slouží k nastavení výstupní úrovně. Posledním ovládacím prvkem předního panelu je zcela vlevo umístěný páčkový spínač POWER. Nad ním je červená indikační LED. Zadní strana předzesilovače je účelně strohá, jak tomu u analogových zařízení většinou bývá. Nalezneme zde pouze dva XLR vstupy a výstupy, šachtu pro pojistku a napájecí PSU zdířku.
DT-2 zevnitř
Vnitřek odhaluje již na první pohled velmi pečlivě navrženou a uspořádanou elektroniku. Přístroj ukrývá čtyři elektronky, a sice ruské armádní lampy 6N1PEW a 6N2WE – tedy dvojité triody s oblibou používané v podobných typech zařízení. (Jako zajímavost bych rád uvedl, že o usměrnění zdroje se namísto tradičního polovodičového diodového můstku starají lampy - konkrétně vakuová dioda 6C5S.) Výrobce těchto lamp zaručuje až 10000 pracovních hodin se stálými parametry. Jako vstupní transformátory používá Igor Sobczyk špičková švédská trafa Lundahl LL1538., která se díky svým parametrům vyskytují v řadě vynikajících preampů světoznámých značek. Americké Edcory jsou pak použity jako trafa výstupní. Přístroj je napájen pomocí toroidního trafa, které je uzavřeno v kovovém pouzdře a tím je odděleno od ostatní elektroniky, takže nemůže docházet k rušení brumem ze síťového zdroje. Celá elektronika beze zbytku splňuje přísné předpisy EU. Přístroj má frekvenční rozsah 20 Hz až 20 kHz, maximální výstup je +29dBV, gain je 65 dB, HiZ impedance 1 MOhm a výstupní impedance 600 Ohmů...
Předzesilovač DT-2 v terénu
Každoročně uzavíráme s kolegou prázdniny třídenním natáčením mezinárodní přehlídky pěveckých sborů Bohemia Cantat v Liberci spojenou se čtyřdenním workshopem. Během této akce se představí jednotlivé pěvecké ateliéry pod vedením známých dirigentů z celé republiky a světa. Pokud by si někdo myslel, že jde pouze o nudnou vokální hudbu předminulého století, je na omylu. Sborová tvorba zaznamenala za poslední dobu velký posun dopředu. Aranžmá jsou moderní, s přítomností nástrojů. Vyvíjejí se též nové pěvecké techniky jako například alikvótní zpěv. Často se používá ve sborových skladbách beatbox či jiné prvky moderní hudby. Harmonicky se některé sbory orientují na exotickou či skandinávskou muziku. Vrcholem této přehlídky jsou tři galakoncerty, ze kterých pořizujeme audiozáznam v CD kvalitě. Každý z koncertů je v jiném prostředí. Při interpretaci chrámové hudby je kostel samozřejmostí. Celá tato akce na nás klade technicky poměrně vysoké nároky, a proto jsme uvítali dvoukanálový preamp IGS DT-2 jako výbornou posilu. Rozhodli jsme se ho využít pro snímání středového obrazu záznamu na pozici ORTF.
Instalace a zapojení DT-2 proběhla během pár vteřin. Po zapnutí je ale dobré chvíli počkat, až se lampy patřičně nažhaví a dosáhnou správné provozní teploty. Výrobce jako minimum doporučuje 5 minut a optimální dobu 20 minut. Nastavení obou hlavních ovladačů jsme ustálili během zvukové zkoušky na hodnotě 20 na vstupním zisku a 0 na výstupu.
Protože jsou součástky v přístroji přísně párovány, je výsledný signál z obou kanálů identický (u některých laciných dvoukanálů tomu tak bohužel není). Po zbytek koncertu jsme si přístroje už nevšímali, a tak to má být. Když jsem s několikadenním odstupem poslouchal záznam nabraný přes DT-2, slyšel jsem pevný, zvukově plný a transparentní náběr. Ani známka po nějaké placatosti či nekonkrétnosti, jak tomu bývá u pseudopreampů nebo při náběru přímo do převodníku. Opět jsem si uvědomil, že mít dobrý preamp je polovinou úspěchu. Škoda přeškoda, že si to stejně uvědomují i výrobci a mnohdy nevědí, co by za své výrobky chtěli. To však není případ naší DT-2. Cena sice není úplně lidová, ale zase zdaleka není ani astronomická. Pokud zamýšlíte koupit třeba dva UAD 610, které jsou na tom vybavením v podstatě stejně, dáte za ně dohromady skoro o sedm tisíc více.
Mluvené slovo
Co by to bylo za test preampu, kdybych nevyzkoušel natáčení mluveného slova. Natočil jsem tři krátké úryvky textu z našeho časopisu. Na první náběr jsem použil testovaný IGS DT-2, na druhý pak již výše zmiňované a v zásadě srovnatelné UAD 610 Solo. Třetí náběr byl pro porovnání nahrán bez preampu přímo do převodníku. U všech náběrů jsem dodržel stejnou vzdálenost od mikrofonu (kvůli posouzení proximity efektu) a stejnou vstupní úroveň signálu. Vše bylo točeno bez použití korekcí a bez komprimace. Po natočení jsem všechny tři ukázky porovnával jak na sluchátkách Beyerdynamic DT990, tak na monitorech Genelec a Alesis One. Náběr přes náš testovaný preamp měl krásnou vzdušnost a byl frekvenčně vyrovnaný, skoro jako by ani nebyl lampový. Přesto však nezněl prázdně. UADéčko vyprodukovalo zvuk s o maličko větším podílem basů. Hlas zněl dunivěji vlivem proximity efektu. Nahrávka bez preampu byla frekvenčně posazená jinam, než obě předešlé, a chyběla jí ona plnost a dynamika. Působila sevřeným dojmem.
Vychází mi z toho, že DT-2 je, ač se to konstrukčně na první pohled nezdá, velmi univerzálním zařízením schopným točit právě nejen rock, ale obstojí i při záznamu v terénu, aniž by zvuk nějak příliš zakulacovala nebo přebarvovala.
A co takhle mastering?
Kdosi vám přinese do studia mix jednoduše nahrané hudby a vy víte již na první poslech, že to netočil přes statisícové zařízení. Chce udělat mastering, od kterého očekává, že jeho nahrávku oživí. Zde může skvěle přijít k duhu náš preamp. Právě to jsem vyzkoušel na vybraném a dobře čitelném audiu. U analogových masterů v našem studiu postupujeme stejně. Chtěl jsem vidět, zda přístroj dokáže mix někam posunout pouhým průchodem skrz něj. Zrovna jsem mým dvěma spoluhráčkám natočil demo jejich nového nápadu na skladbu pouze s akustickou kytarou a jedním zpěvem. Točil jsem rovnou do počítače. Vyexportovaný mix jsem prohnal přes DT-2 a na druhé straně znovu nahrál. Výsledek byl velmi dobře slyšitelný. Celá nahrávka se jakoby projasnila a stala se pevnější a vyrovnanější. Zvuk průchodem přes lampovou elektroniku získal úplně nový rozměr. Když jsem si pak prohlížel stránky výrobce, strašně jsem Igorovi Sobczykovi záviděl právě ono zvukoinženýrství. Prostě ráno vstane, navrhne a vyrobí si alternativu pasivního Pulteca nebo nějaký Vari-Mu kompresor. Proč to k čertu taky neumím?
