A tak jsem se já, kytarový purista a zastánce jednoduchého stylu kytara-kabel-aparát, čili stylu „co rukama neuhraješ, to chorusem neokecáš“, přerozhodl k výhledovému pořízení „něčeho jako delaye“. Samozřejmě to měl být teplý analog v řádu jen několika set milisekund, žádné digi osmi a vícesekundové ozvěny, prostě něco jen tak zlehoučka. Jak říká jeden zkušený zvukař: „330 (myšleno msec) se hodí skoro na všechno.“
A zrovna v tomto rozpoložení jsem dostal z redakce nabídku k otestování delaye, ale ne jen tak nějakého – nabídli mi otestovat Dual Tap Delay. Mám nějaké zkušenosti s různými multiefekty od Yamahy přes Zoom, Boss, Vox a Digitech až k Rocktronu, nastavování parametrů v modulačních sekcích je řádově podobné a po nějaké době se dá pochopit to, jaký parametr co způsobí. Je fakt, že podlahové efekty jsou v ovládání o něco jednodušší, ale přesto tak nějak dopředu tušíte, co a jak, takže jsem byl docela zvědavý, cože mi to tak zajímavého má vlastně přijít.
Anglický písničkář Matt Redman považuje tento „dvojitý“ efekt za základ svého „worship“ zvuku, který mu pomáhá vytvářet potřebné krásné snové prostory, plochy a barvy k meditacím a soustředění. Stylu práce tohoto frontmana z Hillsong si vážím, a protože efekty Visual Sound jsou obecně velice chváleny, moc jsem se na testování těšil.
Delay jsem rozbalil, po krátkém zkoumání instinktivně zapojil a následně jsem zjistil, že není delay jako delay, a že asi přece jen budu muset vyhledat nějaký manuál. Čekal jsem knížečku, ale našel jen spartánský dvojlist, kde je v první větě napsáno, že variací nastavení k experimentování je nekonečně mnoho, a že jak brzy zjistím, není špatných nastavení na tomto pedálu. No paráda! Naštěstí jsou tu čtyři inspirativní příklady nastavení pro představu možností, a díky tomu se přece jen začínám orientovat poměrně rychle.
Dual Tap Delay totiž není jen prostý delay, jsou to dva nezávislé delaye – řazené paralelně, vedle sebe. Je to takové „bi-turbo“, a tak exponenciálně narůstají možnosti. Na druhé straně to u Visual Sound nepřehánějí s nekonečností možností nastavení, a po několika dnech opravdu zjišťuji, že skoro všechno, co se dá nastavit, se dá také použít, nejsou tu žádné zvuky jen tak „pro efekt“. A tak také postupně chápu, že psát nějaký manuál ve formě brožury je zbytečné – Visual prostě ukáže pár dobře fungujících a inspirativních nastavení, a ostatní postupně pochopíte a uchopíte sami, stačí popřemýšlet. Je to takový nový svěží přístup, navrhnout efekt tak, abyste manuál nepotřebovali.
Takže k popisu a vysvětlení – Dual Tap je dvojitý hybridní analog/digital delay se separátními, na sobě nezávisle pracujícími efekty. Můžete s nimi pracovat samostatně nebo v symbióze, a synchronizujete je spínačem Tap Tempo. Oba kanály jsou identické, jeden má navíc kontrolku Modulation a umožňuje tak přidat jemný chorusový efekt do delayovaného signálu. Maximální zpoždění je 1 sec v každém kanále. Tedy 1+1= stále 1.
Efekt je usazen v bytelném kovovém šasi 23 x 13 cm, kónické výšky cca 4 cm a rozhodně vám nebude po pódiu klouzat, protože je pěkně těžký. V horní části je 9 ovladačů ve stylu Fender Jazz Bass, chodí hladce, ale občas při nastavování zavadíte o sousední.
Každý z kanálů má dále modrou diodu indikující aktivaci, nikoliv však tempo (což je trochu škoda). Dioda svítí velmi intenzivně, dost špatně je pak vidět na popisky, čili chce to s delayem pracovat a dostat ovládání do paměti. Ale proto si věci kupujeme, abychom je používali. Dále je tu posuvný přepínač volby mezi režimem manuálního ovládání delaye ovladačem Manual Dealy Time a mezi režimem Tap. Vedle přepínače se nachází hlava křížového šroubu a vedle ní pak malý otočný ovladač (stejné velikosti) Tone – pro odkrojení výšek z opakovaného signálu; při vytočení naplno se nic neodkra- juje a tóny se „echují“ beze změny. Toto je docela užitečná věc pro eliminaci nechtěné kumulace napískávání nebo oscilace. Footswitche jsou velké, necvakací (je to jako kdybyste stlačovali vzduch) s velkým logem „V“. Slouží pro ovládání tap tempa a zapnutí/vypnutí každého z kanálů. Horní panel je proveden celkově tak trochu ve stylu 80. let, popisky jsou jako z Propisotu, tenké, a doufám, že svrchní zalakování je trvanlivé, jinak bude za chvíli po popiscích. Na mechanickém provedení by měli u Visual Sound trochu zapracovat, není to moc trendy vzhled, jedině snad, že je to takový retro-záměr. A možná jsem zbytečně hnidopich, protože důležitější je charakter, než oblečení – i když nás současná doba svými „outfitotrendyžvásty“ přesvědčuje o opaku.
Vstupy jsou dva – jeden pro kytaru, druhý pro externí spínač ovládající Tap. Výstupy jsou tu také dva – jeden mono, druhý můžete využít jako zdroj signálu do dalšího zesilovače. Vnitřním spínačem (uvnitř šasi) volíte, zda bude výstup „wet“ nebo „dry“, tedy s efektem či bez něj. Sečteno – žádné dubling stereo, žádné ping ani pong, pre-delaye, boosty, postreverby a podobně, jen jednoduše a přímo k cíli: chcete delay, otočte dvěma, třemi knoflíky a máte ho. Ovladače vlastního delaye jsou vlastně jen 3 – Effect Level nastavuje hlasitost opakovaček, Repeats množství opakovaček, Manual Delay Time pak nastavuje čas. Čtvrtý ovladač je 4krokový Time Div (rozdělovač) s možnostmi podrozdělení času do čtvrtek, osminek, shuffle a osminové trioly, přičemž čtvrťová je brána jako výchozí pro výpočet dělení (jinak řečeno, našlápnu-li tempo 100 a mám navolenou osminu, bude opakovačka dvakrát rychlejší…). U kanálu 2 je navíc další ovladač pro modulaci, tedy přidání chorusu do opakovaček, jak jsem již psal.
K samotnému ovládání snad už jen poznámka, že jsem-li v režimu Tap a změním Time Div, musím Tapem našlápnout tempo znovu, což je pro analog docela logické. Efekt má ještě vnitřní spínače, které jsou přístupné po odšroubkování spodního krytu. Jeden je pro volbu Effect-Buffer, což je pouze možnost pro kanál 2 navolení Dry výstupu (čili efekt pracuje normálně, simultánně máme dva delaye, ale můžeme z výstupu 2 odebrat nezefektovaný signál pro další zpracování). Druhý přepínač slouží pro Trailing, což umožňuje pokračování efektu i po jeho vypnutí v kanále, tedy aktivujeme nebo deaktivujeme, zde byl trailing aktivován.
K samotnému zvuku
No… snad jen, že po 15 letech poslouchání digitálních delayů jsem totálně propadl zvuku analogu. To úvodem. Hybridní technologie analog/digital je tu zvolena tak, že o delay a time division se stará zakázkově programovaný digitální obvod, všechny ostatní ovladače včetně tvarování tónu (chorus apod) jsou analogové. Je to dražší a obtížnější řešení, než obvody osadit dalším „švábem“, jenomže na zvuku je to pořádně poznat. Ta jemná nevtíravost, to, jak se efekt nenásilně spojí s vaší hrou, to je těžko k popisování. Hrajete, a ten (do)zvuk je tam tak nějak přirozeně, integrální součástí, jako by tam byl odjakživa. A teď, když se po cca 2 týdnech naučíte efekt nejen nastavit, ale i cíleně využít – například na jednom kanále dáte čtvrtky, na druhém tečkovanou, a teď to spustíte jedno po druhém po libosti paralelně nebo separátně – to je prostě úúúúúžasné. Chorus do opakovaček je také poměrně ojedinělá vlastnost, kterou v mnoha přístrojích nenajdete. Je to hodně příjemné „ošlehačkování“, takový lehce „enhancerovaný“ zvuk, který stále ctí váš původní tón, a potom ho krásně namaže smetanou. Samozřejmě všeho s mírou, ideální barvy pro chorusované repeaty jsou tak kolem druhé čtvrtiny rozsahu, od druhé třetiny je to už hodně bohaté.
Vrstvení delaye a spojení v řetězec je tak přirozeně znějící právě proto, že oba delaye pracují paralelně, že nedochází k opakovanému efektování něčeho, co už efektované jednou bylo. Mám doma jeden starší digitál s FourTapDelay, a po delším nastavování a hraní si s intenzitami opakování a posouvání repeatů jsem dosáhl podobného zvuku, jako z Dual Delaye. Ovšem v Dualu to máte nastavené skoro hned a nejste omezeni jen 4násobným opakováním, ale díky Time Div máme variací několik. Obrovskou devizou Dualu je, že veškerá nastavení ve vrstvení jsou rytmická, podřízena tempu, takže to vaši hru zvýrazní a nastavení maximálně usnadní.
Je fakt, že jsem dlouho, dlouho zkoušel přijít na možnosti paralelního delayování tak, aby to k něčemu bylo. Ale jakmile na to přijdete, a příklad „Edgy Dual Delay“ nastavení z návodu vám mnoho napoví, pak se od krabičky nehnete. To chytré navrstvení, kdy na jeden delay ve stejném tempu přihodíte další repeaty třeba jen v liché, to je neskutečné. Tak jako například The Edge v Pride (i když si nejsem jist, že tam byl Dual Delay, ale ten zvuk to je), nebo to, co předvádí Phil Keaggy s akustickou kytarou a Dual Delayem, to jsou zážitky, které byste si neměli nechat ujít. Tento delay rozhodně nenechejte jen tak ležet a vyzkoušejte ho, garantuji skvělý zážitek!
