Přiznám se, že jsem Honzovi Militkému vždycky tak trochu záviděl jeho Artisana, jak si tak v pohodě na něj brnká a jak mu kytara ladí k pleti, jak se říká. Pak nějak Artisany zmizely a zůstaly tu ty zvláštní akusticko-elektrické tvary, tak nějak, řekněme si upřímně, nerockové. Tím pro mě Godin jako výrobce trochu ustoupil z pozornosti. Ale věci se mění - a zdá se, že k lepšímu.
No a po dlouhé pauze od uvedení modelu Artisan je tu konečně opět double cutaway tělo (jak říká moje žena - „to je to škaredé rohaté"). Ale rockové. A tělem začneme, neboť právě tady se odehrává to zásadní.
Tělo je vyrobeno kompozitně - centrální blok těla je ze stříbrnolistého javoru, do kterého jsou vsazena křídla obou krajních částí z topolu. Toto spojení je poměrně netradiční a zdá se, že zvukově velmi zajímavé. Stříbrnolistý javor je, dle vyjádření výrobce, hustotou, hmotností a pevnostními vlastnostmi podobný mahagonu. Stále je to však javor, takže vedle plného sametového tónu můžeme čekat znělost a středovýškové ostřejší zabarvení. Spojení s topolem je, myslím, šťastné, neboť topol je hodně hlasité, spektrálně vyvážené dřevo, zvukově syté, plné, rovné a bohaté na středech, s dostatečných podílem basů na jedné a výšek na druhé straně, s převahou „kovových" barev. Je mimo jiné použito na Kramerech, což jsou zvukově nadupané kytary do tvrdších stylů. Javor tomuto spojení dává velkou míru kultivovanosti a celkově posunuje rovné a vyvážené naladění topolu do vyšších středních frekvencí.
Krk je vyroben velmi precizně, i s hlavicí z jediného kusu javoru. Je poměrně plochý a zároveň nijak extrémně tenký, přesně tak, aby většině rukou poskytoval rychlou hru a snadný pohyb. Dá se říct, že krk při hraní vnímáte jako něco naprosto přirozeného a okamžitě si na něj zvyknete. Tomu také pomáhá perfektní povrchová úprava - sametový transparentní matový lak, po kterém palec levé ruky krásně klouže a nezadrhává se. Na spojení krku s tělem si dal výrobce velmi záležet, ostatně je to nejcitlivější místo na kytarách s typem šroubovaného spoje. A aby se získal ten největší možný potenciál z kombinace dřevin obou javorů a topolu, je vlastní spoj krku s tělem proveden stylem dřevo na dřevo, bez mezer, nerovností, lepidel, tmelů a jiných uspávačů zvuku. Je jasné, že takový spoj je háklivý na přesné provedení, ovšem odmění se věrným přenosem rezonancí a celkovou synergií. Mnohem více tak sami nástroj živě „cítíte" v rukou a vnímáte jeho vlastní vibrace a vliv na zvuk a tvorbu tónu. Dokonalost spoje krk-tělo potvrzuje i minimální výskyt interferencí na strunách h a g. Patka krku a přechod na blok těla jsou navrženy čistě a ergonomicky - není to spoj dvou nesourodých bloků dřeva, ale zkosení a vlastní zakřivení včetně poměrně hlubokého vybrání v těle umožní velmi pohodlně hru v nejvyšších polohách (což já osobně vnímám vždy velmi přísně, jelikož nejsem kytarista-tříprsťák a potřebuji se vždycky dostat do XXII.polohy s celou dlaní; takové to vysouvání ruky třeba na Gibsonech mi tedy moc nevyhovuje). Navíc moc rád hraji rychle a přes všechny struny právě v těch vysokých pozicích - ty barvy zvuku jsou nenahraditelné a ty ostré výšky se vždycky spolehlivě proříznou ven z celé kapely. Ne na všech kytarách se dá takto hrát - ať po konstrukční nebo zvukové stránce. Zatím u mě v tomto ohledu jasně vede Carvin a zdá se, že Godin by rád šlapal na paty.
Krk je perfektně rovný, tedy přesněji - perfektně zakřivený tou správnou křivostí, která umožňuje pohodlnou a intonačně kvalitní hru. Jako celek je u tohoto modelu krk doplněn i o hmatník z palisandru a nevím, jestli je to i tím palisandrem nebo ne, ale při hraní na sucho je reakce kytary obdobná celomahagonovým modelům, kde hraje hodně i krk a zvuk vychází rovnoměrně jak z těla, tak z krku. U většiny kytar s javorovým krkem tento jev nezaznamenávám a hravá více tělo.
Pražce osazené na hmatníku jsou typu jumbo medium, jsou pěkně začištěny a jejich vsazení je pečlivé po celém rozsahu hmatníku. K pohodlnosti hry hodně přispívá i to, že krk není vysazen příliš nad rovinu těla, výškově přesahuje pouze tloušťkou hmatníku a tak i celková vzdálenost strun nad tělem je malá a to je pro hardrockové kytaristy požehnáním.
Hlavice má elegantní tvar, který je variací na fenderovské téma. Je osazena spolehlivě chodící ladicí mechanikou Godin a je, stejně jako kytary typu Fender, v jedné rovině s krkem, tedy žádné, ani minimální, zkosení. Proto jsou tu i osazeny srážeče strun, které jsou konstrukčně zajímavé tím, že se dotýkají struny jen bodově a minimalizují tak třecí plochy za nultým pražcem. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby hlavice malé zkosení měla a zprůzračnil by se tak zvuk basových strun, a kdyby tak ladicí strojky byly zamykací... ale pojďme dále. Nejvíce asi na hlavici kytary překvapí nápis informující o tom, že nástroj je sestaven v USA z ručně vyrobených dílů z Kanady, tedy od Godinů. No - zajímavá forma globalizace, což?
Snímače
Menzura nástroje je opět klasická pro superstratové kytary, tedy 648 mm, což dovoluje ideální rozestup snímačů pro zajištění odlišných barev zvuku při snímání. Snímače jsou opět vlastní s označením GHN pro humbucker u krku, GHB u kobylky a GS logicky pro singl. Snímače mě celkově překvapily svojí sladěností a vyvážeností. Tak například signál ze singlu není nijak slabý a při vzájemném přepínání nenastane žádný citelný úbytek hlasitosti, pouze šťavnatosti, což se dá očekávat vzhledem ke konstrukci, ovšem Godin tu předvádí tak trochu kouzla se snímáním zvuku. Snímač u krku je krásně kulatý a dostatečně čitelný i na basech, má dostatek sametových středů a není zahlcený ani u akordů, snímač u kobylky je přiměřeně ostrý, plný správné porce rockové šťávy a s přebytkem vyšších středů, které dovolí jednotlivým tónům se v sólech dostat ven. Je hodně podobný snímači SH4 od Duncanů, jen trochu slabší, což ale není až tak na závadu. O to víc překvapí, že mezipolohy se singlem i singl samotný neztrácí na hlasitosti, jen ubydou vyšší středy a zvýší se mírně brum. Samotné mezipolohy jsou citelně z jiného zvukového spektra, dostatečně rozdílné, ale nečekejte až tak silné „sklo" jako na Fenderech, což možná ani není účelné, neboť v celkovém pohledu mi kytara připadá mnohem více hardrocková s možností výletů do hájemství kvalitních čistých zvuků.
Hardware
Použitá kobylka je ve stylu jednozvratné vibromechaniky a je dostatečně kvalitně vyrobená. Samotné kameny i části ladicí mechaniky jsou v povrchové úpravě eloxu, ostatní části chromované, takže to nějaký pátek vydrží odolávat agresivnímu potu. Tremolo není určené pro hrubé zacházení jako Floydy, velmi záhy se ozvou obávané zvuky smyku strun v uložení, takže pokud vibrátujete, tak oscilujte jen jemně. To je to, co mě na tomto nástroji mrzí, že není koncipován jako kytara s pevnou kobylkou. Stejně se na tremolu ztrácí spousta energie a přicházíme o kousek sustainu a zvukového spektra. Situace se trochu zlepšila, když jsem utáhl pružiny na maximum, další dvě tam přidal a zapříčil patu tremola, kde se protahují struny, mým oblíbeným kouskem kotvicího javorového antitremološpalíku. Mírně vzrostla hlasitost kytary na středech a vyrovnal se sustain z nejvyšších poloh. Doporučuji!
Co mi trochu znepříjemňovalo život, byl chrastící volume knoflík, a občas, tak na úrovni volume 8, tedy když se trochu stáhla hlasitost, tedy nejčastější pohyb volume knoflíku, aspoň když hraji já - tak občas bylo ticho, vypadl signál; já vím že je to drobnost, prach, nečistota, běžná věc atd. atd. Na druhou stranu perfektně chodil pětipolohový přepínač, asi tím, že je dvojitý. Zacházívám s nimi hrubě, ono to ani jinak nejde, když se přepíná mezi krkem a kobylkou v jedné šestnáctině pikosekundy, a přepínač nikdy nezaváhal. Super, na této drobnosti často krachují i věhlasné značky. Tónová clona fungovala asi logaritmicky, tedy chvilku nic a pak prudší korekce, ale jinak vše v pořádku a do kulatých tlustých tónů krkového snímače dodávala tu správnou jazzově-bluesovou zádumčivost.
Skvělé bylo, že celkové nastavení kytary ve stylu zapoj a hraj jsem shledal i tu, takže žádné drastické dolaďování oktáv ani práce s výškou snímačů a podobně.
Zvukové dojmy kytaristovy
Tak vždycky první, co mě zajímá je, jak dobře se na nástroji dají hrát umělé flažolety a jak chytá alikvóty. Nevím proč to tak je, ale cosi mi podvědomě říká, že když je tohle v pořádku, tak i ostatní věci budou v pořádku; jako by tohle byl pro mě jakýsi základ. Takže hlásím - vše v pořádku. Hlasitost nástroje ani snímačů není podle mého to úplně hlavní. Jak jsem již zmiňoval, kytara je zvukově velmi vyvážená, a to jak bez zapojení, na sucho, tak i po oživení při zapojení do zesilovače. Není ani příliš zabasovaná, ani příliš uječená či skřípavá, Godinům se podařilo spojení onoho stříbrného javoru s topolem velmi dobře a dali tónu výborný základ. Snímače dělají přesně to co má správný snímač na správné kytaře udělat: zesílí její vlastní tón. Snímače nemění charakter dřeva, spíše se mi v určitých momentech čistého zvuku zdálo, že dřevěný charakter zvuku ještě umocňují. Zvláště mezipolohy byly velmi inspirující. Samozřejmě nečekám zázraky a nekončící sustain, ovšem jsem překvapen, kolik toho všeho lze za tuto cenu dostat a ještě mít i značku, která není bez věhlasu a trvalé kvalitativní tradice. Tolik twangový jako Tele či skleněný jako Strat není, ale to ani není účelem; je to Godin tak proč by měl znít jako něco jiného (jen se to snažím přiblížit zavedeným standartům. Dnes by se možná zavedené zvukové standarty Fendera, PRS a Gibsona měly rozšířit o standart Godin. Ostatně Godin svůj standart jasně vymezuje právě skladbou použitých dřevin).
Pokoušel jsem se snižovat dohmat za cenu ztráty rozkmitu strun, ale vrátil jsem se zpět k původně nastavené výšce, neboť bych se trvale ochuzoval o vysokou kvalitu tónu za cenu mírnější pohodlnosti při arpeggiích a to opravdu nestojí za to. Velmi pohodlně se hrálo vše, na co lze u rockové kytary pomyslet, jen řadím tuto kytaru hardwarově mezi „měkké"; při hrubším zacházení a po práci s hýbáním krkem samozřejmě rozlaďování, není divu, proto bych tu tak rád viděl zámky u ladicích mechanik, ale to bychom se asi dostali jinam. Nebo lépe namotat struny. Radius i tloušťka krku podmiňují rychlou hru a zároveň je na krku dost dřeva na to, aby se nekrátil přirozený sustain. Nástroj zároveň sedí vyváženě na řemenu a dobře padne do ruky i na tělo. Je poměrně lehký díky topolu, a zaručeně rockový. Dřevo i snímače dovolují hrát umělé flažolety kdykoliv a jednotlivé tóny často přirozeně přecházejí do feedbacku a zaznívají tolik žádané alikvoty.
Jako ideální se mi jeví tato kytara do sestav s jedním kytaristou nebo pro rockové bandy ve třech; svojí poměrně obsáhlou barevnou bohatostí je, podobně jako Washburn N2, háklivá na soužití s kdejakou jinou konkurentkou - její vlastnosti plně vyzní spíše samostatně.
Je potřeba počítat s tím, že chcete-li získat opravdu maximum, ale opravdu maximum, a máte-li lampový aparát, potom uvažujte i o nějakém drobném driveru, něco jako Nitro od Rocktrona nebo Tubescreamer a podobně. Stačí malinko - a Godin a celé jeho krásně sladěné dřevo se rozsvítí několikanásobně. V této poloze potom daleko předčí mnohem dražší a věhlasnější nástroje jako nic. A myslím, že tohle už stojí za úvahu, nemyslíte? Raději myslete... a dobře, dobře hrajte.
