Před necelými dvěma roky (MS 6/03) vyšel na tomto místě článek o baskytaře Warwick RockBass Corvette 5, jednoho z prvních modelů řady RockBass vyráběných v nové továrně v Číně. Korveta tehdy nadchla prvotřídním zpracováním, kvalitními komponentami, vynikajícím zvukem i velmi příznivou cenou. V loňském roce obohatil řadu RockBass model Vampýr s poněkud překvapujícím designem. Nabídka vyzkoušet jeho čtyřstrunnou verzi v revivalové metalové kapele se nedala odmítnout. Výsledkem je tento příspěvek.
Design
Asi bych měl na úvod předeslat, že doma si už téměř zvykli, že občas musí překračovat nějakou krabici či futrál, které zase po čase zmizí. Někdy se to neobešlo bez kritických či mírně ironických průpovídek, vůči nimž jsou ale nadšenci našeho typu naštěstí od přirození imunní.
Když jsem ovšem těsně před vánočními svátky otevřel papírový obal typického lichoběžníkového tvaru a vydoloval z něj tuhle antracitovou gilotinu, celá rodinka se seběhla a všichni bez výjimky se shodli, že by ji brali, tu že ano, ta se jim líbí, tu mi schvalují. Pochvalné mručení se pak opakovalo i ve zkušebně, zvláště bubeníkovi se zamlouvala...
Zkrátka, design připadá atraktivní nejen laikům, ale i muzikantům, což je velké plus. Inspiraci pro nezvyklé proporce a křivky baskytary konstruktéři od Warwicků našli asi na nějaké starobylé gotické sekyře nebo snad halapartně?
Konstrukce, seřízení atd.
Vampýr se dodává v jediném barevném provedení, což v tomto případě vůbec nevadí. Kontrastní kombinace chromovaného hardware a černě lesklého lakovaného trupu působí exkluzivně. Navíc, ostře tvarované tělo je na horním a dolním „lubu" (pokud se vůbec dá u plné desky mluvit o lubech) opatřeno vykrojením připomínajícím housle. Tím Vampýr vzdáleně připomíná lubový Hofner Violine Bass, to jest model proslavený Paulem McCartneyem (vždy, když si ho připomenu, se pozastavím nad tím, jak tak dobrý baskytarista mohl v éře Precisionů a Jazz Bassů hrát na takový „podivný" nástroj?)
Z trupu provokativně vybíhá dlouhý špičatý horní „roh", takže díky tomu musela být závěsná rolna pro řemen umístěna nestandardně naspodu těla. Naštěstí tohle zavěšení popruhu přispívá k lepší stabilitě nástroje při hře. Přináší to však malou nevýhodu. Baskytara položená na zcela rovnou tvrdou plochu, např. stůl při seřizování, se totiž o tento ocelový kroužek opře a lze jím mj. při neopatrné manipulaci desku stolu poškodit.
Vrchní i spodní strany korpusu jsou v příslušném místě dokonale ergonomicky sraženy či vykrojeny, což má maximálně zlepšit komfort při hře. Proč ne, zase to má jeden háček, který se objeví v okamžiku, kdy potřebujete ustavit basu do obvyklé pozice na břiše. Pokud zavěsíte basu trochu výše tak, že loket pravačky ohnete téměř do pravého úhlu (jak jsou zvyklí jazzmani), problém asi nepocítíte a vaše předloktí najde oporu v očekávaném místě. Jestliže ale spustíte basičku co nejníže, abyste uvolnili pravou ruku (jak hrávají rockeři), kýžené opěry se jaksi nedostává, ledaže byste hráli stále těsně u kobylky. V potřebném místě se vás směje stylový houslový výřez... Ach jo, zase ten zpropadený Leo! Takže u Vampýra něco za něco. No nevím, tváří se to výhružně jako zlobivá metla a teď tohle! Na jazzové držení to moc nevypadá...
Dvouoktávový javorový krk s menzurou 34" (864 mm) je k tělu upevněn čtyřmi dokonale zapuštěnými šrouby. Povšimněte si plynulého napojení hmatníku na horní partii těla, prostě nádhera. Těsnost, s jakou je spoj proveden, je udivující, výřez je vyfrézován snad s tolerancí setin milimetru.
Podobně čistě je vyfrézován výřez pro aktivní elektroniku. Po demontáži pěti šroubků a sejmutí krycí destičky se objeví čtyři poťáky a modul aktivní elektroniky dvoupásmového ekvalizéru napájené jednou 9 V baterií. S typickou německou (vlastně čínskou) důkladností je do těla zapuštěn robustní výstupní jack. Není to obyčejný konektor na ohnutém plíšku, ale pořádný 5 cm dlouhý macek.
Zajímavá je konstrukce javorového krku. Je složen ze tří průběžných částí spojených až k hlavici, takže obvyklý lepený spoj samostatně vyfrézované hlavice a krku nenajdete. To znamená, že pevnost a pružnost tohoto krku bude proti konvenčním provedením lepší. Potřebné šířky hlavice je dosaženo nalepením dvou postranních plátků javoru.
Na rozdíl od vysoce lakovaného černého korpusu, nese javorový krk matový rychlý lak. Profil krku i hmatníku celkem rychle padne do ruky a je natolik příjemný, že neunaví ani po delším hraní. Rádius sice výrobce neudává, ale řadí se spíše k plošším „kytarovějším" hmatníkům. Příkladné je zpracování hmatníku z palisandru 1A třídy. K bezkonkurenčnímu komfortu levé ruky přispívají i dokonale začištěné pražce z drátu příjemně zakulaceného profilu 3x1 mm. Dvouoktávový hmatník poskytuje díky mohutnému vykrojení spodního rohu snadný přístup i do nejvyšších poloh, jenom si basu nesmíme zavěsit příliš nízko... Nakonec se jako kompromis při hledání vhodné pozice „mezi jazzovým a rockovým držením" osvědčilo zavěsit ji tak, že ocelový kroužek nesoucí závěsný popruh je opřen někde v oblasti mečového výběžku hrudní kosti, zatímco předloktí pravé ruky přitlačuje korpus s loktem ohnutým v úhlu cca 140°.
Potěší poměrně malá hmotnost baskytary i relativně subtilní rozměry krku. Šířka krku na 0. pražci dosahuje pouze 38 (!) mm, na 12. pražci 57 mm a na 24 cca 63 mm. Krk se tím přibližuje legendárnímu Jazz Bassu...
Stylová charakteristicky zakulacená hlavice Warwick nese funkčně bezchybné vyosené chromované ladicí mechaniky s logem „W Germany". U nástroje za bezmála 20 litrů se o kvalitě mechaniky a její funkčnosti nepochybuje, přesto poněkud zarazí, že při sejmutí struny se navinovací hřídel díky větší vůli uvolní tak, že mechanika chrastí ...? S napnutými strunami ovšem žádný problém.
Masivní litá kobylka je osvědčená již z RockBass Corvette 5.
Baskytara je osazena snímači firmy MEC „Gold": u krku jednoduchým singlem typu „J", u kobylky zdvojeným singlem („dvojče") typu „J". Ovládání aktivní elektroniky čtyřmi potenciometry je umístěno inteligentně tak, že nepřekáží a přitom je vše dosahu a hned po ruce: nejblíže ke kobylkovému snímači volíme poměr mezi oběma snímači (rozdíly v barevné odlišnosti jsou opravdu značné a umožňují nastavit zvuk vyhovující celému stylovému spektru), druhým potenciometrem mírně před ním regulujeme celkovou hlasitost, třetím pod nimi nastavíme basy a nejvzdálenějším upravujeme výšky. Potenciometry jsou vybaveny aretací „střední" polohy. Frekvence, na kterých jsou aktivní korekce posazeny, výrobce neudává, podle toho, jak se projevují ve zvuku, basy budou zvýrazněny někde kolem 60 - 80 Hz, výšky tak na 5 kHz. Aktivní korekce jsou velmi účinné, zvláště zvýrazněním basů na EQ i při poměrně tenkých strunách se lze protlačit skrze kapelu.
Vampýr byl již z výroby dobře seřízen a ladí prakticky ve všech polohách. Elektronická ladička sice ukázala malou nepodstatnou odchylku ve 12. poloze struny G, přesné doladění by bylo záležitostí na jednu minutu. Poměrně universálně byla nastavena výška strun nad hmatníkem (cca 4 mm na struně E ve 12. poloze). Štítek o prověření jakosti „QC Quality tag" sice hlásí o polovinu optimističtější hodnotu, ale možná v Číně v té době panovaly jiné klimatické podmínky než o Vánocích v Čechách. Vůbec to ale nevadí, nic nedrnčí, nic rušivě nerezonuje, hraje se na to dobře ba přímo skvěle, takže není důvod cokoliv na nastavení krku a výšky strun měnit.
Od výrobce jsou na baskytaře nastaveny poměrně tenké struny, podle měření čtyřicítky: G 0.40", D 0.60", A 0.80" a E 0.95", podle míry zašpinění prstů asi niklované. Zřejmě firemní Red Label. Měl jsem v úmyslu je sundat a zkusit natáhnout silnější, jsem zvyklý na 0.50". Když jsem si ale uvědomil, že bych si je asi ohýbal na jiných místech než na své baskytaře a při určité obavě, zda relativně tenký krk by ten tah vydržel, raději jsem se to vzdal. Nakonec, komu by se zdály být čtyřicítky příliš tenké, může volit kompromisní 0.45".
Zvuk
Pokud máte pochybnosti o kvalitě produktů z čínské továrny Warwick, či trpíte nějakými předsudky vůči šikovnosti tamních dělníků, můžete na ně s klidem zapomenout. Na rozdíl od jiných (třeba mexických či jiných krajin) si zřejmě kvalitu německá firma dokáže uhlídat.
Spojení olšového těla a třídílného javorového krku dává přesně ten konkrétní, přitom ale frekvenčně vyrovnaný neagresivně vřelý basový zvuk, pro který jsou ceněny klasické Fendery z 60. a 70. let.
Akusticky, bez amplifikace, zní basa výrazně, jasně a čitelně - léty propracovaná konstrukce přináší ovoce. Basa výborně resonuje a přímo slyšíte „hrát to dřevo". Konkrétní a vyrovnaný tón se nese na všech strunách a minimálně tak do 12. až 14. polohy téměř nic neztrácí ze své intenzity a sustainu.
Zvuková kvalita je přitom taková, že při tichém sólovém preludování za pozdních večerů ani není nutné zapojovat aparát.
Obligátní „testovací" sestavu tvořily celolampový aparát s 1x15" boxem a hybridní zesilovač 400 W se 4x12" boxem. I přes na můj vkus příliš tenké struny 0.40" se basička dokáže protlačit v kapele, zvuk je čitelný a vyrovnaný v každé situaci. Vampýr je typickým příkladem toho, že basa za 20 musí v kapele znít jinak než nástroj za 5 litrů. To je ten rozdíl, který neuslyšíte ani v prodejně, ani doma, ale až ve zkušebně nebo na pódiu „pod plnou palbou" spoluhráčů.
Výborné jsou použité snímače i aktivní elektronika. Barevné kombinace při nastavení snímačů vyhoví všem stylům, mění se pouze mohutnost zvuku, přetrvává šťavnatý plnokrevný atak s kovovým podtónem.
Ačkoliv na to nevypadá, Vampýra lze poměrně úspěšně zmlátit palcem, i když přitlačením prsty či trsátkem bude asi poslušnější.
Souhrn
Po RockBass Corvette 5 Vampýr 4 nezklamal, naprosto potvrdil a naplnil moje očekávání. I přes agresivní metalový vzhled se jedná o široce universálně použitelnou baskytaru, která má hodně společných rysů s Jazz Bassem... Z hlediska komfortu hry levé ruky asi jen málokdo bude zklamán, určité kompromisy je třeba udělat při držení nástroje a volbě optimální pozice pravé ruky. Kdo se smíří s výrazným agresivním designem nebo kdo jej naopak vyhledává, ten ve Vampýru najde velmi kvalitní nástroj se super zvukem, jehož hodnota asi příliš časem neklesne. Poměrem hodnota za peníze zastíní dvoj i trojnásobně dražší nástroje světově známějších firem.
