„... no a víš co, zkus na tom najít nějaké mouchy", přečetl jsem si v sms z redakce, když se domlouvalo testování. Pche, mouchu většinou najdu raz dva. Ale hledat mouchy na Carvinovi?
Výrobky této firmy na mě zatím působily vždy jen profesionálním dojmem, s vypracovaností detailů a technicko-instrumentální podobou na té nejvyšší (a ještě cenově dostupné) úrovni. Tak jsem byl moc a moc zvědav co všechno se v rackovém preampu rozměru 1U vlastně skrývá. No, nějaké mušky jsem našel, ovšem ten zvuk, který uvnitř vzniká, ten stojí za to.
První dojem je vždycky jen jeden a vzhled na mě udělal slušný dojem. Při bližším pohledu jsem byl však zklamán detaily - mám na mysli hlavně čitelnost a rozeznatelnost ovládacích prvků při praktickém používání. Přehlednost i logika ovládání je dobrá, v podstatě nepotřebujete žádný stostránkový manuál, ostatně výrobce dodává jako „manuál" oboustranně popsaný papír formátu A3 a je to naprosto dostačující. Prakticky se tu demonstruje, že v jednoduchosti je krása. Ovšem díky mým předcházejícím zkušenostem s výrobky Carvin jsem čekal víc hlavně po stránce toho tzv. „dílenského" zpracování - ovládací mačkací čudlíky a jejich zamlžený, nevýrazný popis mi připomínají výrobky „TV-shopu"; velkoplošný display je zapuštěn příliš hluboko, takže chcete-li vidět oba řádky, nesmíte stát nad přístrojem moc vysoko; svítící diody, které jsou nad sebou, např. u kanálů clean 1 a 2, se při pohledu mírně shora navzájem prosvěcují, takže nevíte jasně na první pohled, co je navoleno a je to celé takové trochu pionýrské, jako nějaký první výrobek právě založené firmy, kdy se pár věcí ještě dodělávalo na koleně. Chybí ladička, určitě by se jí nic nepokazilo a firemní ovládací SW občas vypisuje na displeji nesmysly, které po restartu zmizí a samotnou funkci preampu nijak neovlivňují. Tedy pokud zrovna nechcete editovat. No co, chtěli jste mouchy, máte je. Ale to všechno jsou buď malicherné hlouposti nebo věc snadného upgrade, protože jakmile to zapojíte, preamp vás posadí na zadek! Takový ZVUK se už na koleně udělat nedá.
Takže pěkně popořádku
Tone Navigator je plně analogový digitálně kontrolovaný preamp. Signálová cesta preampu neobsahuje žádné simulace, emulace a jiné vymoženosti digitální doby. Carvin na vývoji tohoto preampu spolupracoval s kytaristou Frankem Gambalem a jeho jméno tu nefiguruje jen jako efektní nálepka ve stylu „no kurňa, nekupte to!", ale téměř z každého presetu tu dýchá jeho zvukový základ - od zpracování tónu v gainu přes ekvalizaci až po navrstvení efektů. A ten zvukový základ je - hrajte kvalitně a čistě. Frank ještě k tomu hraje i rychle a čistě. To ale nevadí. Když nebudete „šumlovat" a dáte si při hraní záležet, budete valit oči.
TN nabízí celkem 119 presetů - 20 pevně nastavených „FG" (no co to asi je..?) a dále 99 editovatelných, rozdělených jako 2 x 49 (dvě identické sady pro snadnou editaci a srovnání) a jeden preset s názvem Evrlong zdarma (no a potom nekupte to). V té jedné sadě jsou samozřejmě také banky s názvem FG, ty však slouží jako základ pro vaši inspiraci a editaci; samotné pevné Frankovy presety jsou snadno přístupné tlačítkem FG na čelním panelu i přes MIDI. Obrovskou výhodou pro nás uživatele je detailní popis celé sady - jak je který parametr nastaven, jaké frekvence byly použity pro ekvalizaci atd. Díky tomu je radost tvořit vlastní zvuky a nemusíte pracně zkoumat nastavení. Ostatně je to i velká lekce pro ucho a vůbec zvukové vnímání, jak které frekvence tvoří výsledné barvy a podoby kytarového zvuku, co je vám příjemné a co už ne, která pásma znějí skvěle ve sluchátkách ale naživo zaniknou a podobně. Doporučuji se v tom chvilku „pohrabkat", protože při živém hraní takovou dovednost a analytické vnímání vyvážíte zlatem (co udělat aby mě bylo slyšet v sóle víc než kolegu...).
Čelní panel zleva začíná vstupem pro kytaru a dále hned upoutají dva stříbrné knoflíky, které obklopují display. Oba jsou s jemným krokováním, jako bývají ovladače „jog-dial", ten levý ovládá master volume a já jsem strašně rád, že master je pěkně po ruce a nemusím jít do nastavení presetu a tam teprve volume upravovat. Dynamický rozsah preampu je značný a když jsem hrál doma, musel jsem to mít pořádně zatlumené. Pravý ovladač je už funkčně jog-dial a slouží k ovládání všech editovatelných parametrů, ke změně bank, názvů presetů apod. Vpravo je dále menší display s velkými rudými číslicemi navoleného presetu a dále jsou na panelu už jen všechna ovládací a editační tlačítka, poměrně logicky a přehledně seřazená.
Docela mě překvapil bohatě vybavený zadní panel, kde, kromě očekávatelného výstupu pro sluchátka, najdeme MIDI zásuvky pro konektory In a Thru, tlačítko Ground lift, a dále dva druhy výstupů - Output 1 a 2. Oba jsou vybaveny jak nesymetrickými (6,3 jacky), tak symetrickými (XLR) zdířkami a tlačítkem „+4", které umožňuje přepnout mezi výstupní úrovní +4 nebo -15 dB. Out 1 je určen na přímé propojení se zesilovačem (kytarovým), nejlépe lampovým koncem, Out 2 obsahuje filtr emulující odezvu kytarového reproboxu, takže signál je možno přímo propojit do mixu. Zkoušel jsem, jaké to je, neboť spousta výrobců deklaruje na svých „cabinet voiced" výstupech přímé spojení s konzolami a PA a spousta výrobků nedává v tomto směru až tak dobré výsledky. Tedy signál z Carvina šel do Behringer mixu (všechny korekce na nule), dále koncový Phonic a pak už jen třípásmové boxy (40 Hz - 19 kHz). Výsledek? Výborný. Hlavně zkreslení jako „recto", takové ty husté bohaté drivy, ty byly opravdu dobré. Neměl bych vůbec strach hrát živě a přímo do PA; čisté zvuky samozřejmě excelentní a stejně tak crunch neměl žádný pazvuk „prasklého skla", ale byl pěkně šťavnatý. Vedle výstupů je dále sekce efektové smyčky s jedním Send a stereo Returnem, přičemž signál send je post master, takže všechny změny je nutno přizpůsobit v efektové jednotce. Ovšem zajímavý je konektor „alternate input", který slouží pro propojení s vaším wireless rackem, to když zkrátka chcete mít bezkabelový vzhled rackové sestavy a všechny spoje mít vzadu. Tento vstup je samozřejmě vypojen pokud je používán čelní input.
Hlavní velín
Ovládání je opravdu jednoduché a intuitivní, „user friendly" mohli bychom říct hezky česky. K některým tlačítkům ale ztratím pár slov. K čemu slouží tlačítko FG už jsem zmínil výše. TN nabízí v podstatě 4 kanály - Clean1, 2, Crunch a Dist, plus bass boost, presence a ještě dvojí laditelné středy navíc. A jelikož tajemství kytarového zvuku tkví v ekvalizaci (řekl Zappa), a to hlavně středů (říkám já :o)), máme tu mocný nástroj, na který by možná bylo potřeba mít kytarový zbrojní pas.
Z jednoho presetu můžeme mít tedy celkem 4 zvuky díky čtyřem kanálům, a řeknu vám upřímně, že takto jsem si vyhrál s jedním presetem třeba celé dlouhé deštivé odpoledne.
Clean1 nabízí (samozřejmě dvojka také) krystalický, studánkově čisťounký zvuk, Carvin říká mid-scooped, zkrátka sklo jako víno, můžeme velmi zjednodušeně říct zvuk jako singl snímač. Tedy (nepřesně) - rozdíl mezi Clean 1 a Clean 2 je jako při přepnutí singl-humbucker. Jednička je akcentována do vyšších středů a výšek, „véčko" na ekvalizeru, dvojka je „flat", tedy tlustší, jedovatější, středová. Zdánlivě je mezi nimi i rozdíl hlasitostní, ale to je dáno právě rozdílným nastavením středů. Crunch je velmi příjemně lehce nakreslen a Dist už je jízda naplno, plná saturace, ovšem také trochu „scooped" - přednastaven do hard a heavy. Samotný rozsah gainu i volume je 64, což dává mohutné rozpětí dynamické i zároveň spoustu možností jemných nuancí v nastavení. Zvláště u volby míry zkreslení se takový rozsah ocení. Crunch se tak mnohde chová jako super lead zvuk, přes rozsah 50 už je pěkně mastný a šťavnatý, ovšem je zabarven víc středově a to je pro některé vyhrávky to pravé ořechové.
Díky jog-dialu je nastavení rychlé a velký rozsah mi vyhovuje víc než několik pevně nastavených stupňů gainu, jak je to u mnoha jiných přístrojů.
Vlastní ekvalizace je provedena téměř standardně, tedy basy na 80 Hz, středy 700, výšky 7 kHz a presence 11 kHz (to už mě však zaujalo, „klasika" je kolem 3 kHz, tady to pracuje skoro jako enhancer). Všechna pásma mají rozsah -32/+32, je to tedy hodně aktivní korigování. Bass boost přidá 3 dB v pásmu 125 Hz. A teď to přijde - SW1 a 2, tedy sweep 1 a 2. Jde o dvě nezávislá laditelná středová pásma, přičemž jednička, nižší pásmo, je laditelná v rozsahu od 90 Hz do 4,4 kHz, a dvojka, vyšší pásmo, v rozsahu 200 Hz až 9,5 kHz. No to je něco. Stačí to porovnat s pásmy ekvalizace a vidíme, že tu dostáváme do rukou klíč k neuvěřitelné škále barev tónu. Chcete zvuk uškrceného Telecastera? Je tam. Potřebujete hlavy řezající pickingoattackovou motorovou pilu? Najdete ji. Potřebujete ze své překližky udělat mohutný gibsoňácký mahagon? No tak to už běžte za kouzelníkem. Všechno ostatní je jinak schováno v Navigatorovi.
Až při trpělivé práci s laděním a zkoušením kombinací těchto frekvencí jsem pochopil, jak přesně a trefně výrobce tento malý preampový zázrak nazval - ano, je to tónový navigátor. Ukáže vám cestu k vašemu vlastnímu tónu a dá vám ten nejlepší základ.
Temperament je charakter - ona tam opravdu není!
Musím se také zmínit o vlastních presetech. Mnohé z nich mají výmluvné názvy, jako Bluesy 1,2 a 3, JC120, 60‘VxCln (to je Vox clean) či 60‘VxDst, Recto Speck,... ovšem nejde o žádné simulace, jak jsem popsal v úvodu. Každý z presetů je barevně specifický a téměř nenajdete zbytečný či nepoužitelný zvuk. Naopak, je to velká škola sluchu. Mě osobně se například hodně líbil preset s názvem Warm Clean svým nastavením barvy, ovšem přepnul jsem si ho do režimu crunch a hned jsem měl krásný, měkký, kulatý lampový tón s pevným základem a úžasnou odezvou na každý pohyb struny. Nebo takový preset Recto - má snahu udělat mesa hradbu i z malého komba, ovšem je to nádherně čitelné a výrazné zkreslení, které vynikne zvláště u těžkých kil. A když bylo potřeba trochu ho vytáhnout nad kapelu do sóla, stačí si vzít na pomoc sweep a přiostřit a nabrousit například pásmo 650 a 1700, pro recto zkreslení důležitá pásma, a je to.
Ostatně stále nechápu, jak je možné vyrobit analogový – pro upřesnění tranzistorový (solid state) preamp s tak nádherným lampovým zvukem a odpovídající reakcí při práci s volume na kytaře. A když něčemu nerozumím, tak zkoumám proč. A tak jsem vzal šroubovák (jistě tam mají někde schovanou malinkou lampičku!) a sejmul horní kryt. Poté jsem se zděsil. Uvnitř TN100 je asi tak 10 gramů součástek a 20 gramů spojovacích vodičů. To je všechno. Radši se dovnitř nedívejte. Já tomu teď rozumím ještě míň - jak vlastně může něco tak malého tak bombasticky hrát. Asi jsem ze staré školy (tj. „jak to nemá dvě velká dvoukilová trafa a netopí to jak středotlaká kotelna, tak to nemůže mít dobrý zvuk") a zároveň je dobře, že se tak úspěšně miniaturizuje, aspoň se tak nenadřeme při přesunech aparátu.
Efektová esence
Efekty jsou jediné, co jsem zatím nepopsal, takže přístup k nim získáme přes tlačítka Eff 1,2 a EffLev. Tato sekce umožňuje ke každému z presetů přidat dva z celkem čtyř! efektů (reverb, delay chorus a flanger), takže jeden můžeme dát do slotu Eff1, druhý do slotu Eff2. Samozřejmě je tu i pátá poloha - off, „nechci efekty žádné, stačí mi jak efektně to hraje samo". Všechny parametry mají rozsah do 32 a editovat můžeme u reverbu damping (presenci) a decay, u delaye opakování a zpoždění, u chorusu reverb a hloubku, u flangeru pak rychlost a hloubku modulace. O analogových efektech je známo, že jsou takové „teplejší", přítulnější, víc zalezou pod kůži. U TN perfektně podporují zpracovaný zvuk z předchozí „preampové" sekce a pozvedají možnosti výsledku zvuku ještě o stupínek výš. Neokázale, účelně, zcela dostatečně pro základní kytarový výraz. A nejpoučnější je vysledovat, jak jsou efekty zpracovány v presetech FG; opravdu doporučuji počkat si na dlouhotrvající deštivé odpoledne a projít si to.
Moje doporučení
Lampový koncák, čtyřdvanáctková bedna, kytara ze dřeva, nabroušené trsátko, hodně dobrý kabel, sousedi i jiná populace daleko a užívejte si. Kvůli TN 100jí za to žít ... a hrát. Přeji hodně dobré muziky.
