Situace na trhu kytarových nástrojů začíná být hustší a nepřehlednější, jeden už ani neví, kde všude se vlastně kytary a jejich součástky vyrábí a jestli za své peníze dostáváme odpovídající kvalitu nebo zda náhodou vše nepochází z jednoho zdroje a jen se nepřelepuje viněta a cenovka. Midway je vyrobena v USA, takže se pojďme podívat, jak se s útoky východoasijských kamikadze vyrovnává a jestli se nebude konat nějaký kytarový Pearl Harbor (po našem „sedláci u Chlumce").
Na Schectera jsem se jako obvykle docela těšil, neboť mě zaujaly již některé předchozí modely z Diamond Series – kvalitou zpracování, zvukem a vedle toho přijatelnou cenou. Tempest Midway v designu „U.S. Navy" (aviation graphic) si asi na krk nepověsí úplně každý, ale taky tím výrobce možná chce říct – tahle kytara není úplně pro každého. Ale ve spoustě kapel, které znám, by kytaristům na krku slušela. Pravda je, že většina těch kluků nehraje zrovna „árenbíčko" (jak kdysi odpověděl semifinalista loňského roku Superstar, co že to má vlastně rád za muziku), ale spíš tvrdší a odvázanější styly. Zvukem by se však Midway napasovala do mnohem širšího hudebního spektra.
Prohlídka na ranveji...
Tahle „Flying Falcon" či „Tomcat" kráska, vyrobená v Californii, je sestavena ze samých ušlechtilých materiálů. Konstrukčně vychází z předlohy Gibson – menzura 25,5", tedy kratší než kytary superstratového typu, a hlavně - krk (v tomto případě šroubovaný) a tělo spolu svírají úhel cca 15°, což má dobrý vliv na sustain a barvu tónu. Tělo je z masivního 45 mm silného mahagonu, bez klenuté vrchní javorové desky, krk je z jednoho kusu javoru a hmatník z palisandru. Hlava nástroje je jedna z variant Schecterovského pojetí. Je velká a skloněná dozadu, osazená ladicí mechanikou Grover, která velmi dobře chodí a drží ladění, také díky dobře udělanému nultému pražci. Hmatník je osazen 22 skvěle začištěnými jumbo pražci, zaoblení a hladkost všech pražců na nástroji byla dokonalá. To je pak radost hrát, struny se dobře vytahují, bending je přesný a takové pražce samovolně podporují tapping. Také orientační značky jsou, jak je vidět z fotografií, ve stylu „stars and bars", výsostných U.S. poznávacích znaků, ale žádný stíhačkový vliv na vaše hraní, bohužel, nemají. Z provedení a profilu krku mám pocit pevnosti a bytelnosti, i když rozměry jsou naprosto v mezích standardu a krk svojí masivností hned padne do ruky. Jak ladicí strojky, tak ostatní mechanika je v provedení „zestařeného" chromu a dobře doplňuje ono „Navy" kovové grafické pojetí nástroje. Pevný struník a kobylka jsou klasické, nastavení oktáv bylo poměrně v pořádku, jemné doladění probíhá hladce. Snímače jsou „Duncan designed", mají krásný zvuk a zvláštní vzhled. Přepínání se děje klasicky - třípolohovým, správně chodícím přepínačem (do středové polohy se vrací sám po mírném naťuknutí, není potřeba tuto polohu hledat), to, že přepínač nelupe a nechrastí, už je asi standard... ještě tu máme tři otočné potenciometry, dva slouží jako volume pro jednotlivé snímače a třetí je společná tónová clona. Normálně na potenciometr tónové clony skoro nešáhnu, ale při hraní na Midway se stal tenhle knoflík pro mě tím nejdůležitějším ovladačem - při povytažení totiž rozpíná humbuckery (vypíná se vnější cívka) a hlavně „mezipoloha", tedy pozice přepínače 1+2, poskytovala nádherné zvuky, právě ve spojení s jemnou prací tónové clony. Tedy přátelé, tohle bych chtěl mít doma.
...startujeme...
Na sucho má kytara velmi pěkný, syrový a přirozený zvuk. Hraje docela nahlas, skoro se dá použít i při hodně malém posezení v letní podvečer jako náhrada španělky například. Sustain je přirozený a celý nástroj příjemně rezonuje. Ostatně mám dojem, že spojení mahagonu s javorem prostě musí hrát téměř vždy, pokud to dřevo není zrovna nějaká „nízkotučná" odrůda. Po zapojení do zesilovače se teprve projeví síla této kytary. Hraje rozhodně jinak než Gibson, má totiž o něco víc šťávy a syrovosti. Vlastně moc netuším, co do důsledku znamená „Duncan Designed", jestli je jiný materiál magnetů či cívkového drátu, počet závitů nebo jen jiné místo výroby. Každopádně se jedná o rockově laděné snímače s bohatstvím harmonických, dostatkem drivu a velmi vyváženým spektrem. Snímač u krku je zvukově nevtíravě hladký a kulatý, čistý jak studánka a blízký syrovému zvuku akustické kytary. To vše do polohy „8". Při volume naplno se dostanou na řadu dravé středy a kovová barva krkového snímače, tolik potřebná pro zkreslené zvuky. Snímač u kobylky je i při malých úrovních volume dravý a typicky ostrý, krásně vykresluje každý tón hraných akordů a kil, při maximálním volume je plně rockový a rovnoměrně barevný po celém hratelném rozsahu. Kytara samotná svou pečlivě sestavenou konstrukcí podporuje plné znění a doznívání každého tónu od nejnižších až po nejvyšší polohy na hmatníku a action kvalitních strun (ó, jaká úleva pro testování, když se zvuk nekazí špatnými strunami a vy můžete opravdu jen zapojit a hrát...) bylo nastaveno přesně tak akorát podle mého gusta – mírné drnčení o pražce, které však ještě neproniká do zesíleného zvuku. Action strun je pro mě osobně velmi důležitá věc a rozhodně neumím zahrát na každou kytaru, proto se mi moc líbilo nastavení, které bylo právě na tomto nástroji. Jednou jsem v jedné prodejně hudebnin držel v ruce jeden z modelů Ibanez – St.Vai, který měl struny snad přímo na pražcích, hrálo se na to úplně samo a hmatník sváděl k prstové ekvilibristice; jenomže pak si uvědomíte, že rychlost není to zásadní; hlavní je kvalita a barva tónu a z tohoto důvodu jsem víc na „mahagony s javorem".
Barevná paleta zvuku nástroje je umocněna kombinací snímačů 1+2, která mě nejvíc uchvátila, a spolu s citlivým nastavováním poměrů volume jednotlivých snímačů této kombinace dostanete z nástroje nejvíce, pokud se bavíme o čistém zvuku. Osobně se mi zdá, že barvou zvuku je to ještě lepší, než kombinace 1+2 na kytarách Gibson – barva je blízká přirozenému zvuku akustické kytary; je tam slyšet hodně dřeva a typického attacku. Nejkrásnější ovšem je kombinace 1+2 s rozpojenými cívkami humbuckerů. Dá se nastavit asi pět až šest odlišných barev jen díky citlivé práci s vyvážením podílu volume jednotlivých snímačů. To celé ještě dobarví tónová clona, která právě při těchto čistých zvucích hraje zásadní roli. Jakost tohoto zvuku je tak vysoká a barva tak zajímavá, že jsem s čistými zvuky strávil mnohem víc času než je u mě běžné. V této pozici mě kytara překvapila nejvíce - totiž, že není stylově napasovaná jen jednoúčelově do jednoho šuplíku, ale dovolí, aspoň pro toto grafické provedení, úplně odlišné a nečekané polohy. V jedné chvíli se tak z nespoutaného rockera můžete jedním přepnutím stát lyrickým, křehkým, neodolatelným a jemným vypravěčem balad. Fantasticky se z této kytary dostávají například všechny zvukové polohy zeppelinovského Stairway to Heaven. Ve všech polohách je zvuk a výraz této kytary konkrétní, jasný, čitelný; tóny se neslévají a akordy jsou krásně srozumitelné. Dosti se na tom podepisují snímače, které nejsou až tak přešťavené na středech, ale mírným podílem „suchosti" umožňují právě pro čisté zvuky dosáhnout věrných barev. Bylo by možná zajímavé mít tuto nástrojovou a materiálovou kombinaci ještě ve variantě mahagonového těla s vrchním plátem tvrdého javoru, kde by se dalo očekávat ještě další „zjiskrnění" zvuku právě znělým javorem, ale model Midway má své vlastní průzračnosti tak akorát a kdo by chtěl víc, musí sáhnout prostě po jiném modelu a zvukově se posunout i do jiného hudebního spektra; výrobce nabízí slušnou řadu jak těchto materiálových kombinací, tak i konstrukčních řešení (struny skrz tělo a podobně).
...a forsáž
Zkreslený zvuk jen podtrhuje kvalitu zvolených materiálů i dobrou úroveň snímačů. Snímače jsou poměrně silné, ale ne zas natolik, aby stíraly svým charakterem vlastní dřevo, takže zvuk stále dýchá ve svém základě dřevem a dobře zpívá. Snímač u krku je opět vyrovnaný ve svém spektru, kulatě jasný, s čitelným tónem i v basech, nejlépe ovšem vyznívají tóny na g a h struně. Rozpojením na jednu cívku dostáváme jemnější slabší tón, ne však typicky singlový, protože jedna cívka humbuckeru se samozřejmě nechová jako samostatný singl. Zvuk se stane mírně slabším, je křehčí a objevuje se samozřejmě snesitelná míra brumu. Ideální pro jemné beglajty, bluesová zpívání a hru prsty. Plný humbucker mě překvapil svojí čitelností při rychlém hraní takových těch „bublajících" zacyklených stupnicových dvouapůloktávových běhů, to je radost to poslouchat, tvoří se to skoro samo, ale říkal jsem něco o nepodstatnosti rychlosti, že. Pěkně se tu hrají legata a techniky, kdy levá ruka hraje sama, bez pomoci pravé, neboť sustain je dostatečný. Pokud máte sílu v prstech, i doznívající tóny se nechají dobře rozezvučit znovu.
Kobylkový humbucker zůstává typicky ostrý i ve zkreslení, dobře táhne tón a lehce tvoří alikvoty. O technikách hry platí podobně to, co u krkového snímače – čitelnost, vyrovnanost, jasný charakter. Snímač je dostatečně průrazný a je charakterem docela podobný modelu SH4, jen mírně opět „sušší", ale to už jsou nepodstatné drobnosti. Hlavní je, že při hře jednotlivých tónů dobře přeznívá každá poloha na hmatníku a jak arpeggia, tak kilové beglajty (byť třeba 7/9 a podobné harmonické varianty), jsou zřetelné a rozeznatelné. Samozřejmě, pokud chcete větší sílu a intenzivnější zkreslení, osaďte silnější snímač; jen by byla škoda smazat ten krásný dřevěný podtón, který nástroj má. Takže, pokud víc kreslit, tak raději nějakým „nakopávacím" pedálem (pro kvalitní tón nástroje bych osobně počítal s Nitrem od Rocktrona, ale to už je na vkusu každého).
Pearl Harbor ani výše zmínění chlumečtí sedláci se tedy rozhodně nekonají, cena naprosto odpovídá kvalitě, či spíše kvalita ještě cenu převyšuje. Midway je kytara s hodně širokou paletou kvalitního zvuku a mnohé soupeře stejné cenové kategorie právě těmito barvami poráží. Důrazně doporučuji zajít tam, kde ji mají, moc nespěchat a mít třeba aspoň půl dne volno, ať si to taky vychutnáte. Pečlivě potom měřte, vyzkoušejte transistorové i lampové aparáty, hodně zesilte a porovnejte i s ostatními nástroji, nejlépe dražšími a značkovými. To, co Midway nabízí, by rozhodně byla škoda přehlédnout.
