... digitální mysl. Tato hláška je ústředním logem a zároveň filosofií pro někoho známé, pro někoho neznámé firmy UAD ze Santa Cruz „Made In California". Ti, co neznají, si řeknou: „Ach jo, co to zase bude", znalí jen pokývají hlavou a věřím, že jim lehce zjihne zrak. Mně se zarosí i oči, až budu produkt vracet. (Musím, pane šéfredaktore?)
Poslechněte si pohádku, milé děti…
Byl jednou jeden král, vlastně to ani nebyl král, pán to byl a neměl z pána jen klobouk, jak zpívá Michael Kocáb v jedné ze svých písní. Měl totiž hodně pod čepicí. Tak moc, že se ve „zlatých" šedesátých letech podílel na vývoji špičkových kompresorů a limiterů - samozřejmě notně plechových, kterými se světová nahrávací studia pyšní dodnes. Pátrat po nich v bazarech by asi nepřineslo nic podstatného. Ony mašinky totiž stojí opravdu majlant a v našich zeměpisných šířkách se příliš nevyskytují. Lampový LA2A se narodil už v roce 1960 a obsahoval elektro-optické obvody a přitom se ovládal pouze čtyřmi ovladači. Světlo světa spatřil v Pasadeně v Kalifornii ve firmě Teletronix. LA2A se rychle stal standardem světových studií. Druhý „klasik" je z roku 1966, a náš pan Bill Putnam (tak se totiž jmenuje onen pán zmiňovaný v úvodu) si zde pohrál s další novinkou - s F.E.Tem. Vznikla firma UREI a z ní vyšel 1176LN - další nesmrtelná legenda zvuku.
Náš král měl ale, jak už to tak občas bývá, syna. A protože jablko nepadlo daleko od stromu, ze syna se nestal ani prodejce aut, ani právník, ale specialista na digitální signálové procesory. Bill Putnam j.r. nalezl zalíbení v otcových produktech a rozhodl se, že z nich vytvoří dokonalé emulace použitelné v dnešním světě počítačů. Ten, kdo si nemůže dovolit obrovské studio se spoustou těžkých, samozřejmě analogových mašin, tak pro toho synáček Billa seniora vytvořil roztomilou PCI kartičku, kde tatínkovy vynálezy dostane uživatel alespoň v digitální formě. A o tom bude dnes řeč…
Pěkně se pozdravíme….
Balíček, který mi dorazil, byl tentokráte velmi maličký a lehoučký. Tak na patery ponožky a dvoje slipy bych to šacoval. Papírový obal byl velmi vkusně potištěn obrázky pluginů a obsahoval všemožné informace o instalaci, pluginech a vlastně téměř o všem, co je potřeba. Uvnitř se nacházelo „cosi" ve stříbrném, určitě antistatickém obalu. U toho bylo přiloženo CD a obvyklé záruční papíry odkudsi z Kalifornie. Rozstřihl jsem obal a vyňal z něho jakousi desku uprostřed níž vévodil hlavní procesor. Protože jsem muzikant nikoliv inženýr, ponechal jsem tuto skutečnost bez povšimnutí a přikročil k instalaci do svého „jablečného" miláčka. „Okenní" příznivci však nemusí zoufat, vše je na obou platformách shodné (snad až na to, že Maca otevřete jediným stiskem pojistky). Vy, co jste už nějakou tu PCI kartu instalovali, asi víte, že počítač by měl být vypnutý. To kvůli výboji statické elektřiny. Liščí ocasy a umělé kožichy ala Mareš také výrobce nedoporučuje. Kartu zasunete do prázdného slotu, zajistíte a zaklapnete počítač. Nyní ho spustíte a provedete samotnou instalaci z přiloženého CD. Předtím bych měl asi říci, že uživatelé obou platforem budou potřebovat 128 MB volné RAMky (výrobce píše, že ideální je 256 MB) a asi 70 MB volného místa na disku. Instalovat mohou jak pod OS 9.x, tak pod OSX 10.2 a vyšší. Což velmi kvituji, protože sám patřím mezi staromilce a audio zatím jedu hlavně pod OS 9. U Windows běží UAD pod 98SE, ME, 2000, XP- tedy asi taky skoro pod vším, co je dostupné. Vsunete CD a vyberete, co je potřeba. K dispozici máte tři foldery. Jeden s instalaci pod OS9, druhý OSX a třetí Extras. Tam nalezne uživatel různé doplňky, informační PDF a presety pro formát VST.
Nejprve jsem instaloval pod OS 9. Vše proběhlo během pár vteřin. Po restartu se objevila složka Powered Plug-ins Tools na hardisku. Obsahovala tři manuály ve formátu PDF a UAD-1 meter. Při poklikání na tuto složku se objeví na ploše jakýsi metr, který měří zátěž CPU a paměti. Ve File menu máme k dispozici tři funkce. První-System information: informuje uživatele o zatížení CPU, paměti, latenci a dalších věcech. Druhá tabulka supluje Preferences. Nejdůležitější funkcí, kterou musí uživatel ihned po naistalování nastavit je CPU load limit. Tedy kolik bude chtít z karty využívat procent. Vždycky je dobré nechat si alespoň deset procent jako rezervu. Poslední funkcí je Autorizations. Zde buď uživatel spustí časově omezené demo, nebo přidané pluginy autorizuje přes internet na domovských stránkách www.uaudio.com a rozšíří tak své možnosti. Výrobce řeší celou věc šalamounsky. Zhruba za patnáct tisíc si koupíte DSP kartu s patnácti pluginy-Project PAK, které jsou vám ihned po instalaci k dipozici. Kromě toho však můžete přikoupit kdykoliv kolekci dalších pěti špičkových pluginů-Studio PAK. V současné době už je na světě další, ještě rozsáhlejší kolekce Ultra PAK s dvacetičtyřmi plugginy. Možná se někteří ptají, proč to kupovat, když pluginy schrastím někde na netu zadarmo? No jó, seženete, a ani možná nebudou špatný. Pořád vám ale ukousnou z vašeho projektu takový podíl CPU, že se nestačíte divit. Zde si ale koupíte další počítač o výkonu zhruba 1 GB na desce, který veškeré výpočty provádí mimo a váš komp si vesele pohvizduje. Aby se zbytečně neflákal, můžete mu naložit jinou práci, tak jako jsem to udělal já. Navíc exclusivita plugginů od UAD je dokonalá. Málem bych zapomněl dodat, že Project PAK je kompatibilní snad se všemi myslitelnými softwary od Abletonu, přes Cubase, Nuendo až po Final Cut Pro (vynikající DVD střižna), Sonar a TC-Spark.
Co to máš v košíčku Mařenko?
1176LN Limiting Amplifier od firmy UREI je vlastně peak limiter. Má proměnný release. Ovládacích prvků má minimum. Input, output, attack, release, ratio pak nabízí poměry 4, 8, 12, 20 : 1. Chybí zde treshold, ale to je právě typické pro tyto vintage mašinky. Výrobce ho doporučuje na bicí, basu, zpěv - tedy komprimačně náročné party. Velmi zvuk pročistí a zpevní. Je opravdu s podivem, jak všechny tyto staré mašiny včetně kláves měly jednoduché ovládání. Asi v té době nešlo tolik o to „jak", ale „proč".
Další lesklou věcičkou evokující obrovské pulty plné těžkých zahřátých mašin (viz též stylově a přehledně zpracovaný manuál) je LA2A - opět ukrutná legenda od Teletronix. Jedná se o simulaci přístroje s elektro-optikou, který při narůstající hlasitosti nedeformuje vrchní harmonické kmitočty a nezkresluje tak nahrávku. Ovládacích prvků je opět minimum. Slovy - tři otočné potenciometry a dva přepínače. Můžeme volit mezi režimem Limitace/komprese. Dle rady výrobce jsem ho použil na zpěv. Byl jsem velmi překvapen, jak dokonale srovnal dynamické propady a díry a zároveň zpěv učinil tlustším.
1176SE je další variantou odvozenou z LN. Jde též o limiter. Každý z nich je trochu jiný a záleží na situaci, kdy který použijete. Opět se mi skvěle jevil s bicími, basou či kontrabasem. Všechny tři výše popsané přístroje začala UAD znovu vyrábět v hardwarové podobě. Jde o ustálenou klasiku, kterou používají přední světová studia.
CS-1 je celou soustavou korekčních a modulačních efektů. Obsahuje pětipásmový plně parametrický equalizer, kompresor se všemi hlavními parametry a různými režimy pro VU-metr. Dalším modulem v řadě je delay modulator. Disponuje sedmi režimy, od chorusu přes flangery až po ping pong delay. Posledním v řadě je reflector - já bych ho nazval reverbátorem. Velmi snadno zde vytvoříte poměrně decentní prostor. K dispozici je dvacet dva šablon od „kostky přes pružiny až po desku". Výhodou tohoto channel stripu je jeho malá náročnost na CPU. Můžete jich naflákat za sebe poměrně dost a vše stále běží. Každý z modulů má svoji vlastní výstupní hlasitost a svůj bypass. Mně trochu tento rack připomněl T-Rack SE. Náš CS-1 je však zvukově pevnější. Další skvělou věcí je možnost rozdělit tohoto racka na jednotlivé části a samostatně spustit každou z nich. Pokud potřebujete pouze delay, proč budete zatěžovat procesor spouštěním např. kompresoru, prostě spustíte pouze delay.
NIGEL to je název dalšího multifunkčního rozebíratelného modulu. Tento produkt vytvořili v King of Loud. Srdcem je Preflex - kytarový modul s klasickými aparátovými korekcemi Hi, Mid, Low, Color, Bent (no fuj). Kytarista má k dispozici dvanáct a dvanáct typů aparátů s různým stupněm zkreslení, mezi nimiž může morfovat a dvacettři typů kabinetů s různým způsobem snímání. Samozřejmě, že editace není tak dokonalá jako např. u GuitarRigu, ale je intuitivní, a i kytarista bez závratných technických znalostí si s Preflexem poradí. V racku jsou dále tyto efekty: gate/kompresor, phasor-phasery a jiná kouzla s fází, Mod filter-modulační filtry typu envelope, Trem/Fade-tremollo, fadeiny, Mod Delay a Echo. U některých modulů se hoši z UAD kasají, že předlohou byly opravdové aparáty a známé vintage krabičky. U Phasoru např. Mutron Bi-Phase a Small Stone od Electroharmonix, od MXR pak další phasery (asi Phase 90 a Phase 100). Zvukově mě příliš nenadchnul Mod filter, toho Mutrona jsem tam fakt neslyšel, ale zase se mi naopak velice líbilo tremolo. Bylo měkkoučké a mazlivé. Použil jsem ho dokonce i na akustickou kytaru snímanou mikrofony. Preflex bych nehodnotil. Je to opravdu na každém kytaristovi. Já osobně budu u nástrojů vždy preferovat analogová zařízení a skutečné aparáry.
Naprosto jedinečnou věcí je další legendární mašina, a to Pultec EQP-1A. Původně byl vyvinut firmou Western Electric pro telefonní systémy. Dnes taktéž patří mezi nejvyhledávanější analogová zařízení. Spodní frekvence lowshelf pracuje mezi 20 a 100 Hz, užívá ke korigování buď Boost, nebo Atten, středová je pak typu Bell a pracuje s Q a pouze Boost v rozsahu od 3 kHz do 16 kHz. Výšková sekce je high shelf od 5 kHz do 20 kHz. Zde je k dispozici pouze Attenuace - tedy Cut. Podobný systém používají pluginy od firmy Nomad factory - Blue Tubes (konkrétně PEQ-2B). Je zde vidět inspirace Pultecem. Náš Pultec od UAD má však nedostižný měkký, teplý a tlustý zvuk. V době, kdy jsem tuto DSP kartu testoval, jsem natáčel vynikající rómskou kapelu (rasisti mi můžou…) a tento equalizer jsem zhusta využíval. Shodou okolností se mi dostalo do ruky skvělé album Norah Jones, jejíž zvuk je analogovou radostí. Snažil jsem se tomuto soundu přiblížit, ale nevím. Jedno vím určitě, bez UADčkových „analogových" pluginů, by se mi to nepovedlo asi vůbec.
Pultec Pro je novým prvkem. Starší verze ho neměly. Jedná se o equalizer nižších a vyšších středů. Nižší středy pracují mezi 200 Hz a 1000 Hz a jsou spojeny s funkcí Boost. Pro odladění či potlačení nechtěné frekvence slouží dvojice ve středním pásmu. Frekvence mezi 200 Hz až 7 kHz potlačíme funkcí DIP. Poslední dvojice pracuje v oblasti vyšších středů-od 1,5 kHz až 5 kHz + Boost.
Dalším klenotem analogového světa doslova i do písmene (okolo 30 tisíc USD v krámech s vintage aparáty) je emulace Fairchild 670. V hardwarové podobě se jedná o Svatý Grál studiové komprese. Na jeho výrobu bylo spotřebováno 14 transformátorů a dvacet lamp. Tento asi hlavně masteringový kompresor se pyšní dokonalou kompresí při vysokých hlasitostech, která je dána dokonalou výrobní technologií a kvalitou použitých součástek. S dvoukanálovým kompresorem je možno pracovat ve čtyřech modech. Popis technických podrobností by zabral asi pět stránek, takže ho raději vynechám. Fakt je ten, že práce s Fairchildem je intuitivní a při jeho nasazení hned slyšíte výsledek. Materiál se zpevní, jde jen o to vybrat dobrou časovou konstantu a nastavit DC Bias, což je vlastně Knee (koleno) komprese. Materiál se dá hodně „přehulit", aniž by docházelo k deformaci či zkreslení. Ani známka po nějakém pumpování - jevu laciných pluginů či kompresorů.
Dalším zařízením je pětipásmový masteringový equalizer s vysokoškolským názvem Cambridge. Každé pásmo obsahuje frekvenci, šířku pásma a gain +20/-20 dB. Na okraji obou frekvenčních spekter je možno použít Low cut frekvenci a Hi cut frekvenci. Jednotlivá pásma mohou být vypnuta. Frekvenční diagram je možno zoomovat. Výhodou jsou aktivní body na diagramu, které chytíme myší a okamžitě měníme celý průběh. Equalizer pracuje ve dvou modech. Cambridge zvukem, podobou a ovládáním hodně připomíná RenQ 6 od Waves. Je jednoduchý, snadno ovladatelný a výsledek je ihned slyšitelný. Při masteringu bych ho určitě použil na vyrovnání útlumu středových frekvencí na 1000 Hz.
Aby naše DSP farma byla kompletní, nemohou chybět hally. Zde jsou k dispozici hned dva velmi kvalitní hally. Jednodušší RealVerb-Pro je pěkně propracovaným hallem. Je pěkný i na oko. K dispozici jsou Shape - tedy tvar prostoru. Zase si uživatel může vybrat od kostky přes pružinu po různé desky. Dokonce je zde i možnost morfingu mezi dvěma různými typy prostorů. V okénku Material si vybereme z čeho by prostora měla být vytvořena - z dřeva, dlaždic, kamenů (piva)? Opět můžeme morfovat mezi dvěma materiály. Dost jsem si s tím hrál. Snažil jsem se materiály v nahrávce slyšet, ale nějak mi to nešlo. Výsledek byl, že po dvou hodinách jsem dokonale zblbnul. Dále se zde dá nastavit Resonance - tedy frekvenční ozev a Timing, což je vlastně predelay a reverbation time. Výsledek můžeme doladit zadáním velikosti místnosti v metrech a tloušťky materiálu. Zbývají nám různé mixy mezi dry a wet signálem. Hall je uživatelsky velmi přístupný, zvukově kvalitativně stejný jako TrueVerb od Waves. Při decentním použití, kdy chcete hudebníky opravdu umístit do nějakého reálného prostoru, přinese rozhodně výsledky.
Posledním pluginem dnešního testu je opět nový hall DreamVerb. Je rozhodně náročnější na procesor. Z toho plyne, že hally jsou kvalitnější než u RealVerbu. No, tedy zase takový rozdíl jsem nepostřehl. Ovládací prvky jsou velmi podobné, jako u předešlého. Podrobnější editaci má equalizace. Shape a materials jsou řešeny podobně s možností morphingu.
Balík Ultra PAK pak obsahuje navíc Plate 140, Precission EQ, Precission limiter a další.
Zazvonil zvonec…
Závěr bych už nijak neprotahoval. Američtí UAD jsou zřejmě vrcholem emulací starých osvědčených studiových přístrojů. Z testované karty vyzdvihuji právě ony emulace, pro které tuto DSP kartu rozhodně stojí za to mít. V počítačové studiové produkci vám opravdu zahýbou zvukem. Celý systém je dokonale vytvořen, uživatelsky přítulný, veškeré parametry můžete automatizovat v různých softwarech. Instalaci máte provedenou doslova asi za pět minut (na rozdíl od ADSL modemu od Telecomu, který jsem instaloval přes USB čtyři dny, abych se pak na fóru dozvěděl, že vůbec žádný s Macem nechodí a nikdy chodit nebude, protože jsou špatné drivery). Tak problémy tohoto typu nečekejte. Čekejte jen to nejlepší. Ale, pozor…. nastražte své analogové uši, přichází digitální král…
