Beyerdynamic M160 a M260

Páskové mikrofony
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Páskové mikrofony jsou specifickou kategorií dynamických mikrofonů. Zdá se, jakoby tato téměř zapomenutá (nebo pouze nevyužívaná?) technologie v současnosti prožívala jistou renesanci zájmu. Já sám jsem v průběhu tohoto roku dostal příležitost testovat páskové mikrofony pro Music Store už podruhé. V dnešním testu jsou to doslova a do písmene legendy – páskové mikrofony Beyerdynamic M160 a M260.

Pokud jste o nich ještě nikdy neslyšeli, máte příležitost to změnit. V každém případě vězte, že se jedná o mikrofony, které se s úspěchem vyrábějí už dobrých čtyřicet let, což o něčem vypovídá. Mikrofon Beyer M160 stavěl před své kytarové stacky už Jimi Hendrix a oba typy používal při své práci například i věhlasný zvukař a producent Eddie Kramer, známý, mimo jiné, právě z nahrávek Jimi Hendrixe a Led Zeppelin. To je myslím seriózní kredit a oba mikrofony určitě stojí za seznámení. Pokud se chcete dozvědět více o historii páskových mikrofonů Beyerdynamic, určitě vám doporučuji pěkně zpracované povídání na webových stránkách tuzemského distributora, firmy Audiopro (http://www.audiopro.cz/novinky/7-2008/pruvodce-paskovymi-mikrofony-beyer...), a pokud jde o princip a funkci páskových dynamických mikrofonů jako takových, tak vás odkazuji na letošní lednové číslo Music Store (případně na archiv článků na webových stránkách časopisu), kde jsem v rámci testu páskového mikrofonu sE Electronic R1 problematiku popsal podrobněji. Proto dnes zopakuji pouze základní věci a řekneme si něco o odlišnostech mikrofonů M160 a M260.

Jak bylo tedy řečeno, páskové mikrofony patří mezi mikrofony dynamické, jejich snímací systém je tvořen velmi tenkým zvlněným hliníkovým páskem (poskládaným do „harmoniky"), který je upevněn mezi dva póly magnetu. Příchozí akustický tlak vyvolaný zdrojem zvuku rozkmitá hliníkový pásek a jeho kmitání vyvolá nepatrné modulační proudy. Nakmitané napětí je vedeno přes transformátorek se vzestupným převodem, který současně upravuje výstupní impedanci mikrofonu na hodnotu asi 200 ohmů. Takto provedený snímací systém má svá specifika. Páskové mikrofony mají přirozeně osmičkovou snímací charakteristiku, protože reagují na akustický tlak pouze na ploše pásku, tedy zpředu a zezadu. Jejich citlivost bývá nižší než u cívkových dynamických mikrofonů. Pro tento typ mikrofonu je typický výrazný proximity efekt, tj. zdvih basů při snímání zblízka a naopak vyrovnaný frekvenční přenos při snímání zdálky. U zvukařů si získaly oblibu pro masivní vřelé a kulaté podání basů, celkově otevřený zvuk a možnost výrazné změny barvy zvuku při přibližování a oddalování od zdroje zvuku. Páskové mikrofony bylo možné velice snadno zničit velkým akustickým tlakem, který může tenký hliníkový pásek zničit. Pásek ale musí být co nejtenčí, protože čím tenčí, tím vyšší přenášený kmitočet. To byl možná jeden z důvodů, proč se i přes své oblíbené zvukové vlastnosti postupně přestaly vyrábět a používat. Kdesi jsem četl, že právě firma Beyer(dynamic) zůstala v 60. letech 20. století takřka jediným výrobcem, který tuto technologii podporoval a udržoval při životě. Možná, že zrovna díky tomu došlo k vylepšení některých negativních vlastností a výroba páskových mikrofonů se rozběhla i u dalších výrobců. Některé zdroje uvádí, že v tomto kontextu sehrály důležitou roli nově dostupné pevné materiály, na něž se tenká hliníková vrstvička pásku napařila a tím pozbyla svoji křehkost.

Páskové mikrofony Beyerdynamic M160 a M260 mají za sebou dlouhou historii a dodnes se ručně vyrábějí v Německu. Na první pohled se neliší jeden od druhého (M260 je o něco větší) a hlavně svým provedením připomínají běžné dynamické cívkové mikrofony. Znamená to tedy, že snímací systém a hlavně samotný hliníkový pásek musí být velmi malý, což prý vzbuzovalo ještě větší obavy o „výdrž" tohoto choulostivého snímače. Výrobce tvrdí, že díky výraznému zmenšení hliníkového pásku se potlačila různá ruchová rezidua páskového snímače a příznivě se to odrazilo na nejvyšším přenášeném kmitočtu, který je u obou typů 18000 Hz. Běžné páskové systémy mají problém s přenosem vysokých frekvencí nad 15000 Hz. Tímto jsme se dostali k technickým parametrům. Mikrofon M160 přenáší frekvenční pásmo 40 až 18000 Hz, citlivost je – 60 dBV, má hyperkardioidní snímací charakteristiku s útlumem větším než 25 dB vzadu na 110°. Nominální impedance je 200 ohmů, doporučená zatěžovací impedance 1000 ohmů. Mikrofon M260 přenáší frekvenční pásmo 40 až 18000 Hz, citlivost je -58 dBV, má snímací charakteristiku hyperkardioidní. Nominální výstupní impedance je 200 ohmů, doporučená zatěžovací impedance je 1000 ohmů. Jestli čtete pozorně, tak si v tuto chvíli říkáte, že si protiřečím. V úvodu jsem napsal, že páskové mikrofony mají z principu osmičkovou snímací charakteristiku a v technických údajích je uvedeno, že oba testované mikrofony mají snímací charakteristiku hyperkardioidní (?). Ano, je pravda, že páskové mikrofony mají z principu osmičkovou charakteristiku, ale ta se dá změnit. V případě páskových mikrofonů to jde pouze mechanicky, pomocí akustických clon a speciálních zvukovodů na zadní straně snímacího systému. Páskové mikrofony tedy víceméně zůstávají s osmičkovou charakteristikou, kromě výjimek, mezi které patří oba Beyery. Tady asi nezbývá než smeknout klobouk před šikovností konstruktérů, protože mikrofony mají opravdu malé rozměry. Udávané parametry mikrofonů jsou téměř shodné, a tak mě samozřejmě zajímalo, čím se oba mikrofony (kromě svých rozměrů) liší. Jako podstatné mi připadají následující informace. Mikrofon M160 byl podle dostupných ůdajů původně zkonstruován jako jeden z dvojice mikrofonů pro stereo snímání technikou M-S (middle-side, střed-strana). Druhým do páru by měl být mikrofon M130. Naopak mikrofon M260 byl údajně zkonstruován pro reportážní účely a má v sobě vestavěn útlumový prvek pro potlačení proximity efektu (zdvih basů zblízka). Oba mikrofony se nicméně osvědčily jako nástrojové i zpěvové mikrofony a dnes se doporučují ke snímání například činelů, piána i zpěvu při nahrávání. S těmito informacemi jsem se pustil do praktického zkoumání mikrofonů. Trochu jsem litoval, že nemám po ruce jiný páskový mikrofon na bezprostřední srovnání, protože páskové mikrofony jsou běžně mnohem robustnější a to hlavně kvůli tomu, že je robustní sám snímací systém. Mikrofony Beyer jsou ukázkou zásadní miniaturizace, která mohla skutečně vzbuzovat obavy o odolnost, a přesto se vyrábějí několik dekád. Nakonec jsem ale přece jen porovnával a to s dalším veteránem, dynamickým cívkovým mikrofonem AKG D330BT. Tento mikrofon se dnes už nevyrábí, ale dodnes se používá. Vybral jsem ho proto, že byl (je) doporučen ke stejným účelům jako testované Beyery a hlavně je to jediný mikrofon s hyperkardioidní charakteristikou, který mám k dispozici.

Nejdříve jsem provedl vzájemné srovnání mezi M160 a M260. Použil jsem předzesilovač Universal Audio DCS. Na kanálu A jsem nastavil citlivost pro mikrofon M160 tak, aby při mluveném slovu z bezprostřední blízkosti ukazoval VU metr plnou výchylku na značku 0 dB. Protože předzesilovač zobrazuje numerické hodnoty nastavení vstupní citlivosti na displeji, nastavil jsem kanál B pohodlně na stejnou citlivost jako kanál A a připojil jsem k němu M260. Při této stejně nastavené vstupní citlivosti byla výstupní úroveň M260 zhruba o 4 až 6 dB nižší, než u M160 a to hlavně na nízkých frekvencích. U středových frekvencí okolo 1000 Hz byla výstupní úroveň vyrovnaná. To by potvrzovalo upravený frekvenční průběh basů u M260. Bylo to znát i poslechově, ve snímaném hlase byl slyšitelný rozdíl v podání basů. M160 - to byly vřelé basy, hlas měl více intimní charakter, u M260 byl hlas více neutrální, jakoby strohý. Podání výšek bylo téměř shodné, díky potlačení basů u M260 jako by byly subjektivně čitelnější. M260 se zdál také o něco méně citlivý na manipulační ruchy. Při porovnání s AKG D330BT se ukázalo, že jsou všechny mikrofony plně srovnatelné, nejblíže k sobě mají AKG a M160, M260 má jiný průběh basů a tím jinou barvu. Přestože se obecně tvrdí, že páskové mikrofony mají nižší výstupní napětí, než cívkové mikrofony, ukázalo se, že to v případě mikrofonů Beyerdynamic neplatí. Při stejně nastavené vstupní citlivosti dával M160 téměř shodnou výstupní úroveň jako AKG D330BT. Při poslechovém srovnání M160 a AKG D330 BT se ukázal rozdíl mezi páskovým a cívkovým snímacím systémem. Přenášené pásmo bylo u obou mikrofonů shodné, nikde nechyběly basy nebo výšky, podání dynamiky se zdálo také rovnocenné, slyšitelný rozdíl byl ovšem v barvě zvuku. Zatímco AKG se zdá při vzájemném srovnání jakoby razantní, tvrdý, u M160 se dá říct, že jeho zvuk je doslova a do písmene kulatý, nenapadá mě lepší popis. M260 se v tomto srovnání liší nejvíc, jeho zvukové podání stojí s ohledem na upravený průběh basů, na trochu jiné parketě. To platí při snímání z bezprostřední blízkosti. Při oddálení mikrofonů od zvukového zdroje se jejich podání srovnává a ve všech případech se stává více neutrálním. Typ M260 je, v porovnání s M160, o něco méně citlivý na zvuky přicházející zezadu.

Mikrofony jsem ještě „proklepl" přes předzesilovač ART Digital MPA. Zatímco Universal Audio DCS je čistě polovodičový, Digital MPA je hybridní elektronkový. To, co jsem zjistil přes Universal Audio, se na ARTu potvrdilo. Tady jsem, víceméně jen tak pro zajímavost, vyzkoušel ještě vliv vstupní impedance předzesilovače na mikrofony, protože Digital MPA má plynule nastavitelnou impedanci mikrofonních vstupů v rozmezí od 150 do 3000 ohmů. Pro správnou funkci mikrofonu se doporučuje, aby byla zatěžovací impedance mikrofonního předzesilovače obecně několikanásobně větší, než je výstupní impedance mikrofonu. Někteří výrobci mikrofonů v technických údajích dokonce uvádějí konkrétní zatěžovací impedanci optimální pro funkci toho kterého mikrofonu. M160 i M260 mají minimální doporučenou zatěžovací impedanci 1000 ohmů. Když byl vstup předzesilovače nastaven na nejvyšší možnou impedanci 3000 ohmů, byl zvuk mikrofonů jednoznačně nejlepší: plný, otevřený, dynamický, detailní. Takový zůstal i při postupném snižování impedance do té doby, dokud neklesla pod doporučenou hodnotu 1000 ohmů. Při zatěžovací impedanci 600 ohmů pokleslo zesílení o zhruba 2 dB a při minimální nastavitelné zatěžovací impedanci 150 ohmů klesla výstupní úroveň signálu o 7 dB, tedy o více než polovinu. Výrazně se také změnil zvuk mikrofonů: zmizela dynamika a prostorovost, obraz byl plošší, jakoby zůstal jen zdroj zvuku a nic okolo. Tento doplňkový pokus potvrdil, že je určitě na místě (a to všeobecně) sledovat doporučenou zatěžovací impedanci mikrofonu. Nižší omezuje kvalitu zvukového podání mikrofonu a naopak vyšší, než je doporučená, nevadí.

Tím bych mohl test ukončit, ale na úplný závěr mám ještě pár zkušeností z nahrávání. Mikrofony jsem vyzkoušel při snímání bicích. M160 jsem použil na hi-hatce. U bicích se ukázala určitá výhoda hyperkardioidní směrové charakteristiky, která ještě více separuje od ostatních zdrojů zvuku, než běžná kardioida (ledvina). Záznam hi-hatky přes M160 je pěkně tučný, mikrofon si poradil i se zvukem razantně hrané otevřené hi-hatky, které bylo ve zvuku bicí soupravy chvílemi opravdu plno. M160 to zvládal bez zaváhání, i při maximální hlasitosti hi-hatky zůstal zvukový obraz srozumitelný a přehledný. Oba mikrofony, M160 a M260, jsem také vyzkoušel při snímání basového stacku Ampeg, kde se basa nahrávala do jedné stopy po lince a do druhé stopy mikrofonem. Z bezprostřední blízkosti M160 produkuje basový „vintage" zvuk, M260 mi spíš připomínal zvuk neutrálního kondenzátorového mikrofonu i když samozřejmě nejde tak do výšek. Z větší vzdálenosti od bedny (50 až 100 cm) je barva obou mikrofonů skoro stejná, M160 se srovná k M260.

Myslím, že si už určitě dokážete udělat základní představu o tom, co se dá s mikrofony, jako jsou Beyerdynamic M160 a M260, dělat. Řekl bych to tak, že oba páskové mikrofony jsou další kvalitní barvou na paletě mikrofonních systémů a rozšiřují možnosti vymezené kondenzátorovými a dynamickými cívkovými mikrofony o další zvukový rozměr. Nemusíme objevovat to, co už čas dávno prověřil a testované mikrofony můžeme směle použít pro snímání různých hudebních nástrojů nebo hlasu, při ozvučení a při nahrávání. Páskové mikrofony mají sami o sobě charakteristický zvuk, jehož podání lze určitým způsobem měnit různým umístěním a natočením mikrofonu vzhledem ke zdroji zvuku. Proto jsou tvůrčím nástrojem pro hledače dokonalého a zajímavého zvuku.