Morální obnažení
Už před časem jsem se rozhodl, že žádné rozhovory s nikým dělat nebudu. Jenom to přepisovaní z diktafonu do počítače je vždy úplně pekelné. Jednoho člověka jsem si však nemohl nechat ujít a opět jsem neodolal. A to nejen proto, že je to můj velmi dobrý přítel a velmi si ho vážím jako muzikanta, ale také proto, že návštěvy u něj v Kutné Hoře jsou pro mne jakousi anti-depresivní léčbou. Vždy při zpáteční cestě mě bolí ještě dva dny břich o ze smíchu a někdy trochu hlava z alkoholu.
Pavlovi Rybovi nedávno vyšla nová deska, na které si pozval spoustu zajímavých a dokonce i světově věhlasných hostů. I proto jsem se domluvil s redakcí Music Store a rozjel se si o tomto výjimečném projektu s Pavlem lehce popovídat. Venku byla zima jako blázen, uchýlili jsme se do příjemné hospůdky, objednali si několik piv, já spustil diktafon a alespoň krátkou část toho, o čem jsme se bavili, se vám teď pokusím reprodukovat. Tu část o ženských asi nabídnu jinému, více eroticky orientovanému časopisu :-)
Pokud někdo z vás vůbec netuší kdo Pavel Jakub Ryba je, podívejte se na jeho stránky, protože jde určitě o osobnost, která je i přes některé kritiky, nepřehlédnutelná, a to nejenom na české, ale vlastně už i na světové jazzové scéně.
Nedávno Ti, Pavle, vyšla nová deska Morally Topless (Morálně nahoře bez). Můžeš nám ji trochu představit?
Je taková modrá…, placatá… a je hrozně dobrá :).
Né. Myslím, že to je po dlouhé době (i když si samozřejmě za všemi deskami, které jsem nahrál, stojím) taková deska, která vyjadřuje opravdu nás. Tím myslím mě a Alberta Venkrbce, s kterým jsme se dali opět po letech do kupy, spolu tento projekt vymysleli a udělali. K dokonalosti už nám chyběl jen krůček a tím byl svým přínosem Jiří Kollman. Nahráli jsme absolutně svobodnou muziku, i když je samozřejmě svázána harmoniemi adt. Celý jsme to v podstatě točili tak, že jsme přišli do studia a všechno jsme nahráli najednou, neexistují žádné dohrávky, nic.
Když otevřu booklet, najdu tam fotku, ne které jste vyfocení nazí do půl těla?!
To proto, že my vždycky když hrajeme, tak na naše koncerty chodí hodně dívek a tlačej se nám u šatny. A nám je to hrozně moc nepříjemný, takže my jsme se rovnou na desku vyfotili do půl těla, abychom se těch davů zbavili…:).
OK. Takže jazz beach boys…
Ano. Jsme takový plážový typy od přírody. Něco jako pobřežní hlídka.
Je to deska autorská?
Jo, tedy kromě dvou věcí. Prostě Monk tam má jednu pecku: „Straight, no Chaser" a Jazz Crusaders druhou: Tough Talk". Jinak je deska celá autorská.
Když srovnáš Tvé předešlé desky, v čem je Morally Topless jiná?
Myslím, že to šlo hodně dopředu směrem k volnosti a ke svobodě. Nejsme nebo nebyli jsme ničím svázaní. Hrajeme tam jen a pouze tak, jak nám zobák narostl, prostě sami sebe. To, co je nahraný, tak je pravda o tom, co je a nebo není v nás.
Jakým způsobem skládáš?
Je to různé, prostě tak jak to přijde. Třeba polovina písniček tam vznikla z toho, že mi byla pořízena pražcová basa, kterou jsem nikdy předtím neměl. Tak jsem si s ní doma hrál a objevoval jsem nové a nové věci, které na bezpražci prostě jen těžko objevíš. Hodně inspirace vycházelo z nového nástroje a nového zvuku. Jinak většinou mě napadne nejprve melodie a potom se k ní pokusím nějakou tu harmonii naládovat. Hlavně, aby k tomu šla. Vůbec už neřeším, jestli to je správný harmonický postup nebo není. Dávám jen dohromady akordy tak, jak se mi to líbí. Myslím, že proto je naše muzika hodně líbivá. :) Je vidět, že ta léta dřiny v doprovodné skupině Hany Zagorové se zúročila.
Můžeš říci, kdo všechno se na této desce podílel?
Desku jsme vlastně rozdělili na dvě části. Na té první hraje naše základní trio, které tvoří v současné době Jirka Kollman – perkuse, Petr Venkrbec - alt saxofon a já. V druhé části byla kapela rozšířena o bicí nástroje, na které hrál Mikoláš Nop, perkuse s Camilo Callerem a kytaru, na kterou zahrál Mike Stern.
Proč taková kytarová modla není na CD vypíchnuta v popředí a uvedena jako speciální host?
Mike si přál být uveden jako rovnocenný člen kapely.
Co znám Mikoláše, tak je to spíše rocker. Znamená to, že na desce najdeme tentokrát i pořádný bigbít?
Já jsem o tom dost uvažoval. Měl jsem nějaké nabídky od výborných bubeníků, kteří hrají například a la Veckl atd. Ale kdyby tam takový bubeník hrál, tak nám to bude znít jako všem ostatním. Kdyby tam byl bubeník drobič – já sám jsem drobič - prostě kdyby tam byl ještě drobič na bicí, tak se na to mužem rovnou vykašlat. Vybral jsem si proto Mikoláše. Mně se strašně u Mikiho líbí, že je nekompromisní řezník a myslím, že to přispělo k určité průzračnosti muziky. Prostě ze spodu je pouze bum čvach, ale takovým způsobem, a s takovým timingem, že nám to vlastně otevřelo další prostor k tomu, abychom si mohli hrát.
Tak, teď bych se konečně zeptal, kde a proč se tam vzal právě Mike Stern?
No, Mike je taková modla. Já jsem si v životě neuměl ani představit, že bych s tím člověkem mohl sedět v hospodě, že bych se s ním mohl vůbec někdy bavit. Hlavní rozhodnutí asi padlo, když jsme se spolu potkali v New Yorku, kde jsem po něm skočil a začali jsme se bavit o nějaké možné spolupráci.
Jak tedy lze takovou hvězdu jako je Mike dostat na svou desku? Musíš ho znát nebo stačí zaplatit?
No určitě když máš prachy, tak si můžeš někoho takového pozvat. Líbí se mi, že jsem slyšel od Američanů, kteří se v hudbě pohybují, že hvězdy, jako je třeba Mike, samozřejmě za prachy nahrávat půjdou, ale nepůjdou už do průseru. Takže to není takový, že za každou cenu by šel točit s kýmkoliv, když za to dostane dolary. S Mikem to bylo tak, že my jsme se domluvili a on chtěl nahrávku a noty a až potom si to poslechl a řekl mi, že teda do toho půjde.
Měl Mike nějaké speciální požadavky?
Potřeboval akorát dva aparáty Fendery Twiny, které jsem stejně nesehnal. Nakonec byl jeden Twin, jeden Marschall Bluesbreaker a procesor Yamaha SPX 90.
Jak se ti s ním pracovalo ve studiu, překvapilo Tě na něm něco?
Překvapilo mě vše, včetně jeho velmi milého jednání. Celé nahrávání začalo tak, že jsem ho ráno naložil v hotelu do svého krásného Citroena :). Jeli jsme po Praze a málem do nás někdo naboural (jel jsem samozřejmě rychle, protože jsme neměli čas) a Mike se jen držel a říkal, že ho chci zabít v Evropě. Myslím, že by to mohla být docela dobrá reklama. Ale kdyby to bylo až po tom nahrávání: Ryba – to je ten, co zabil Sterna! :)
Mike přišel do studia a byl strašně mile překvapený z toho, jak ta naše nahrávka ve studiu zní. Mě furt připadalo, že si myslí, že je někde na Balkáně. Jinak žádné velké zdržovaní, pouze kafe s mlékem, (no občas si tu a tam uždibl něčeho nahnědlého ze své zázračné krabičky) pak nastavit oba aparáty… Tady mě překvapilo, že je nevyhulil. Čekal jsem, že když bude točit, tak je oba vyhulí tak, jako to všichni chtějí a dělají, prostě kabinet do vedlejší místnosti a hurá… Takže nic takového, měl to puštěný tak na dvojku - na trojku. Nastavil si během chvilky jeden jediný zvuk, sedl si s námi do režie, řekl: „pusťte mi to" a začalo se točit.
Když srovnáš přístup v práci ve studiu tak ostříleného barda jako je Mike s českými kytaristy, cítíš někde rozdíl nebo Ti to přijde stejné?
Nepřišlo mi to stejný, jako když kdokoliv natáčí kytaru. Mně se strašně líbil jeho krásnej nadhled. Ten jeho přístup byl fakt výbornej, všechno bylo nahráno najednou, na první pokus. Jen asi jednou nebo dvakrát se vrátil. Co se mi však hodně líbilo, to jsem teda úplně čuměl, to nechápu a nerozumím tomu, že odehrál improvizaci, namastil to tam, pak tam něco zkazil, protože každý kazí – a on třeba zkazil, zastavil to a říkal pusťte mi to tři vteřiny před tím, a začal hrát přesně na ten tón který zkazil, nebo který byl poslední dobrý a na něm pokračoval přesně v té myšlence, kterou měl před chvílí. Neuvěřitelné - v úplný improvizaci. Nebo písnička byla třeba napsaná v nějaké tónině. Mike nahrával a potom se jen tak zeptal: „ono je to v něčem jiném, ne?" Ale stejně jsme to tam nechali – moc se mi to líbilo.
Jé, teď jsem si ještě vzpomněl…Dali jsme mu noty a Mike říká: „Kdo psal noty? „Já", jen tak polohlasně v koutku odpověděl Petr Venkrbec. A na to Mike: „Ty vole, já jsem si myslel, že nejhůř na světě píšu noty já". :)
Jak byli ty věci pro něj napsané?
Byla napsaná melodie a harmonie, vše ostatní byla improvizace.
Kolik věcí tam Mike nahrál?
Natočil pouze tři věci, protože na víc bohužel nebyl čas. Ale ono je to myslím docela dobrý, protože kdyby byla celá deska s ním, tak by to asi nebylo tak zajímavé.
Když Mike zjistil, že nemá požadovaného Twina, nedělal problémy?
Večer před tím jsme se spolu setkali v hospodě a já mu říkal, že jsem nesehnal dva Twiny, ale že mám Twina a Marshalla. A on absolutně nevěděl, co je to Marshall. Obrátil se na svého manažera, který je Evropan a ptal se ho: „Prosím tě, co to je ten Marshall, můžu na to hrát?" „No to je dobrá značka, na to můžeš hrát", odpověděl manažer. „No takže budu", říká Stern. :)
Kde jste tuto desku točili?
Točili jsme to v Praze Dejvicích u Richarda Madera ve Faust Records. Tam točím v podstatě všechny desky. To je studio kamaráda, kterej je úžasnej blázen a dělá vždycky takový ulítlý nebo zajímavý projekty. Dává mi takové podmínky, že nemohu točit někde jinde.
Točil jsi na své nástroje nebo si do studia půjčuješ nějaké jiné?
Ne ne, vše točím jen na své Warwiky. Já jsem s ními strašně spokojený. Oni hrají jinak, než všechny ostatní basy. Mají jednoduše svůj charakteristický zvuk. No a k tomu nic jiného, než Warwik aparát a kytarový multiefekt TC Electronic – Gmajor.
Co budete dělat na živo, když budou lidi chtít, aby ty písničky ze Sternem zazněly?
Tak Sterna ukecáme :). Už se nám teda stalo v Polsku, že by to chtěli ze Sternem, což je ale bohužel úplně jiná cena. S Mikem jsme se domlouvali na nějakých koncertech, ale on je vázaný exkluzivní smlouvu a jsou s tím určité problémy. Není ale všem dnům konec, jednou to bude s ním a nebo s někým jiným. Kromě toho ty skladby jsou udělaný tak, že jsou životaschopný i bez kytary.
Dobře. Tak deska je natočená, co teď ? Když půjdu třeba do Bontonlendu ji třeba vedle Michala Davida?
Ne! Vedle Michala Davida a jemu podobných ne. Zatím nejsme až tak dobří.
V současné době se snad podepisuje smlouva s Bontonlandem, tak tam CD snad v jiném oddělení najdeš, ale jen v tom případě, jestli už zase nebudou vyprodána. :)
A není Ti líto, že jsi nahrál desku s jedním z nejuznávanějších kytaristů na světě a deska v postatě nejde moc kde koupit? Není smutné, že obyčejný smrtelník ovlivněný pouze tím, co mu media nastrčí, asi nikdy k takové muzice nenalezne cestu?
Je mi to líto. V této době se lidé přes tu fekální masírku, kterou do lidí hustí profesionálni média, dost těžko dostávají k informacím o okrajové hudbě. Mně se to stává strašně moc třeba i s kamarády, které pozvu na koncert a oni nechtějí, protože je to jazz, bojí se toho jazzu, toho slova, ale potom tam jdou a říkají, jo tohle je jazz, já myslel, že je to úplně něco jiného.
Kde tedy tvou novou desku můžou najít?
Na začátku distribuce v Česku nějak vybouchla, tak jsem sám CD nabídl na krám v blízkém okolí do komise. Jinak je v distribuci v Anglii, na Slovensku, v Polsku, v Japonsku. Všude tam to funguje. No samozřejmě je možnost CD koupit na našich koncertech, kde se toho stejně prodá asi nejvíc. A abych nezapomněl, tak funguje i internet www.jryba.com ,kde je možné CD objednat.
Deska je natočená, co teď?
Tak teď trošku leštíme nový bavoráky :). Né, teď máme takový období, kdy se připravujeme na novou sezónu, krásnou plesovou :). Nyní se snažíme sehnat hraní v Česku. Je mi líto, že tady hrajeme tak strašně málo.
Máme zájem o hraní nejen na jazzových pódiích, ale už jsme i několikrát hráli třeba i na folkových. Myslím si, že muzika, kterou děláme je tak na rozhraní všeho možného. Takže nás i "kotlíci" nebo rockeři výborně přijali.
Na kolik se nahrávka podobá živému hraní? Kolik je na pódiu improvizace? Nebo jste se sóla, které jste nahráli, naučili a teď to hrajete notu od noty?
Kdybychom si ty sóla stáhli – to teda nevím :), protože to, co mi zahrajeme, tak se snad ani stáhnout nedá. Ani my by jsme to po sobě nestáhli a asi v životě bychom to nezopakovali. Deska je hodně živá a je to momentální záznam toho, co nás v tu chvíli napadlo. Ale není to žádný kalkul. Naše deska se filozofií podobá koncertu. Je to prostě volné. Někomu mohou proto připadat některé pasáže příliš dlouhé, ale vše chce poslouchat v kontextu a popořadě. Myslíme si, že tato deska má svůj vlastní příběh.
Cédéčko jste jenom nahráli a všechno ostatní jste nechali na zvukaři nebo jste taky točili knoflíky? Jsi ten typ co nahraje a nechá vše na zvukaři?
Ne, my jsme právě ti, kteří se v tom rejpou. Dokonce jsme ze studia vyhnali technika a sami jsme si to míchali. Všechno jsme přemíchali, točili jsme s knoflíky zleva doprava tak dlouho, až to nakonec přestalo hrát úplně :). Po naší čtrnáctidenní práci jsme museli s prosíkem požádat kamaráda, který to celé s námi nahrával, aby nás zachránil z patové situace, protože už jsme nevěděli kudy kam (míchal to mistr Karel Poh Koudelka). Ale stejně, když to míchal, seděli jsme vedle něj a spolu korigovali veškeré připomínky. Někdy se to dělalo tak, že jsme si nahrávku smíchali a každý si jí vzal domů, kde ji 14 dní poslouchal a potom se s připomínkami jelo zpátky do studia. Místy už jsme byli tak daleko, že jsme se v tom rejpali tak, že jsem Koudelkovi volal: „ve druhý písničce basa 60hz plus dva decibely, 120hz – jeden decibel." Už jsem mu normálně do telefonu diktoval hodnoty, aniž bych to slyšel. My jsme byli do té naší desky tak strašně zabředlí, že jsme se dohadovali i o půl decibelu.
Máš zálusk na dalšího hvězdného hosta? Třeba nějakou hvězdu z Prahy? :)
Pražskou? Třeba také. Neodsuzuji předem nikoho, i když je z Prahy :). Ale já si myslím, že centrum muziky je v Kutný hoře…:)
Máme teď rozjednáno, nebo já bych si chtěl splnit sen, že na festivalu, který připravujeme v Kutný Hoře by jsme si mohli zahrát s Joe Zawinulem. Už jsme s jeho produkcí mluvili a pokud to vše dopadne, tak…Uvidíme jak dopadne grant.
Dá se, myslím v České republice,…?
Jo!
Počkej, to není celé. …jazzem uživit?
Jo! Uživit se tím asi dá. Zaplať pánbůh. Jde o to, co si kdo pod slovem uživit představuje. Je to ale takový spíš hodně fandovství. Mám štěstí, že mě v tom podporuje rodina. Kromě jazzu hraji ještě s Lubošem Pospíšilem a se skupinou Miloše Nopa, která je lepší než B. Band.
Před natáčením jste nějak více zkoušeli nebo si to připravovali?
Šli jsme nahrávat desku a měli jsme připravený nějaký materiál, ale že by jsme moc zkoušeli? To asi ne. Věděli jsme formu. Tímto způsobem zkoušíme i nové věci do koncertního programu. Zmákneme formu a vše ostatní se dělá už přímo na kšeftu. Necháme novou věc žít svým vlastním životem. Při natáčení se nám stala například taková věc, že mám chyběly na desku ještě dvě věci, které jsme chtěli dotočit. Takže jsme je nacvičili a až úplně nezvykle nadřeli a šli nahrávat. Říkali jsme si, že tam ty dvě věci dáme. Když bylo natočeno, byly písně sice bez chyb, ale neměli žádný koule, takže jsme je celé smazali a zakázali jsme si zkoušet. Fakt jsme si dali na měsíc voraz, abychom to zapomněli. Potom jsme si udělali jednu jedinou zkoušku, kde jsme se slezli a řekli jsme si jaké budou signály a šli jsme natáčet. Až tentokrát to bylo ono! V podstatě není potřeba zkoušet, když se pravidelně hraje.
V jaký sestavě vás teď můžeme vidět na živo?
Teď jezdíme v té základní, která je - Jirka Kollman perkuse, Petr Albert Venkrbec alt saxofon a já.
Tohle byl vlastně i důvod, proč jsme nechtěli tuto desku točit s hodně hosty, protože potom je to podvod na lidi. Někam přijedeš a je tam úplně jiná parta než na desce. Takže celá deska je vlastně natočená v tom základním triu, plus tři věci jsou s Mikem Sternem. Vlastně i celý mastering je udělaný tak, že jsme to nenavoněli, hodně šetřili s halama a efekty, tak aby to znělo pokud možno co nejpodobněji na živo.
A kde vystupujete?
Do prázdnin jsme na turné po Rumunsku, Anglii, Německu, Holandsku, Slovensku, Rakousku. Máme dost ježdění. Jeden večer hrajeme v Bukurešti a druhý den už v Birmingham Symphony Hall. Co se týče České republiky, tak tady toho bohužel moc nemáme, ale věřím, že bude líp. Vše je na našich nových stránkách www.pjryba.com
Určitě se to zlomí, přeji hodně úspěchů a díky za rozhovor.
…Jo dám si ještě jedno, tak, Pavle, povídej, co ta vysoká blondýna…?
…Už si radši nic nedávej, to je přeci moje žena ty ….
