Dlouho jsem přemýšlel, z které strany se „do tohoto nástroje" pustit. Napsat, že nástroj došel v téměř zničené krabici zcela nepoškozen, jen proto, abych mohl hned v úvodu vyzdvihnout bytelnou konstrukci baskytary, to by mi kolegové z redakce asi neodpustili… Tak jako tak, již z prvního kontaktu bylo jasné, že tato basa nese své jméno oprávněně. Pojďme se tedy společně pokusit zkrotit býka T24.
To, že tento nástroj vydrží hodně, je opravdu zřejmé již po krátkém seznámení. S uznáním magazínu Bass Player za poctivé provedení konstrukce a kvalitu materiálu můžeme jenom souhlasit. Překvapující pro mne byla rovněž volba kombinace dřev, transparentního laku, moření a průchozího krku, která připomínala spíše kategorii custom nástrojů a nikoliv sériovou výrobu v asijské produkci jinak americké firmy Washburn. Vzhled basy T24 zkrátka velmi plynule zapadl do mého vkusu (asi mi v redakci chtěli udělat radost).
I přesto, že o značce Washburn již nezbytné informace stránkami našeho časopisu proběhly, zaslouží si zmínit, že se jedná o jednoho z mála světových výrobců, jejichž historie je opravdu dlouhá a úspěšná. Již od druhé poloviny 19. století se v americkém Chicagu stavěly skvělé nástroje, jež si později oblíbili hráči Delta Blues, Rock’n’ Rollu a posléze i hudebníci, kteří přísahají na tvrdé tóny Hardrocku a Metalu (jako například virtuózní sólista Nuno Bettencourt (Extreme), Scoot Ian (Anthrax), nebo legendární Paul Stanley z kapely Kiss).
Washburn T24 Natural Matte je tedy čtyřstrunná elektrická basová kytara z firemní série Taurus. Její tělo, respektive křídla přiléhající na průchozí krk, jsou vyrobena z masivního mahagonu, což se projevuje i na celkové vyšší váze nástroje. Popravdě bych čekal vzhledem k velikosti T24 hmotnost menší, avšak hustota dřeva se nám odmění velmi pozitivním vlivem na kvalitu a plnost zvuku. Poměrně kultivovaný sound se blíží spíše klasickému zvuku starších nástrojů typu Fender než moderněji koncipovaným dravcům, jaké v portfoliu Washburn nabízí, třeba nástroje řad Idol či Bantam. Vůbec hloubka těla, které je mořeno do jakéhosi hnědočerveného odstínu, je překvapující a mahagon je opravdu pěkně masivní a při několikahodinovém plesovém hraní to také jistě pocítíte.
Když jsem se výše zmiňoval o tom, že nástroj odpovídá mému vkusu, jedna z věcí, které na tom měly výrazný podíl, byla konstrukce nástroje s průchozím krkem. Již „od pradávna" se vedou polemiky o tom, co je lepší, zda-li krk průchozí nebo šroubovaný. No, každému, co jeho jest. :o) Pro mne je volba od doby, kdy jsem poprvé hrál na baskytaru s průchozím krkem, jasná. Tento Taurus má hned pětivrstvý krk kombinující mahagon s javorem. Javor v tomto případě propůjčuje zemitému nástroji konkrétnost a srozumitelnost. Mahagonem je prokládán tak, aby zabraňoval vlastnímu kroucení, což u baskytar s průchozím krkem vede v podstatě k znehodnocení nástroje (jedna z jejich možných nevýhod). Krk je poměrně mělký s „C" profilem a drží se velmi dobře, dobře sedí pod palcem.
Hmatník nástroje je z palisandru a je poctivě opražcován. Polohové značky jsou provedeny velmi vkusně, na oktávách jsou standardně zdvojeny, což napomáhá lepší orientaci. Vůbec právě fakt, že hmatník je dvouoktávový (24 pražců) je, alespoň pro mne, pozitivní. Pokud je krk dobře seřízen zároveň s výškou strun (dohmatem), dostáváme v této base velmi pohodlný a tzv. rychlý nástroj. Jak někteří již asi ze své zkušenosti víte, existují nástroje, na kterých se hráč tzv. hodně nadře. Paralelně s tím jsou naštěstí i takové, které naopak podpoří vaše hráčské schopnosti. Basista, který vystřídal více nástrojů, jistě ví, o čem mluvím. Je-li tedy Washburn T24 dobře seřízen, patří do té druhé skupiny.
Tím se tak trochu dostáváme do fáze, kdy si můžeme položit otázku, jak se tato kytara dá seřídit a jestli poslouchá. Model, který jsem dostal k testování, se správnému nastavení poddal velice lehce a po celou dobu testování držel tak, jak mi to vyhovuje. Trochu více práce mi dalo seřídit oktávy tak, aby basa správně ladila jak ve spodních polohách, tak od dvanácté polohy směrem vzhůru. Po delší době se mi povedlo dosáhnout jistého kompromisu, který je přijatelný pro hráče samotného, kapelu a v neposlední řadě i pro posluchače koncertu (více trpělivosti by asi vyžadovala studiová práce). Pokud jsem se již pustil do rýpanců, zmíním i to, že basa má „na koleně" tendenci tzv. potápět krk. Na popruhu ovšem tento problém, zvláště díky zvětšenému hornímu rohu, zcela mizí.
Pasivní elektronika je tvořena dvojicí snímačů J-Style, tj. singlů, kdy každý má vlastní ovladače hlasitosti a tónové clony. Na ovládání je to velmi jednoduché a přitom zvukově variabilní. Společně s korekcemi vašeho zesilovače lze nastavit zvuk zmiňované fenderovské klasiky, ale i tzv. „slepař" zde najde sound hodný této techniky. Raději upozorňuji, že bychom při zvažování nad pořízením tohoto nástroje měli hledět spíše na jeho všestrannost a cenu, než na jeho stylovou vyhraněnost. (Tím chci tak trochu říci, že pro striktně palcový styl hry bych volil jiný druh nástroje a osazení.)
Taurus produkuje temnější zvuk, více mírný než agresivní a deklarující masivnost materiálu. Je to nástroj, který nenabídne high-endově zářivý a hvězdný sound, ale pracuje výborně v muzice, která potřebuje jednoduchý a pevný rytmický základ, o který se budou moci další zúčastnění opřít, a pro které je základem rázný bas a zřetelné vyjádření středových frekvencí.
Podtrženo sečteno, basa Taurus kombinuje zřetelný zvuk, kvalitní konstrukční vlastnosti a (alespoň pro mou maličkost) i líbivý design. Celkově příjemný vzhled, barva, viditelná textura použitých dřevin, velmi chvályhodné dílenské zpracování, kvalitní chromová mechanika Grover (na tu bychom málem zapomněli) – to vše dává tušit, že v ruce držíme nástroj, který ve své cenové kategorii patří k těm kvalitnějším a také osobitějším.