O tom, že firmu VOX lze řadit mezi stálice na trhu kytarových aparátů (a vlastně nejen těch kytarových a nejen aparátů) jistě není pochyb. Výrobce totiž v první řadě nejenže často sází na osvědčený potenciál lampy, což jistě potěší nejednoho kytarového konzervativce, ale neobává se ani spojení tradičního s moderním.
Právě třeba ToneLab ST je toho skvělým dokladem; lampový potenciál, zastoupený jednou 12AX7 (takže není třeba simulovat simulaci nesimulovatelného), 24bitové A/D a D/A převodníky, schopnost spolupráce s DAW softwarem v propojení s PC prostřednictvím USB, jednoduchá organizace paternů s pomocí dodávaného programu – a to celé, takříkajíc, v úhledném „balení“ přenosného kytarového procesoru, na který se nyní podíváme podrobněji.
(Vše)Obecně
VOX ToneLab ST se už na první pohled jeví být kompaktním, bytelně působícím kytarovým procesorem (přitom se nejenom bytelným jeví být, skutečně bytelným je, jak dokládá svou solidní hmotností, rovnající se přesně 1,6 kg, což při rozměrech 270 x 180 x 70 snad není vahou tak docela zanedbatelnou). Vedle solidní černé barvy vévodí „estéčku“ sympaticky nevelký kontinuální ovladač, doplněný o dva nožní kovové přepínače (HOLD a MUTE), vylepšené LED indikací zabudované ladičky, nad kterými „sedí“ dvě řady ovládacích potenciometrů v doprovodu příslušných tlačítek a informačních diod. Všechny aktivní prvky jsou přehledně popsány a vizuálně rozděleny do skupin podle funkcí, navíc nejen z propagačních důvodů výrobce přiložil (nebo spíš „položil“) přes pole přepínačů informační kartičku s čísly a názvy dvaceti zvukových presetů notoricky známých skladeb (např. Smoke On The Water, All Along The Watchtower, Smells Like Teen Spirit a dalších.) Sotva přehlédnutelnou částí zařízení (jako ostatně všech Voxů série Valvetronix) jistě bude perforovaná oblast přední strany, situovaná do levého horního rohu, kde skrze mřížku plechu probleskuje 12AX7 z dílny Electro-Harmonix.
Jednotlivé ovládací potenciometry, spolu s tlačítky vrchního panelu, si představíme až v dalších odstavcích, na tomto místě zmíníme podrobněji pouze panel zadní. Na něm je umístěna zdířka USB konektoru, kabelový „věšáček“ pro komfortní a bezpečné zajištění kabelů napájecího adaptéru, vlastní napájecí zdířka zařízení, ON/STANDBY přepínač, nástrojový INPUT, AUX IN pro připojení externího audio zdroje, (nejen sluchátkový) stereo/mono výstup, potenciometr nastavení úrovně výstupního signálu a nakonec čtyřpolohový přepínač AMP/LINE pro kompenzaci charakteristiky výstupního signálu vzhledem k připojenému zařízení na výstupu (funkce, dostupná tehdy, je-li amp modeling vřazen do signálové cesty). První dvě pozice tohoto přepínače (VOX a F) jsou doporučené při posílání signálu do kytarového aparátu konkrétní charakteristiky (VOX pro britské modely komb, typicky VOX AC30, F pro komba svou charakteristikou blízká americkým modelům). Třetí pozice přepínače, M, je určena cestě signálu putujícího do hlavy se stackem. Poslední LINE volba je vhodná pro všechny zbylé případy (mixážní pult, záznamové zařízení nebo třeba sluchátka). Kompenzace (dorovnání) charakteru výstupního signálu tímto způsobem není podle výrobce něčím nezbytně nutným, spíše se jedná o další funkci, která nahrává možnosti nastavit a přizpůsobit zvuk co nejpřesněji podle představ uživatele.
Celý procesor sedí na zhruba pětimilimetrových pryžových nožičkách, které jsou dostatečnou zárukou jak stability, tak spolehlivé statičnosti i na kluzkých površích pódií. Všechny ovládací prvky mají příjemně tuhý (prů)chod, rovněž nožní kontroler po mechanické stránce splňuje všechna předpokládaná očekávání. Preciznosti provedení se rozhodně nedá nic vytknout, ačkoliv se neubráním jistým rozpakům nad relativně snadnou přístupností prachu do útrob procesoru skrze perforovanou část zastřešující elektronku. Ověření či vyvrácení této „prašné“ eventuality je však věcí doby nesporně delší, než jen té vyměřené testování, proto se dalších soudů v této cause zdržím. Rozložení jednotlivých prvků vrchního panelu je přehledné a nekomplikované; patrné jsou čtyři větší sekce, které lze rozdělit na sekci zesilovací (AMP), pedálovou (PEDAL), efektovou (MOD/DELAY) a na sekci reverbu (REVERB). V dalším textu se co do pořadí popisovaných prvků budeme držet logické posloupnosti, kterou předurčuje i rozložení jednotlivých sekcí vrchního panelu ToneLab ST. Ostatně právě tak putuje signál kytary skrze procesor: zesilovač (preamp - power amp, zde 12AX7) => model kabinetu => efektová jednotka.
Oddíl „AMP“
První pětice chicken-head knobů (viděno zleva) ve svém základním funkčním určení představuje obvyklý soubor ovládacích prvků, důvěrně nám známý z řady panelů kytarových aparátů. Jedná se o potenciometry VOLUME, BASS, MIDDLE, TREBLE a GAIN. Tímto se funkce uvedených ovládacích prvků nevyčerpává, protože další možností potenciometru MIDDLE je volba nastavení šumové brány (NR), potenciometrem TREBLE lze nastavovat také středy (PRESENCE) a potenciometr GAIN umožňuje zvolit jeden z jedenácti možných modelů kabinetů. Do této funkční „roviny“ potenciometrů se lze přepnout delším stiskem tlačítka nadepsaného CABINET (resp. OPTION), které nalezneme spolu s jeho indikační LED diodou nad potenciometrem GAIN. Krátkým stiskem tohoto tlačítka vyřazujeme simulaci kabinetu ze signálové cesty (neaktivní LED), opětovným krátkým stiskem simulaci kabinetu zapínáme (aktivní LED), delším stiskem se přepínáme do režimu CABINET/OPTION (blikající LED). V posledně uvedeném režimu nás o právě vybraném modelu aktuálního kabinetu v průběhu otáčení potenciometrem GAIN informuje dvousegmentový displej umístěný nalevo od kontinuálního pedálu (stejně tak jako o hodnotě PRESENCE nebo NR v případě manipulace těmto položkám odpovídajících potenciometrů).
O tom, že je v případě kabinetů z čeho vybírat vypovídá následující seznam (nutně „osekaný“ vzhledem k možnostem textu): 1) TWEED 1x8 (osmipalcový 3,2ohmový Alnico reproduktor, otevřená zadní stěna), 2) TWEED 1x12 (obdobně jako předchozí, jen dvanáctka reproduktor), 3) TWEED 4x10 (čtyři desetipalcové osmiohmové reproduktory paralelně zapojené, dvouohmová impedance, otevřená zadní stěna), 4) BLACK 2x10 (35W kombo, dva desetipalcové reproduktory s keramickými magnety), 5) BLACK 2x12 (obdobně jako předchozí), 6) VOX AC15 (dvanáctipalcový „VOX blue Alnico“ reproduktor), 7) VOX AC30 (obdobně jako předchozí), 8) VOX AD120VTX (VTX kabinet se dvěma upravenými reproduktory Celestion s neodymiovými magnety), 9) UK H30 4x12 (typicky „britský“ zvuk, 30W reproduktory), 10) UK T75 4x12 (jako předchozí, jen 75W reproduktory) a 11) US V30 4x12 (je potřeba komentář?). Zvolený kabinet lze zkombinovat s jedním z modelů zesilovačů. Ty je možné vybírat prostřednictvím šestého chicken-head knobu, kdy je k dispozici celkem třiatřicet modelů, totiž základních jedenáct charakteristik zesilovačů, dále čerpajících ze tří bank: Standard (STD), Special (SPL) a Custom (CST). Mezi jednotlivými bankami cyklicky přepínáme pomocí tlačítka AMP (umístěného nad potenciometrem AMP), kdy LED tohoto tlačítka indikuje zeleně volbu Standard, oranžově Special a červeně Custom. Pro přiblížení si toho, v čem může spočívat rozdíl mezi bankami STD, SPL a CST viz. jeden příklad: model CLEAN, kdy je STD modelem čistého kanálu na zakázku vyrobeného zesilovače, disponujícího kulatými spodky, s ostrými středovými náběhy a čistými, jemnými výškami, tedy modelem ideálním pro nástroj s jedním singlem; SPL představuje model čistého kanálu japonského zesilovače z roku 1975, se dvěma 12palcovými reproduktory (blízké Roland Jazz Chorus); CST představuje model jednoduchého zesilovače, disponujícího třípásmovým ekvalizérem – potenciometr GAIN je neaktivní. Podrobný a velice přesný soupis všech potenciálních možností konfigurací a charakteristik je (ne)samozřejmě přehledně uveden v manuálu zařízení.
Oddíl efektový
Sekce PEDAL
V této části konfigurace nastavení zařízení si lze vybrat a nakonfigurovat model konkrétního efektového pedálu; celkem je nabízeno jedenáct modelů pedálů (kompresoru, wahu, u-vibe, různých distortionů a dalších). Zařazení pedálu do signálu se děje přes příslušné tlačítko, samotný výběr typu pedálu samozřejmě probíhá pomocí příslušného potenciometru. Další potenciometr pak slouží k editaci parametrů příslušného efektu daného pedálu. Řada pedálů disponuje možností editace více parametrů, přičemž volba dalších parametrů, které mají být editovány, se provádí přes tlačítko TAP, případně TAP + EDIT1, nacházejících se v sekci MOD/DELAY. Ke všem vybraným typům pedálů lze přiřadit ovládání kontinuálním kontrolérem.
Sekce EFEKT
Po výběru a nastavení zesilovače, kabinetu a případné volbě a konfiguraci pedálu přichází na řadu volba a nastavení efektů. V nabídce je opět celkem jedenáct efektů, kdy princip výběru a nastavení požadovaného efektu je prakticky totožný s postupem pro výběr a nastavení pedálového efektu. Přibylo pouze tlačítko TAP (pomineme-li jeho funkci „přepínače“ do EDIT2 modu v případě parametrizace dalších voleb efektů i u pedálových efektů), kterým se klasicky „tapuje“ tempo u příslušných efektů, zpravidla tedy delayů. Mezi efekty nechybí již zmíněný delay, chorus, flanger, rotary speaker, pitch schifter a další. K řadě efektů lze přiřadit kontinuální kontrolér a ovládat tak zvolený parametr pohodlně a efektivně přes pedál.
Sekce REVERB
Tato sekce nabízí přesně tři typy reverbů: SPRING, ROOM a HALL. K aktivaci reverbu, resp. k jeho zapojení do signálové cesty jistě není třeba nic speciálního uvádět, snad kromě toho, že samotné množství reverbu ve zvuku se nastavuje pomocí k tomu určeného potenciometru, umístěného v sekci REVERB.
V praxi
Zapnutí VOXe by mělo předcházet přepnutí přepínače AMP/LINE do požadované pozice – předpokládejme proto, že výstup ToneLabu posíláme do sluchátek, pročež zvolíme pozici LINE. Rozhodně je vhodné – před zapnutím zařízení – snížit výstupní hlasitost příslušným potenciometrem na zadním panelu procesoru a až následně podle potřeby míru hlasitosti upravit. Pak už jen zbývá překlapnout kolíbku STANDBY/ON a kochat se tím, jak zvolna se 12AX7 žhaví. Je možné ihned začít hrát, ale protože ToneLab ST přichází se zabudovanou automatickou chromatickou ladičkou, řekneme si nejprve něco k ní. Aktivaci ladičky provádíme společným sešlápnutím obou nožních přepínačů (HOLD a MUTE) nebo stiskem tlačítka EXIT/TUNE pod segmentovým displejem. Za ukazatel stavů ladění slouží přehledný „oblouk“ z pěti diod nad oběma přepínači; aktuálně hraný tón je v průběhu ladění vypisován na displeji. Naladění je samozřejmě indikováno rozsvícením středové diody nad přepínači. Rozsah ladičky se pohybuje od 438 Hz do 445 Hz, proto není problém nakalibrovat si ladičku podle své vlastní konkrétní potřeby. Po naladění nástroje opustíme režim ladičky opětovným sešlápnutím obou nožních přepínačů nebo stisknutím tlačítka EXIT/TUNE.
Stejně jednoduchá (jako práce s ladičkou) je i práce s nastavením kontinuálního pedálu. Pokud se rozhodneme přiřadit pedál k nějakému efektu, stačí pouze zvolit příslušným potenciometrem vybraný efekt, aktivovat funkci pedálu k tomu určeným tlačítkem a pomocí dalšího tlačítka EXP PARAM umístěného pod displejem dokončit přiřazení. Podobně snadné je také nastavení mezních hodnot chodu pedálu nebo nastavování mezních hodnot přiřazených parametrů, citlivosti pedálu apod. Všechny postupy jsou krok za krokem zdokumentovány v manuálu, ovšem vzhledem k intuitivnosti řešení jistě nebude třeba ani dlouhých nápověd, ani dalšího textu věnovaného jednotlivým postupům v tomto testu.
Zbývá si tak ještě říci něco o možnosti pohybu mezi presety, včetně jejich organizace. ToneLab ST nabízí rovnou stovku presetů, z toho kulatých padesát uživatelských. Mezi presety se nachází dvacet tzv. songů, což je právě oněch dvacet zvuků (z pohledu rockové hudební historie legendárních skladeb vypsaných na kartě, designově doplňující spodní část předního panelu kolem nožních přepínačů. Mezi jednotlivými presety se lze přepínat krokově jednak pomocí nožních přepínačů, nebo po celé desítce se sešlápnutým přepínačem a stiskem EXIT/TUNE tlačítka pod displejem. Uložení vytvořeného zvuku je opět velice snadnou procedurou: po stisku tlačítka WRITE blikání diod umístěných nad nožními přepínači zasignalizuje přípravenost k zápisu. Vybereme jednu z padesáti možných pozic pro uložení zvuku a dalším stiskem WRITE tlačítka zápis dokončíme. Před tímto druhým stiskem WRITE je možné operaci samozřejmě přerušit; s tím nám pomůže tlačítko EXIT. Snadné, rychlé, praktické. Co k tomu více dodat? Snad jen to, že EXIT tlačítko zastává ještě jednu funkci, totiž KEY LOCK, kdy dojde k deaktivaci všech ovládacích prvků předního panelu. „Zamknutí“ se provádí jeho delším stiskem, rovněž tak i odemknutí.
Organizaci presetů lze provádět rovněž v prostředí programu ToneLab ST Sound Librarian, který je volně dostupný na domovských stránkách procesoru ve formě nevelkého zip archívu, a to jak pro architekturu Windows, tak i pro architekturu Apple (archív obsahuje mimo jiné i instalaci ToneLabST USB-MIDI ovladače a ovladače ToneLabST USB-ASIO – ten je k mání pochopitelně pouze pro Windows). Librarian je veskrze jednoduchou utilitkou, která umožňuje kromě jednoduché správy presetů i snadný přenos presetů mezi kytarovým procesorem a počítačem; mimo to, že můžeme (např.) docela snadno „vysypat“ nepoužívané presety na harddisk a uvolnit si tak místo pro presety nové, si lze velice jednoduchým způsobem vyměňovat presety s ostatními uživateli, což považuji za možnost veskrze praktickou.
Kvalita zvukových možností ToneLab ST je samozřejmě, mohu-li to tak napsat, velice na úrovni. Samotná hra je pocitově překvapivě blízká hře na reálný aparát, lampa v obvodu o sobě rozhodně nechává vědět. Modelované aparáty se zdárně drží svých předloh, stejně tak i presety songů (Metallica, Black Sabbath apod.) zní více než zdařile. Jejich podrobný popis by zbytečně „drobil“ a opisoval již zmíněná slova chvály, proto se přimlouvám – v případě potřeby dalších informací o konkrétním zvuku či modelu – za návštěvu webové stránky www.woxamps.cz, kde se lze snadno dobrat k audio ukázkám, na jejichž podkladu si lze vytvořit vlastní názor nesporně jednodušeji a přesněji, než na základě prosté verbální výpovědi testera.
Velice sympatické je, že si ToneLab bez problémů „poradí“ i se starým nástrojem, takže i v případě méně kvalitního „vstupu“ se nám na výstupu „vyloupne“ přinejmenším více než jen uspokojivý zvuk. Pro „dosud-jen-na-tranzistor“ hrající kytaristy se toto zařízení snadno může stát vhodným mezistupněm při přechodu na „čistokrevný“ aparát, pro „lampičkáře“ zase může „estéčko“ představovat kvalitní přenosnou „podobu“ jejich hlavního aparátu. Bezesporu tak lze ToneLab ST (nejen pro svůj poměr: „cena – kvalita – možnosti“) považovat za další skvělou položku v nabídce firmy VOX.
