Posloucháte ve svém studiu přes aktivní poslechové monitory, nebo proháníte klasické pasivní bedny? Nebo sice „aktivky" máte, ale toužíte mít oboje? Ať tak či tak, určitě víte, že pasivní reproduktorové soustavy potřebují ke svému provozu zesilovač. A v případě nahrávacího studia by to neměl být jen tak nějaký zesilovač, ale nejlépe zesilovač referenční. Jednou z variant je Behringer A500.
Nejsem si jist, zdali existuje nějaká norma speciálně pro parametry studiových referenčních zesilovačů, o kterou bychom se v našem testu mohli opřít, ale logicky můžeme předpokládat, že takový zesilovač by měl splnit ty nejnáročnější požadavky. Je-li spolu s reproduktorovými soustavami zařazen na konci zvukového řetězce v nahrávacím, nebo post-produkčním studiu, kde vznikají finální podoby zvukových záznamů, určitě bychom si přáli, aby se choval tak, jako by to byl pouze vodič, který zesiluje. Přes veškerý pokrok však taková ideální situace pravděpodobně ještě nenastala, ale běžně je možné vyrobit jakostní zesilovač s vynikajícími parametry. Ty jsou hodně důležité, stejně tak jako jejich trvalost a stálost v provozu. Navíc, laťka je posazena velmi vysoko, protože na straně konzumentů hudby, speciálně o oblasti tzv. high-endu, existují zesilovače vynikajících parametrů, které jsou konstruovány s minimem kompromisů a snesou opravdu ta nejpřísnější měřítka a nezřídka si sami nacházejí cestu do režií nahrávacích studií.
Vraťme se k zesilovači Behringer A500 a byla-li řeč o parametrech, začněme rovnou u nich. A500 je tranzistorový výkonový zesilovač se dvěma kanály, které umožňují provoz stereo nebo můstkový mono. Koncové stupně jsou v běžném dvojčinném (protitaktním) zapojení a jsou provozovány ve třídě AB. Zesilovač je schopen dodat v každém kanálu výkon 230 wattů do zátěže 4 ohmy a 160 wattů do zátěže 8 ohmů. V můstkovém režimu mono je zesilovač schopen dodat výkon 500 wattů do zátěže 8 ohmů. Zkreslení je menší než 0,01 %. Přenášený frekvenční rozsah je od 10 Hz do 25 kHz v toleranci +0/-1 dB. Přeslech mezi kanály je udáván 85 dB při 1 kHz, odstup signál/šum v pásmu 20 Hz až 20 kHz je –100 dB. Zesilovač je vybaven ochranou proti zkratu a proti tepelnému přetížení. Veškerá elektronika se vešla do rackové skříně s výškou 2 U a celý zesilovač váží 8,4 kg. Když nahlédneme do nitra skříně, zjistíme, že větší část prostoru vyplňuje docela mohutný toroidní transformátor, který ukazuje na dostatečně dimenzovaný napájecí zdroj, schopný dodat proud i při vyšších výkonech. Ostatní elektronika, zvlášť pro každý kanál, je umístěna na nenápadných deskách plošných spojů, které jsou přes výkonové tranzistory připevněny na chladiče na bocích skříně. Na pohled nic neobvyklého.
Pohled na skříň zesilovače z vnějšku říká, že se designéři od Behringera snažili, aby přístroj mezi ostatními zařízeními v přístrojovém racku jen tak nezapadl a aby k něčemu vypadal i jako kousek samostatně stojící. Na kovovém čelním panelu je našroubován černostříbrný profilovaný plastový panel, kterému dominují dva velké, kulaté potenciometry hlasitosti a stylový jakoby displej do kterého jsou zakomponovány sloupcové LED indikátory hlasitosti, indikátory ochran, můstkového provozu a tlačítkový spínač napájení, rovněž s LED indikátorem.
Zadní strana skříně nese veškeré vstupy a výstupy. Signál lze přivést buď na symetrické konektory XLR, nebo 1/4" TRS, které mají vstupní citlivost (tedy vybuzení zesilovače na plný výkon nastane při…) 1,3 V (to je + 4,5 dBu). K dispozici jsou také konektory v nesymetrickém zapojení RCA Cinch. Zde je vstupní citlivost 0,32 V (to je - 10 dBV). K připojení signálu lze, podle doporučení výrobce, použít současně pouze jeden ze všech tří možných konektorů. Připojení reproduktorových soustav k zesilovači je možné buď pomocí reproduktorových kabelů opatřených konektory 1/4", nebo rovnou pomocí odizolovaných konců vodičů ke šroubovacím svorkám. Jedno, nebo druhé. V případě konektorů 1/4" jsou dva zvlášť pro každý kanál při stereo provozu a jeden samostatný pro provoz zesilovače v můstkovém režimu mono. Při použití šroubovacích svorek je pro můstkový režim potřeba zvolit kombinaci svorek podle vyobrazení, které je přímo na zadním panelu. Můstkový provoz zesilovače se aktivuje přepínačem, který je rovněž na zadním panelu, stejně tak jako konektor pro připojení síťové napájecí šňůry.
K posouzení zesilovače poslechem jsem si připravil jednoduchou sestavu. Pasivní reproduktorové soustavy Tannoy Mercury m2 (bezprostřední předchůdce reproduktorových soustav Tannoy Reveal) a CD rekordér Phillips. Vlastnosti obou zařízení jsou mi dostatečně známé, abych si mohl udělat představu o vlastnostech připojeného zesilovače. Posuzovat poslechem jakýkoliv zesilovač znamená vlastně hodnotit jak dohromady hraje aktuálně použitá sestava. Ve hře je vždy zdroj audio signálu a hlavně reproduktorové soustavy. Lepší představu o reálných vlastnostech zesilovače by bylo možné si udělat v případě, kdy byla možnost srovnání, což znamená mít možnost poslechnout si v daném zapojení více zesilovačů stejné kategorie. Toto však není srovnávací test a tak dále řečené berte pouze jako subjektivní dojmy pro tento použitý reprodukční řetězec.
Po propojení uvedených komponentů a zapnutí napájení jsem nevnímal žádný rušivý klidový šum, nebo brum. Vzhledem k tomu, že zesilovač nemá žádné aktivní chlazení, tak z místa poslechu nebylo před zahájením reprodukce slyšet nic. Nejprve jsem si nastavil hlasitost obou kanálů. Tady musím (opět) konstatovat, že bych na místě potenciometrů hlasitosti uvítal spíše otočné přepínače s přesnými odporovými děliči. Je-li to již téměř standard v oblasti audio high-endu, proč nejsou takto vybaveny referenční zesilovače určené pro kritický poslech v režii nahrávacího studia, kde by měl být souběh vlastností, tedy i souběh hlasitostí obou stereo kanálů základem pro poslech? Vlastní reprodukce hudebních nahrávek se jevila jako nenásilná, dostatečně čitelná. Reprodukce dynamického průběhu nahrávek je také na dobré úrovni, obecně se mi jevila jako lepší při vyšších poslechových hlasitostech. Při tichém poslechu, konkrétně při hlasitosti nastavené tak, že se sotva rozsvěcovala hodnota –30 na indikátoru vybuzení, postrádala reprodukovaná hudba dynamickou svěžest. Jsem toho názoru, že je to vlastnost většiny, ne-li všech výkonových zesilovačů ve třídě AB. Ty jsou, na rozdíl od zesilovačů v čisté třídě A, konstruovány pro větší výkony a subjektivně lépe hrají při vyšších hlasitostech (a teď nemám na mysli hlasitost maximální, kdy už hraje dobře úplně všechno…). Reprodukce frekvenčního pásma ve smyslu poměr výšek, středů a basů se jevila jako vyrovnaná, ale to je spíše záležitostí použitých reproduktorových soustav. Nepředpokládám, že by tento zesilovač při reprodukci zdůrazňoval některou složku přenášeného pásma.
Shrnu-li tedy své dojmy z poslechu, pak zesilovač Behringer A500, zařazený do mě důvěrně známého poslechového řetězce, nezanesl žádný rušivý prvek, jevil se spíše jako neutrální. Mě osobně by vyhovovalo ještě trochu více dynamické živosti. Zesilovač je konstruován jako referenční, předpokládá se tedy jeho využití hlavně v režiích nahrávacích studií, čemuž napovídá i bezhlučný systém pasivního chlazení. Výrobce ale nevylučuje jeho použití jako zesilovače pro menší PA systémy. Pokud jde o režie nahrávacích studií, pak je zesilovač určen spíše do větších prostorů. Je třeba vzít v úvahu, že zesilovač lze vybudit na plný výkon (230 wattů do 4 ohmů, nebo 160 wattů do 8 ohmů) již symetrickým signálem s úrovní +4,5 dBu, která je běžně na výstupech z mixážních pultů a v případě nesymetrických vstupů, dokonce signálem s úrovní –10 dBV! Hlasitost lze samozřejmě upravit, ale její přílišné snížení může mít za následek poněkud plošší podání dynamiky hudebního materiálu.
