Co je vůbec nejdiskutovanější a u piva nejvíce přetřásané téma všech kytaristů? Aparát? Nikoliv. Kytary? Možná, ale přece ještě úplně ne. Že by ta nová blondýna, která se přistěhovala vedle do garsonky a ještě ji nikdo neviděl s chlapem? Možná, ale na to máme ještě málo piv. Kytaristy přece nejvíc zajímají jejich efektové krabičky alias pasti - pastičky. Čím více jich máme, tím více jich toužíme ještě mít. Proto je každý nový objev na trhu velice radostně vítán…
A pokud bych zůstal u úvah, kytaristé nejvíce laborují s efekty, které zkreslují zvuk. Flanger, chorus či delay koupí jednou a většinou už ve svém arzenálu ponechají, ale zkreslení… těch není nikdy dost. Tam je potřeba použít nakřáplý crunch, tu zas ostrý overdrive, který zařezává až uši odstávají, zde bych rád napodobil tvídově sametový zvuk starého na půdě nalezeného a přehuleného aparátu, tam potřebuji pilu a tam naopak lead zkreslení, co táhne a je proto dobré pro sóla. Firmy na trhu se předhánějí v počtu vyrobených zkreslení a špičkoví muzikanti dokážou na CD použít těchto variant v kombinaci s aparátem neskutečné množství. Však také jejich muzika nenudí, a i když hrají třeba jen tři, mají zvuk neuvěřitelně pestrý a barevný (třeba pánové od RHChP a další). Mít ustálené efekty na podlaze či v boardu je dobrá věc, ale moci si vybírat je věc stejně dobrá. Tak vám při tom vybírání zkusím nabídnout novinku, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
Pán Tónu
Dohola ostříhaná hlava, Ibanez kytary ve stojanech, virtuózně zdrcující technika… Kdopak to je? Inu, nikdo menší než sám Pepek Satriánů. Ten Pepek, co mu prsty lítají po hmatníku jako zběsilé a on – frajer - má ještě čas se spolupodílet na výrobě efektů do svého pedalboardu. A jde mu to zatraceně dobře. Copak že si to vymyslel? Nejprve zkreslení, pak delay a nakonec kvákadlo se zkreslením. Inu, jak jinak?! Všechny efekty pro mistra jsou z provenience legendární firmy Vox a jsou vyráběné Made in Japan. Konečně zase něco z poctivých fabrik. Dnes vám tedy nabídnu jeho první škatuli zvanou Satchurator. Slovo „saturace“ používají tuším doktoři, ekonomové, zvukaři a zvukoví inženýři a mnoho dalších. Toto slovo v podstatě znamená „nasycení“. Myslím, že každému bude jasné, o co že to v testu půjde? Ano, bude to zkreslovadlo, ale žádné obyčejné prdítko, které při spuštění jen tak chrastí a chroptí a když chcete zahrát sólo, tak musíte mít ještě jednu krabici, kterou přikopnete tu předtím a pak to „ňák“ hraje. On by náš mistr totiž asi na nějaké šudlátko těžko hrál a je ještě méně pravděpodobné, že by mu propůjčil své jméno jako záruku kvality a spolehlivosti zrovna tak, jako legendární firma Vox, na jejíž aparáty hráli už Beatles.
Voxovská elegance
Náš přístroj zaujme již na první pohled velice elegantní tmavočervenou metalízovou barvou a přítomností dvou spínačů, což je u zkreslovadla věc nepříliš častá, neboť tímto disponují spíše delaye a různé jiné modulační efekty. Šasi efektu je 138 mm široké, 115 mm hluboké a 37 mm vysoké (kdo má špatnou představivost, pro toho je efekt velký jako dvě krabičky těsně vedle sebe). V přiloženém manuálu jsou sice čísla o něco větší, ale já to po sobě dvakrát přeměřoval, tak asi měli jiné pravítko. Ve spodní části se tedy nachází ony výše zmiňované spínače obou režimů. První z nich má označení ON a druhý MORE (velice příznačné - pro neanglické čtenáře prostě: „více“). Mezi těmito spínači je do plechu vyražené logo VOX. Nad spínači jsou v plastových stříbrných pouzdrech zasazeny dvě LEDky indikující aktivaci příslušného režimu. Pouzdra na LEDky jsou výtečnou věcí, protože zabraňují při nešetrném zacházení vmáčknutí LEDky dovnitř přístroje. (Již několik takových vlastním.) Přístroj nabízí uživateli celkem tři otočné potenciometry s knoby ve tvaru „husích krků“ a v barvě slonové kosti. Červená metalíza a nažloutlé knoflíky - toť věru vytříbený vkus páně Voxova (nebo že by pana Satrianiho?). Každopádně ale prototyp, který jsem zahlédl kdesi na netu byl podivně zelený a ošunťělý. Bůh ví, co jsem viděl.
První potenciometr zleva je nositelem funkce GAIN - tedy pomocí něho
určuje hudebník, jak vysoká bude míra zkreslení. Druhým ovladačem (uprostřed) je možné vytvořit barvu tónu a on sám je nazván TONE. Poslední potenciometr vpravo nastavuje hlasitostní výstup do aparátu. Mezi Gainem a Tonem je ještě malý páčkový přepínač s označením PAD. Pomocí něho je možné přizpůsobit dynamiku přístroje, pokud máme před Satchuratorem předřazený nějaký efekt typu wah, který produkuje velmi ostré tóny. Vpodstatě přepnutím trochu zmírníme agresivitu zvuku, kterou produkuje předřazený wav, envelope či jiný efekt. Vstup a výstup pomocí klasických jackových zdířek je zapuštěný a v celokovovém provedení. Na zadní straně je pak zdířka pro devítivoltový napaječ. Tento není přiložen. Bíle provedený nápis Vox, větička o tom, že tento výrobek vznikl ve spolupráci s Joem Satrianim a jeho rozevlátý podpis, to už je jen třešnička na dortu designové krásy tohoto efektu. Spodní strana je opatřena protiskluzovou gumou. Zde se nachází též šachta pro devítivoltovou baterii. Výrobce přiložil i alkalickou baterii, což je velmi milé, neboť každý muzikant chce okamžitě vyrvat přístroj z krabice a hrát. Jaké nemilé překvapení, když uvnitř nic není a on musí letět ještě do elektry, že pánové od MXR? :o)
Bratrstvo Iluminátů
Se Satchuratorem jsem se poprvé setkal při natáčení CD rockové liberecké kapely. Jednoho dne přinesli chlapíci na frekvenci nové celolampové kombo Engl a současně s ním též náš testovaný efekt. Již po prvních tónech jsem byl rozhodnutý, že Satchurator zaujme místo v našem studiovém pedalboardu, přestože zkreslovadel máme docela dost. Vypůjčil jsem si kytaru a vyzkoušel, „jak to hraje“. No, hrálo to naprosto božsky! Tón, kterým Satchurator oplývá, je neskutečně bohatý na vyšší harmonické, je masitý a zvuk se valí dopředu. Můj kolega řekl, že zvuk je podobný zvuku „Messy“. A on je kytarista, který ví, o čem mluví. Navíc je ve fázi nákupu nějakého luxusního aparátu, takže neustále šmejdí po pražských prodejnách a zkouší a zkouší. Prvním spínačem spouštíte zvuk - řekněme na beglajt. Oba potenciometry, jak Gain, tak Tone, mají neuvěřitený rozsah. Pokud je oba necháte vpodstatě na nule, zvuk velice evokuje staré tlusté aparáty a věřím, že by ani bluesmani tímto zvukem neopovrhli. Stačí pak jen trochu pootočit vpravo a zvuk přímo z blues skočí do hardrockové až metalové polohy. S pootáčením narůstá zkreslení přímo lineárně. Co je ale důležité, to je fakt, že jeho barva je naprosto úžasná a tlak taktéž. Pokud je vám to snad málo, přišlápnutím druhého spínače „Více“ se zvuk „více“ přikopne a doslova a do písmene nasaturuje. Dostanete naprosto úžasně táhnoucí tón přímo se vybízející ke hře sól. Kytara jde navíc výborně do vazby a můžete si s ní dělat, co chcete. Konec pokusům všech punkáčů během natáčení rozvazbit svého polepeného Staga pomocí nějakého plastového mulťáku. Hardcoreoví hráči by si tento výrobek měli rozhodně vyzkoušet, protože ve spojení se sedmistrunnými kytarami to musí být (zejména v zatěžkaných beglajdech) to pravé maso.
Tento efekt výborně funguje též ve spojení s tranzistorovým kombem. I zde je plnost i agrese ze zvuku cítit na hony. To by mohli ocenit zejména méně majetnější či začínající kytaristé. Efekt jsem zkoušel a natáčel na celolampových aparátech Engl Classic 50, Laney VC50, Bohm-Regent 30, na tranzistoru Roland Cube 60. Vždy mne beze zbytku přesvědčil o své prvotřídní kvalitě jak zvukové, tak designové. Moji žáci z něho byli nadšení a myslím, že brzo obohatí jejich arzenál. Takže, pane šéfredaktore, nic zpátky posílat nebudeme, že? Pošlete mi rovnou fakturu, protože tohle fakt stojí za to…
