Jsou to již dva roky od chvíle, kdy jsem si jako recenzent zajímavého nástroje mohl poprvé ověřit trefně zvolené jméno jeho výrobce - Traveler Guitar. Kytara s netradičním designem a konstrukcí – avšak s klasickým krkem – tehdy splňovala všechny nároky cvičení v malých prostorách, exteriérech či dopravních prostředcích. A zatímco tehdy testovaný model vycházel z gibsonovského vzoru (a osazen byl jedním humbuckerem), tentokrát – pod označením Escape EG-2 – vyrážím na cesty s očividně „fenderovskou“ inspirací.
Na úvod mi dovolte znovu připomenout, že originální design tohoto nástroje původně vyvinul bývalý pilot Air Force Leon Cox, a to již před patnácti lety. Nikdo zřejmě tenkrát nepředpokládal, že si jeho dílko časem získá poměrně slušnou popularitu. Traveler Guitar momentálně disponuje nejen modely elektrických kytar, ale i modely akustických (jak s kovovými, tak i s nylonovými strunami) a basových kytar. Jako inspira-tivní a výmluvnou shledávám (a tímto zároveň doporučuji) prohlídku „Photo Lounge“ na webu výrobce (www.travelerguitar.com).
Vzhled a konstrukce
Tělo nástroje, jehož přesné tvarové linie vám vykreslují přiložené fotografie, je zhotoveno z olše. Pro výrobu krku, kterýžto je s korpusem spojen pomocí čtyř vrutů a kovové destičky, posloužil tradiční javor. Na hmatník pak výrobce zvolil taktéž naprostou klasiku, jakou je velmi oblíbený palisandr. Díky použité konstrukci a poměrně značnému frézování v zadní části korpusu je nástroj výrazně odlehčen, což má velmi pozitivní vliv na výslednou hmotnost. Na první pohled zaujme především nezvyklé umístění ladících mechanik zapuštěných přímo do korpusu. Výrobce to vymyslel vskutku originálně a chytře. Pojďme se tedy na to celé podívat blíže a podrobněji. Na pomyslné hlavě krku, která zde ve skutečnosti chybí, je přišroubován držák strun z lehké slitiny, v němž ústí i matice výztuhy krku. Odtud vedou struny přes klasický nultý plastový sedlový pražec ke kobylce typu tune-o-matic. Kobylka samotná je připevněna k tělu pomocí dvojice zapuštěných pouzder s výškově stavitelnými šrouby. Kameny jsou válcového průřezu a mají možnost stranového nastavení. Můžete si jimi jednoduše upravit rozteče strun. Do spodní části korpusu je vsazen plastový válec na kovové hřídelce, přes nějž se struny ohýbají do vyfrézované kapsy na zadní ploše těla, kde tyto směřují přímo k ladícím mechanikám. Ladící strojky jsou upevněny vždy po třech kusech z každé strany v samostatných dřevěných držácích, přičemž otočné rondele mechanik procházejí skrze tělo a jsou tak pohodlně přístupné k vlastnímu ladění strun z čelní strany korpusu. Zde bych jen vzpomenul, že výrobce přiřadil struny k jednotlivým ladícím strojkům zcela logicky – tj., že je to seřazeno úplně stejně jako u klasické hlavy, kterou byste jakoby posunuli nad tělo. Protože je však nutné zde ladit pravou rukou, což je dost nezvyklé, má levačka několikrát marně máchla do vzduchoprázdna před konec krku. Vše je samozřejmě jen otázka zvyku. Jedním velkým pozitivem je ovšem fakt, že díky takřka skrytým mechanikám nedochází k rozladění nástroje při jeho uložení v „gigbagu“ a transportu. Krk této kytary je zcela standardních rozměrů a menzurován na 648 mm! Do hmatníku bylo zasazeno 22 jumbo pražců a pro lepší herní orientaci také perleťové kruhové značky v klasických pozicích. Průřez krku je typu plnějšího „D“. Korpus byl opatřen černým vysoce lesklým krycím a odolným lakem. Zadní část krku je naopak opatřena vrstvou transparentního matného laku. Pro možnost zavěšení (ale i nošení) kytary je v místě, kde obvykle začíná hlava, připevněno kožené poutko s reklamou na firemní webové stránky.
Hardware a elektronická výbava
O snímání zvuku se stará dvojice single coil snímačů černé barvy, přičemž jeden z nich je umístěn takřka ihned za krkem, druhý pak nalezneme v šikmém postavení v blízkosti kobylky. Pro ovládání a volbu snímačů je do nástroje nainstalována dvojice potenciometrů Volume a Tone a třípolohový nožový přepínač. Elektronickým srdcem nástroje je osazený předzesilovač napájený 9V baterií, která je umístěná v plastovém battery boxu na spodní straně těla. Abychom mohli tuto kytaru plnohodnotně využívat právě na takových místech, kde je nemyslitelné užití přídavného kytarového aparátu, stačí pouze vytáhnout z kapsy „futrálu“ přibalená sluchátka, ta následně zapojit do 3,5 mm jackového výstupu, a na třípolohovém přepínači navolit buď čistý nebo zkreslený zvuk (na přepínači označeno zkratkami ´cln´ a ´dst´). Na výstupní kovové destičce ve spodní části „lubu“ nalezneme hned trojici zdířek: klasický 6,3 mm konektor pomocí něhož můžete nástroj zapojit „na přímo“ i do běžných kytarových aparátů. Zde pak máte možnost využít přednastavenou dvojici zvuků, anebo zvolit třetí polohu přepínače preampu označenou jako off - tím vypnete vnitřní elektroniku a využijete klasické pasivní zapojení HB snímače. Dále jsou tu již zmíněný 3,5mm jack pro sluchátka, a taktéž druhý 3,5mm konektor označený AUX in pro možnost připojení externího zdroje signálu - například hudebních podkla- dů pro vaši hru z připojeného přehrávače.
Hratelnost a použití
Vezmete-li tento nástroj do ruky, okamžitě vás překvapí až neuvěřitelně nízká váha nástroje. Vzpomínám si, že první setkání před lety ve mně nízkou hmotností vyvolalo (záhy zaplašené) pochyby. Znáte to: poctivý kus dřeva je poctivý kus dřeva.
I tato kytara je výborně vyvážená a (znovu se opakuji) nádherně lehká. Jak jsem již zmiňoval, tentokrát se výrobce přidržel vzoru Fender Stratocaster. Nástroj je díky klasické menzuře krku naprosto bez problému hratelný a vaše levá ruka si může běhat v jakýchkoliv polohách hmatníku dle libosti. Konstrukce nástroje je maximálně vstřícná hře v jakékoliv poloze hráčova těla (ve stoje, v sedě, v leže...). Na překážku nejsou ani různá ergonomicky tvarovaná křesla či židle, do nichž člověk sám hluboko zapadne, ale s nástrojem tradiční velikosti by se už nevešel. Tělo kytary je opravdu sympaticky „malé“, a s tolerantními pasažéry můžete trénovat třeba i ve vlakovém kupé. Vyučuji i malé děti, které mají nemalý problém sehnat elektrickou kytaru odpovídající jejich velikosti. Na krk nakonec většina z nich dosáhne a je schopna zahrát i ve vyšších polohách; problém ovšem bývá ve velikosti těla, kdy nedokáží obejmout nástroj a pravá ruka pak není schopna adekvátně tlumit u kobylky. Zkusil jsem tedy některým menším žákům „Travelerku“ při lekci zapůjčit a s výbornými výsledky. Ačkoliv pro transportní podmínky se mi zdá umístění ladících mechanik ideální, popřemýšlel bych možná ještě nad jejich hlubším zapuštění. Při hraní některých technik (houslový tón či metalové tlumení) došlo totiž k mírnému rozladění nástroje. Po zvukové stránce se opět jedná o funkční model elektrifikovaného nástroje, čili můžete plnohodnotně přepínat mezi dvěma singly, jak na čistém, tak i ve zkresleném kanále. Ano, oproti minulému modelu, kdy byl k dispozici humbucker, zní EG-2 méně agresivně (jsou tu singly), ale na druhou stranu je jistě zvukově variabilnější. Kobylkový snímač zní skvěle perkusivně a pokud použijete efekt pre-boost, pověstný skleněný sound Stratocastera vydolujete jedna báseň. Větší zkreslení však s mírným přimhouřením oka zvládne také. Krkový snímač má pochopitelně typické rysy tohoto typu snímání: kulatější, tlustší a zpěvnější tón.
Nástroj lze propojit jak klasicky přes velký kabel přímo do aparátu, případně přes efektový řetězec, tak i díky vestavěnému zesilovači přímo do sluchátek. Pokud doma náhodou sluchátka nemáte, firma sluchátka do výbavy nástroje dodala. Jsou ergonomicky tvarovaná za ušní boltec a dosahují výsledků dostatečných pro domácí hraní. Pochopitelně, čím kvalitnější sluchátka máte nebo použijete, tím lépe. EG-2 jsem zkusil i na živé hraní s kapelou. Nejprve se na mě kolegové z kapely dívali poněkud „pohrdavě“, ale po zahrání prvních tónů se v jejich tvářích objevil spíše výraz překvapení. Nástroj obstál ve všech písních a baterie zesilovače vydržela celou zkoušku (cca tři/čtyři hodiny). Podotýkám, že jsem měl kytaru zapojenou přes PA. Nejprve jsem měl obavu, zda-li nebude výsledný zvuk poněkud tenký, ale sluchátkový výstup je řešen podobně, jako některé emulované výstupy simulující velikost reproduktoru. Tím pádem byl čistý kanál opravdu čistý a obsahoval velmi malé procento zkreslení (něco jako clean u celolampových vintage aparátů).
Nejlepším na tom celé bylo, že mě ani jednou nezabolela záda – nástroj jsem skoro necítil! Při zpáteční cestě jsme měli ještě celkem dost energie, takže jsem měl kytaru na klíně v autě a ještě hrál kolegům nové nápady. I kdyby muzikant měl jakékoliv připomínky ke zvuku/ladícím mechanikám (i když jde spíše o zvyk), tohle je opravdu záležitost k nezaplacení. S kytarou Escape můžete uniknout snad opravdu kamkoliv a hrát, kde vás napadne!
