Mnoho věhlasných firem postavilo svůj úspěch na marketingovém spasení západní civilizace. Přiznávám, v hluboké minulosti zemřelo v bídě mnoho osobností jen proto, že nebyly ani trochu obchodníky, ale “pouze” specialisty svého oboru. A to je také škoda. Když začneme popořádku, tak jeden nebo několik absolventů vysokoškolských kurzů jarmarečního vyvolávání vyhledá chudého, hodného, ale především zapáleného (řekněme) vývojáře, který vyvíjí např. mikrofony. Zaplatí mu, následně nebývá problém najít rozvojovou zemi kde by se mohl výrobek s minimálními náklady realizovat, a s patřičným využitím znalostí našich absolventů o vnucovacím prostředku – reklamě - a potištění výrobku věhlasnou značkou se razí do světa pro velké peníze. Tomuto kolotoči se říká OEM.
Tedy jedna fabrika, vyrábí výrobek, který v pondělí je označován názvem firmy „X", v úterý „Y" atd. Kamenem úrazu je pouze to, že opravdové hodnoty ustupují v zájmu bussinesu až téměř nezdravému sebevědomí některých značek. A tak neskrývám svou radost z toho, že v této mašinérii, kde vše řídí pouze odborníci přes finance, je zase o jednu firmu více, která si uvědomila, že není třeba živit nenasytnou krávu. Vše ke své i spotřebitelské spokojenosti. Levně vymýšlet či vyrábět ještě neznamená špatně. Přijdeme sice v takovém případě o řadu radostí, jako jsou duchaplné reklamy, které zaplatíme s koupí výrobku, sebevědomé obchodní bilance, ale proč vlastně ne? Určitou formou reklamy je i tento článek, a snad se dozvíte víc, než že je „to" lepší než všechny „běžné" prostředky. Tak tedy:
Úvod
Jak jsem naznačil v delší nesouvislé řeči na začátku, budeme se zde zaobírat Taiwanskou firmou, která si dala jednoduchý (pro ně) název Goang-Fann Co., Ltd. A abychom si při běžné pracovní hantýrce nezlomili jazyk, vyrábí zboží pod obchodním jménem TENLUX a SUPERLUX. Konkrétní modely ale zůstaly s názvy poněkud robotickými. Pokud máte možnost a chuť zavítat na jejich stránky www.tenlux.com.tw nebo www.superlux.com.tw , dozvíte se, že toho vyrábějí opravdu mnoho. Mikrofonní stojany, celou řadu dynamických a lavalier mikrofonů. Za vše bych rád zmínil odpružený držák HM7, který není standardní výbavou SMK-H8C, ale za 1995,-/ks se nechá dokoupit. Dále bych si jednou rád vyzkoušel Tenlux CM-H5B, který je svými parametry (koule/kard./osma, 35mV/Pa a 9dB vlastního šumu při kardiodě , PAD –10dB a Low cut) velmi zajímavý. A vlastně celá řada „Platinum series", ze které pochází naše dnešní dítka, je velmi zajímavá. Jak provedením, tak cenou. Pro zajímavost ji uvedu celou. Samozřejmě vzhledem k časoprostoru, ve kterém plodím tyto řádky:
- CM - H8A (pouze kardioda a stejný design, jako všechny následující typy)
- CM - H8B (kardioda, PAD-10dB, Low cut filtr)
- CM - H8C (Jeden kus naší dvojice)
- CM - H8D (lampový, koule/kardioda, Pad, filtr, v kufru se vším příslušenstvím)
- CM - H8E (axiálně uložená kapsle. Pro Broadcast)
Že z této části světadílu začínají přicházet slušné výrobky, jsme si už snad zvykli, ale nad tímto jsem se přeci jen pozastavil. Možná i trochu déle, než by vyhovovalo obchodnímu zástupci, od kterého jsem měl mikrofony půjčeny a věřte, že nebýt ostatních neodkladných záležitostí, už bych je nevrátil. Nerad bych tedy vypadal jako mluvící reklama a už vůbec bych nerad předbíhal, takže:
Zvenčí
Je to malý, černý, plastový kufřík. Uvnitř kufříku dva mikrofony, dva standardní držáky, nějaký leták, který se váže k obsahu kufříku a přípravek pro odšroubování dolní matice, čímž můžete „číhnout" do útrob mikrofonu - toť vše.
Mikrofony samotné jsou ve stříbřité, lépe tedy platinové barvě s černými popisy. A tady hned stop pro udělení jednoho mínusu. Dopředu však inzeruji, že posledního, tak si ho vychutnejte.
Popisy na mikrofonu, a to včetně důležitých symbolů, jako je stav navolené směrové charakteristiky, jsou provedeny technologií, která, nevím proč, se nechá celkem snadno stírat až zmizí definitivně. Hrůzné pomyšlení, ale vy, pokud na ně dostanete chuť a stanou se vašimi pomocníky, neváhejte a ještě nedeflorované fantómovým napětím přelepte, alespoň důležité symboly průhlednou lepící páskou. Tolik dobře míněná rada pro ušetření vašich nervíků.
Nevím tedy, proč došlo k této designové chybě, když celé konstrukční řešení je na naprosto profesionální úrovni a nelze mu vytknout nejmenší chybu. Než tedy půjdeme dělat zvukové zkoušky, popíši vám letmo mikrofon samotný, i když valnou část vygenerujete z obrázků.
CM – H8C je, jak jsem řekl, v platinové barvě s černými popisy, chromovanými přepínači a zlaceným XLR3 konektorem. K této části lze konstatovat, že pro koncertní aplikace by se hodila verze s matným černým povrchem. Od spodu mikrofonu je zlacený XLR3 konek tor a kolem něj závit pro upevnění buď do standardně dodávané objímky, mimochodem připravené pro oba typy stojanových závitů, nebo do nádherné pavoučí objímky HM7, kterou si ale musíte dokoupit. Dodat mohu jen to, že způsob sešroubování objímky s mikrofonem je mě osobně nejsympatičtější ze všech rychloupínání apod., samozřejmě ve verzích studiových stojanových mikrofonů. Můžete si být pak jisti, že pokud se vám neskácí stojan, tak mikrofon určitě ne.
Kolem konektoru je pak jakási matice, kterou přiloženým přípravkem odšroubujete a můžete nahlédnout do útrob. Nevím, jak často budete v dlouhých chvílích nahlížet, ale já jsem samozřejmě také nahlédl a dozvěděl jsem se, že vnitřek je proveden stejně precizně a profesionálně jako vnějšek. Vše jsou diskrétní součástky a žádné IO, na výstupu je malé trafo, které nemá více sekundárních vinutí, tedy máme danou výstupní impedanci – viz parametry. Dvojitý tištěný spoj nese ještě dvě pružiny, které vystřeďují vnější kovový obal. Mimochodem, a k tomu se ještě dostanu, mikrofon výborně odolává manipulačnímu hluku. Na těle mikrofonu naleznete tři přepínače – viz.parametry. Méně obvyklé je, že přepínač směrových charakteristik je „ze zadní strany kardiody". Páčky přepínačů jsou chromované a mírně vystouplé nad povrch. Přepínání za provozu není doprovázeno nijak drastickými zvukovými efekty, ozve se jen mírný tupý zvuk. Stejně nastavení neděláme při „červené". Na přepínači směrových charakteristik jsou tři polohy (koule, kardioda, osmička). Zbylé dva dvoupolohové přepínače po stranách předního pohledu jsou útlum (- 10 dB) a filtr nízkých kmitočtů. O směrových charakteristikách se zmíním v dalším odstavci. Útlum budete potřebovat, pokud mikrofon použijete k velkému randálu, protože běžné věci zvládá bez zkreslení a bez zařazení tohoto článku. Filtr je poměrně strmý a při blízkém kontaktu s mikrofonem ho někdy budete také potřebovat. Nechá se ho využít i na větší vzdálenosti při spotování trianglu, tamburíny apod. Jinak mikrofonu se říká mikrofon proto, že my do něj „krofem", ale za hranicemi to stejně nevysvětlíte. Dostali jsme se až na vrchol, kde se pod dvojitou mřížkou skrývá jednopalcová dvojitá kapsle s vyvedením u středu. Kapsle u mikrofonů je asi nejzákladnější pilíř úspěchu mikrofonu, ale také ho charakterizuje v mnoha i těžko měřitelných parametrech. V „barvě" zvuku, lépe v odezvě na různé frekvence z různých směrů, citlivosti, chování v prostoru atd. Mřížka chránící kapsli bývá u levnějších mikrofonů někdy na úrovni pletiva neodborně naohýbaného, z kterého občas vykoukne i drátek. Zde je mřížka pěkně zpracovaná a také velmi dobře odolává „fukavkám" i bez použití popfiltru. Stejně ho (popfiltr) tam při zpěvu strčte, chráníte si kapsli. Díky poctivému provedení je mikrofon poměrně těžký. Rád bych se zmínil i o nadstandardní výbavě, totiž o pružné objímce HM7. Je neméně dobře zpracovaná a dimenzovaná pro tyto mikrofony. A dle mého názoru, patří mezi nejlepší, které se dnes vyrábí.
Superlux mezi ostatními
Protože mě pan A. honil jen málo, za což mu musím vzdát dík a protože mě CM… hodně oslovily, porovnával jsem je proto se vším, co mě přišlo pod ruku do úmoru ucha. Samozřejmě v rámci ostatní pracovní vytíženosti, protože testy by člověk uživil děti asi jako sociálními dávkami – za týden by zemřely podvýživou.
V rámci relativní časové pohody jsem je mohl použít i na různé situace. Tedy zpěv, saxofon, ambientní roomy pro bicí soupravu, bonga, prostorový mic. pro aparaturu el. kytary., A/B stereo na smyčcový kvartet a velmi krátce i symfonický orchestr, kde stály vedle skvělého Neumanna TLM170, který je považován kromě dalších aplikací za skvělý ambientní mikrofon. Tady mohu pokračovat tím, čím jsem skončil a prakticky to znamená, že jsem za krátkou zkoušku došel k závěru, že citlivostí i šumem jsou velmi podobné. V barvě zvuku je jediný rozdíl v nejvyšším pásmu, kde Superlux vykazuje lehčí zastřenost. Nevím, jestli je to konstrukcí kapsle nebo výstupním trafem (jako takovým, nebo jen typem) u Superluxe. A to vše při zapnuté kardiodě. Každopádně při rozdílu v ceně až překvapující zjištění. Použití kulových charakteristik jsem zkoušel na smyčcové kvarteto s velmi dobrými výsledky. Jediné mikrofony, které se mi zdály momentálně trochu brilantnější a živější, byly staré lampové Neumann-Gefell M9. Je to pouze názor v momentální situaci. Kouli jsem nasadil i při použití jako Roomů bicí soupravy. Dostatek prostoru a vyvážená barva, kde nepřevládají činely, ale nechybí vzdušnost. Velmi záleží na umístění v konkrétním prostoru, i ledvina se dá, možná i lépe použít, nemáme-li příliš mrtvou akustiku. Kouli i kardiodu jsem zkoušel i v případě el. kytary. Záleží opět na situaci, kolik prostoru chceme a kam mikrofon můžeme umístit. V zásadě nejlepší a nejuniverzálnější na CM…. je kardioda, ať už dostatečným výstupním signálem, nebo nízkým šumem. Barevné rozdíly mezi jednotlivými charakteristikami sice jsou, avšak nijak zásadní, což z něj tvoří kompaktní zařízení. Bonga a vlastně i jiné nástroje, ke kterým jsem Superluxe, byť jen na zkoušku vložil, vykazovaly jedno stejné pravidlo: „byly tam tak, jak byly stvořeny". Nemusel jsem nic dohánět kromě vzdálenosti od zdroje zvuku. To mě právě hned na počátku tak upoutalo. Za dobu, po kterou jsem měl mikrofony zapůjčeny, vystřídali se u mě tři zpěváci. Připravil jsem si pro každého z nich slepý test ze tří různých mikrofonů. Došel jsem opět k závěru, co člověk, to jiný názor. Každému se líbil jiný a i Superlux mezi nimi byl. Musím připustit, že si ani jeden nevybral špatně. Proti UM 57 (lampový Neumann-Gefell) má CM… pevnější středobasy , menší prezenci a není tam ta živost, ale spíš strohá realita. Dále má CM daleko větší signál a lepší odstup od šumu. U 87-čka (Ai) má na blízko ještě pevnější středobasy, možná o něco více nejvyšších sykavek a ještě více signálu i méně šumu. Starší U87-čku jsem neměl k přímému porovnání momentálně k dispozici, ale odvažuji si tvrdit, že se šumem a signálem by byly v porovnání s CM velmi podobné. Při větší kompresi ať už na zpěv, nebo nástroje přibude přirozený a tučný prostor. Určitě vynikající mikrofon na zpěv. Možná, v mnoha případech nejlepší. Zblízka není „přeplněný" středobasy, ale je jich dostatek a díky lehké zastřenosti, o které jsem mluvil, nebudete mít problém se sykavkami. Totéž lze říci u dechových nástrojů, kde v bližším poli bývá problém z „fukáním". V prostoru se chová velmi přirozeně tím, že se se zvětšující vzdáleností ubývá průvodních jevů nástrojů a zůstává tělo i s alikvoty. Jen ty alikvoty, jak jsem řekl, by snesly lehší průsvitnost. Dnes se totiž hlavně v populárních žánrech posouvá hranice poměru tónu a ved lejších průvodních jevů nástrojů k těm druhým. Samozřejmě muzikanti jsou velmi spokojeni, protože konečně slyší svůj nástroj tak, jak ho slyší při produkci, ale posluchač – laik, řekněme v koncertním sále, je na tom trochu jinak. Díky ozvučovací technice si ale podvědomě posouváme názor. Je to jako s názorem na analogovou a digitální nahrávku, nebo ještě lépe, jako s něžnější polovinou lidstva. V různých částech světa, ale i v různých historických období, je názor na krásu diametrálně odlišný. Záleží tedy spíš na tom v čem jsme vychováváni a „cvičeni". Někdy i bohužel, ….vrátím-li se k úvodníku tohoto článku. Osmičkovou charakteristiku jsem nijak zvlášť netrápil, ale nechal jsem si zjistit, že zadní a přední lalok je téměř identický. Totéž platí u koule i mezi oběma mikrofony, tedy jsou dobře použitelní na stereofonní techniky včetně M/S stereo. Důkazy vám tentokrát, bohužel předložit nemohu, a tak mi věřte nebo ne. Samozřejmě že by se dalo nekonečně polemizovat o tom, co, kdy a jak, ale já na rozdíl od některých jedinců tvrdím, že nelze jednoznačně určit ortel. Protože situace při snímání je pokaždé jiná a ideální je, když si sami můžete vyzkoušet co je pro vás nejlepší.
Pokud vám připadá, že jsem na začátku tvrdil, že jsou tyto mikrofony bez chyby, a po zvukovém testu ztrácíte tento dojem, dovoluji si upozornit na referenční zařízení, se kterým jsem CM srovnával, za další na fakt přísnosti těchto zkoušek a za poslední na skutečnosti neexistence ideálního mikrofonu.
Dovolte jednu úvahu a pak už dám pokoj. Pokud by jeden kus CM stál vzhledem k dobrému zpracování a zvuku, ale také k téměř neznámé značce cca 20 000,- (tedy dvojnásobek), vůbec bych se nedivil. Kdyby byl odstraněn designový problém se stíráním nápisů a lehce zprůhledněny výšky (ne ale zvýrazněny – těch je, řekl bych akorát), mohl by stát i nad 30.000,-, a kdyby ještě byl dodáván v hliníkovém kufru s veškerým příslušenstvím a třeba by mu implementovali i více směrových charakteristik (což není vůbec jednoduché) a odstupňovaný Low cut filtr, mohla by jeho cena bez zamhouření oka být více jak čtyřnásobná.
Jinak vzato
Nejlevnější univerzální studiový mikrofon (set) s profesionálním zpracováním a velmi dobrým zvukem, který momentálně znám.
