O tom, že je možné simulovat a modelovat softwarově cokoliv už dnes nepochybuji. Docela nedávno mě o tom definitivně přesvědčila zpráva, že byla na trh uvedena softwarová simulace legendárního dvoupalcového čtyřiadvacetistopého analogového magnetofonu Studer. O něm v tomto testu řeč nebude, nicméně považuji to za důkaz, že se náš svět nezadržitelně „transformuje“ do virtuální reality. I tak však stále ještě existuje spousta situací, kdy namísto sofistikovaného softwaru přichází na řadu poctivé „železo“, tedy to skutečně hardwarové, většinou analogové zařízení. Stále ještě existuje řada výrobců, kteří mají chuť věnovat se designu hardwarových analogových mašinek. A právě k nim patří také společnost Presonus. Z jejího bohatého portfolia produktů si dnes představíme analogový osmikanálový kompresor/limiter/gate, který zcela určitě potěší ucho i oko nejednoho zvukaře, producenta a nebo muzikanta – a vlastně kohokoliv, kdo má co do činění se zpracováním zvuku.
Vlastnosti ACP88
Racková skříň o velikosti 2U obsahuje baterii osmi kompresorů na bázi VCA. Všechny kanály jsou identické a každý je plnokrevným kompresorem/limiterem a šumovou bránou (gate) se všemi typickými ovládacími prvky, s možností spřáhnutí jednotlivých kanálů do sterea (a nebo dokonce do skupin), s možností externího ovládání reakce kompresoru i šumové brány přes trasy sidechain. Jednotlivé detaily si popíšeme dále. Právě to, že je ve 2U k dispozici osm opravdu plně vybavených kompresorů, ještě více podnítilo můj obvyklý zájem nahlédnout pod pokličku tohoto zařízení. Po demontáži vrchního krytu jsem byl bohužel lehce zklamán; desky plošných spojů jsou provedeny technologií SMT, jsou připevněny rovnou těsně za čelní a zadní panel skříně, a tak jsem žádné podrobnosti o použitých komponentech nevybádal (do kompletního rozebrání přístroje jsem se pouštět nehodlal). Prázdný střed šasi částečně vyplňuje řádně dimenzovaný napájecí zdroj s nuceným chlazením pomocí „ventilátorku“ skrze otvory na bocích skříně. Kryt skříně jsem tedy namontoval zpět a pustil jsem se do zkoumání dostupných ovládacích prvků na čelním panelu.
Ten napoví, co všechno kompresor/limiter/gate umožňuje. Znovu pro jistotu připomínám, že všech osm kanálů je identických, a tudíž následující popis je platný pro každý z nich (s jednou malou výjimkou na kanále 1, o ní ale bude řeč dále). Podíváme-li se na typický „presonusovsky“ modrý čelní panel, zjistíme, že každý kanál nese dvě řady po čtyřech otočných ovladačích (potenciometrech), mezi kterým jsou umístěna drobná černá tlačítka přepínačů, dále sloupec LED diod pro zobrazení redukce zisku a další čtyři signalizační LED diody. První řada potenciometrů (bráno zleva) náleží sekci kompresoru/limiteru, druhá řada pak sekci šumové brány gate a k dorovnání zisku gain make-up. Shora začíná sekce kompresoru potenciometrem nastavení prahu komprese Threshold. Jeho regulační rozsah je udáván -40 až +20 dB. Dvě signalizační diody (zelená a červená) u tohoto potenciometru zobrazují úrovně signálu pod prahem a nad prahem komprese. Pod tímto ovladačem je potenciometr kompresního poměru Ratio, který umožňuje nastavení poměru od 1:1 do ?:1. Směrem dolů je dále potenciometr náběhu kompresoru Attack, který umožňuje nastavení v rozmezí od 0,02 do 200 milisekund. Tady, kde se nastavuje náběh, se nastavuje také doběh. Potenciometr doběhu (nebo-li regenerace kompresoru) Release uzavírá první řadu otočných ovladačů. Umožňuje nastavení v rozsahu od 0,5 do 500 milisekund. Do sekce kompresoru patří také dvě ze zmíněných tlačítek. První je označeno Soft a přepíná, jak už sám název napovídá, režim komprese mezi hard-knee a soft-knee (tvrdý a měkký průběh komprese). Druhé tlačítko je označeno Auto a slouží k přepnutí na automaticky nastavované hodnoty náběhu a doběhu kompresoru v závislosti na zvukovém (hudebním) materiálu. Indikaci aktuální redukce zisku kompresoru má na starosti sloupcový indikátor z LED diod. Zobrazuje rozsah redukce zisku až do hodnoty -18 dB. Sekce šumové brány Gate začíná shora potenciometrem prahu aktivace brány Threshold, který je doplněn zelenou a červenou LED diodou pro signalizaci otevření a zavření brány. Dále následují ovladače náběhu a doběhu šumové brány. Náběh lze nastavit v rozmezí od 0,01do 100 milisekund, doběh v rozmezí od 0,2 do 2 vteřin.
K sekci šumové brány patří ještě tlačítko -60 dB. Pomocí tohoto tlačítka se zvyšuje rozsah útlumu při zavření šumové brány. Normálně je útlum nastaven na -15dB, po stisknutí tlačítka je útlum -60dB. Pod sekcí šumové brány se nachází sekce dalších neméně důležitých ovládacích prvků. V prvé řadě je to potenciometr Gain, který slouží k dorovnání hlasitosti po kompresi procházejícího signálu. Dál v této sekci najdeme důležité tlačítko Bypass, které umožňuje vyřadit sekci kompresoru a porovnat tak signál před kompresí a po kompresi. Posledním tlačítkem je tlačítko Link, doplněné červenou LED diodou. Je to „staré známé tlačítko“, které běžně umožňuje spřáhnout dva mono kanály do stereo režimu, kdy první (levý) kanál současně ovládá i druhý (pravý) kanál.
Funkce, která je sice obecně známá, ale v případě ACP88. kdy máme hned osm kompresorů v jednom balení, je i funkce Link tak trochu unikátní. Umožňuje samozřejmě klasický "link" kanálů, a to tak, že vždy ten levý ovládá sousední pravý; navíc je ale možné jednotlivé kanály podle potřeby "linknout" do skupiny nebo do skupin. Do skupiny se spojí všechny kanály, na kterých se stiskne tlačítko Link a poslední kanál vlevo ze zvolené skupiny ovládá všechny ostatní. To znamená, že je možné spřáhnout například všech osm kanálů, přičemž první je řídící pro všechny, nebo je možné nechat kanály, např. 1, 2 a 3, nezávislé, a spřáhnout kanály 4-8, kde pak bude kanál 4 kanálem řídícím. Nebo je možné kanály spřáhnout do čtyř stereo dvojic a podobně – kombinací se nabízí docela dost. Nu a zkuste něco podobného s jakýmikoliv samostatnými kompresory! Z logiky popsaného také samozřejmě vyplývá, proč se tlačítko Link nachází pouze na kanálech 2 až 8 a na kanále 1 nikoliv. A to je právě ta jediná odchylka ve výbavě všech osmi kanálů, o které jsem se zmínil výše.
Po popisu čelního panelu se můžeme věnovat panelu zadnímu a prohlédnout si tak možnosti připojení. Pro každý kanál jsou k dispozici shodně 4 1/4" konektory a tlačítko přepínače pracovní úrovně vstupů mezi +4dBu a -10 dBV. Konektory jsou shora dolů uvedeny v následujícím sledu: první je konektor Gate Sidechain. To je externí vstup do řídící trasy šumové brány. Jako druhý je konektor Compressor Sidechain, tedy vstup do řídící trasy kompresoru/limiteru. Jak je (domnívám se) obecně známo, kompresory normálně odvozují svůj řídící signál od procházejícího audio signálu. Některé ovšem bývají vybaveny externím vstupem Sidechain (což je právě i ten náš případ), který umožňuje přivedení signálu do řídící trasy kompresoru z jiného, externího zdroje, který pak určuje reakci kompresoru nezávisle na audio signálu, který kompresorem prochází. Totéž samozřejmě platí i o šumové bráně. Tato možnost se hojně využívala ke specifickým úpravám a efektům.
Pod konektory Sidechain se nacházejí vstupní konektor Input a výstupní konektor Output. Zbylé místo na zadním panelu je vyhrazeno pro síťový konektor a pro spínač napájení ACP88. Tolik snad ke konstrukci a k uspořádání, zbývá doplnit ještě pár nejdůležitějších technických údajů, tak jak jsou uvedeny v přiloženém manuálu. Dynamický rozsah „ácépéčka“ je udáván větší než 115dB, odstup signál/šum větší než 95 dB. Přenášený frekvenční rozsah je od 10Hz do 50kHz. Celkové harmonické zkreslení a šum (THD+N) je menší než 0.02%. Vstupy a výstupy jsou symetrické s možností připojení i nesymetricky zapojených zařízení. Pracovní rozsah na vstupu je přepínatelný mezi úrovní +4dBu a -10 dBV. A nakonec: interní operační úroveň je +4dBu (= 0VU).
Použití ACP88
Pokud má uživatel předchozí zkušenost s nějakým klasickým VCA kompresorem, zjistí, že ovládání kompresorů v ACP88 je naprosto standardní, v zásadě stačí zvyknout si na aktuální rozmístění ovládacích prvků, rozhodně není zapotřebí učit se ničemu novému. Doporučuji pouze zapamatovat si, že v případě spřáhnutí kompresorů do sterea (skupiny) řídící master kanál přebírá všechny ovládací prvky, s výjimkou tlačítka Bypass. Pro porovnávání zvuku před a po kompresi je potřeba zmáčknout tlačítka všech spřažených kanálů. Se spojováním kompresorů do sterea (nebo do skupin) si musí uživatel zvyknout i na to, že aktuální redukci zisku ukazuje indikátor pouze na řídící master kanálu. Ostatní indikátory redukce zisku mohou také zobrazovat určitou hodnotu, a to pokud je potenciometr prahu komprese na daném kanálu nastaven na komprimaci, nicméně směrodatný je indikátor redukce na řídícím kanálu. Při spřahování kompresorů je asi lepší u řízených kanálů neaktivní potenciometr Threshold "vyjet" úplně doprava na +20 dB, aby se na příslušném indikátoru žádná redukce zisku nezobrazovala; v provozu to může při letmé vizuální kontrole možná trochu mást.
Nastavení kompresoru se provádí celkem pohodlně a hlavně jednoznačně. Všechny otočné potenciometry mají chod s aretací jednotlivých poloh, takže nehrozí nechtěné "rozštelování" jednoho potenciometru při manipulaci s jiným, a to i navzdory tomu, jak jsou potenciometry drobné a relativně hustě na čelním panelu osazené. Během testu se mi právě potenciometry zdály být tou nejkřehčí částí celého přístroje, který je jinak fortelně proveden.
Troufám si tvrdit, že pokud potenciometry časté používání vydrží, pak celý ACP88 „přežije“ hodně dlouho. Trochu více pozornosti si vyžadují tlačítka přepínačů. Jsou drobná, poměrně blízko sebe, navíc jsou provedeny černou barvou na tmavě modrém podkladě. Pokud v produkčním prostředí panuje intimnější osvětlení, může být pro někoho obtížnější rozeznat, je-li tlačítko zapnuto nebo ne. Potom, pokud si nastavení toho kterého tlačítka během provozu stoprocentně nezapamatujete, nezbude, než to jednoduše vyzkoušet a nebo si na „to“ posvítit. Za horších světelných podmínek se to pohledem (dle mého soudu) prostě skoro nedá rozeznat. Kompresor i šumová brána nabízejí standardní vybavení a přinášejí očekávané výsledky. U šumové brány jsem ocenil možnost přepínání hloubky zatlumení, protože při nastavení na -60 dB spolehlivě brána uzavře a zatlumí téměř cokoliv. Možnosti nastavení časů doběhu a náběhu brány plus volitelná hloubka zatlumení jsou dostatečnou výbavou pro úspěšné známé „gejtování“ bubnů v bicí soupravě. V případě kompresoru je možné nastavit celou škálu způsobů komprese od jemné komprese komplexního hudebního materiálu s nízkými poměry 1:1 nebo 2:1, přes tvrdou kompresi jednotlivých nástrojů, která pěkně zvýrazňuje ambientní složku zvuku, až po ostrou limitaci, která sice není úplně "brick wall", ale pro standardní aplikace vyhoví. Při všech těchto akcích je možné volit mezi vlastním nastavením časů náběhu/doběhu a mezi automatickými časy. Když jsem si "hrál" se stopou akustické kytary, věnoval jsem nějakou chvíli nastavování časů náběhu a doběhu. Poté, co jsem byl konečně spokojen, jsem pro porovnání přepnul na automatické časy a trochu mě zamrzelo, že byl zvuk evidentně mnohem líbivější, "sladší" a jasnější. Opět se mi potvrdilo to, co už vím dávno, totiž to, že pokud k dosažení požadovaného výsledku postačí automatické časy náběhu a doběhu, spolehnu se právě na ně a velice rád oželím jejich ruční nastavování. Nicméně ACP88 nabízí oboje a určitě je dobré mít k dispozici obě varianty – čistě jen tak „pro všechny případy“.
Samostatnou kapitolou pro laborování se zvukem je řízení kompresoru a šumové brány z externích zdrojů přes trasu Sidechain. ACP88 má tyto trasy samostatně pro kompresor/limiter i pro šumovou bránu (gate). Tady se nabízí široké pole působnosti pro experimenty s mnohdy zajímavými výsledky. Nemá jistě smysl zde vypisovat celou „zvukařskou kuchařku“, a tak zmíním jen pár osvědčených triků, nejprve třeba odstraňování sykavek. Skrze kom-presor vedeme stopu se zpěvem. Signál z této stopy současně vyvedeme z výstupního kontaktu konektoru Sidechain také do ekvalizéru a na něm zdůrazníme frekvenční pásmo, kde se sykavky objevují. Takto frekvenčně upravený signál posíláme přes vstupní kontakt konektoru Sidechain zpět do kompresoru. Celý trik spočívá v tom, že řídící signál, který spouští kompresi, má nyní, jednoduše řečeno, nejvyšší úroveň v momentě, kdy se v hudebním materiálu objeví sykavka. V důsledku toho pak dochází v daném okamžiku k větší redukci zisku a moment, kdy je v hudebním materiálu přítomna sykavka, je proto kompresorem potlačen více, než ostatní hudební materiál. U některých hudebních stylů může použití trasy Sidechain lépe spojit a zpevnit groove basové linky a kopáku. Signálem kopáku tudíž můžeme řídít kompresi basové linky. Kompresor, skrz který jde basová linka, pak reaguje na každý úder kopáku. Opět tedy prostor pro nastavování a vylaďování. Podobným způsobem se dá využít také Sidechain šumové brány. Zde můžeme například použít virbl (signál z jeho kanálu) pro otvírání "zagejtované" stopy prostorového mikrofonu. Tato stopa se pak otevře pouze při úderu na virbl a při vhodném poměru obou těchto stop "přidá" k ráně na virbl pěkný kontrolovaný ambient. To všechno a ještě mnohem více umožňuje výbava kompresorů v ACP88. Osm kompresorů a to, že je možné je spřahovat do sterea nebo do skupin, otvírá dveře dalším speciálním aplikacím. Je možné vyzkoušet například řetězení kompresorů za sebe. Kaskáda různě nastavených kompresorů se např. proslavila jako účinný nástroj pro „krocení“ dynamického rozsahu slavné rockové „babičky“ Tiny Turner, tedy při nahrávání jejího zpěvu ve studiu.
Osmičku kompresorů jsem také s výhodou použil i na bicí soupravu při mixáži. Samostatně jsem použil kompresory na kopák a virbl. Nastavení poměru 3:1, hard-knee, časy auto, redukce zisku do -6 dB. Jeden pár dvou kanálů spřáhnutých do sterea jsem nasadil na podskupinu se zbytkem bubnů soupravy. Nastavení stejné, tedy poměr 3:1, hard-knee, časy auto a redukce zisku opět do -6 dB. Další spřáhnutý pár kompresorů jsem použil na overheady. Zde jsem použil kompresní poměr 5:1, soft-knee, časy auto a redukci zisku cca -6 dB. Celou smíchanou sadu jsem pak ještě "prohnal" přes další dvojici spřáhnutých kompresorů zařazenou na hlavní výstup. Zde byla dvojice nastavena jako limiter. Kompresní poměr ?:1, hard-knee, časy auto, redukce zisku -1, maximálně do -2 dB. Touto cestou jsme dal poměrně rychle dohromady vyvážený a kontrolovaný zvuk bicí soupravy, na kterém se následně dobře stavěl celkový mix. Zvukové kvality kompresorů v ACP88 práci jenom usnadňují.
Signálová trasa je čistá, transparentní. To mě nakonec dovedlo ještě k jednomu způsobu využití. Pokud je kompresor v signálové trase aktivní (tj. není-li stisknuto tlačítko Bypass) a deaktivujeme-li akci kompresoru vytočením prahu Threshold zcela doprava na +20 dB, a jestliže současně také obdobně vyřadíme šumovou bránu, lze kanál v ACP88 použít jako (symetrický) linkový budič. A to například takto: potenciometr dorovnání redukce zisku má účinnost -20 až +20 dB a tudíž je k dispozici dostatečné zesílení. Na vstup můžeme přivést slabší nesymetrický linkový signál a na výstupu z kanálu získáme signál symetrický, zesílený na potřebnou úroveň. To se může hodit například při přepisu ze starých poloprofesionálních páskových nebo kazetových magnetofonů do nahrávacího software. Jejich výstup většinou sám osobě nevybudí nahrávací stopu digitálního zařízení na dostatečnou úroveň, takže pokud bychom chtěli dát přednost dostatečně promodulovanému záznamu před dodatečnou normalizací slabšího záznamu, bude při přepisu nutné signál zesílit. Je to sice jen takový malý bonus „mimo soutěž“ – ale je tu.
Závěr
Osmikanálový kompresor Presonus ACP88 jsem měl k testu zapůjčen samozřejmě jen na omezenou dobu, ale jak sami vidíte, na komfort většího počtu kompresorů si člověk zvykne téměř okamžitě. Hned v průběhu doby, kdy se s přístrojem teprve postupně seznamujete, vás okamžitě začnou napadat různé jeho aplikace, celá řada možných kombinací, jak kompresory využít. Jednoduchou kalkulací pak velmi rychle zjistíte, kolik byste museli investovat do osmi samostatných, stejně vybavených kompresorů s obdobnou zvukovou kvalitou. A i pokud byste se náhodou dostali na tu samou částku, kterou stojí jeden ACP88, stěží budete moci všechny kompresory spřáhnout do skupiny společně ovládané jedním řídícím kanálem. Co více k tomu všemu ještě dodat? Snad jen tolik, že pokud byste při komprimování audio signálů rádi „zabili jednou ranou celé hejno much naráz“, určitě doporučuji zkusit ACP88.
