V dnešním testu se podíváme na studiové monitory. Ať si to uvědomujeme nebo ne, studiové monitory jsou vlastně první zvukařovy uši, to ony vykreslují celkový zvukový obraz a zvukaře upozorní na nedostatky. Zvukař případné rozpory řeší a koriguje, ale znovu je i v těchto korekcích závislý na dobrém a věrné podání reproduktorů. Nechci se teď dotýkat celkového problému, neboť zde samozřejmě vstupuje i prostor režijní místnosti spolu s umístěním monitorů.
Možná bych tady na tomto místě taky udělal takové makro rozlišení, to proto, že reproduktorů existuje celá řada.První skupinou jsou bedny pro venkovní ozvučení, druhou pro studiové aplikace a třetí jsou tzv. Hifi pro domácí co nejkvalitnější poslech. Studiové monitory bych rozdělil na referenční s poslechem v blízkém poli a určené pro dlouhé poslouchání (práci), a za další na reprobedny kontrolní. Už sami z tohoto hrubého popisu začínáte chápat, že problém je mnohem širší než dokáže tento test obsáhnout. Samotnou jejich konstrukcí se zabývají už celá léta vývojáři z různých zemí a za pomoci nejmodernějších přístrojů, které můžou ledasco napovědět. Stejně si myslím, že všechny bedny jsou jen kompromisem více či méně zdařilým, to proto, že všechny zvukové nuance nelze simulovat. Jinak se bedna chová v režimu čistého přenášení frekvencí, jinak při komplexním zvukovém spektru, a to nemluvím o dynamice a vykreslení prostoru. Takže dost na úvod, doufám že jsem vám moc vaši hlavu nezamotal a ani tento test není určen pro jednoznačné doporučení těch nebo oněch monitorů pro vaše studio.
Dnes, jak si mnozí již všimli, existuje jedno základní pravidlo, a to je v českých zemích poměr cena/výkon. Před sebou mám dva páry studiových monitorů z označením PHONIC P8 a P6. Spolu s „bednami“ je dodáván i manuál, nic nového, ale po pozorném nastudování zjistíte, že v něm není použito slovíčko referenční, to objevíte jen na štítku vlastního boxu. U této zvláštnosti se chci na chvilinku zastavit. Ono vyrobit referenční bednu není tak jednoduché, jak jistě vysvítá z mého úvodu. Proč? Zvukař sedí za pultem a poslouchá, zdá se mu, že zvuk šroťáku zvoní, a tak šáhne na korekce na příslušné stopě a vybere něco kolem 5 kHz a malinko stáhne o 5 dB. Je to, ale skutečně pravda? Muže si být jistý, že v daném poměru frekvence a dynamiky udělal vše správně? Jeho studiové monitory říkají, že ano, ale pokud reproduktory a celá bedna není referenční, tedy vyrovnaná v celém zvukovém pásmu, možná že udělal omyl. Bedna může třeba náš kmitočet zdůrazňovat právě o upraných 5 dB, to je hodně. Je to jen příklad, abychom si uvědomili jak je zvukař na poslechu závislý. Monitory, které se pyšní slovíčkem referenční by měly mít co nejvyrovnanější kmitočtovou charakteristiku, jinak je vždy nějaký problém může objevit – a to nezávisle na kvalitě nazvučení a záznamu vlastního materiálu. Snímek jde dál a každý z nás ho poslouchá jinde a na jiných bednách, ale myslím si, že základ ze studia má být v pořádku, a jedním z velmi důležitých prostředků jak toho dosáhnout jsou právě studiové monitory. Osobně zastávám názor, že by ve studiu neměly být jenom jedny monitory, ale podle potřeby a kvůli kompromisům, které řešíme, by jste měli mít beden víc a hlavně je stále neměnit. Znám zvukaře, starší pány, kteří namíchají skvěle i na staré rozhlasové Teslácké monitory, někdo to dokáže i s Yamahou NS - 10, někomu chybí zase troška basů a tak potřebuje jiné. No, dost teorií, stejně celou záležitost nepostihnou, a my se máme věnovat v tomto testu monitorům konkrétním.
Takže PHONIC nejsou referenční monitory. Napovídá tomu i další indicie, a to je, že v manuálu není žádné grafické znázornění jejich frekvenčního průběhu.
Rukou i zrakem
Bedničky jsou moc hezky zpracované, ale když přimhouříte oči nemůžete si nevšimnout, že značně připomínají bedny od Behringera. Basák i výškáč jsou stejné, dokonce i basreflexy a nezlobte se, že předbíhám, i zvuk je podobný. Že by globalizace uniformovala nejen design, ale i zvuk to se mi zdá být zrůdné, ale kdy by se to podařilo, nemusíme mít tyhle úvody a všichni by poslouchali vlastně se stejným zvukovým podáním a tím pádem by to mohlo být dokonalé. Naštěstí to nejde, bedny jsou jen jedním článkem řetězu. Profesně jsou zpracovány na jedničku. Jak si také všimnete a bývá dobrým zvykem u této kategorie, jsou dvoupásmové. Výškové reproduktory mají stejné, liší jen velikostí basového zářiče, a ani se nemusíte dívat do manuálu a je vám hned jasné že ten větší je schopen přenést i hlubší pásmo k vašim uším. Mrzí mě taky ještě jedna věc a to je, že nikde není uvedeno v jakém tolerančním pásmu. Tolik černé barvy by to nespotřebovalo napsat třeba +/- 2 dB. Nicméně i výkonově je větší, asi prvorozený bráška, silnější a to celých 200 W v sinusu a 400 W v hudebním výkonu. Menší má výkon 140 a 280 W. Bedny jsou konstruovány pro pozici ve stoje, to usuzuji z jejich označení, samozřejmě jdou i položit, výškáče co nejdál od sebe, ať to stereo trochu slyšíte, samozřejmě do výšky vašich uší. Na čelní straně ještě najdete již zmíněné basreflexy - jsou dva po obou stranách výškového reproduktoru. Kalota výškového reproduktoru je zřejmě titanová, je kryta mřížkou a zvuk do prostoru je ve správných krycích úhlech distribuován pomocí umělohmotného zářiče. Basový reproduktor je klasického tvaru, vnější průměr je zdůrazněn kruhovou obrubou za stejné hmoty a také stejné barvy jako u výškáče. Bedny jsou poměrně těžké, větší brácha váží 10,3 kg a menší 8,2 kg a to je dobře. Bedničky mají být tuhé a těžké kvůli omezení parazitních rezonancí. Z toho důvodu jsou také polepeny tlumící tenkou folií, hmotou černé barvy z mírnou strukturou. Rohy přední strany jsou sraženy na 45 stupňů. Což přispívá k elegantnímu designu a v tomto ohledu neudělají žádnou ostudu. Zajímavá je již jen zadní strana, kde je výrobní štítek z označením modelu, čárovými kódy a informací ohledně výkonu a impedance. Ta je standardní 8 Ohmů. Pro připojení výkonových kabelů od zesilovače slouží dva šroubovací konektory, pozlacené. Jdou připojit jak banánky, tak je také pamatováno na ty, kteří připojují holý drát. Doporučuji ale propájet, nejen kvůli píchání do peřinek prstů.V dutých šroubech je boční díra a tak jde protažení lehce a snadno. Ještě než si je poslechnu podíváme se dovnitř.
Co oko nevidí
Mezi standardní průniky patří odšroubování některého z reproduktorů. Já zkusil výškový, nakonec by ta díra mohla stačit, a stačila. Takže co teď vidím. Bedna je vyrobena z dřevěné hmoty připomínající kombinaci sololitu a dřevotřísky – obyčejně bývá tento materiál označován jako MDF desky s jemnou strukturou. Tloušťka stěny je 12 mm. Bedna je nad basákem vyztužena, výborně, to se mi líbí. Vnitřní prostor je vytlumen vatelínem o tloušťce 30 mm a to jen kolem basového, teď vidím, že stíněného reproduktoru. Kolem výškáče je tlumení tenčí o 10 mm, možná kvůli basreflexům, které zasahují ještě 16 cm do hloubky - měřeno od vyústění. Dráty pro přívod k jednotlivým zářičům mají dostatečný průřez - 1,2 mm průměru. Za basákem je klasická pasivní výhybka. Dělící kmitočty neznám, snad budou v pořádku. Honem vše vrátit na původní místo a hurá do studia. Teď ještě jedna maličkost - výškový reproduktor není stíněný, takže blízko monitorů se vám mění jeho barevné podání. Jinými slovy, v globále vzato, bedna není tím pádem magneticky stíněná.
Ve studiu
Začneme tím větším modelem P8. Monitory jsem připojil 4 mm přivaděči, ať si někdo nemyslí, že šetřím, ke studiovému zesilovači YAMAHA M4, a teď nějakou muziku. První zařadím asi něco co jsem namíchal již dřív, to znám dokonale. Pokud se týká vykreslení stereopozice je podání výborné i hloubka prostoru mi vyhovuje - ale, už je to tady - kolem tak 3,2 - 3,5 kHz se zvuk slívá. Musím být soudný vzhledem k ceně. Jsem rád, že se mé úvahy ohledně referenčnosti potvrdily. Nicméně monitor splňuje veškeré očekávání těch, kteří potřebují dobrý poslech ve svém domácím studiu.Výšky jsou kovovější, ale to je jasné vzhledem ke konstrukci výškáče s titanovou membránou, osobně mám raději hedvábnou kalotu. Zdá se mi být kulatější a tím i přirozenější. Bedna je ideální i pro programování efektů, které tady slyšíte velmi dobře. Co se týče basového spektra je jasně cítit velikost membrány, ale zvuk je malinko plošší. Menší bráška hraje úplně stejně a dokonce bych ho doporučil k většímu zájmu těch, kteří nemají režii dostatečně vytlumenou - je srozumitelnější. Přesně ve středu poslechu je zvuk velmi prokreslený a každý se v něm dobře zorientuje. Střední pásmo je na úrovni Alesisů One, takže je o něco výš než na Yamahách NS -10M. Podobnost se zvukem Behringerů je evidentní, taky jsem si je kvůli tomu půjčil od kamaráda. Má je aktivní, ale celkový výsledek je identický. Stereo báze je excelentní, taky jsou výškovější, takže lepší kreslí. Na to, na co jste čekali jsem shrnul v pár větách, ale nemá se asi cenu více rozepisovat, zase by jsme skončili u teorií. Jednou větou, bedna za ty peníze hraje dobře. A ve studiu by se mělo vše postupně zaplatit, investice není velká, takže pokud vám přestanou vyhovovat klidně to oželíte a koupíte si třeba Genelec. Celkové ladění převažuje na komerčnější stranu vah, proto i zvuk je v krajních pásmech tomuto trendu náchylný. Myslím si, že to ale není dobře, studiové trendy by neměly kopírovat komerční. Zvláště když digitál je usyčený a kovovější dost a dost. Ten kdo má za zády difuzor asi poslouchá z jiných, ale pro začátek jsou až moc dobré. Jsem rád, že cena v tomto případě nepřevažuje jejich kvalitu. Pro domácí poslech jsou excelentní, v obýváků neřešíte detaily, ale potřebujete prostor a basy, to splňují na jedničku. Podle uvážení si sami určíte jestli chcete velký basák nebo ne, podle mě je univerzálnější menší bráška P6.
Nezapomeňte míchat v akustické hladině v jaké se daný styl poslouchá, takže „kytary" silněji a folk slaběji. To jsou jednoduchá pravidla, pravidelně odpočívejte kvůli uším a hlavně poslouchejte co nejvíc materiálu, nejen z naší české produkce, ale rozhodně i té zahraniční. Hledejte nové trendy a nepoužívejte za každou cenu předprogramované algoritmy.
Celkové hodnocení
Za zpracování 100 bodou, za zvuk 75 bodů a to není zas tak špatné. Oceňuji dobré mechanické zpracování, vykreslení sterea a hloubky prostoru, citlivost pro programování efektů. Na druhou stranu manuál někde nekoresponduje ze skutečností (obecně někdy mi připomínají snář firmy, možná i vizi kam by se měly jejich další produkty ubírat). Vadí mně rozpory ohledně stínění, u frekvenční charakteristiky nejsou úplné informace). Tři stránky z pěti hovoří jen o připojení. Nicméně celkový obraz není špatný, každý z nás dělá chyby, ale buďme upřímní sami k sobě a druhým, zvláště jestli něco vyrábíme.
