Neumann TLM 127

Je to přibližně rok, kdy jsem na tomto místě provedl jakýsi průřez historií firmy, která nemálo přispěla k rozvoji elektroakustiky a následně i zkvalitnění hudebního, nebo lépe akustického převodu na uchovatelnou a zpracovatelnou podobu. V té době se již šuškalo o novém velkomembránovém mikrofonu, ale nic moc konkrétního se nedařilo sehnat. Čas plynul, firma oslavila v Berlíně 75. narozeniny a tam již TLM 127 byl pojat jako současnost, pravda, poněkud zastíněn revoluční novinkou „Solution D" a speciální záležitostí pro broadcasting - „BCM104". Obojí jsem slyšel, a ač výborné, bylo by to na několik samostatných listů papíru.

Zvláštností, určitě vzhledem k dnešnímu konzumnímu stylu je, že podobná špičková, úzce specializovaná firma nechrlí každého půl roku nový model lišící se především obalem a cenou, ale vyvíjí komplexní produkt čerpající ze zkušeností, ale také potřeb současné doby. Pokud je výrobek dokončen, je rozeslán do vybraných provozů a po zpětných připomínkách je doladěn a teprve pak zařazen do katalogu včetně ceny. To se také stalo novému TLM 127, který je od konce minulého roku v inventáři firmy Panter, a to ještě v provedení dvou kusů. Nebyl tedy žádný problém si nový páreček zapůjčit k bližšímu očichání – moc krásně voní novotou a následně i racionálnějšímu použití, z čehož vám mohu nabídnout postřehy doufám, alespoň částečně ekvivalentní době přechodného přivlastnění.

Genetická výbava

Je tedy všeobecně známo, že nelze hledat slabá místa u výrobku, kterému bylo dáno vše ze zkušeností, důkladnosti i rozvahy od samotných inženýrů, tak poznatků protřelých uživatelů. Je proto možné hovořit pouze o rozdílech, jistých individuálních přednostech a vlastních pocitech. Tam, kde je fa Neumann nejúspěšnější, tedy v oboru velkomembránových kapacitních mikrofonů, patří také TLM 127. Dostala do vínku beztransformátorovou TLM elektroniku a jednopalcovou dvojitou kapsli K 127 vycházející z typu K 103 (viz.TLM 103), která má svůj původ v typu K 87, resp. K 870 (viz. U 67, U 87). Díky dvojité kapsli je možné měnit směrové charakteristiky, a to tak, že přímo na mikrofonu třípolohovým přepínačem máte možnost ledvinové a kulové charakteristiky a třetí poloha (R) slouží pro externí dálkové ovládání, již ale pěti směrových paternů tak, jak to kdysi firma vymyslela pro TLM 170R. Po obvodu ve spodní části mikrofonu se nachází ještě další dva přepínače. Klasický útlum – PAD s neklasickou hodnotou –14 dB, která společně s již dost odolnou TLM elektronikou budí respekt i před nesnesitelným rachotem. Rád bych zde dodal vsunutím myšlenky, že obecně udávaná hodnota max. SPL se často u různých výrobků pohybuje na prahu lidského vnímání, tedy před bodem permanentního ohluchnutí. Je ale třeba si všímat, pokud to firemní materiály dovolí, podstatnějšího doplňujícího parametru, a to s jakým zkreslením tyto hodnoty jsou přenášeny a také při jaké frekvenci. Naprosto odlišné hodnoty pak bude mít mikrofon, který se chlubí více jak 130 dB max. SPL… pravděpodobně měřeno s 1% THD při 1 kHz a pokud bychom mu měli čistě teoreticky transformovat hodnotu na 0,5% v pásmu 20 – 20 kHz (pozn. většinou se však uvádí tvar při 1 kHz), tak nemusí dosáhnout ani 120 dB max. SPL, a to není v reálu nic výjimečného. Solidní firmy uvádí celý tvar parametru a ve zbylých situacích se může jednat o údaj podobný těm, které lze vídat na malých tranzistorákách asijské výroby. Samozřejmě, že v praxi nějaký decibel nehraje roli, ale velmi často se mi potvrdilo, že „přebuditelnější" mikrofony mívají čistší zvuk. A pak jsou ještě lampové mikrofony, a to je kapitola sama pro sebe.

Vrátím-li se po úporném vzpomínání k původnímu záměru popsat ovládání na mikrofonu TLM 127, tak nám zbývá poslední přepínač, a tím vskutku nemůže být nic jiného než filtr spodního pásma. Má dvě polohy, tedy zapnuto (Low Cut 100 Hz při 12 dB/oct) a vypnuto, kdy je ale také zařazen neviditelný subsonický filtr na 15 Hz. Tam nás stejně nečeká nic dobrého. Podobné řešení již některé firmy provozují (Schoeps CMC, Shure KSM44) a řekl bych, že opět je to krůček k čistějšímu zvukovému obrazu, kdy každý decibel škodlivých ruchů námi sice neslyšitelných, ovšem technikou zaznamenaných, je dobré eliminovat. Také citlivost na manipulaci (bez koše) je dobrá. Skoro tak dobrá jako u Účka. Např. TLM 103 je na tom hůře i možná kvůli schopnosti jít frekvenčně hodně hluboko. Mřížka chránící kapsli je neumannovsky trojitá, a jak je zvykem, už sama dosti dobře eliminuje „péčka", ale pro ústní projev se jen na to nelze spoléhat. Už kvůli ochraně kapsle. Zbytek těla je taktéž neumannovsky bronz-měděný, kde je možné si vybrat ze dvou matných povrchových úprav: černá nebo nikl. Tvarově mikrofon vychází opět jednoznačně ze stáje Neumann. Rozměrově je někde mezi U 87 a TLM 170 a dlužno dodat, že bez koše úplně nelahodí oku – tedy proporcionálně, jako oba zmíněné, ale - velké ALE! tkví v tom, že TLM 127 je (konečně) dodáván i ve standardní verzi s odpruženým držákem, tedy košem, a tak si s tím netřeba lámat hlavu, protože koš mu uštědří náramnou eleganci. Nerad bych, abych byl podezírán, že jsem zkrátil důležitější část popisu na úkor méně důležitých, ale k funkčnosti, kromě některých provozních věcí, ke kterým se vyjádřím později, nelze říci více, než že jde o bezchybné a úplné zpracování. Naprosto intuitivní, logické a funkční i do náročného provozu. Např. barevné logo (zde červené, neboť se jedná o TLM) je ze strany aktivní kardioidy, k přepínačům se dostanete bez námahy i v koši (pozn.: Neumann asi definitivně upustil od posuvných přepínačů s obrázkovými okénky, které byly velmi efektní – U 87, 89, 47…, ale i tyto se zdají naprosto spolehlivé s přesně definovanou polohou), koš je utahován velkou křídlovou matkou, tedy bez šroubováku, atd., atd. No a mikrofon s košem (také uživatelským manuálem) lze obdržet v mahagonové krabičce se zlatým zavíráním tak, jak je zvykem. Momentálně jsou k mání čtyři různá balení. A to jak jsem popsal: TLM 127(ni), TLM 127(mt) a stereofonní sety, ale již v hliníkovém kufříku, kde vše je dvakrát, mikrofony jsou ideálně zvukově sladěny a to jak v niklu, tak v černém provedení, samozřejmě včetně košů. Musím uznat, že i cenové zařazení TLM 127 je o krok přístupnější. Protože odečteme-li koš, který je u většiny kolegů v katalogu pouze jako dokoupitelné příslušenství (někdy nic jiného nezbývá: např. U87, jindy je možný alespoň obyč. držák) a DPH, tak se neblížíme šestimístné částce, ale s přehledem do padesáti…. To není úplně sci-fi i pro spoustu drobných „zvukolidí", kteří si přejí opravdu kvalitu a ještě střechu nad hlavou.

Tak jako zpracování, je zvukové vlastnosti nemožno hodnotit do roviny špatné – dobré. Co se týká vlastního šumu a přebuditelnosti – zkreslení, je vynikající, protože i zvuk je velmi průhledný a detailní. Co se týká citlivosti, nedosahuje takových úrovní jako kolegové U87Ai nebo např. starý U47, ale jednak je počítáno, že dnes přeci jen úroveň vstupních zesilovačů poněkud pokročila a jednak pravděpodobně kvůli vyrovnanosti směrových paternů a dalších, bylo nutné sáhnout k tomuto kroku. Stále je to o něco lepší než u TLM 170. Jediné, tedy snad, co by mohl Neumann vylepšit, je hlučnost při přepínání. Ale mohl by to být zásah do striktně čistého zapojení... nevím, nejsem konstruktér.

TLM 127 > U 87Ai

Menší citlivost, ale vyrovnanější (řekl bych 1:1) při přepnutí na kouli – účko nápadněji spadne citlivostí. Více výšek a malinko méně plnosti ve středech než „U". V blízkém poli (pod 0.5 m) méně basů, v prostoru se téměř vyrovnává, ale basy jsou lehce průhlednější – snad i zbytek spektra. Jsou to dva rozdílné mikrofony, i když bych si troufl tvrdit, že pro minimálně polovinu aplikací naprosto zastupitelné. Univerzálněji se jednoznačně, jak po stránce teoretické tak praktické, jeví TLM 127. Výčet je nemalý: o něco menší šum, větší přebuditelnost, více směrových charakteristik a pro ambientní snímání i (tedy podle mne) lépe situovaný spektrální obraz, ale tam, kde se „Účko" právě nejraději používá, pro jeho plný –„tlustý" charakter, asi dále zůstane nezastupitelné.

TLM 127 > TLM 103

Méně citlivá. O něco méně „ostrá" než 103. V blízkém poli (pod 0.5 m) o dost méně basů, v prostoru se vyrovnává (TLM 103 má poměrně výrazný proximity). Jsou si opravdu a celkem pochopitelně nejblíže. Samozřejmě, „stodvacetsedmička" je mnohem flexibilnější, ale pro některé situace, jednoznačně blízké a spotové, může být lepší stotrojka. Ještě mít low cut a Pad, tak by její šance právě v těchto situacích byly ještě vyšší a mohla by se jmenovat TLM 103 Fň (podle přepínačů fikhodole a nadoraz-ňikdy míň). Nechám si to patentovat.

TLM 127 > TLM 193¨

Není tak spektrálně a směrově vyrovnaná (TLM 193 je nejrovnější a jeden z nejpřirozeněji znějících mikrofonů – i mimo osu!!!, s dostatečně silným signálem vysokou přebuditelností a velmi nízkým šumem – i když tady jsou si oba dosti podobny. Škoda jen jedné charakteristiky, to bohatě kompenzuje model TLM 170R, ovšem na úkor citlivosti a šumu). TLM 127 je o něco ostřejší – může být i opačný dojem, totiž že 193 je plnější od středů dolů…a „spodky" jsou vcelku podobné. V ambientních situacích a především v blízkém poli, kde je třeba větší „srozumitelnosti", je vhodnější 127. 193 zase hodně pomůže tenkým zvukům bez dodání ostrosti a to právě hlavně zblízka. A jak praví klasik: není mikrofon ten, aby se zavděčil situacím všem...

TLM 127 > AKG 414 (kapsle CK 12)

O něco více signálu (šum je jasný) a celkově průhlednější možná i barevnější zvuk. „…. To je stejně blbost, ale zkuste popsat zvuk slovy"! Při kouli (především) o dost méně basů (414-ka nejvíce). Spektrum je přeci jen souměřitelnější než s C414 ULS, která má blíže k TLM 193...

TLM 127 > Schoeps CMC5 & MK4

Její příjemně zvednuté výšky jsou posazeny níže než u menší membrány Schoepse. Je plnější ve středním pásmu a s pocitově pomalejší reakcí na transientní přechody. Smyčce jsou velmi konkrétní, i když nepůsobí tak vzdušně jako s CMC. Naopak mají větší objem. Není úplně fér srovnávat malou a velkou membránu, ale pro úplnost, když kromě profesionálního využití se jedná o téměř totožnou cenu. Tedy komplet TLM 127 versus CMC5+MK4+MK(2H)+držák – nepočítám tedy článek útlumu a filtru. Dokoupením ovládacího zdroje pro Neumann nebo kapslí pro Schoeps jste na tom lépe finančně s Neumannem, ale Schoeps je zase „volněji a rozmanitěji definovatelný". To by bylo samozřejmě lépe srovnávat se sérií KM 100, která má velmi podobnou architekturu. Mimochodem, už je k mání i stereoset KM 184 za 44 300,- včetně DPH. Což za „páreček" velmi kvalitních, zvukově průhledných, vyrovnaných a dynamicky širokých mikrofonů není zas tak špatné.

Opět jsem připravil zvukové ukázky v podobě MP3, které zasílám redakci. Jsou zde tři dvojice mikrofonů ve stereofonní metodě ORTF bez použití jakýchkoli dalších spotových mikrofonů nebo zvukových úprav ze zkoušky malého orchestru a sboru včetně chrámových varhan ve stejném bodě, nahrané po sobě. Dvojice jsou TLM 127 (ledviny), TLM 193 a Schoeps CMC5 & MK4. Nebylo by úplně moudré určit favorita pro tuto jedinou situaci, kde nemohl být brán zřetel na ideální umístění nebo směrovou charakteristiku vzhledem k typu či prostoru. Naopak, je zajímavé sledovat, jak se jediná dvojice mikrofonů chová k dosti prostorově rozlehlým zdrojům zvuku. Škoda jen, že bylo nutné snížit původní kvalitu 24/48 kHz na formát vhodný pro stažitelnou mp3, kde se již rozdíly hodně snižují.

Asi zbytečně zde budu hlásat, že Neumann vyrobil výborný mikrofon, který si musíme všichni neprodleně koupit. Ty, kteří už nějakou dobu pracují v tomto řemesle, nemusím přesvědčovat, protože sami dobře vědí, že hodně procent z denního chleba se toho motá právě kolem této značky a TLM 127 je pro ně sice novinka s určitými rysy, které jsem se snažil trochu objasnit, ale rozhodně ne skok do neznáma už kvůli tomu, že sice není z gruntu revoluční, ale spojuje mnoho z toho, co se již dost osvědčilo (U 87, TLM 170 a svým způsobem i U 47fet) v jeden moderní nástroj. A pro ty, kteří pokořeni českou ekonomikou, nikoli však na ideálech, ale na objemu svých peněženek, měl tento článek alespoň slušnou informativní hodnotu, tak nebylo vše úplně marné.

V exteriéru i interiéru domovského studia