Svůj pekelný původ nezapře. Vždyť samy rohy démonů a plameny žhavého inferna se podepsaly na ladných tvarech této drsné slečny. Byl jsem velmi zvědavý, zda tohle všechno není jen pozlátko, jak je na tom tahle holka v akci „tělo na tělo" a jaký hlas se bude dráti z jejího hrdla.
O výrobci
Neal Moser se profesně věnuje kytarám od roku 1964. Během své kariéry pracoval na instrumentech mnoha slavných muzikantů, kterými byli např. Jimi Hendrix, Steve Stills, David Crosby, Roger McGuinn, Vanilla Fudge a další. Stal se designérem B.C. Rich. V roce 1985 spojil své schopnosti s Lee Garverem a grafikem Danem Lawrencem ve společnosti GMW Guitar Works, kde společně tvořili kytary pod značkou Moser Custom Shop (MCS). Od roku 1998 je Neal v penzi, avšak stále částečně spolupracuje s GMW jako konzultant.
BVi je s ohledem na výrobní náklady vyráběna v Koreji, ale zároveň MCS dbá na dodržování požadované kvality. Uvažuje se i o pozdější výrobě v USA, která však bude produkovat výrobky, jejichž cena bude přinejmenším dvojnásobná.
Vzhled
Na první pohled je jasné, že tato kytara je určena hráčům, kteří si zakládají na vizuální stránce projevu. Vzhled těla z olšového dřeva vychází z Moserova modelu Bastard Vi. Oproti klasickému „Véčku" jsou rohy mírně prodlouženy a zahnuty k sobě a po vnějších stranách jsou hluboko do těla symetricky vyřezány ornamenty s motivem ohnivých jazyků.
Ve srovnání s klasickými modely je BVi o hlavu větší. Jenže tato hlava by zasloužila nazývat spíš hlavicí. Na výšku má totiž kolem 25 cm. Nezapře spojitost svého designéra s B.C. Rich, od jejichž hlav ji odlišují prodloužené rohy. Střed hlavice zdobí logo v podobě plamenného písmene M. Vzhledem k větším rozměrům a tvaru je třeba počítat s tím, že pro bezpečné přenášení je nutné zakoupit kufr určený speciálně pro tuto kytaru.
Pro tělo a hlavu jsou k dispozici 3 barevné verze a to červená s černými okraji, černá s šedými okraji a černá s červenými okraji, která má k pekelné vizi snad nejblíže.
Povrchové zpracování je poměrně kvalitní. Pominu-li drobný kaz v jednom z vykrojení a občas malou zaschlou kapku laku na ostrých hranách složitého těla, nezjistil jsem žádné závažné vady.
Průchozí krk je vyroben z javoru a je pokryt palisandrovým hmatníkem s 24 pražci. Použitý pražcový drát je tloušťky medium jumbo. U zapůjčené kytary byl krk rovný a ani jeho průhybu nebylo co vytknout.
Předem se přiznám, že jsem spíše konzervativnější a dávám přednost osvědčeným a léty prověřeným modelům, takže na mě tahle kráska neudělala svým vzhledem až takový dojem, jaký asi návrhář zamýšlel. Přesto jí určitý půvab neodpírám a věřím, že si své příznivce najde.
Pocity ze hry
Kytara, kupodivu, i přes svou mohutnost, není příliš těžká, jak jsem se obával, ale jako správná čertice pěkně zlobí. Efektní vzhled je v tomto případě tak trochu v rozporu s praktičností. Největší zádrhel nacházím v tom, že kytara mírně přepadává na hlavu. Hráči nezbývá než použít co nejméně klouzavý popruh (ideální s filcovým podkladem), či přizpůsobit styl hry, a pravou ruku zapřít o tělo proti nechtěnému pohybu. Nicméně počítejte s tím, že vykrojené ornamenty o sobě dají vědět a neúprosně se vtisknou do kůže. Hra tedy není zrovna pro „outlocitné popaře", ale opět platí staré české přísloví „Parádo, trp!". Navíc správný „drtič" má stejně kolem pravého zápěstí a předloktí nátepník s pyramidami, a tak trpět bude spíše kytara :-).
Výstupní konektor je umístěný na zadní straně spodního rohu těla. Kabel se do něj zasouvá zešikma. To se jeví jako vcelku šikovné, leč po zavěšení na krk zjistíte, že i při klidném postoji (a bez rozdílu fyzické stavby hráče) čas od času zavadí o nohu. Těžko odhadovat jaký vliv to bude mít na jeho životnost v dlouhodobém horizontu, ale každopádně jeho styk se stehnem je poněkud nezvyklý.
Hraní v sedě s sebou přináší problémy typické pro každé „Véčko", takže nejvhodnější je zaklínit pravou nohu mezi rohy jejího těla a opřít si ji o nohu levou.
Vybavení
BVi je nabízena s pevnou kobylkou nebo pod označením BVi-T s dvojzvratným uzamykatelným tremolem vyrobeném v licenci Floyd Rose. K testu byl zapůjčen model s tremolem. To bylo z výroby nastaveno příliš nízko, zvlášť na straně basových strun, které pak drnčely o pražce. Po jeho zvýšení už bylo vše v pořádku. Někomu by mohla vadit absence možnosti nastavení výšky jednotlivých strun. Spolu se zámky u nultého pražce tremolo dobře drží ladění i při drsném zacházení s pákou. Ta je do tremola pouze zasouvána, chybí jakákoliv převlečná aretační matice, a uvnitř vymezena teflonovým pouzdrem. Chod je tudíž velmi příjemný, šikovně tuhý, páka drží bez problémů polohu a navíc je prosta parazitních rezonancí.
Pro napínání strun jsou použity mechaniky značky Grover, jejichž chodu nelze již tradičně nic vytknout. Veškerý hardware je v černé barvě.
Původ snímačů se mi nepodařilo vypátrat. Jedná se o dva pasivní humbuckery s poměrně silným výstupem, vzhledem podobné snímačům DiMarzio. Zvláště kobylkový pak silně připomíná „napražený" model X2N. Jejich zapojení je vedeno přes třípolohový přepínač. Krajní polohy vybírají jednotlivé snímače, v prostřední jsou zapojeny oba. Každý ze snímačů má svůj potenciometr hlasitosti, kterými lze v prostřední poloze přepínače namíchat žádaný poměr signálů z jednotlivých snímačů. Tohle řešení rozšiřuje zvukové možnosti. Drobnou nepříjemností ovšem je, že pokud přepínačem vyberete jeden ze snímačů a stáhnete příslušným potenciometrem jeho hlasitost na nulu, prodírá se do výstupu slabounký signál z druhého (vypnutého!) snímače. Na zvuk to nemá slyšitelný vliv, problém je jen v tom, že pokud chcete kytaru absolutně umlčet, je třeba vždy stáhnout oba potenciometry. Třetí potenciometr funguje jako tónová clona.
Zvuk
Sustain kytary je poměrně dlouhý a je pravděpodobné že verze s pevnou kobylkou na tom bude ještě lépe. Na sucho je zvuk plný. Mému uchu malinko chyběly výšky, ale to by mohlo napravit osazení kvalitní sadou strun.
Přes svůj nejasný původ mají snímače překvapivě slušný zvuk. Kobylkový produkuje jasný, ostrý a konkrétní signál, hmatníkový je ve srovnání s ním tradičně temnější s menším zastoupením vyšších harmonických složek, takže působí basověji. Možná by nebylo na škodu, složitější provedení způsobu přepínání snímačů, které by mohlo nabídnout širší škálu zvuků, ale design jasně říká, že ti, kterým je kytara určena, budou potřebovat převážně silný hutný zvuk, a tak si jistě vystačí se sériově zapojenými cívkami humbuckerů. Cinkavý čistý zvuk je přece pro drsňáky naprostá zbytečnost, ne?
Kvalita zkresleného zvuku se hodnotí těžko, neboť bývá z velké části ovlivněna použitým kreslítkem, preampem atd.. Jak už jsem psal výše, signál snímačů je poměrně silný, takže nabízí dostatečnou úroveň již na vstupu a není tedy nutné točit gain až na doraz doprava pro pěkně našlápnuté zkreslení. Charakter zvuku odpovídá výše popsanému. Myslím, že nikdo neočekává tenký vysoký hlásek. Pro tuhle ďáblici se totiž nejvíc hodí hlubší široký řev a ten tam rozhodně je.
