Tak tohle tu ještě nebylo. Alespoň u nás doma ještě ne. A trvalo docela pěknou dobu, než jsme se hlouběji seznámili. Jen ve zkratce řečeno – pokud nemáte zkušenost s Rectifierem, v jakékoli podobě, a tím nemyslím nějaké pseudozkoušení na veletrhu, tak u tohoto zesilovače se musíte naučit úplně jinému zacházení s lampami, než jsou muzikanti běžně zvyklí. V žádném případě tady neplatí staré známé „volume doprava = nejlepší zvuk".
V krátké době jsme však oba překonali počáteční ostych a tak budu tento krásný kousek familierně nazývat „Rectif" – americké „recto", uvedené v manuálu, mi zní nějak podezřele. Svět zesilovačů Mesa/Boogie je úplně jiný, než jsem dosud mohl zažít. A není nic lepšího, než moci do tohoto světa v klidu nahlédnout a nemuset hned vytahovat „kešeňu". Ovšem, po pravdě řečeno, byl bych mnohem šťastnější, kdybych tu hromádku peněz za sestavu hlava + bedna v ceně ojetého malého auta měl. Tahle sestava je docela těžká na přenášení a stěhování a moc se mi ji nechtělo štrachat zpátky do auta a vracet. Ale jackpot zase nedopadl a tak jsem nerad vrátil.
Mesa
Moje první setkání s výrobky Mesa/Boogie proběhlo už dost dávno v prodejně hudebnin v Brně. To se Dual Rectifier vyráběl jako dvoukanál, čelní panel byl z lesklého kovu, popisky bílé a otočné potenciometry s malou černou tečkou. Obtížně se v tom orientovalo, ale zkoušeli jsme na tom hrát veselé a jednoduché kousky od Johna Petrucciho a znělo to fakt dobře. A v této podobě konstrukce se zvuk tohoto zesilovače stal etalonem pro typ zkreslení a barvu zvuku, která je natrvalo zapsána mezi „horními deseti". Po několika letech výrobce inovoval tento špičkový zesilovač a rozšířil jej o prostřední kanál. Zůstal zachován způsob zpracování signálu, gain původních dvou kanálů a byl přidán kanál třetí, respektive druhý (číslo 2). Kromě toho se zvuková nabídka typicky highgainových kanálů rozšířila o gainovou úroveň s názvem Raw; generelně pokrývá gain ještě pod úrovní stávajícího, původního modu Vintage a zabírá tak pěkně „od podlahy". Kromě konstrukčního rozšíření a „upgradu" však doznal i jemné změny vizuální; přední panel je černý a otočné knoflíky větší, takže je ovládání jednodušší a čitelnost poloh zřetelnější. Malá změna parametrů v ovládání má celkem znatelné dopady na výsledný zvuk, takže tohle je opravdu úprava k lepšímu.
Jak velkou péči a hrdost dávají v Petalumě do svých výrobků je vidět z toho, jaké"certifikáty" zesilovač provázejí. Nejen, že během výroby každý vyráběný kus doslova hýčkají rukama, ale pečlivě vám zaznamenají, kdo provedl jaký výrobní úkon a kdo to zkontroloval, a lístek s podpisy a záznamem vám k zesilovači přibalí. Můžete tak mít relativní jistotu, že je vše „in tune" a připraveno k provozu. Při výrobě je vysoký podíl ruční práce, americké (resp. „born in the u.s.a.") práce, takže to nikdy nebude stát méně. Mesa má vyzkoušenou filozofii použití jak tištěných spojů, tak technologie „hand wired". Randall Smith se v celkem obsáhlých statích rozepisuje proč to a ono a vyvrací mýty o tom, že jen ručně spojované je nejlepší, neboť jak „tišťáky", tak ruční práce mají své klady a zápory, takže se rozhodli pro kombinaci obou technologií při samotné výrobě. Co dělají ručně, je téměř všechno kolem zapojení lamp a jejich osazení. Lampy jsou pečlivě vybírány, procházejí náročnými computerovými testy parametrů a spolehlivosti, 24 hodin zahořovány a po zkompletování zesilovače ještě jednou prověřeny po hudební stránce. Můžete se tak relativně spolehnout na odborné úsilí a maximální snahu o to, aby vámi těžce zaplacený zesilovač byl té nejvyšší možné kvality. Hezké je, že po zakoupení jakéhokoli produktu od Mesy jste vítáni v „rodině Mesa/Boogie". Opravdu milé, což? Jen mě trochu zklamalo, že ta čelní deska je plastová. Já si vždycky myslel, že je kovová. Na druhé straně – to jediné (snad), co je vyrobeno v Číně, je povlak na hlavu. Kéž by tohle úsilí a „politika" originální výroby vydržela v nekompromisním tržním tlaku co nejdéle.
Engineering
Triple Rectifier Solo Head je celolampový 150 W kytarový zesilovač třídy A/B, rozměrů 23,5 x 25 x 65 cm, tříkanálový se samostatnými korekcemi, vlastní master a solo sekcí, přepínatelnou volbou usměrnění valve/silicon diody, volbou výstupní úrovně Bold/Spongy, s programovatelnou, lampou buzenou paralelní efektovou smyčkou. Tolik hrubé údaje. Hlava je velmi těžká, ale díky mohutnému vyváženému uchu z vydělávané kůže se dobře nese.
Přední panel obsahuje základní ovládací prvky zesilovače a už pouhý výčet naznačuje široké možnosti. Může se zdát, že dvacítka otočných potenciometrů je nepřehledná, ale při bližším pohledu je vidět jednoduchost tohoto uspořádání a tím i ovládání. Jde prostě o skupinu jednoho kanálu s šesti ovladači a minipřepínačem zvukových modů, kterážto jednotka se třikrát zopakuje a na konci k tomu přibude Output a ovladač Solo. Hned na první pohled je zřejmé, že na výstupu zesilovače není k dispozici jen trojice zvuků z jednotlivých kanálů, ale každý kanál nabízí mnohem víc. Celkem tu máme osm zvukových poloh, přičemž čistý kanál má dva mody (clean, pushed) a ostatní dva kanály po třech modech (raw, vintage a modern). Každý z kanálů tedy obsahuje gain, master (volume kanálu), třípásmové korekce plus presence. Za tím vším je ještě ovladač output, čili celkový master volume, a Solo, což je „jump", samostatná hlasitost navíc, přístupná přes footswitch. Solo je výborná věc, kterou nabízí Mesa teprve pár roků; vychází vstříc velké většině muzikantů, kteří prostě potřebují pouze zvýšit celkovou úroveň hlasitosti, když přijde čas pro sólo nebo vyhrávku, a nemusí kvůli tomu přepínat do jinak laděného dalšího kanálu zesilovače a blokovat si tak jeden celý zvuk či kanál pouze na sólo. Dostáváte tak mnohem vyšší variabilitu, prostě kdykoli jeden ze svých kanálů „nakopnete" do úrovně, jakou sami předem určíte a v té zvukové kvalitě, jakou máte nastavenou.
Na ohromnou vybavenost Rectifa se rychle zvyká, a to jsme se ještě nepodívali dozadu.
Zadní panel pro Rectifové neznalce znamená docela překvapení, někdy nepříjemně nepohodlné. Myslím tím to, že než se to jeden naučí, musíte se potýkat (často se zavěšenou kytarou) s nakláněním se nad zesilovač a čtením drobných písmenek vzhůru nohama. Nevím, jestli nenavrhnout Randallu Smithovi, že by ten zadní panel hodili v další verzi Rectifiera dopředu? Ale k věci. Bráno zleva je tu výstup Slave (na odeslání signálu do power sekce jiného zesilovače) a to i s ovládáním levelu výstupu. Dále 5 děr - výstupů na repro (2x4, 2x8 a 16 Ohmů), bohatá sekce efektové smyčky ke které se dostaneme později, dalších pět děr, tentokrát vstupů pro externí přepínače jednotlivých kanálů a modu solo a smyčky, a poslední sekce je přepínací – přepínač koncových lamp 6L6 či EL34, přepínač usměrňování mezi vacuum tubes a silicon diodes (asi nepotřebuje komentář) a poslední přepínač „síly" – bold/spongy, co je ve výsledku taky síla. Ale pan Randall ten panel dopředu asi nedá. Ochudili byste se o pohled dozadu. Když totiž zapnete zesilovač a po chvíli juknete dozadu, uvidíte po celé šířce zesilovače, od levé strany šasi až doprava, jednu mohutnou dlouhou řadu šesti nažhavených koncových lamp s třemi obrovskými usměrňovacími. Samá lampa kam se podíváš. Ne jenom dvě, tři, čtyři, pět, ale rovných čtrnáct (tomu říkám „celolampový"). Když jsem tedy u toho, Rectif je osazen 5 x 12AX7 v preampu, 6 x 6L6 koncový stupeň a 3 x 5U4 usměrňovací (rectifierový) stupeň. Jednou dávno napsal Tadeáš Věrčák o Studio preampu, že jeho jediná chyba je, že nevaří kávu. Pokrok nezastavíš, asi se nad tím v Petalumě zamysleli a minimálně ohřát tu kávičku lze; opravdu to hezky topí.
K zesilovači je „v ceně" (kromě obrovských krabic a úžasného balicího systému) i footswitch s pěti přepínači. Je bytelný, hezky drží na zemi, ovšem připojení je realizováno z boku, nezapuštěným DIN konektorem a to se mi zdá dosti nedomyšlené; jednak je to háklivé na necitlivé zacházení při nějaké odvázanější akci a jednak se to strašně špatně zastrkává – do footu rýhou v konektoru nahoru a do hlavy zezadu a rýhou dolů. S footem je práce s hlavou mnohem, mnohem jednodušší než bez něj, takže doporučuji být opatrný nebo to spojení na zemi nějak fixovat (izolepa forever!).
Boogie 1
Už „nasucho" vypadá tenhle zesilovač dobře a když vidíte tu řadu lamp uvnitř, máte ohromnou chuť to hned vyzkoušet.
Začneme tedy kanálem 1. Zajímavý detail – kanály tu nejsou pojmenované tak, jak bývá obvyklé jinde, např. clean, nebo rhytm, ale prostě čísly. Zvuková nabídka jednotlivých kanálů se totiž tak překrývá, že by bylo zavádějící určit charakter kanálu nějakým názvem. Přesto Mesa tak nějak nabízí prioritně označení kanálu dvě jako „vintage" (charakterem zkreslení) a kanálu tři jako „modern".
Takže kanál 1, přepínač zvukového modu na „clean". Tak tedy přátelé, kdo čekáte zvukovou krystaličnost Bassmana, AC30 a podobně, budete trochu vedle. Ale zase kdo by si kupoval Mesu kvůli čistému zvuku (jak řekl jednou jeden kolega kytarista), že ano. Čistý zvuk je velmi kvalitní, ne jiskřivý a skleněný, ale kvalitní – velmi kulatý plný tón s alikvotami a zdravou jedovatostí. Shrnu-li to, rozhodně kvalitnější než u Laneye (ten je příliš agresivní) a Marshalla (ten není tak pěkný), zhruba stejný jako Crate BV a Engl, o něco málo lepší je Hughes s Kettnerem. Srovnávat Rectif s jednokanály třídy A, postavených pro čisté zvuky samozřejmě nebudeme, protože kde by pak při tom srovnání bylo jejich zkreslení. Ovšem co mě úplně dostalo, bylo to, jak se už na čistém kanále, a vlastně hlavně na něm, projeví kvalita vašeho nástroje. Měl jsem to štěstí, že jsem u sebe ještě měl Jurkovičův Studiocaster. Oproti Krameře, Ibanezce a jednomu Gibsonu najednou krystaly a sklo, které jsem myslel, že tam v Petalumě prostě nedávají. Takže klobouk dolů, úžasně to respektuje dřevo a charakter nástroje.
K vlastnímu zvuku zesilovače nutno ještě podotknout pár věcí. Master volume i Output je třeba mít mezi „devátou a jednou odpoledne" – tam je nejvyváženější úroveň. Jednotlivé korekční obvody se vzájemně ovlivňují tak, že když například osolíte gain naplno, už se vám tam neprojeví skoro žádný vliv voicingu – tedy basů, středů a výšek, ve výstupu bude gain a ne barevný tón.
Takže optimální je, u všech kanálů generelně, pro čistý a artikulovaný tón nastavit gain v rozmezí 8 – 11 hodin, pro vyvážený tón „tak akorát" od 11 do 14 a pro plný, teplý a nasycený zvuk platí rozsah do maximálně 16. Díky maximálnímu gainovému potenciálu Rectifa (kaskádovitý gain je prostě síla) je možné otočit potenciometrem do oblastí, kde už ale samotné lampy nepracují korektně, tedy muzikantsky korektně, a výsledkem může být ječivý, kvílivý, pilovitě nagainovaný tenký zvuk, jako když křupe sklo. Mesáci prostě nemohou ručit za to, že vám bude Rectif hrát hezky, když budete gain den co den vytáčet na maximum. Garanční doba na chování lamp v zesilovači tak, jak opouští výrobu a jak jsou v něm otestovány, je 6 měsíců. Chcete-li to prodloužit, tak prostě na gain trochu s citem. Rectif je postaven tak, aby produkoval úžasné zvuky ne při extrémních nastaveních gainu a korekcí. Pokud stále nemůžete najít „váš" zvuk, bude potíž ležet někde mimo zesilovač.
Hned pod ovladačem gainu je ovládání výšek a je to záměrně – výšky mají po gainu na výsledný zvuk největší vliv. Nejlepších výsledků se dosáhne při nastavení ovladače kolem středu rozsahu, kdy je nejvyváženější podíl „top end" ve zvuku. Pokud to přetáhneme až za třetí hodinu, dostávají se do zvuku tvrdé, řezavé, mikrofonické složky, obzvlášť pokud hrajeme na humbuckery. Pokud je přesto nutné mít ve zvuku hodně výšek, hodně se dá zachránit ovladačem presence, který sice je úplně nezávislý jako obvod, ale část těch top-endových složek signálu umí zredukovat a vrátit tak zvuku jeho plastičnost.
Citlivá práce s výškami je naprosto nutná při jakékoli volbě se zkreslením.
Po přepnutí minipřepínače na polohu „pushed" se stane velká změna. Skokově se zvýší hlasitost a otevře se nám brána k nejnádhernějšímu crunchi „na východ od Rozvadova". Clean je také možno přebudit – s gainem kolem 15 hodin a silnějším humbuckerem to není žádný problém a výsledkem je něco velmi blízkého tomu, co jsem slyšel z oněch 5/16 W zesilovačů třídy A s EL84 nebo 6V6 lampami, kdy se tón začne tavit a je komprimovaný tak, že se ježí chlupy. Nejlepší totiž je, že pokud se vám moc nelíbí zvuk, který máte, často stačí jedno řešení – otočit celkovým volume (u Triple stačí trochu). Kromě pročištění uší se k signálu přidá práce koncových lamp více slyšitelně a vše se zahustí. Ale zpět k „pushed". Dobrá polovina (ta menší) některých značkových zesilovačů by tento zvuk označila u sebe jako „lead", ta druhá (větší) jako „rhytm", ovšem my jsme stále v kanále jedna. Pushed transformuje čistý kanál do úplné crunchové mašiny se vším komfortem účinného pasivního voicingu plus presence. Barevný, plný, s dostatečným sustainem a komprimací. Čitelné jadrné zkreslení, které při nastaveních gainu v prostřední části rozsahu a volume na kytaře okolo 6-7 zůstává více čistým zvukem, ovšem stačí pořádně zabrat a je to tam. Výborný zvuk do blues a rockových kil. Díky povaze kanálu 1 je zde vliv voicingu mnohem větší a tak je ve výsledku krásně slyšet čistý tón pod zkresleným. Proto ta čitelnost i při rychlé funky-chord hře a vynikající citlivost na attack trsátka. Mnozí by brali Rectifa hned, kdyby stál čtvrtinu a měl tyto dva zvuky, tím jsem si jist.
Boogie 2/3
Kanál 2 a 3 bude nejlepší popsat společně. Přes společný vzhled mají jednu velkou odlišnost – presence pracuje v každém z nich odlišně a dovoluje tak jemné naladění modů do podoby, jakou chcete. Kanál 2 je optimalizován jako původní vintage zvuk v novém Rectifu, s jemným průběhem presence na začátku a s postupným náběhem odezvy od poloviny rozsahu. V reálu dostáváte ušlechtilý tón s bohatými harmonickými a pěkně tučný, teplý zvuk pro sólování jak v modu Raw, tak ve Vintage. Modern potom už přesahuje možnosti a vliv Presence, nastupují spíše výšky a mod přerůstá do kanálu 3. Kanál 3 je legendární zvuk Mesa, který navazuje na kanál 2 a pokračuje na samé hranice možností, stejně tak jeho hlavní ovladač barevnosti – presence. Na tomto kanále je třeba se chovat citlivě a opatrně, protože gainové možnosti jsou téměř bez hranic a pro zachování dobrého zvuku je čtvrtá hodina na ovladači gainu opravdu tou mezní. Nejlepší výsledky jsem dosáhl s gainem okolo druhé pro ten typicky tučný, tlustý, jako saxofon barevný tón, kde kila i jednotlivé tóny zněly vyváženě a profesionálně. Kanál 3 je celkově laděn více vokálně než dvojka. Je to zřetelné, pokud nastavíte na kanálech stejné mody a korekce a projíždíte to jedno za druhým.
Raw, Vintage, Modern
Zmíněné mody posouvají zvukové možnosti Rectifa o třídu dále. I když stále zůstáváte v zajetí Mesa pojetí zkreslení a rozhodně neobsáhnete „všechny" tonální barvy zkresleného kytarového zvuku. Ale tohle zajetí je velmi přínosné a inspirující. Jak jsem se zmínil dříve, Raw má nejníže nastavený práh gainu. Je nejméně saturován a umožňuje dosáhnout velmi originální zvuk, kde je hodně cítit čistý a čitelný podtón s náležitou komprimací. Raw na dvojce je super pro kila a na trojce pro expresivní blues-rockové vyhrávky.
Vintage je mnohem „tekutější" a „tučnější" a pro 80% rockové muziky je to přesně to zkreslení, které má být. Je to zvuk velké většiny nahrávek rockové klasiky, co má každý poctivý muzikant doma. Když si ještě uvědomím, že úplně na každém modelingovém zařízení je emulován zvuk Mesy (American high gain, Recto’s a podobné názvy), tak to přece jen něco znamená. Tak tady je to naživo.
Modern je agresivita v naturální podobě. Něco jako ekvalizer do „V", jenže s ohromným množstvím kulatého a tučného zvuku lamp. Prořízne se ven, pokud se naučíte nastavit voicing a spolupracovat s úrovní masteru a presence. Tento mod dokáže i z průměrně kvalitního nástroje dostat vynikající tón. Ohromný objem pevných spodků a agresivních středovýškových složek plus šťavnatost, na kterou si strašně rychle zvyknete, to je mod Modern.
A teď to nejlepší – promíchání modů z jednotlivých kanálů, čili 6 zvukových variací, vás donutí od tohoto zesilovače neodcházet. Skoro z každé myslitelné polohy slyšíte nějaký známý lick a riff. Po dvou týdnech intenzivního ušního masírování jsem nakonec zakotvil v mé nejoblíbenější kombinaci, a to vintage na trojce pro sóla a modern na dvojce pro všechno ostatní. Paráda. Docházíte postupně na to, že vysoká pořizovací cena zde má svůj důvod a svoji „cenu”.
Zasmyčkovaná smyčka
Pár slov ještě k ostatním součástem této mašiny. U smyčky jsem se chvíli trochu zasmyčkoval, je to pro gramotné, ale přijdete na to rychle. Když se podíváte na detail loop sekce (třeba na webu), vidíte sami, že se tu nabízí hodně. Smyčka je paralelní a tak ji můžete i bez následků vyřadit bez vlivu na zvuk. Jen je potřeba pochopit, že celková hlasitost zesilovače také souvisí s nastavením ovladače send. A pokud zvolíte „loop bypass", vyřadíte z činnosti ovladač Solo a Output na předním panelu. Jinak je dobré mít přibalený footswitch k dispozici, neboť s ním je vše jednodušší. Při nastavení Assign na FTSW můžete smyčku kdykoli aktivovat nožně a při současné volbě přepínače Channel na FTSW se nožně aktivuje i ovladač Solo a foot tudíž ovládá vše. Při volbě Assign na Loop on je smyčka aktivována pro všechny kanály. Při jiné poloze na Assignu, tedy otočení do Ch1 například, přiřadí aktivní smyčku pevně pro daný kanál a footem ji nevypnete. Možností je tedy dost a vašemu kombinování a hraní se meze nekladou. Chválil jsem kdysi preamp Rockmaster od Peaveye, že má několik vstupů pro smyčky na jednotlivých kanálech i společných sekcích a při hraní tak nemusíte myslet na to, že potřebujete překopnout kanál a ještě zapnout/vypnout smyčku. Rectif je v tomto opět o kousek dál.
6L6 a EL34 a silicony
I když součástí balení nejsou „computer matched" EL34, můžete je použít namísto dodaných 6L6. Rozdíl mezi lampami je zhruba ten, že 6L6 nabízí pevné, rovné spodky a při limitaci poměrně vyvážený obsah druhé a třetí harmonické. EL34 jsou ostřejší, jiskrnější a jejich zkreslení je jakoby měkčí, ochotněji kreslí. Randall tvrdí, že podle jejich dosavadních zkušeností jsou ale 6L6 svou konstrukcí mnohem spolehlivější a trvanlivější. Takže je to na vás. Dual Rectifier (4 lampy v konci) dokonce umožňuje to, že pokud chcete omezit výsledný „hluk" a redukovat na 50 W, stačí vytáhnout dvě prostřední lampy a nechat ty na kraji a zároveň vytáhnou jednu, kteroukoli, usměrňovací(!!). No, píšou to v manuálu, asi to jde, ale já bych to nedělal a radši rozdal bubenické špunty do uší, než stahoval volume.
Vliv usměrňovacích lamp na zvuk nejlépe uvidíte, když přepnete na „silicon diode". Naostřený, „vyvéčkovaný” zvuk, plošší, možná líbivější a leccos odpouštějící, bez komprimace a oné šťavnatosti, kterou jste poslouchali do té doby, než jste přepnuli. Až tento přepínač vám ukáže, o co jste ochuzeni u značek, které tuto volbu nenabízejí. Přepínám zpět na ten „škaredý" lampový zvuk. Ovšem v numetalu či hardcore by volba diod byla jistě na místě, se vším tím bonusem lampového zvuku... už jen mít tu možnost volby je pocit k nezaplacení.
Bold-Spongy a bedna k tomu
Aby těch možností volby nebylo málo, nabízí Rectif ještě přepínač „výkonu". Takže krátce – volba Spongy redukuje veškerou interní voltáž na vintage úroveň a zvuk posunuje do roviny „brown". Výstupní hlasitost je mírně také redukována, takže se snadněji dosahuje zkresleného power soundu, zvlášť pokud je volba Rectifu na Vacuum Tube. Bold nejlépe funguje s Rectifovou bednou, tedy myslím Rectifier Standard. Hodně také bude záležet na velikosti místnosti, kde budete hrát. Rozdíl mezi oběma polohami je asi takový, jako když byste si před bednu dali závěs, ale nezmizely vám téměř žádné frekvenční složky ze signálu, jen v jisté míře intenzita a agrese.
Tady je místo pro pár slov o reprobedně. Je to nejmuzikálnější bedna, kterou jsem zatím slyšel. Březová překližka rezonuje přesně, jak je třeba. Vtip té bedny je v konstrukci; je jednoduchá, a skoro všechny spoje jsou nějak čepované a hranolované. Trošku jsem tu bednu prolezl a nejvíc se mi líbil přechod mezi přední horní zešikmenou stěnou a dolní rovnou, který je přes hranol. Přední průzvučná, polymerem nánosovaná juta je nesena na samostatném rámu. Prostřední ztužující trn mezi čelní a zadní stěnou není do zadní stěny pevně spojen, ale hezky ji vypíná, takže ta potom krásně pruží a rezonuje. Osazení zakázkovými Celestiony Vintage ještě zvyšuje užitnou hodnotu tohoto „nástroje", protože se mi bedna jeví jako podstatná složka celkového dojmu.
Cedulky a certifikáty
Součástí balení je i obsáhle vysvětlující manuál nejen popisující zesilovač, ale pojednávající i o poměrech a souvislostech jednotlivých ovladačů, jejich vzájemné provázanosti, propojení mnoha variant reproboxů, o nastavování předpětí lampové sekce, popisu základních zákonitostí lampového zesilování apod. Zatím nejvíce informující manuál ohledně kytarového zesilovače, jaký se mi dostal do rukou. Chlapci v Petalumě dobře vědí co dělají, jak to podle nich udělat co nejlépe a rádi se o to s vámi podělí, i když jste třeba takový elektronetechnik, jako já. Dobře vědí, že píšou pro muzikanty. A nejvíc mě dostal ten certifikát s podpisy. To abyste věděli, za co můžete vy a za co Johnny nebo Jack, když něco přestane fungovat. Ale v Mesa spíš počítají s tím, že vše bude fungovat k vaší spokojenosti, takže s vámi hrají otevřenou hru.
Takže malé shrnutí, jestli koupit či ne.
Pokud hrajete v klubech a malých sálech a chcete plně využít pevného zvuku Mesy, pravděpodobně vám postačí Dual Rectifier. Pokud však občas potřebujete pohnout zemí nebo zapumpovat davem, je Triple ta pravá volba. Celková hlasitost není až tak limitní, je to jen o pevnosti zvuku a širokých možnostech, které se tu nabízejí s poctivým, artikulovaným zvukem.
