Třicítka je číslo, které figuruje nejen jako záminka pro pořádání bouřlivých oslav v životě dvounohých forem života založených na bázi uhlíku, ale které je také vřazeno do jednoho z názvů komba „efkové" série firmy MESA/Boogie. V následujícím testu se budeme věnovat právě třicítce, konkrétně tedy dvoukanálovému celolampovému kytarovému kombu o výkonu 30 W, nesoucímu označení F-30.
Precizní zpracování aparátů MESA/Boogie je vyhlášeným a známým atributem firmy z Petalumy. Poctivé ruční zpracování („Handbuilt in the USA"), řada „certifikátů" (o nichž píše kolega v říjnovém čísle MS) a především fakt, že "ono to vážně dobře hraje" - to všechno jsou faktory, které už předem nastavují způsob našeho přístupu ke kombu, které si nyní projdeme podrobněji.
Co tedy uvidíme, když se na testované kombo podíváme? Elegantně vyhlížející kombíčko, potažené černou koženkou, zepředu průzvučná síť, chránící reproduktor, kterou zdobí jednak čtyři kovové podložky úchytných šroubů a jednak výlisek loga MESA/Boogie. V zalomení nad ním přichází umístění ovládacího panelu F-30. Vrchní deska komba logicky slouží pro uchycení ucha, ale zdobí ji také dva pochromované kovové pásky, spojující vrchní konstrukční šrouby. Na jednotlivých rozích nechybí ochranné krytky, které však nejsou plastové, jak tomu začasto bývá u aparátů nižší třídy, ale kožené – což jen přidává na exkluzivitě poctivému zpracování tohoto aparátu.
Bylo již řečeno, že se jedná o aparát z „efkové" série. Do ní patří, kromě testované „třicítky", ještě F-50 a F-100. V naší F-30 je hnací silou patentovaný zesilovač Dyna-Watt (Dyna-Watt Power), jenž je postavený na dvou EL84. Preamp nám přitom klasicky „vyživují" čtyři 12AX7. Ve výsledku tak máme k dispozici dva korekčně a charakterově plně nezávislé kanály, což v případě F-30 znamená tři zvuky a to buď první kanál, tedy „clean", pak druhý kanál, který bychom mohli popsat podle jeho základního charakteru jako „středně silný gain" a třetí zvuk, což je kanál „dvojka" plus mód „Contour", přinášející velmi silné zkreslení, jakoby na míru ušité současné poptávce po moderních, plných a hutných gainech. Charaktery zvuků volíme jak jinak než ovládacími prvky na čelním panelu, který si nyní podrobně popíšeme
Zprava, ihned zkraje, je umístěn páčkový přepínač POWER; vedle něj (v případě lampových aparátů nepostradatelný) přepínač STANDBY. O stavu aparátu nás neinformuje jen popisek nad každým z nich, ale i dioda, ukryta tradičním překrytím, nacházející se hned vedle. Dále oko potěší logo MESA ENGINEERING, umístěné na kovově světlém podkladu. Vedle loga však spatříme přepínač, který na starším typu, z něhož F-30 vychází (DC-2), nenajdeme. Jedná se o přepínač, kterým volíme konkrétní kanál, resp. zvuk, nebo kterým také kombu říkáme, že budeme zvuky přepínat footswitchem. Poté následují potenciometry dvou separátních kanálů a to v pořadí MASTER, REVERB, BASS, MID, TREBLE s GAIN. Zcela vlevo se pak nalézá vstup pro kytaru. Oproti již zmiňovanému staršímu modelu, z něhož F-30 vychází, v uvedené řadě korekčních potenciometrů nenajdeme ovladač Presence a Output Level.
Popatříme-li na zadní panel zesilovače komba, zaujmou nás především zdířky pro sluchátkový nebo také zároveň nahrávací výstup, a dále vstup a výstup pro paralelní efektovou smyčku s potenciometrem míchání úrovně signálu, výmluvně označený popiskem MIX a skrze plastem hraněný otvor v ochranné mřížce přístupný vypínač reproduktoru, sloužící pro „tiché" hraní do sluchátek či nahrávání. Odděleny žebrováním mřížky plechu zesilovače jsou z druhé strany nejprve výstup pro jediný reproduktor (8 ohmový) a dále dvojitá 4ohmová kombinace pro dva 8ohmové reproduktory. Konstrukčně se jedná o polouzavřené kombo, takže se můžeme kochat nejen září lamp, ale i nápisem Celestion na reproduktoru. Oproti předchůdci tentokrát v „Mese" vsadili na moderněji znějící Vintage 30.
Sympatická je jakási textilní voděodolná kapsa (nebo snad pouzdro) pro footswitch, přichycená ke spodní straně zadního přepažení komba. Samotný třítlačítkový (kanál 1/2, reverb, countur) kovový footswitch (oceňuji jeho dodávku s kombem), působí velmi solidním a bytelným dojmem, nikoliv však na úkor sympatické lehkosti, která při prvním kontaktu možná až překvapí. Pedál samotný propojujeme šňůrou pětikolík – pětikolík, kdy konec, který připojujeme do komba má svůj vstup ze spodní části šasí zesilovače.
Zapojíme tedy kytaru, pedál a zapneme power a po něm standby – a co že uslyšíme? Pokud máme přepnuto na prvním kanálu a master potenciometr otočený alespoň na čtvrt, uslyšíme příjemně čistý, jemně nabroušený, spektrálně plný, sametovými hutnými basy a harmonicky zvonivými výškami vyvážený zvuk. Pokud přimícháme reverbu něco tak ke dvanácti hodinám, obohatí se nám popsaný zvuk o sympaticky přirozeně znějící prostor; ve výsledku se tak příjemný charakteru čistého kanálu ještě víc otevře, což dá teprve vyniknout vyváženosti tohoto kanálu. Velmi dobře se tu projevuje práce pravé ruky, razance úderu je perfektně reprodukovaná a okamžitě vyniká. A to jsme teprve u clean kanálu! Vzhledem ke zmíněné práci s dynamikou hry je dobré vyzkoušet si však i postupné přidávání gainu na „jedničce" - ve spolupráci s korekcemi dosáhneme příjemně znějícího „nakřápnutí", kde dynamika hry udělá opravdu své.
Funkcí, kterou jsme doposud neaktivovali, je Pull Bright. Povytažením potenciometru Gain se nám zvuk „prozáří", v podstatě jde o jistou formu „skokové korekce" Presence. Při běžném gainu do „10. – 11. hodiny" je její vliv celkem očekávaný, nadchlo mne však její aktivování ve vyšších až maximálních úrovních zisku čistého kanálu, kde v duchu Mesovsky dominantní korekce výšek získáte pocit zvýšené citlivosti lamp a můžete tak, po lehkém „sundání" basů, postupovat od „kvákajícího" twangu po křišťálově řízný crunch. Toto spektrum zvuku skvěle odráží jak charakter použitých snímačů, tak celého nástroje.
Druhý kanál co do kvality plně kopíruje kanál první. Vintage charakter zvuku silně odkazuje k původnímu modelu, a v přímém srovnání F-30 a Studio Caliberu DC-2 jsou rozdíly pro cvičené ucho sice slyšitelné, nikoliv však diametrální. Pravdou se zdá být, že F-30 více vyhovuje současným požadavkům na zvuk, což jen dokládá schopnost firmy reagovat na poptávku a přitom zachovat právě to, co je pro ni charakteristické. Mluvíme tedy o lehce „neotesaném", dravými středy sršícím zvuku, s až nechutnou schopností se prosadit v celkovém zvuku kapely. Repro V30 oproti Black Shadow sice něco z tohoto pásma vykrojilo a možná i trochu „učesalo" ne však tolik, aby změnilo jeho základní charakter. Také přibylo pravděpodobně citlivosti v hloubkovém spektru, důsledkem čehož jde kombo snáze do basů; možná tak snadno, až se někomu těch basů může zdát příliš. Nic však nebrání tomu, pohrát si s (nejen) příslušným potenciometrem BASS zcela podle potřeby – a docílit tak jejich požadovaného poměru k ostatním frekvencím. Přesto cítím v této části spektra stejnou vlastnost jako u předchůdce – nepatrně nižší reakci na dynamiku pravé ruky než bych si představoval, jakousi lehkou zploštělost či neochotu „zapumpovat".
Zbývá nám zmínit ještě zvuk třetí, který nám F-30 nabízí, tedy druhý kanál s možností Contour. Jedná se o gainem silně obohacenou dvojku, mnohem více inklinující k modernímu power soundu: tedy o skutečně hutné, maximálně plné zkreslení, ale přitom ještě stále konkrétní a čitelné. Jde evidentně o vstřícný krok vůči méně majetným muzikantům, lačnícím po zvuku podobném „tavenému Rectifieru". Na tomto zvuku se velmi úspěšně můžete pokoušet o rozmanité příklepové techniky, zvuk tu v mnohém „hraje za vás", „vede" vaši ruku snadností, jaká intenzitu zkreslení v tomto případě provází. A kupodivu i dynamická odezva v basech je v tomto režimu příznivější např. pro „nabušený a skočný" palm-muting.
Výše uvedená charakteristika zvuků i pocitů z nich je samozřejmě věcí názoru, ale nejen proto si myslím, že tahle „třicítka" za vyzkoušení stojí. Kdo chce moderněji orientované kombo, se kterým by mohl fungovat nejen ve zkušebně, ale se kterým bezesporu „utáhne" i téměř všechny kluby, měl by v rámci výběru potenciálního adepta určitě počítat i s F-30. Zvuk je sice silně charakteristický (a najde se i jedinec, kterého svou barvou neosloví), ale na druhou stranu signifikantní a nedovolí vám se v kapele „utopit". Pro větší pódia stačí podložit kombo druhou dvanáctkou, případně připojit ke klasické 4 x12" bedně, víc výkonu ve velké většině případů opravdu potřebovat nebudete.
